Nejdřív ta pozitivní zpráva. I v době krize, kdy ceny za nemovitosti atakují své historické dno, se nám podařilo prodat byt za částku, kterou jsme si představovali. Tím se nám samozřejmě uleví při financování stavby domu, nebudeme totiž muset čerpat na hypotéce tolik, kolik jsme počítali. Zároveň nás prodej mrzí, kdyby to bývalo šlo, nejraději bychom si byt ponechali. To však v současnosti nebylo moc realistické, museli jsme proto zamáčknout slzu sentimentu a udělat tento nemilý krok. Neloučilo se nám lehce, přeci jenom se nám tam těch více než šest let bydlelo pěkně, měli jsme všechno při ruce a nic – až na volné místo – nám nechybělo.
A teď ta horší. Bohužel také kupující prodává svou nemovitost a musí se z ní vystěhovat co nejdříve, protože je to podmínka nového majitele. Tím pádem jsme se i my museli vystěhovat dříve, než jsme počítali, stejná podmínka se totiž objevila i v naší smlouvě. Dům však ještě není připravený, musíme to tedy řešit „mezipřistáním“ v bytě babičky. Není to moc příjemné, není však jiné volby. Počítám, že to nebude na dlouho, maximálně měsíc.
A tak jsme v posledních dvou dnech zintenzivnili přesun věcí do Velkého Března a do našeho přechodného bydliště. Během víkendu jsme přestěhovali úplně všechno včetně nábytku a dnes kolem šesté večer jsme definitivně předali klíče od bytu novému majiteli. Původní domov už tedy nemáme, nový zatím ještě nemáme. Jsou z nás poloviční bezdomovci. Jasně, máme střechu nad hlavou a není nám zima, nemůžeme ale říct, kde jsme doma. Dá se to samozřejmě přežít, lepší by ale bylo stěhovat se napřímo. Škoda. Stále ale držím plán nastěhování v září, pokud možno začátkem měsíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat