Standa, známá to postava nejen ve Velkém Březně, Svádově a okolí, ale též na mém blogu (byl zmíněn v příspěvcích Ementál, Největší díra ve Velkém Březně a Koupaliště), bohužel přestal fungovat. Třikrát jsem se s ním domluvil, třikrát se nedostavil. Nenašel jsem ho, ani když jsem objel všechna místa, kde by se mohl zdržovat. A protože zdraví mám jenom jedno a nechci si zničit záda všemi těmi pracemi, jimž se chci vyhnout, nezbylo mi nic jiného, než za něj najít náhradu. Což se nakonec podařilo, bohužel se stejnými „kvalitami“, jak se později ukázalo. Ale nepředbíhejme.
Náhradník je původem ze Slovenska a je na tom zhruba stejně jako Standa. Přespává u kohosi v kůlně oplátkou za to, že provede nějaké ty práce kolem domu. Jméno jsem se nedozvěděl a ani jsem po něm nijak nepátral. Tolik jenom pro vysvětlení, proč ho vlastně neoslovuji. První den, konkrétně to bylo v sobotu 21. května 2016, se podle domluvy v půl deváté ráno dostavil a pustili jsme se hned do práce. Počasí bylo výborné, na nebi ani mráček a slunce pařilo o sto šest. Nebyli jsme však na plovárně, takže jsme to moc neocenili. Ve vedru jsme dřeli až do půl páté, tři čtvrtiny zeminy kolem místa pro bazén se rozhrnuly, nebo rozvozily. Na víc jsme nestačili, oba jsme toho měli dost. Proto jsem odmítl druhý den v neděli pokračovat, rozhodl jsem se spíš odpočívat.
Možná to byla chyba, protože jsem poté musel tři týdny čekat na další příležitost. Pršelo skoro každý den, takže půda nestačila vyschnout. Navíc jsem chtěl alespoň nějakou přebytečnou hlínu odvézt ke známému, který měl jako naschvál práci mimo domov. Čekal jsem proto i na něj, až se vrátí z cest a pomůže mi.
Když konečně deště ustaly, musel jsem transfer jílu uskutečnit, i když ještě pořádně nevyschl a známý se stále nevracel. Nemohl jsem ale už déle čekat, musíme si s tím holt s náhradníkem poradit. Opět jsem se s ním domluvil na sobotu, tentokrát 18. června 2016. Když jsem ho však den předtím večer potkal notně ovíněného, zapochyboval jsem, jestli vůbec přijde. Ráno jsem vstal, dojel ke známému pro vozík za auto a cestou zpět, několik desítek metrů před naším domem si to náhradník štráduje k nám. Takže nezapomněl! Zastavuji a otevírám dveře. Má co dělat se do nich vejít. Sakra, co chce v tomhle stavu dělat? Nic, protože naloží dvě lopaty a odchází. Dnes na to prý nemá. Super, takže místo tří lidí na to jsem nakonec sám. Počasí opět přeje, vedro jako na Sahaře. Naložím první vozík a vyrážíme ke známému.
Bydlí v Povrlech ve slepé ulici, která je však v kopci. Auto má co dělat, nakonec ale vyjede a já začínám vykládat. Manželka stojí na brzdě, aby se auto vahou nerozjelo zpět. Když mám polovinu vyloženou, zjišťuji, že je tahle slepá ulice o čtyřech domech jednou z nejfrekventovanějších v obci. Prvnímu autu uhýbám, ovšem při couvání vozík ještě napůl plný zeminy auto strhne a skoro narazí do plotu. Chyběl takovýhle kousek. Než vozík vyložím, projedou další čtyři auta. Neuvěřitelné. Nakonec to mám za sebou, ale síly už nemám žádné. Několik hodin nakládat, vykládat a kolečkem vozit hlínu na místech bez kousku stínu mě dokonale vyšťavilo. Potím se ještě dnes, jenom si na to vzpomenu. Během oběda se však zregeneruji natolik, že se rozhodnu naložit ještě druhý vozík. Den poté jej odvážím, domlouvám se však se známým, že si ho vyloží sám. Na to fakt už nemám.
Dnes jsem za celou tou anabází udělal tečku, když jsem srovnal zbytek zeminy, jenž na pozemku u místa pro bazén zůstal. Okolí bazénu je tedy konečně hotové, a to včetně položení dalších čtyř dlaždic vedle něj. Ty budou sloužit jako místo pro sprchování, aby člověk nestál v trávě. Musím říct, že celkově to byla práce pro trestance a doufám, že už nic takového v životě dělat nebudu.
 |
| Už jen ten bazén chybí |
 |
| Sprchový kout |
 |
| I tady jednou poroste tráva |