středa 13. července 2016

Zásah bleskem

Tento příspěvek není svou podstatou ani trochu stavební, i přesto jsem se však rozhodl jej napsat a zveřejnit. Ostatně, jeho obsah se našeho domu týká, což mi budiž alespoň malou omluvou. Jak název napovídá, stalo se něco, co není úplně běžnou a standardní záležitostí. A to jsem chtěl zaznamenat.
Takže, ve středu 1. června 2016 ve 22:10 hodin uhodil do našeho domu blesk. Alespoň to tak nejdříve vypadalo, během následných šetření však vyšlo najevo, že zásah byl v bezprostředním okolí domu. Prostě večer začalo pršet jako už tolikrát předtím, bouřka však byla tentokrát o něco silnější. Zrovna jsme koukali na televizi, když v tom přišla ohlušující rána, na půl vteřiny bylo světlo jako v poledne a hned potom naprostá tma.
Prostě tma jako v pytli, během pár okamžiků jsme se ocitli zcela bez elektřiny. Po vzpamatování se z prvotního šoku jsme se podívali oknem ven a zjistili, že všichni sousedé normálně svítí. Takže problém byl pouze u nás. Svíčky pro tyto účely už připravené nemáme, pro orientaci jsem použil svítilnu na mobilním telefonu. Nahození pojistek v domě k nápravě nevedlo, nezbývalo tedy než se vydat ven do deště a nahodit hlavní jistič u plotu.
To ovšem není úplně jednoduché. Vyjma ukrutného deště a silného větru je potřeba se k jističi dostat. K tomu je potřeba plochý šroubovák, který je v nářadí ve dvojgaráži. A garážová vrata se bez elektřiny neotevřou. Takže nejprve bylo nutné „vloupat“ se do vlastní dvojgaráže pomocí nouzového odblokování vrat a jejich ručním zdvihnutím. Ve tmě najít šroubovák, dojít na konec plotu a odendat odnímatelnou část. Pak už stačilo jenom šroubovákem otevřít plastovou skříň, a tak se konečně k jističi dostat. Po jeho nahození opět skříň zavřít, plot zkompletovat, šroubovák vrátit, vrata zprovoznit a zavřít a hurá zpátky do tepla domova.
Sice už jsme svítili, ovšem ani televize, ani internet nefungoval. Takže škody nějaké přeci jen byly. Druhý den tak začal kolotoč obvolávání opravářů, kupování nových komponent a postupného zprovozňování veškerých součástek a systémů zasažených a zničených přepětím. Ve zkratce se dá říci, že to byly veškeré nízkonapěťové rozvody – televize, internet a elektrický vrátný.
Včetně mimořádných revizních zpráv činila celková škoda 14 697 Kč.
Kolotoč oprav se zastavil až 5. července 2016, kdy jsem na pojišťovnu odeslal veškeré vyžádané doklady, zejména faktury za provedené práce a nové součástky i s potvrzením o neopravitelnosti těch starých. Nebudu to déle natahovat, reakce byla nad očekávání rychlá. Již za tři pracovní dny přišlo vyrozumění o uznání škody v plném rozsahu a odeslání peněz na náš účet. Ty dorazily den poté. Takže konec dobrý, všechno dobré.

neděle 26. června 2016

Standa se rozbil

Standa, známá to postava nejen ve Velkém Březně, Svádově a okolí, ale též na mém blogu (byl zmíněn v příspěvcích Ementál, Největší díra ve Velkém Březně a Koupaliště), bohužel přestal fungovat. Třikrát jsem se s ním domluvil, třikrát se nedostavil. Nenašel jsem ho, ani když jsem objel všechna místa, kde by se mohl zdržovat. A protože zdraví mám jenom jedno a nechci si zničit záda všemi těmi pracemi, jimž se chci vyhnout, nezbylo mi nic jiného, než za něj najít náhradu. Což se nakonec podařilo, bohužel se stejnými „kvalitami“, jak se později ukázalo. Ale nepředbíhejme.
Náhradník je původem ze Slovenska a je na tom zhruba stejně jako Standa. Přespává u kohosi v kůlně oplátkou za to, že provede nějaké ty práce kolem domu. Jméno jsem se nedozvěděl a ani jsem po něm nijak nepátral. Tolik jenom pro vysvětlení, proč ho vlastně neoslovuji. První den, konkrétně to bylo v sobotu 21. května 2016, se podle domluvy v půl deváté ráno dostavil a pustili jsme se hned do práce. Počasí bylo výborné, na nebi ani mráček a slunce pařilo o sto šest. Nebyli jsme však na plovárně, takže jsme to moc neocenili. Ve vedru jsme dřeli až do půl páté, tři čtvrtiny zeminy kolem místa pro bazén se rozhrnuly, nebo rozvozily. Na víc jsme nestačili, oba jsme toho měli dost. Proto jsem odmítl druhý den v neděli pokračovat, rozhodl jsem se spíš odpočívat.
Možná to byla chyba, protože jsem poté musel tři týdny čekat na další příležitost. Pršelo skoro každý den, takže půda nestačila vyschnout. Navíc jsem chtěl alespoň nějakou přebytečnou hlínu odvézt ke známému, který měl jako naschvál práci mimo domov. Čekal jsem proto i na něj, až se vrátí z cest a pomůže mi.
Když konečně deště ustaly, musel jsem transfer jílu uskutečnit, i když ještě pořádně nevyschl a známý se stále nevracel. Nemohl jsem ale už déle čekat, musíme si s tím holt s náhradníkem poradit. Opět jsem se s ním domluvil na sobotu, tentokrát 18. června 2016. Když jsem ho však den předtím večer potkal notně ovíněného, zapochyboval jsem, jestli vůbec přijde. Ráno jsem vstal, dojel ke známému pro vozík za auto a cestou zpět, několik desítek metrů před naším domem si to náhradník štráduje k nám. Takže nezapomněl! Zastavuji a otevírám dveře. Má co dělat se do nich vejít. Sakra, co chce v tomhle stavu dělat? Nic, protože naloží dvě lopaty a odchází. Dnes na to prý nemá. Super, takže místo tří lidí na to jsem nakonec sám. Počasí opět přeje, vedro jako na Sahaře. Naložím první vozík a vyrážíme ke známému.
Bydlí v Povrlech ve slepé ulici, která je však v kopci. Auto má co dělat, nakonec ale vyjede a já začínám vykládat. Manželka stojí na brzdě, aby se auto vahou nerozjelo zpět. Když mám polovinu vyloženou, zjišťuji, že je tahle slepá ulice o čtyřech domech jednou z nejfrekventovanějších v obci. Prvnímu autu uhýbám, ovšem při couvání vozík ještě napůl plný zeminy auto strhne a skoro narazí do plotu. Chyběl takovýhle kousek. Než vozík vyložím, projedou další čtyři auta. Neuvěřitelné. Nakonec to mám za sebou, ale síly už nemám žádné. Několik hodin nakládat, vykládat a kolečkem vozit hlínu na místech bez kousku stínu mě dokonale vyšťavilo. Potím se ještě dnes, jenom si na to vzpomenu. Během oběda se však zregeneruji natolik, že se rozhodnu naložit ještě druhý vozík. Den poté jej odvážím, domlouvám se však se známým, že si ho vyloží sám. Na to fakt už nemám.
Dnes jsem za celou tou anabází udělal tečku, když jsem srovnal zbytek zeminy, jenž na pozemku u místa pro bazén zůstal. Okolí bazénu je tedy konečně hotové, a to včetně položení dalších čtyř dlaždic vedle něj. Ty budou sloužit jako místo pro sprchování, aby člověk nestál v trávě. Musím říct, že celkově to byla práce pro trestance a doufám, že už nic takového v životě dělat nebudu.

Už jen ten bazén chybí

Sprchový kout

I tady jednou poroste tráva

pondělí 18. dubna 2016

Dvakrát a dost

Letošní rok bude na příspěvky do blogu znatelně chudší než roky předchozí. A to zejména proto, že jsou naplánovány pouze dvě větší akce. Tedy větší... V porovnání s těmi již provedenými v letech uplynulých jsou spíše menší, v kontextu letošního roku však největší. Ale k věci.
Konkrétně se jedná o instalaci sněholamů na obou stranách střechy, jak na severní, tak na jižní. Původně jsem přemýšlel pouze o jižní části z důvodu ochrany polykarbonátové střechy pergoly, která by nemusela náraz většího množství sněhu padajícího ze střechy vydržet. No, a když už jsem naplánoval ochranu pro pergolu, řekl jsem si, že by bylo vhodné ochránit i osoby vcházející do domu. Takže i na severní straně domu se dnes na polovině střechy sněholamy nainstalovaly. Nekupoval jsem ochrany před sněhem na celou délku domu, protože je to zbytečné. Směrem do ulice je dvojgaráž, na kterou nikdo neleze, směrem na zahradu terasa, kam v zimě také nikdo nechodí.
Jenom pro úplnost dodávám následující: vím, v našich zeměpisných šířkách sněží pouze pár dnů v roce, ale náhoda je blbec. Navíc nákup a instalace sněholamů stojí jen několik tisíc, takže se nejedná o finančně náročnou záležitost.
Druhou akcí je výstavba schodů do svahu na východní straně, tzn. u podesty na pergole. Schody se budou hodit jako zkratka, přestože většinou tudy nikdo na horní část pozemku nechodí. Budou proto široké maximálně 40 cm, použijí se tzv. betonová prkna, tedy beton imitující svou strukturou a barvou dřevo. Nášlapy navíc budou napůl zatravněné, aby byly schody co možná nejméně nápadné a zapadly do okolního terénu. Výstavba se musí provést ve dvou etapách. Nejdříve se dnes provedlo zabetonování prken svislých, tedy těch, které budou tvořit opěru svahu a výšku stupňů. Po zatvrdnutí betonu se pak zasypou jednotlivé stupně budoucího schodiště zeminou a položí se prkna tvořící nášlapy.
Veškeré práce prováděné externími firmami máme tedy letos za sebou, ostatní zbývá už na mně. Věřím, že se přes léto stihne všechno.

Nemělo by se to jmenovat spíš sněhodrž?

neděle 13. března 2016

Pošťák vždy zvoní dvakrát II

Jak slíbil, tak neudělal. V příspěvku na konci února jsem vyjádřil naději, že se po neúspěchu při montáži elektrického vrátného podaří dokončit veškeré elektrikářské práce hned za týden. Bohužel, elektrikář se dostavil až po dvou týdnech. I tak s radostí oznamuji, že mise byla splněna. Elektrický vrátný pracuje bez problémů, komunikace funguje oběma směry. K případnému dodělání zůstává možnost otevírání i vjezdové brány stejně jako branky, ale to ještě uvidíme, zda nám tato možnost bude v běžném životě chybět.
A nakonec ještě druhý úspěch. Konečně jsem dnes na schránku nalepil jmenovku, čímž byla splněna další drobnost.

Už je to uděláno, už je to hotovo

čtvrtek 10. března 2016

Refinancování hypotéky

Pravidelní čtenáři tohoto blogu si možná vzpomenou na můj příspěvek Výběr hypotéky, v němž jsem v listopadu 2011 psal, že jsou úroky u hypoték na historickém minimu. V té době to samozřejmě byla pravda, nyní však už ne. Úroky i přes neustálé upozorňování na to, že již níže klesnout nemohou a že co nevidět začnou opět růst, padaly (padají?) i nadále. A ne o málo, nýbrž o celých 50 % oproti roku 2011. A protože se nám blíží konec sjednané fixace, začali jsme se rozhlížet i my. Některé banky totiž umožňují podepsat smlouvu o refinancování i 12 měsíců před termínem, což se s ohledem na aktuální podmínky na trhu s hypotékami náramně hodí.
Refinancování je oproti výběru hypotéky daleko jednodušší. Za prvé už máte nějakou nemovitost a historii, na níž se dá stavět. Pro banky jste důvěryhodnější a zajímavější. Za druhé se řada kritérií pro výběr zužuje prakticky pouze na jedno – úrok. Při výběru hypotéky koukáte na to, jaké jsou podmínky čerpání úvěru, jaké doklady potřebujete dodat, kolik zaplatíte za různé poplatky při každém čerpání, jak rychle jsou peníze k dispozici apod. Při refinancování nikoliv. A za třetí už máte nějaké zkušenosti získané při výběru hypotéky, a tak si nenecháte jen tak něco nabulíkovat.
Ostatní je už stejné. Stále musíte brát v potaz své příjmy a kolik jste schopní splácet. Pokud už máte většinu, nebo dokonce všechny investiční akce za sebou, je Vaše situace opět o něco jednodušší. Nemusíte přemýšlet nad tím, kolik budete muset ještě vydat z rozpočtu na finální dokončení stavby, zahrady či oplocení, soustředíte se prostě pouze na možnosti měsíčního rodinného rozpočtu. Kolik si můžete dovolit splácet, aby Vám zůstala ještě přiměřená částka na nenadálé výdaje? Našetříte ještě něco na letní dovolenou? Zbydou peníze na dárky na Vánoce? A co když se výše Vašeho příjmu nenadále změní? To jsou otázky, nad kterými je potřeba velice dobře zapřemýšlet, po podepsání smlouvy není cesty zpět.
Výhodou dokončené stavby je většinou i fakt, že si můžete dovolit měsíční splátku zvýšit. Zatímco doposud jste veškeré volné prostředky investovali do bydlení, od nynějška bude nejspíš lepší zkrátit původně uměle prodlouženou dobu splácení, čímž nejen zvýšíte částku jdoucí na splácení jistiny z měsíční splátky, ale zároveň během kratší doby zaplatíte méně na úrocích. Nebo dobu splácení zachováte a volné prostředky budete vhodně investovat jinde a jinak, aby Vám vynášely natolik, že hypotéku při některé z dalších změn fixace částečně, či dokonce zcela splatíte. Nebo bude Vaše finanční situace natolik dobrá, že uděláte obojí, což je ideální. Vše záleží na Vaší individuální situaci.
Samotný proces vyjednávání se podobá námluvám během výběru hypotéky. Většinou si seženete konkurenční nabídku, s níž jdete do své současné banky. A většinou Vám Vaše současná banka nabídne stejné podmínky, protože je to pro ni jednodušší, než přijít o obchod. Nebo také ne, což vede k Vašemu odchodu k novému věřiteli. To s sebou nese některé administrativní komplikace a drobné náklady, jako např. kolek na katastru nemovitostí apod., nižší úrok se ale v čase vyplatí. Při srovnávání nabídky od současné a konkurenční banky je však potřeba brát je v potaz, neboť mohou hrát důležitou roli. Jedná se o náklady na administraci úvěru, které nelze opomenout. Vaše současná banka si toho samozřejmě bude vědoma, proto Vám nenabídne podmínky lepší než banka konkurenční. Je totiž stále o tyto výdaje levnější.
Moje zkušenost říká, že není potřeba přinášet současné bance více než jednu konkurenční nabídku. To však neznamená, že byste měli podcenit průzkum trhu. Je samozřejmě vhodné porozhlížet se co nejšířeji a získat nabídek co možná nejvíce, ke sjednání lepších podmínek však postačí pouze ta od vítěze srovnávací soutěže. I zde pozor na skryté poplatky a povinné služby, zejména na pojištění schopnosti splácet. Jeho sjednání sice dokáže snížit úrok i o 0,5 %, buďte si však jistí, že ve skutečnosti bance zaplatíte daleko více, než kdybyste měli vyšší úrok. Prostě, nechci slevu zadarmo. Stejně tak bohužel ještě stále existují banky, které si účtují nejrůznější poplatky, jako třeba za vedení účtu, nebo provedenou transakci a věřte tomu, že zrovna tam budete muset zasílat svou výplatu a provádět splátku hypotéky.
Takže – i při refinancování mějte trpělivost, buďte asertivní a ptejte se na cokoliv, co je Vám nejasné, nebo se Vám nezdá. Klidně i opakovaně, nedostanete-li uspokojivou odpověď napoprvé. A pokud i poté nerozumíte úplně všemu, raději refinancujte jinde. Jedná se o příliš mnoho peněz a příliš velké riziko na to, abyste neměli veškeré potřebné informace, nebo Vám je banka nebyla ochotná poskytnout. Když se Vás smluvní partner snaží obalamutit už ve fázi vyjednávání, jak se asi bude chovat, až Vás bude mít pod smlouvou?
Lovu zdar a nízkým úrokům zvlášť!

neděle 28. února 2016

Pošťák vždy zvoní dvakrát

A stejně tak i elektrikář k nám nechodí pouze jednou. Bohužel. Nutno však dodat, že ne vlastní vinou. Ale pěkně po pořádku.
Dnes bylo na pořadu dne dokončení veškerých elektrikářských prací, a to včetně slaboproudu. Konkrétně se jednalo o zapojení elektrické energie k místu pro bazén a instalaci dvou elektrických zásuvek tamtéž. Jedna standardní do exteriéru, druhá programovatelná, přednostně pro čerpadlo k bazénu. Prostě se jednoduše nastaví, od kdy do kdy má čerpadlo běžet a nemusí se každý den myslet na jeho zapnutí a poté vypnutí. Tato akce byla dokončena a místo pro bazén je tudíž hotové.
Druhou částí bylo zapojení elektrického vrátného, neboli zvonku s kamerou a bzučákem u branky a monitoru v interiéru. Až na nás někdo venku zazvoní, tak si kamerou zkontrolujeme, kdo že to je, domovním telefonem se případně doptáme na důvod návštěvy a pokud dotyčného budeme chtít pustit na pozemek, tak mu na dálku otevřeme branku. Bývalo by šlo zapojit i ovládání pro vjezdovou bránu, avšak obnášelo by to natažení dalšího kabelu od branky k pohonu brány, tudíž i opětovné rozebrání dlažby, do čehož se mi aktuálně, po její nedávné opravě, upřímně nechce. Možná příští rok.
Vodič hrál roli i v druhém zádrhelu, kdy se zjistilo, že ho kus chybí. Nezbývalo tedy nic jiného, než aby elektrikář sedl do auta a jel do města koupit metr kabelu, protože ho neměl u sebe. Když se zhruba po hodině vrátil a práci dodělal, nepracovalo všechno úplně tak, jak má. Zvonek a otevírání branky fungovalo správně, ovšem komunikace pouze jedním směrem. My návštěvu slyšeli, návštěva u branky nás ne. A protože u sebe neměl elektrikář ani potřebné nástroje, objeví se u nás znovu příští neděli. To už bude – prý – opravdu všechno hotové.

Nechceš-li se o čerpadlo starati, musíš tento aparát míti

Úsměv, prosím!

Kamera dokáže zprostředkovat i výhled do zeleně

pátek 19. února 2016

Devadesát pět procent

Skoro nebo téměř, to jsou slova, která charakterizují dnešní den. Pokračovalo se budováním místa pro bazén, bohužel se nedokončilo. Nevyšel štěrk pod dlažbu, asi tak o dvě kolečka, takže posledních pár dlaždic se položí příště. Došly také obrubníky, které se používají místo stříšek, stejně jako na terase. K dokončení chybí dva. Do třetice se dnes nedostavil ani elektrikář, aby se zapojil domovní videotelefon a dvě zásuvky u bazénu. Prodloužil si dovolenou v Německu, a tak vloni natažený kabel stále kouká ze zdi.
Co se dá dělat, místo pro bazén je hotové tak na 95 %. Ale alespoň se začalo se stavbou schodů do svahu. Ovšem i ty jsou prozatím provizorní.

Dvě kolečka štěrku a dva obrubníky nás dělí od dokončení

Tady toho chybí víc

pondělí 15. února 2016

Obehnáno jest

Sice jsme museli být maximálně trpěliví, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Plot směrem do ulice je hotový. Tedy téměř, ještě je potřeba jej jednou natřít a přidělat jmenovku se zvonkem. To už jsou však drobnosti, které se dají zvládnout během jednoho, maximálně dvou dnů. Vše bude záležet na tom, zda vydrží jarní počasí, které nyní venku panuje.
Koneckonců počasí bylo doposud překážkou pokračování prací. V zimě se toho moc neudělá, takže i když jsme se na všem s dodavatelem nakonec po dlouhém nahánění domluvili už v lednu, bylo potřeba vytrvat do okamžiku, kdy příroda umožní začít. A to se stalo právě minulý týden. Místo zimy a sněhu přišlo jaro, a tak řemeslníci podle slibu dorazili, jakmile to bylo možné.
Nejdříve se vykopal, posunul a znovu zabetonoval druhý sloupek zprava, neboť nebyl úplně uprostřed mezi zbylými dvěma. Pak se na všechny sloupky z boku přišroubovaly připravené pozinkované profily ve tvaru U, do nichž se vkládaly dřevěné výplně, jež byly ve dvojgaráži uložené od loňského léta. I je bylo před montáží potřeba upravit, a to v obou směrech. Na délku aby pasovaly mezi ocelové sloupky a na šířku aby vyšly násobky výšky plotu. Každá plaňka byla seříznuta na šířku 14 cm, mezera mezi nimi je široká 2,5 cm. Všechna prkna mají navíc horní část seříznutou, aby odtékala voda.
Samotná kompletace s sebou přinesla některé potíže, které se však nakonec podařilo zdárně překonat. Vzhledem k tomu, že je východní roh o zhruba 17 cm výše než roh západní, muselo se na napravo od brány přidat dospod jedno prkno navíc. Zároveň náš požadavek, aby plaňky navazovaly po celé délce plotu, dostal trhlinu, když se zjistilo, že se brána s ohledem na svou délku a váhu při otevření převáží a tím se její vyvažovací protikus sníží o 2,5 centimetru. Požadavek jsme proto upravili na návaznost při zavřeném stavu, v němž bude brána nejčastěji. Vstupní branka také nebyla bez komplikací, zvláště v oblasti kolem kování. Zde bylo potřeba výplně vyřezat na míru. Dále bylo nutné do plotu vymyslet odnímatelnou část, kterou se bude možné dostat k elektroměru. Z tohoto jsem měl největší strach, nakonec se však našlo výtečné řešení, otvor je maximálně neznatelný.
Zbývalo také vymyslet, jak do bočních sloupků přidělat pletivo. To se do nich nakonec jednoduše uchytilo pomocí šroubů se širokou hlavou. Sice se nejedná o nejelegantnější řešení, ale zato je funkční.
Finální výška plotu směrem do ulice je 140 – 150 cm, neboť se terén směrem na západ svažuje. U dřevníku je plot vyšší, aby tvořil jeho zadní část. Jak vidno, plot neslouží k tomu, aby zabránil cizím osobám vniknout na náš pozemek, ale opravdu pouze jako vizuální bariéra mezi naším pozemkem a zbytkem světa. Dobrou zprávou na konec je, že obložení nijak nezpomalilo otevírání brány, motor je tudíž dimenzován správně.

Ještě jednou natřít a je hotovo

Tudy k nám přichází lidé a dopisy

Při bližším pohledu zjistíte, kde nechal tesař (schválně) díru