Hodnocení dodavatelů

Letošní rok je pomalu minulostí a mně se zdá, jakoby trval opět o něco kratší dobu než ten předešlý. Prolétli jsme jím rychle jako na tobogánu, ovšem i během této zdánlivě krátké doby nám nadělil spoustu novinek. A protože je tento blog o stavbě našeho domu, budu se i v aktuálním příspěvku držet tématu. Konec roku je tradiční čas bilancování a ohlédnutí se za uplynulými měsíci. Ani já nezůstanu pozadu a v následujících řádcích stručně zhodnotím dodavatele na naší stavbě a pokusím se jednoduše shrnout své zkušenosti s nimi.

Jiří Kříž – Majitel, mozek a logistik stavební firmy Nika, ke které se vyjádřím o odstavec níže. Zároveň i projektant, který náš dům navrhl, resp. naše přání přenesl do podoby stavebních plánů. Na projektu jsme pracovali přes čtyři měsíce, během nichž jsme pana Kříže zahlcovali smysluplnými i nesmyslnými požadavky, změnami a úpravami. On je trpělivě zanášel, plány měnil a snažil se nás také korigovat. Pro mě osobně byla práce na projektu bezproblémová a běžela hladce. Pokud bych vybíral znova, opět bych se na něj obrátil. Na druhou stranu je pan Kříž projektant, ne architekt, je proto potřeba mít vlastní představu a přinášel své nápady. Doporučil bych proto těm, kteří mají jasnou vizi a vědí, co by chtěli. Pro někoho, kdo má teprve mlhavou představu stylu „menší rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu s velkým obývacím pokojem“ to není správná volba.

Nika stavební – Firma dodávající drtivou většinu stavebních prací na našem domě, zosobněná výše zmíněným majitelem panem Křížem. S tím jsem jednal po celou dobu, a proto firma a on pro mě jedno jest. Pan Kříž je velice ochotný, přístupný ke změnám a otevřený vyjednávání. Své kontakty dokáže využít i ve prospěch investora, je flexibilní a schopný reagovat rychle v případě, že budete chtít udělat na stavbě operativní změnu v materiálu, umístění okna atp. Většinu starostí nese sám, o stavbu se pravidelně zajímá a obhospodařuje po všech stránkách, aktivně spolupracuje s ostatními dodavateli. Při fakturaci je přesný, vícenáklady byly vždy sjednány předem. Samozřejmě jsem se potkával i s dělníky, hodnotit každého zvlášť však nehodlám. Obecně lze říci, že i zde byli řemeslníci lepší i horší, a i zde platí kontrolovat, kontrolovat a ještě jednou kontrolovat. Práce je na 98 % kvalitní, zpětná vazba od ostatních dodavatelů byla vždy pozitivní. Ke konci stavby se vyskytlo pár nesrovnalostí menšího charakteru, které připisuju na vrub hektickému období před zimou, kdy chtějí všichni bydlet. Náprava však byla rychlá a na vrub dodavatele. Předpokládám proto, že ani s případnou reklamací nebude problém, i když zkušenost zatím chybí. Mohu proto vřele doporučit všem, kteří chtějí začít stavět.

Vladimír Čapek – Stavební dozor dohlížející na kvalitu a způsob provádění stavebních prací. Člověk s dlouholetými zkušenostmi v oboru, realisticky nahlížející na věc a snažící se dosáhnout optimálního výsledku s ohledem na rozpočet investora. V diskuzích s panem Křížem nalézal vhodná řešení, jako bonus hodnotím bezplatné telefonické konzultace na různá témata. Jeho pomoc byla neocenitelná, přesto však nákladově nevýznamná. Zcela určitě doporučuji při jakékoliv stavbě zajistit si vlastní stavební dozor, ideálně formátu pana Čapka.

Vladimír Břehovský – Na stavbě působil pouze den, než jsem ho vyhodil. Před firmou Břehovský jsem už důrazně varoval ve svém příspěvku s názvem Třetí den bagrování v červenci 2011. Jedná se o neseriózní firmu nabízející nekvalitní služby. Mé zkušenosti jsou otřesné, viz bagrista, jenž se přiznal, že daný typ bagru řídí poprvé, či snaha vytáhnout ze mě peníze tvrzením, že práce budou trvat 14 dní (nakonec bylo hotovo za 3 dny). Opakovaně apeluji na všechny čtenáře – spolupráce s touto firmou by byla velkou chybou!

Petr Kůstka – Pana Kůstku jsem oslovil, protože Vladimír Pavle byl pracovně vytížený a já nutně potřeboval vybagrovat prostor pro budoucí dvojgaráž. Na stavbě také působil jenom jeden den, víc totiž nebylo potřeba. Práce byla odvedená rychle, kvalitně, dle požadavků a za předem dohodnutou cenu. Celkově lze tudíž hodnotit výborně, jako plnohodnotnou náhradu Vladimíra Pavleho a v případě potřeby bych se na tohoto bagristu s klidem znovu obrátil.

Vladimír Pavle – Tento člověk prováděl 95 % všech výkopových a zemních prací na naší stavbě. Pokud se ho podaří odchytit, může se člověk spolehnout na kvalitně a rychle odvedenou práci bez prostojů, s použitím hlavy a dle požadavků investora. Disponuje také nákladními automobily a dokáže proto zakázku komplexně obstarat sám, včetně odvozu zeminy. Bohužel cena jeho práce nepatří mezi nejnižší, nepatří ani mezi průměrné. Osobně ji hodnotím jako středně vysokou, což může někoho odradit. Jde-li vám však o kvalitu a nechcete dělat kompromisy, určitě mu zavolejte.

GeoWorks (Pavel Hromas) – Zde není hodnocení tak jednoduché. Všechno běželo jak má do té doby, než mělo dojít k vyrovnání závazků. Jednání před započetím prací byla věcná a seriózní, majitel firmy se i s bagristou přijeli na pozemek podívat a dohodli jsme, co se bude dělat. Bagrista odvedl podle mě kvalitní práci, pracoval rychle a přemýšlel u toho. Bohužel urazil kousek vrchní části fasády na rohu domu, což se i při nejlepší vůli stává a není to žádný průšvih. Ovšem postoj majitele k nápravě byl naprosto šokující. Absolutně nechtěl slyšet nic o vlastní zodpovědnosti, veškerou vinu svaloval na mě (!) a nápravu odmítl. Můžu proto být rád, že se nestalo nic většího a z důvodu, že se majitel nedokáže ke vzniklým problémům postavit čelem, nemohu tuto firmu nikomu v žádném případě doporučit.

Standa – Ve Svádově a okolí známá postava, všichni ho znají stejně jako on zná všechny, s každým si tyká a vůbec. Provádí práce všeho druhu, od sekání trávy, přes výkopy základů, odstraňování náletů až po pomoc při zdění. Zkrátka za vás udělá všechno, co se nechce dělat vám. Rychle, levně a kvalitně. Používá totiž při práci hlavu a i když tak na první pohled nevypadá, dokáže si poradit s lecjakým problémem. A přestože má hluboko do kapsy, jedná fér. Nemusíte mu stát neustále za zadkem, aby vás nenatáhl jako jiné, zavedené firmy. Mohu ho vřele doporučit všem, zatím se předvedl jenom v dobrém světle. Pokud příště narazím opět na něco, do čeho se mi nebude chtít, vím, komu volat.

Staviva hobby, DEK Trade, Ptáček, Planeo elektro – Staviva Hobby dodávaly většinu stavebního materiálu, DEK Trade tu menší část plus materiál pro střechu, Ptáček veškerou sanitu, obklady a dlažby a Planeo elektro elektrozařízení kuchyně. Obecně platí, že jsem dodavatele vybíral nejen na základě ceny, ale také toho, zda dodavatel dokáže obstarat celou zakázku, přichází s vlastními substituty, jaké jsou možnosti reklamace, vrácení nepoužitého materiálu, vstřícnost obchodních zástupců atd. Nemá cenu probírat každého do hloubky, vše shrnu do jedné věty. Staviva Hobby: ochotní jednat o ceně, sehnat a obstarat co je potřeba, zpětně odebrat nepoužitý materiál. DEK Trade: ochotni jednat o ceně, seženou většinu objednávky, ale ne všechno, vstřícnost. Ptáček: podle mého názoru nejlepší dodavatel v oblasti sanity, a to jak s ohledem na cenu, tak šířku portfolia, dopravu, servisu, služeb, není však možné měnit zakázku operativně. Planeo elektro: ochotni jednat o ceně, seženou, co chcete vy, ne co potřebují prodat, vstřícný personál, doprava a služby bez problémů, sehnat zakázku však trvalo déle, než jsem čekal. Každopádně bych se na každého z výše uvedených dodavatelů jistě obrátil znovu.

PD okna – Menší firma dodávající otvorové výplně značky Slovaktual. Ty jsem si vyhlédl již na For Archu a dodnes je považuji za jedny z nejkvalitnějších. U oken a dveří je totiž nutné porovnávat spoustu parametrů, ne jenom cenu jako u stavebnin, kde cihla Porotherm je pořád cihla Porotherm. Důležité také je, zda má dodávající firma vlastní montáž a na kolika zakázkách získala zkušenosti. Po důkladném výběrovém řízení jsem zvolil PD okna a nelituji. Jsou ochotní vyjednávat o ceně, splnit vaše nestandardní požadavky, věnují se zakázce od začátku až do konce a zajistí kvalitní montáž (dle názoru mého stavebního dozora a dosavadních zkušeností). Seřízení po určité době je zdarma, připomínky, úpravy a opravy řeší rychle a bez zbytečných výmluv. Jsou proaktivní a flexibilní při přizpůsobování se časovým potřebám zákazníka. Mohu doporučit všem, kteří uvažují o nových oknech nebo o jejich výměně.

Boulit – Dodavatel interiérových dveří, ke kterému nemám absolutně žádné výhrady. O ceně se sice moc jednat nedá (není však ani tak vysoká), zakázka však byla dodána v dohodnutém termínu, kvalitě a ceně. Všechno běželo jako po drátkách, žádná překvapení se nekonala. Přidám-li k tomu nevídanou ochotu prodejců věnovat se zákazníkovi a techniků přijet, zaměřit, řešit nestandardní požadavky, komunikovat a spolupracovat se zástupci stavby, máme dokonalý koktejl, jenž se bohužel ani po více než dvaceti letech tržního hospodářství a konkurence jen tak nevidí. Absolutně žádný problém nebyl ani v případě naší žádosti na dodatečné seřízení dveří poté, co jsme začali topit. Vše zdarma, bez řečí a s úsměvem. Velká jednička s hvězdičkou.

Eurokrby – Jak je z názvu patrné, jde o firmu dodávající krby a krbové vložky. Vzhledem k tomu, že se z mého pohledu jedná o důležitou součást domu a jeho systému vytápění, neoslovoval jsem žádné menší a neznámé společnosti, ale soustředil se pouze na zavedená jména. Eurokrby proto neměly velkou konkurenci. Cenově se pohybují ve stejné hladině jako jim podobné firmy, přesvědčila mě však ochota majitele a jeho spolupracovníka komunikovat se stavební firmou a předcházet tak případným problémům. Práce byla provedena v termínu a podle mě kvalitně, ovšem menší designové nedostatky lze nalézt. Možnost jednat o ceně, podmínkách smlouvy a individuální a proaktivní přístup před provedením zakázky jsou hlavní pozitiva tohoto dodavatele, nemohu se však zbavit dojmu, že ochota znatelně poklesla po zaplacení celé požadované částky. Zatím (zaplaťpánbůh) nemám zkušenosti s řešením reklamací. Pokud bych se rozhodoval dnes, nejspíš bych tuto firmu oslovil znovu, ovšem i z toho důvodu, že moc možností není a pozitiva převažují nad negativy.

Podlahy Hiřič – Tato firma nám dodala veškeré podlahové krytiny vyjma dlažby. Stejně jako u krbů jsem se i zde soustředil na zavedená jména, ovšem v tomto oboru je o poznání větší konkurence. Ceny jsou veskrze stejné napříč trhem, smlouvat se o nich moc nedá. Prodejce i majitel firmy jsou ochotní a proaktivní, věnují se zákazníkovi a snaží se vyhovět jeho stylu. Upozorňují na různé akce a možnosti slev, přináší vlastní pohled na věc a pomáhají v nelehkém výběru materiálů, barev a vzorů. Stejně tak dělníci jsou přívětiví, bez řečí a s dobrými nápady řeší nejen chyby řemeslníků před nimi, ale také případné reklamace. Zde totiž bohužel už zkušenosti s opravami vzniklými během pokládky máme, a to ve více místnostech a u více materiálů. Nejedná se o žádné velké nedostatky bránící v užívání, s ohledem na cenu zakázky však zamrzí již jejich samotná existence. Kvalita montáže by proto z mého pohledu mohla být rozhodně lepší. Dodávka nebyla provedena ve smluveném termínu, nakonec trvalo dvojnásobnou dobu, než bylo vše hotové. Z těchto důvodů si nejsem úplně jistý, zda bych podruhé vsadil na stejnou kartu, nebo se spíše poohlédl jinde. Vidím to padesát na padesát.

Pokorná – Výběrové řízení na dodavatele kuchyně bylo dlouhé a velice detailní. Postupně odpadávali další a další uchazeči, až jsme se rozhodli pro firmu Pokorná. Práce na návrhu kuchyně a výběru materiálů, barev a vybavení byly podobné u všech oslovených firem. Lišily se pouze tím, zda jsou komponenty prefabrikované, či zda jde opravdu o řemeslnou výrobu. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli kuchyň skutečně na míru, soustředili jsme se na variantu číslo dvě. Druhým rozlišujícím prvkem byl individuální přístup a ochota prodejců a montérů. Obojí je podle mě u firmy Pokorná na vyšší úrovni, než je průměr celého trhu. Dalším plusem byly letité zkušenosti s výrobou kuchyní a dobré reference kamarádů a známých. Do skupiny spokojených zákazníků nakonec patříme i my. Zakázka byla dodána včas, dle požadavků, v dohodnuté kvalitě a ceně, která ovšem nebyla nejnižší. Doposud jsme bez problémů řešili pouze jedinou drobnou reklamaci, veškeré nedostatky byly bez řečí vyřešeny ihned v procesu předávání díla. Budu-li kupovat novou kuchyň, opět se na firmu Pokorná obrátím.

HR interiér – Od této truhlářské firmy jsme si nechali zhotovit vybavení koupelny, šaten, spíže a vstupní chodby. Během předrealizační fáze se neobjevily jakékoliv problémy, jednání o cenách, materiálech, rozměrech atd. byla korektní a věcná, majitel byl nejen ochotný, ale přinášel i vlastní smysluplné nápady. Realizační fáze už bohužel vypadala jinak. Zakázka byla dodávána po kouskách, termíny se neustále posunovaly, výmluvy kupily. Nakonec se po více než třech měsících podařilo dodat vše, co bylo objednáno, kvalita byla zhruba na 90 %, a tak opravy menšího charakteru (polička nakřivo, dvířka nerovná, chybějící záslepky) tudíž nutné. A kolotoč telefonátů na téma „kdy někdo přijede“ se rozjel nanovo. Suma sumárum: ceny příhodné, kvalita výrobků celkově není nejhorší, avšak ani výborná, navíc je to o nervy. Podruhé bych raději sáhl po jiném dodavateli a totéž doporučuji všem čtenářům blogu.

Feya – Truhláři z této firmy nám dodali vybavení do obývacího pokoje, tzn. konferenční stolek, stolek pod TV, knihovnu a poličky. První kontakt s majitelem společnosti byl velice pozitivní, sám majitel byl příjemný, ochotný, nápomocný a přicházel s vlastními nápady. Musím říct, že to bohužel není v dnešní době úplně standardní, i když by se to zdálo jako samozřejmost. Stejně tak realizační fáze byla bez jakéhokoliv problému. Vše bylo vyrobeno přesně podle zadání, dodáno v termínu a zatím jsme na nábytku neshledali žádné vady. Přidám-li k tomu ještě skutečnost, že z více než desítky oslovených firem byla tato nejlevnější, dostanu bezvadný koktejl nadprůměrně příjemného zákaznického přístupu, kvalitních služeb a perfektního zpracování. Rozhodně všem čtenářům doporučuji tuto společnost v případě potřeby oslovit, sám se na ní v budoucnu s důvěrou obrátím.

Kelcom – Dodavatele zabezpečovacího systému jsem vybíral relativně dlouho a podrobně, abych nakonec zjistil, že rozdíly mezi jednotlivými systémy a jejich dodavateli jsou minimální. Vítězem se stala firma Kelcom, s níž mám veskrze pozitivní zkušenosti. Dokáží se přizpůsobit individuálním požadavkům a termínům realizace zákazníka, přinášejí vlastní invenci, nezahlcují zbytečnými součástmi systému s cílem vytáhnout z investora víc peněz, ochota majitele i montérů je vysoká. Vyskytl se pouze jediný problém v propojení zabezpečovacího systému a garážových vrat, a to i přesto, že jsem byl majitelem opakovaně ubezpečen, že to problém nebude. Na jeho řešení stále pracujeme, nemůžu proto dát 100 %. Každopádně firmu Kelcom můžu doporučit, pozitiva jednoznačně převažují.

Petr Voldán – Tato zámečnická firma nám dodala interiérové nerezové zábradlí. Od samotného počátečního nákresu rukou, přes finální výkres s kótami, výrobu až po dodávku se nevyskytl absolutně žádný problém. Majitel ve fázi návrhu akceptoval naši představu a převedl jí do realizovatelné fáze. Sám vymýšlel systém napínání, ukotvení a další technická řešení, dodávka dorazila v termínu a požadované kvalitě, ochota jeho a jeho zaměstnanců je vysoká. Projevilo se to také nedávno, kdy se naší chybou objevily na zábradlí skvrny. Přesto si za jejich odstranění neúčtoval vůbec nic, dá se proto předpokládat, že příp. reklamace by taktéž proběhly k naší spokojenosti. Přidám-li ještě příhodnou cenovou politiku, nezbývá než konstatovat, že se jedná o kvalitního dodavatele, kterého mohu všem jednoznačně doporučit.

Redoma – Výběr garážových vrat byl stejně složitý jako výběr otvorových výplní. Hodnotil jsem a vybíral dlouho, nakonec padlo rozhodnutí oslovit firmu Redoma z Děčína. Důvodů bylo několik: dodavatel kvalitních vrat Hörmann, nižší cena oproti konkurenci za stejný produkt, ochota a vstřícnost prodejce, spolupráce se stavební firmou v předrealizační fázi. Samotná montáž je otázkou jednoho dne a víceméně na ní není co zkazit. Víceméně. Ať už to bylo vlivem mrazu během montáže, nebo kvalitou montérů samotných, vrata při posunu vržou, klepou se a je potřeba je seřídit. Komunikace ze strany dodavatele však po zaplacení celé částky citelně oslabila, trvá i několik dní než se prodejci dovolám, leckdy pomáhá až intervence majitele. Proto se jen těžko domlouváme na termínu opravy. Reklamace tak zatím neprobíhá podle mých představ (vlastně neprobíhá vůbec) a absolutně nejsem spokojený se záručním servisem. Během stavby jsem se do této situace dostal pouze jednou, a to s touto firmou. Pokud bych znovu vybírat dodavatele garážových vrat, společnost Redoma bych vynechal. Po dosavadních zkušenostech ji nemohu doporučit.

Zámečnictví Jiří Hašek – Poté, co se pan Voldán rozhodl ukončit podnikání, musel jsem se rozhlédnout na trhu po jiném dodavateli vjezdové brány a vstupní branky. Ve výběrovém řízení zvítězil Jiří Hašek, majitel a zámečník v jedné osobě. Cena v nabídce byla jedna z nejlepších, kvalita dodaných výrobků a montáže se prozatím zdá být v pořádku. S panem Haškem osobně se dá velice dobře diskutovat, snaží se vyhovět představě investora, sám navíc přichází na možná řešení a vylepšení. Stavební přípravu řešil napřímo s panem Křížem, což mi ušetřilo spoustu času a nedorozumění. Vyjma brány a branky jsme se nakonec domluvili i na dodávce pozinkovaných plotových sloupků, které maximálně splňují naši představu. Opravy a stížnosti řeší rychle, seřízení brány proběhlo do druhého dne. Pokud budu v budoucnosti potřebovat vyrobit něco z kovu, jistě se na něj znovu obrátím.

David Helebrant – Bez služeb geodeta se při stavbě domu neobejdete, geometrický plán s kulatým razítkem vám nikdo jiný nevystaví. Pravidla a cenová politika je však v tomto oboru rigidní a netržní, víceméně proto rozhodují spíše časové možnosti, osobnostní rysy a ochota daného člověka. Pan Helebrant rozhodně patří mezi ty, které rádi uvidíte, nesnaží se hledět pouze na vlastní zájmy, naopak bere v potaz také investora. Rád s ním spolupracuji, je vstřícný, ochotný přizpůsobit se termínům zákazníka, odvádí kvalitní služby s krátkou dobou dodání. Potřebujete-li zaměřit dům či pozemek, určitě mu zavolejte.

Milan Týce – Firma na výškové práce, kterou jsem najal na pokácení více než třicetimetrové břízy stojící na místě budoucího domu. Moc jsem mezi firmami nevybíral, dostal jsem tip a rovnou jsem zavolal. Práce byla odvedena v termínu, za předem dohodnutou cenu (kompromis mezi mou a jejich představou), jako bonus jsem obdržel nařezání kmene na metrové kusy. Moje jednodenní zkušenost je tudíž taková, že bych se na tuto firmu v případě potřeby opět obrátil. Nemám, co bych vytknul, ani co bych vyzdvihl.

A na konec ještě jedna poznámka. Pokud se Váš názor a zkušenosti neshodují s mými, tak se nedá nic dělat. A pokud byste rádi získali více informací, neváhejte a napište mi.

Prostor uzavřen

Poté, co se termín montáže garážových vrat o několik dní oproti smlouvě posunul, a poté, co přišly nejdříve jedny vrata stříbrné a druhé bílé, se nakonec podařilo všechno sladit a na stavbě se sešly dvě montážní party. První měla za úkol namontovat garážová vrata a druhá dokončit instalaci zabezpečovacího systému a jeho vyladění podle našich představ.

Jako obvykle samozřejmě nešlo všechno úplně hladce. Kolem desáté hodiny ranní jsem přijel na místo, abych obhlédl terén. První informace, kterou jsem po příchodu obdržel, byla, že jsou trámy, jež mají nést konstrukci vrat, posunuté oproti zaslanému plánu o několik centimetrů. Prostě zednická míra. V konečném důsledku to znamenalo trámy pomocí vrtačky hledat a nutnost vyříznout do sádrokartonu díru. Trámy totiž byly zároveň zapuštěné a nebylo možné přichytit k nim konstrukci bez tohoto zásahu. No nic, přeci jenom je to dvojgaráž a nemusíme si hrát na úplně designově čistou a řemeslnicky dokonalou práci. Na druhou stranu však zamrzí i takové banality, jako že není kouřové čidlo uprostřed místnosti a klávesnice na sloupku také není vystředěná.

Spolu s vraty se totiž montovaly poslední komponenty zabezpečovacího systému a tento se ladil do finálního stavu. Stavba byla rozdělena do tří zón, přičemž každá se dá ovládat zvlášť. Zástupci firmy Kelcom dnes ovšem, jak jsem se již zmínil, nedorazili zcela náhodně. Naopak bylo vše předem domluveno, neboť naším požadavkem bylo, aby vrata dokázala „komunikovat“ se zabezpečovacím systémem, resp. aby jeho elektronika poznala, kdy jsou vrata zavřená, kdy otevřená a zároveň zda byla otevřena pomocí dálkového ovladače, či násilně.

A tady nastala další komplikace. Relé vrat si – jak se zdá – ne zcela bezchybně s alarmem rozumí, a tak se nepodařilo tohoto kýženého cíle dosáhnout. Zatím se prostě musí kódovat a dekódovat ručně. Během dne jsem vzniklou situaci ještě řešit se zástupci obou firem a doufám, že se nakonec podaří najít vhodné řešení. Výsledkem dnešního dne je tedy namontovaná dvojice vrat a dokončený zabezpečovací systém. Zbývá už jenom donutit oba komponenty ke vzájemné spolupráci.

Nejdříve je potřeba všechno pořádně naměřit...

... a pak už to zbývá jenom namontovat

A to i za použití hrubé síly

Výsledek však stojí za to

Po měsíci

Listopad uběhl jako voda a než jsme se stačili pořádně rozkoukat, bydlíme v novém domě už měsíc. Postupně se zabydlujeme, kupujeme další potřebné vybavení a svítidla (lustry už jsou skoro v celém domě) a učíme se využívat veškeré zařízení a přístroje. Pravidelně zatápíme v krbu, zvykáme si na každodenní režim spojený s pracovními povinnostmi a s každým dalším přibývajícím dnem nám to přijde snazší a přirozenější. Příroda se však chystá k zimnímu spánku, teploty proto klesají stále níž a níž a nebude dlouho trvat, než napadne první sníh. Co důležitého se tedy během prvního měsíce událo?

Vedle zapojení (ovšem stále ne zprovoznění) solárního systému je nejdůležitější událostí změna produktu v oblasti dodávky silové elektřiny z dočasného na trvalý. Konečně se mi totiž podařilo nahradit jednotarifní stavební proud příjemnou sazbou D45d, která zajišťuje dodávku silové elektřiny v nízkém tarifu 20 hodin denně, ve vysokém poté 4 hodiny denně.

Předcházelo tomu však řada komplikací na straně ČEZu, který beze zbytku využívá možnosti vyřídit žádost o změnu do 30 dní. Proč by taky pospíchali a měnili tarif na levnější? Navíc když po více než měsíci konečně přijde návrh smlouvy, neumí uznat svou vlastní chybu, snaží se práci přehodit na klienta a v případě smlouvy sepsané pracovníkem ČEZu v neprospěch ČEZu je schopný již uzavřený a podepsaný kontrakt prohlásit za neplatný a vyděračskými technikami nutit zákazníka k podpisu smlouvy nové, pro ČEZ výhodnější. Holt je to monopol a funguje zde „chceš proud, skákej, jak mi pískáme, jinak si nezatopíš a televizi nepustíš“. Nehodlám proto po těchto hrozných a potupných zkušenostech odebírat silovou elektřinu od společnosti využívající mafiánské techniky.

Dorazila také nová popelnice, takže už nemusíme igelitové pytle s odpadky distribuovat všude možně. Zdá se to jako banalita, ale absence popelnice přidělává docela dost starostí. Podařilo se také odvézt veškerý stavební nepořádek z dvojgaráže, takže už zde zůstaly pouze věci potřebné, či upotřebitelné. Byla toho pěkná hromada. Většinu jsem odvozil po částech v autě, o velké, neskladné a těžké věci se však musel postarat stavbyvedoucí. Po přidělání garážových vrat do dvojgaráže nejspíš opět nějaké další věci přibudou, neboť se přestěhují z technické místnosti, nebude toho však moc.

Ke dvojgaráži se váže také poslední událost. Byl dokončen omyvatelný sokl i zde, navíc byla nopová fólie přidělána v horní části lištou, která by měla zabránit zatékání vody. Snad už proto nebudou zdi dvojgaráže vlhké, během zimy co nejvíce vyschnou a na jaře dokončím interiérové malby i v příbytku pro auta.

Co se bohužel nestihlo, jsou finální terénní úpravy. Chtěl jsem nechat zakopat oba IBC kontejnery na dešťovou vodu vedle dvojgaráže, napojit je na drenážní a okapní systém, srovnat terén podél domu a zbavit se hromady hlíny za domem. Kvůli počasí se to však nepovedlo, téměř každý den pršelo a půda nestihla vyschnout. Nezbylo proto než bagr odvolat a přesunout zemní práce až na jaro.

Zcela nová, ještě nepoužitá nádoba na odpad

Ve dvojgaráži zůstala pětina věcí

Solární spolek

Po delší době se u nás zase děly nějaké stavební práce. Nebo spíš montážní, stavebních už moc nebude, a pokud nějaké větší, tak až příští rok. Letos zbývá pouze dokončit několik drobných nedodělků, než udeří zima. Mezi ně patří např. dodělat fasádní sokl na dvojgaráži nebo zadělat díru ve zdi okolo trubek od solárních panelů.

Ale zpátky k tomu, co se vlastně událo. Tramtadadááá – konečně se podařilo propojit solární panely s akumulační nádrží. Čekali jsme dlouho, ale nakonec vytvořily panely a banda za pomoci topenářů nový zájmový spolek. Spolčili se do systému, jehož největším zájmem bude ušetřit nám peníze, ovšem až po tom, co jich sám spolyká dostatečné množství. Cesta pro teplonosnou kapalinu, vedoucí od čerpadla v technické místnosti dále nosnou zdí až na půdu, zde podlahou ke střeše a větracími taškami ven k panelům, skrze ně a stejnou cestou (ovšem v opačném pořadí) zpět je tedy kompletní.

Nyní budeme opět čekat a doufat, že nebude trvat dlouho, než se dostaví expert, který umí celý systém oživit a naregulovat. Pak doufám přinese nějaký užitek, pokud možno nemalý. Nové trubky a budíky zatím celý systém – alespoň na první pohled – zkomplikovaly a v technické místnosti to nyní vypadá jako na těch fotkách, které jsem ještě před rokem studoval. Dát do kupy takový systém opravdu není žádná legrace.

Prostupy střechou jsou zajištěny odvětrávacími taškami

Na půdě se vedení napojilo na stávající trubky...

... a odtud dál až do akumulační nádrže

Po týdnu

Startovací týden v našem novém domě máme za sebou, nastal tedy čas na prvotní sumář toho, co všechno se během něj událo. I když je na komplexní hodnocení ještě brzo, přeci jenom nějaké drobné zkušenosti máme.

Už je to tak na světě zařízené, že pozitivní věci většinou přebijí ty negativní. Špatné známky u zkoušky nejsou tak důležité, pokud je složena zkouška samotná, bolest z porodu není tak velká po setkání s novým potomkem a bydlení v novém domě není tak hrozné, i když spousta věcí k dokonalosti ještě chybí. A tak ani nám zpočátku moc nevadilo, že v celém domě není žádný lustr, jediné světlo bylo to nad linkou a nad schody. Nezbylo tudíž nic jiného, než neustále běhat s lampičkami z jedné místnosti do druhé (v horším případě z patra do patra), abychom alespoň něco viděli. Nutno sebekriticky podotknout, že nákup svítidel jsme podcenili, během posledních pár dní jsme však nějaké resty dohnali, takže máme osvětlené zhruba dvě třetiny domu.

Učíme se také žít v domě, to znamená obsluhovat technická zařízení pro topení a přípravu teplé vody. Jsme zatím na začátku, systémy ještě nejsou dokončené a navíc je potřeba „vychytat“ regulaci v jednotlivých místnostech, což je záležitost individuální u každého domu. Stane se proto, že voda není dostatečně teplá, že je v domě přetopeno, nebo naopak tepla málo. S každým přibývajícím dnem je to však lepší a lepší, až to nakonec bude úplně nejlepší.

Pravidelně zatápíme v krbu, takže už je sklo pěkně očouzené, a začínáme využívat vymoženosti moderní techniky. Myčka už je v provozu a byl jsem příjemně překvapen její tichostí. I když člověk stojí přímo u ní, není slyšet téměř nic. Indukční deska a trouba ještě testem neprošly, ovšem nakoupili jsme nějaké nové nádobí. Provedli jsme také velký nákup potravin, takže ani lednici už nemáme poloprázdnou. Přidělal jsem na strop v technické místnosti sušák na prádlo, dochází k pravidelnému úklidu a přibývají čistě umytá okna. Zkrátka se pomalu zabydlujeme a nacházíme pro věci jejich správná místa – v koupelně, šatnách, pracovně... Na druhou stranu nám bohužel při praní vytekla pračka, takže máme ke všem těm starostem o jednu navíc. Doufám, že ještě nedosloužila, přeci jenom už jí pár let máme.

Včera jsme celá rodina přestali být obyvateli Ústí nad Labem a stali se domorodci. Na Obecním úřadě ve Velkém Březně jsme změnili adresu trvalého pobytu, takže máme střihnutou občanku. Hned jsme přišli o stovku za administrativní úkon a zaplatili odvoz odpadu do konce letošního roku. Ovšem popelnici prý dovezou až za čtrnáct dní.

Chytré řešení pro malé prostory

Hoří!

Po několika dnech v domě jsme se konečně odhodlali také zatopit v krbu. Vložka už je zapojená několik měsíců, ještě ani jednou se v ní však oheň nerozdělal. Jednalo se tak v podstatě také o zkoušku toho, zda je všechno správně postaveno a zapojeno. Proto jsme si na toto poprvé pro jistotu pozvali odborníka topenáře a provedli jej pod jeho dohledem. Od zítřka už ale samostatně.

Výsledek dopadl na výbornou, všechno fungovalo tak, jak má, vložka, komín i trubky testem bez problémů prošly. Teplota v akumulační nádrži začala stoupat i bez použití elektrického kotle během několika minut. Další důležitá součást zprovozněna, doufám, že nám ušetří pár peněz během zimy. A kdyby náhodou ne, už ten pohled... Mimo jiné jsem také zjistil, že teplo z krbu je opravdu jiné, než teplo z kotle. Fakt.

Lepší než televize

Mise splněna

Před devatenácti dny jsem napsal blog o kolaudaci, alias získání souhlasu s užíváním. V něm jsem – naplněn radostí s dobře odvedené práce – poněkud zbrkle tvrdil, že šlo o den, ke kterému směřovalo veškeré naše úsilí. Dnes už je mi jasné, že se sice jednalo o velice důležitý mezník, veškeré naše úsilí však směřovalo až ke dni dnešnímu.

Dnes jsme se totiž finálně a nadobro odstěhovali z dočasného bydlení, kde jsme strávili dva a půl měsíce místo plánovaných čtrnácti dní, do našeho nového domova. Tím jsme splnili cíl mnou stanovený ještě před započetím stavby, a sice odstěhovat se v září/říjnu 2012.

Postupně jsme každý den odváželi další a další krabice, úplně poslední věc jsem do domu odnesl kolem dnešní šesté hodiny večerní. Poté následovala distribuce do příslušných místností a zprovoznění základních funkcí, jako je topení, ohřev teplé vody, zapnutí lednice, až po zapojení internetu a naladění televizních kanálů.

K úplnému doladění a zabydlení je samozřejmě zapotřebí provést ještě spoustu věcí a v Labi uplyne mnoho vody, není už ale potřeba dělat přejezdy z Velkého Března jinam, a tak snad bude víc času. Při pohledu na dosažený výsledek se také pracuje lépe a energii k dalšímu postupu dodává také postupné sžívání se s domem.

Fasáda je hotová

Včera se dělníkům podařilo dodělat fasádu na celém domě, dokonce i na dvojgaráži. Bez fasády zůstává pouze její přední část, která bude obložena dřevem. To už se ovšem nebude realizovat letos, stání pro automobily bude dokončeno až příští rok. A protože bylo složeno už i lešení, mohl jsem dnes krásně zdokumentovat výsledek ze všech stran a úhlů.

Přesto se ani tato fáze neobešla úplně bez zádrhelů, zaplaťpánbůh jsou však jednoduše řešitelné. Za prvé měla být barva fasády na dvojgaráži stejná jako barva budoucích vrat a oddělit tak její hmotu od hmoty domu (hmota je architektonický název, pozn. aut.). To se jednoduše napraví přemalováním současné barvy. A za druhé – o čemž jsem se zmiňoval už minule – se při montáži venkovních parapetů zjistilo, že jeden do ložnice je o půl metru kratší. Respektive se spíše zjistilo, že nějaký chytrák dříve uřízl delší parapet a teď zbyl jeden kratší. Je sice zvláštní, že mu nebylo divné, že řeže půl metru, ale faktura i dodací list sedí a navíc je na zbylém kusu napsáno „pokojík“ místo „ložnice“. Očividně tedy měl přijít někam jinam. Takže se objednal nový, otázkou zůstává, kdo to zaplatí.

Pátek byl nejspíš šťastný den, také truhláři se ozvali, přijeli a začali montovat to, co mělo být hotové už před měsícem. Jmenovitě se jedná o finalizaci všech tří šaten a vstupní chodby a polic do spíže. Seznam chybějících věcí se tak zmenšil na šuplíky do nočních stolků a úchytky na skříňky pod umývátka pod WC. S tím už se ale dá žít.

Decentní bílá zepředu...

... stejně tak zezadu

Vstupní chodba je připravena na první hosty

Tohle všechno se jednou zaplní

Sluneční energie

... je pro každého člověka zadarmo. Aspoň prozatím. Tak proč toho nevyužít? Respektive, proč tuto energii nevyužít k topení a přípravě teplé užitkové vody? Pesimista ihned namítne, že je nutné uhradit prvotní investiční náklady. Ano, to je samozřejmě pravda, zadarmo totiž neznamená, že je bezcenná. Ceny solárních panelů či celých setů však v posledních letech dramaticky klesly a už nejsou výsadou těch nejbohatších. Netvrdím, že jsou za hubičku, ale podle mého názoru lze dnes solární kolektory – jak zní správný název – pořídit za rozumnou cenu a návratnost investice v čase je akceptovatelná. I v tomto portfoliu výrobků lze samozřejmě nalézt produkty levné a dražší, kvalitní a méně kvalitní, konečná volba je vždy na investorovi.

A tak jsem volil i já. Ze dvou základních možností na trhu jsem vybral vždy tu, která je pro nás lepší. V případě volby mezi nákupem celého solárního setu od jednoho dodavatele, nebo nákupu jednotlivých komponent od různých dodavatelů jsem vybral variantu číslo dva. Možná by nákup uceleného setu ušetřil práci montérům, nikdo mě však nepřesvědčil, že všechny součásti vyrábí v požadované kvalitě. Jeden výrobce se zaměřuje na bojlery, druhý na kolektory, třetí na akumulační nádrže... A tak jsem vždy objednal u každého to, co podle mě umí nejlépe.

V případě volby typu samotných kolektorů – tedy volby mezi plochými a trubicovými – jsem se také přiklonil k druhé variantě. Chceme je částečně využívat také k ohřevu vody k topení (což je v případě použití akumulační nádrže automatické), navíc mají trubicové kolektory papírově lepší vlastnosti, dokáží využívat sluneční energii větší část dne i roku a ještě efektivněji. Údaje udávané výrobci byly většinou podloženy také zkušenostmi uživatelů na různých diskuzních fórech a cenový rozdíl byl, jak říká klasik, zanedbatelný. Volba ovšem nebyla zas tak jasná, jak by se mohlo zdát. Stálo to pár dní bolehlavu, věřím ale, že jsem vybral správně.

Po dnešku tedy náš dům zdobí tři nové solární kolektory, spojené do jedné souvislé plochy. Na střeše drží za pomocí osmi pozinkovaných háků, pospojované jsou šroubením a zbývá zapojit je na samotnou topnou soustavu. Hlavní část rozvodů z technické místnosti na půdu a zpět už byla přichystána během hrubé stavby, chybí tudíž pouze napojení kolektorů na půdě a v přízemí na akumulační nádrž. K tomu by podle plánu mělo dojít během příštího týdne. Plány ovšem v poslední době moc nevycházejí.

Těsně před dokončením jsou i další dvě stavební záležitosti. Na fasádě se pracuje každý den, chybí už pouze polovina severní stěny a dvojgaráž. Bohužel se zjistilo, že jeden vnější parapet má jiné rozměry než požadované a náhrada bude (snad) dodána až v úterý. Může se však dokončit zbytek a montáž tohoto jednoho parapetu udělat dodatečně. Také ve dvojgaráži už je všechno hotové, byly zatmeleny mezery mezi sádrokartonovými deskami stropu. Zde tedy chybí už pouze vymalovat a namontovat garážová vrata. Když půjde vše podle plánu, bude do konce října hotovo.

Kolektory jsou na slunečné, jižní straně střechy

Zatím jsou tři, do budoucna se možná rozmnoží

Ve dvojgaráži přijdou ke slovu malířské válečky

Make up

Dvojgaráž i samotný dům postupně získávají svou konečnou podobu. Tvar, rozmístění i rozměry byly dány už dříve, posledních pár dní se pracuje na finálních povrchových úpravách. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi make up, protože to není nic funkčně důležitého, veskrze jde opravdu pouze o designové záležitosti.

Co se dvojgaráže týče, jsou kompletně hotové omítky vnější i vnitřní (ty ještě nestačily ani pořádně zaschnout), před dokončením je také sádrokartonový strop. Na mně bude vnitřek vymalovat, na strop opět neoblíbená Struktura a pak všechno dvakrát vybílit. Barva přijde také na podlahu, rozhodl jsem se pro epoxidový nátěr, který vyhovuje jak užitnými vlastnostmi, tak cenou. Doufám, že počasí bude přát a podaří se mi všechno dodělat ještě letos. Hotové je také oplechování střechy, resp. stěn kolem dvojgaráže. Vyjma zmíněných maleb už proto chybí pouze vrata.

Finální povrchovou úpravu už má z poloviny také samotný dům. Fasáda je dokončena na východě a na jihu. Na střechu byly připevněny okapy a svody – zatím samozřejmě pouze na jižní polovině, druhá bude dodělána spolu s fasádou na severu. V rámci prací na fasádě se zároveň montují i exteriérové parapety a dělníci po přestěhování lešení vždy strhnou ochranné fólie z francouzských dveří a oken. Už nyní se tedy můžeme kochat konečnou podobou domu, kterou nekazí žádné nedodělky, či preventivní zakrytí. Pro dokonalý dojem je ještě potřeba umýt okna, ale to také jednou bude...

Jinak pouze pro úplnost: teplá voda nám stále neteče a truhláři se zatím neozvali. Majitel firmy nezvedá telefon, uvidíme, kdo nakonec šatny dokončí.

Make up dvojgaráže uvnitř: ještě spousta práce

Make up dvojgaráže zvenku: moc toho už nechybí

Make up domu poprvé: z poloviny hotovo

Make up domu podruhé: z poloviny nedokončeno

Číslo popisné

Byla dosažena další meta. Sice pouze administrativní, která vyplývá ze skutečnosti , že jsme získali souhlas s užíváním, ale... Oficiálně jsem dnes na Stavebním úřadě ve Velkém Březně převzal sdělení o označení budovy číslem, jež bylo ovšem sepsáno už ve čtvrtek. Mně se však do ruky dostalo až v pondělí, tudíž dnešek bude v našem stavebním deníku označen jako den, kdy jsme získali číslo popisné.

Jedeme dál

Přestože se nám podařilo získat souhlas s užíváním domu, stavební práce neutichají. Čeká nás totiž to samé ještě v případě dvojgaráže. Hlavní aktivity se proto přesunuly sem a intenzivně se pracuje na dokončení hrubé stavby přístřešku pro čtyřkolé kamarády. Aktuálně zrovna na stropu ze sádrokartonu a na vnitřních omítkách. V druhém případě dokonce na několika frontách, aby se práce pokud možno co nejvíce urychlily. Dá se říci, že jsme zhruba v jedné třetině, do konce října však mají dorazit garážová vrata a do té doby bych rád ještě i vymaloval. Počasí je však čím dál tím horší, resp. chladnější, takže doufám, že to vyjde.

Také uvnitř se cosi odehrává. Už před několika dny byly připevněny poslední zařizovací předměty v koupelně, včera se také podařilo truhlářům pověsit boční skříňku a namontovat na ni úchytky. Koupelna je tedy po včerejšku už kompletní, další věci se bohužel truhlářům už tolik nedaří. Hotová je rodičovská šatna, ostatní – ať už obě šatny dětské, vstup nebo spíž – jsou dokončené napůl, či vůbec. Původně plánovaná práce na jedno dopoledne tedy očividně nejde stihnout ani za dva dny.

Od čtvrtka se v domě už topí, takže je v něm příjemné teplo. Zatím to nijak nepřeháníme, dům se pouze temperuje. Bohužel se nějak nedaří dodat teplou vodu, a to i přesto, že teploměr akumulační nádrže ukazuje 55 °C. Nevím, kde je chyba, je ale potřeba jí co nejdříve odstranit. My pravidelně pracujeme na opravných malířských pracích a úklidu, který je vzhledem k tomu, že do domu neustále někdo courá, aby dokončil svých posledních pár procent, dost těžký.

Do konce října (snad) bude hotová i dvojgaráž

Bohužel si totéž netroufnu napsat o šatnách

Až na teplou vodu už nám v koupelně nic nechybí

Kolaudace

Dnešek byl dnem, ke kterému směřovalo veškeré naše úsilí. Stavebním úřadem ve Velkém Březně byl 11. říjen 2012 vybrán jako datum pro závěrečnou kontrolní prohlídku stavby našeho rodinného domu. Dle platné legislativy totiž už neprobíhá kolaudace, ale je nutné získat souhlas s užíváním stavby. Toho je možné docílit dvěma způsoby. Buď mlčky po uběhnutí 30denní lhůty od podání oznámení o užívání na příslušný stavební úřad, nebo oprávněný úředník stavebního úřadu provede výše zmíněnou prohlídku a sezná dům jako vhodný k užíváním. Nebo také ne, což je ta třetí, špatná možnost.

My jsme spadli do druhé kategorie, a tak jsme se v 9:30 hodin sešli na pozemku. Pracovnice místního stavebního úřadu dům prohlédla zvenku i zevnitř a za 20 minut jsme se loučili poté, co jsme podepsali protokol s výsledkem „schváleno k užívání“. Osobně jsem nečekal tak hladký průběh a počítal se všemi možnými problémy a průtahy, moje dobré zkušenosti se spoluprací se Stavebním úřadem ve Velkém Březně však zaplaťpánbůh pokračují. Do konce roku ještě potřebujeme získat totéž povolení pro dvojgaráž, průběh snad bude podobný.

Dopracování se k cíli tudíž zabralo 871 kalendářních dní (804 stavebních, 67 dní byla stavební přestávka) od podpisu smlouvy o nákupu pozemku. Od dokončení projektu to trvalo 479 kalendářních dní (412 stavebních), od ohlášení stavby pak 475 kalendářních dní (408 stavebních). Samotná stavba od prvního bagrování trvala 450 kalendářních dní (383 stavebních). Ještě však nejsme na úplném konci a nebydlíme, tato čísla tudíž budou růst. Na druhou stranu mohla být i nižší, kdyby nedocházelo k těm neskutečným průtahům v posledních dvou měsících.

To by bylo k nejdůležitější události dnešního dne všechno, co se událo dál? Konečně dorazili truhláři a začali montovat vestavěné skříně. Přivezli však pouze ty do šaten, spíž a vstup nepřivezli vůbec a z toho, co měli s sebou, museli ještě polovinu odvézt zpátky. Rozměry totiž ne zcela úplně seděly, takže opět fiasko. Doufám, že zítra se jim podaří zdárně dokončit to, na čem jsme se začátkem srpna domluvili, přeci jenom se dle majitele jedná „o pár prkýnek, které jsou během pár minut vyrobené a během dopoledne namontované“.

Činili se také topenáři a během včerejšího odpoledne a noci (údajně končili v jednu v noci, holt, když se něco honí na poslední chvíli...) se jim podařilo dotáhnout většinu prací na napojení akumulační nádrže a elektrického kotle na topnou soustavu. Trubek je nyní v technické místnosti požehnaně, snad se v tom jednou vyznám. Přeci jenom regulace topení bude nejspíš závislá na mně.

Podle plánu pokračují také práce na fasádě. Východní část domu už je kompletní zcela, nepočítám-li tedy tmavší sokl u země, který bude z omyvatelného materiálu a bude podél celého domu. Ten se však bude kompletovat až na konec. Lešení se tedy přesunulo na jižní část a pokračovat se bude zase zítra. Tady (doufám) nebude docházet k žádným komplikacím a během pár dní bude hotovo. Zatím to vypadá dobře.

Topný systém bude zanedlouho kompletní

Už nyní je v technické místnosti trubek požehnaně

Na východě je fasáda kompletní...

... až na sokl u země, který se dokončí až na závěr

Finální úpravy

Ledy se přeci jenom hnuly a práce na finálních úpravách jsou opět v plném proudu. Uvnitř se elektrikářům podařilo dokončit jejich misi, to znamená, že byly domontovány poslední čtyři dvojzásuvky v kuchyni spolu se světlem nad kuchyňskou linkou. Také na půdě přibyla dvě světla, v každém štítě jedno. Tím bychom měli mít v domě elektrorozvody hotové, nějaké drobnosti nás ještě čekají ve dvojgaráži.

Dnes měli přijet také truhláři namontovat vestavěné skříně, jako obvykle si však našli nějaký důvod, proč nepřijet. Začínám toho mít tak akorát dost, v telefonátu jsem majiteli oznámil, že pokud nepřijedou zítra, tak ať už nejezdí vůbec. Jednat s firmou HR interiéry je opravdu jen pro silné nátury, je potřeba se obrnit trpělivostí a zatnout zuby.

Největší část prací se tak odehrává již mimo dům. A to nejen proto, že řemeslníci nepřicházejí, ale také proto, že uvnitř chybí už opravdu pouze pár drobností. Ve dvojgaráži přibyly nové trámy, směřující kolmo k těm, jež zde už jsou. Budou mít za úkol pomáhat nést váhu kování garážových vrat a na něj připevněných motorů pro jejich pohon. Na trámech jsou také už profily, na ty zase přijdou namontovat sádrokartony tvořící strop dvojgaráže. I tady se tedy blížíme do finále.

Také práce na fasádě jsou v plném proudu. Východní stěna domu už je napůl hotová, zítra bude dokončená a lešení se posune na jih. Tady jdou práce podle plánu a není si na co stěžovat. Příjemným bonusem je také zkulturnění vstupu do domu. Vznikly improvizované schody zpevněné štěrkem, nemusíme se proto už plahočit v blátě, nebo při výstupu k domu balancovat na paletách. Super.

Kuchyň je po dnešku konečně kompletní

Sbohem, palety! Již vás netřeba

Na východě už je fasáda napůl hotová

Nic se neděje

Poslední dobou se dokončovací práce na stavbě poněkud zadrhly. Přestože všechno potřebné – od elektrických zásuvek přes akumulační nádrž až po lešení – je už na místě, není nikdo, kdo by dodělal, co je potřeba. Bez čtyř dvojzásuvek v kuchyni a světel na půdě dokážeme bydlet, je ale trochu hloupé, že tyhle malé prácičky stále nejsou hotové. Horší je to samozřejmě s akumulační nádrží a dokončením topného systému. Bez teplé vody a tepla se prostě bydlet nedá. Takže nezbývá než čekat, až se ledy pohnou.

Do toho se neustále opakují situace, kdy přijedou řemeslníci a místo posledních pěti procent, které chybí k dokončení, udělají procenta dvě. Nadělají nepořádek, takže úklid předchozího dne je k ničemu. Uklidí se znova a pak opět přijedou a udělají další dvě procenta... A tak pořád dokola. Opravdu nechápu, co je vede k tomu, že se k nám chtějí neustále vracet.

Termín nastěhování ovšem stále platí. Září sice už nestihneme, říjen je ale pořád možný. Opravdu už si nedovedu představit situaci, že ani během měsíce by se nám nepodařilo přemístit se.

Lešení zatím leží na zemi

Akumulační nádrž zatím stojí nezapojena

Už jdeme do finále

Je to tak, už blíží se ten vytoužený den, kdy se budeme moci natrvalo přestěhovat do našeho nového domova. Počítám, že to nebude trvat déle než několik dní, všechno však záleží na zkompletování topného systému, který bude zároveň skrze akumulační nádrž a v ní vnořený bojler dodávat teplou vodu na mytí a sprchování. Všechny potřebné komponenty už jsou na místě, chybí pouze lidská síla. Termín této akce se bohužel neustále odsouvá, snad ale bude do konce týdne vše připraveno. (Zkušenost však říká něco jiného.)

Neusnuli jsme ale na vavřínech a nutíme řemeslníky dokončovat ostatní věci. Hotové jsou tedy kompletně podlahové krytiny v celém domě, a to včetně soklů, lišt a přechodových lišt. Lišty barevně kopírují krytiny a některé mají vychytávky ve stylu skrytý prostor pro tažení datových, či elektrických drátů. Nebudeme proto snad muset v budoucnu sekat do zdi a nebudou se nikde zbytečně válet kabely. Na schodišti byla dodělána krycí boční lišta, čímž bylo dokončené schodiště jako takové. Lištou obehnaný je také krb a sklo před ním bylo vyleštěno, zapuštěno a zasilikonováno. I ono se snaží splynout s dřevěnou podlahou a co nejméně rušit.

Také kuchyňáři dokončili svou práci, všechny elektrospotřebiče a chybějící komponenty už jsou na zabudovány svém místě. Elektrikáři ještě musí přidělat poslední čtyři elektrické dvojzásuvky a světlo nad kuchyňskou linku, což je práce na hodinu maximálně.

Venku jsou zatím před dokončením práce na terase. Po celé ploše – a to včetně schodů na podestu – byla položena dlažba, zkompletovány byly také opěrné zdi a jejich stříšky po celé délce, došlo také na menší zemní práce. Podesta už je plná zeminy, na západní a jižní straně bylo něco málo vysvahováno, to však ale neznamená, že se obejdeme bez bagru. Bohužel bude muset ještě jednou na finální terénní úpravy přijet. K úplnému dokončení tedy zbývá pouze udělat dva schůdky u francouzských dveří z obytného prostoru a z pracovny.

Kvůli ochraně podlah, dveřních obložek a stěn jsem nakoupil a umístil samolepící podložky a zarážky dveří. Podložky jsou filcové, či korkové a budou mít za úkol bránit přímému styku nohou židlí, piana, schodů na půdu, postele a ostatního nábytku s dřevěnou podlahou a chránit jí tak před poškrábáním. Zarážky dveří jsou také samolepící a průhledné, aby byly co nejvíce nenápadné. Zatím to vypadá, že drží jako čert, pokud by však bylo třeba, vyměním je za šroubovací. Zatím se mi ale nechce vrtat do podlahy.

Přidělal jsem také kličky na francouzské dveře a okna, takže už se dají všechna pohodlně ovládat. Dále jsem smontoval naší dvojpostel a pět židlí. Jak už je naším špatným zvykem, jednu jsme totiž museli reklamovat, měla roztržený opěrák. Podle dodavatele by se však mělo všechno do 14 dní vyřešit.

Mimo to se v domě neustále smýčí, zametá, vytírá a jinak uklízí. S ohledem na plochu podlahovou i oken je to práce na hodně dlouho. Do toho se ještě opravují malby po již odvedených pracích, které na nich bohužel pokaždé zanechají nějakou stopu. A až tohle všechno skončí a všechno bude opravdu dokonalé, zbude jenom přesunout věci z půdy a našeho dočasného bydliště. Tedy mimo prací mimo dům, jako je plot, brána, prostor před domem atp.

Přechodové lišty lícují s okolními zdmi a nábytkem

Podlahové lišty kopírují barvu krytin

Svou vlastní lištu má také schodiště

V kuchyni už se může kuchtit

Místo pro rodinné oslavy jako dělané

Technologie

Téměř žádný rodinný dům se dnes už neobejde bez moderních technologií. Je jen otázkou individuálních preferencí a zejména finančních možností každého stavebníka, kolik si jich do svého domova pustí. Bude-li někdo chtít, může mít dálkově ovládané téměř cokoliv a může kontrolovat, regulovat a měnit nastavení přístrojů po internetu v podstatě z jakéhokoliv místa na zeměkouli. Aniž člověk udělá jediný krok, stisknutím tlačítka zapne topení, spustí žaluzie, ztlumí osvětlení... Nebo dokonce ani tlačítko mačkat nemusí, čidla, senzory, čipy a elektronická regulace udělá všechno za něj.

My jsme se vydali cestou minimalistickou a v domě máme v podstatě to, co je dnes již standardem. Jak jsem se již zmínil, byly včera zprovozněny televizní rozvody, dnes se k nim přidaly rozvody datové. Funguje nám tedy internetové připojení, které je od přijímače na stožáru pod televizní anténou rozvedené po kabelech do všech obytných místností v domě. V pracovně ještě přibude wi-fi router, který bude šířit signál i mimo dům, např. budeme-li chtít číst aktuální zpravodajství na terase, nebo prostě na pohovce pomocí mobilního telefonu.

Zapojen byl dnes také kabelový, nebo chcete-li drátový elektronický zabezpečovací systém. Zvolil jsem jej spíše než bezdrátový, protože si myslím, že šíření signálu po kabelu je prostě spolehlivější než bez něj. A navíc se nemusí pořád měnit baterky. Takže už máme náš majetek střežen několika pohybovými a také požárními čidly. Celý systém je rozdělený po patrech, to znamená, že lze zapnout noční režim, kdy je zakódované pouze spodní patro. Věřím, že zabezpečovací systém přispěje nejen k našemu klidnějšímu spánku, ale ve spojení s dalšími opatřeními také odradí případné nezvané hosty.

Nahoře přijímač signálu televizního, dole datového

Na různých místech...

... jsou různá čidla

Další krůčky

V minulých několika dnech a dnes byly provedeny další krůčky, na jejichž konci je naše přestěhování. Jedná se opravdu o malé části, v celku však nezanedbatelné. Už během víkendu jsme přestěhovali nábytek z dvojgaráže do domu. Menší část, o jejímž umístění bylo rozhodnuto už dříve, přišla do pracovny, ostatní věci, které doposud nemají určení, do nevyužívaného dětského pokoje v podkroví.

Řemeslníci připevnili skládací schody na půdu, nemusíme už tedy používat neoblíbený a neskladný starý žebřík. Ten byl nadobro vystěhován z domu, od nynějška budeme při cestě na půdu využívat tyto nové schody.

Dnes byly také dokončeny práce na rozvodech TV signálu. Anténa a rozvody na půdě byly udělány už dříve, dnes byly zprovozněny všechny přípojky a v technické místnosti nám přibyla na stěně nová krabice. V ní budou soustředěny nejen rozvody TV signálu, ale také internetu. Ten bude zapojený zítra. Ve čtvrtek by měli dorazit také montéři elektronického zabezpečovacího systému, zloději proto mají dnes v noci poslední šanci.

Ke konci se chýlí také práce na podlahách (hurá). Jsou hotové všechny povrchy a lišty kolem stěn, stejně tak lišty přechodové. Chybí pouze ty do dětských pokojů a boční lišta schodiště u třech stupňů. Plán dokončení je stanoven na tento pátek (i když je svátek). Fotky nahraji později, až bude hotovo kompletně.

Také instalatéři/topenáři se činili a hotová je dřezová baterie v kuchyni, připevněny jsou umývátka i se skříňkami v na obou WC a také dveře do sprchy. Chybí tedy už jen přimontovat boční skříňku v koupelně a hlavně zkompletovat topný systém v technické místnosti, abychom mohli topit a vyrábět teplou vodu na sprchování a koupání. Akumulační nádrž a ostatní komponenty podle posledních informací dorazí v pondělí. Podobné zprávy už ale byly několikrát změněny, neberu je proto jako jistou věc.

Také venku se pokračuje. Přední část dvojgaráže je v podstatě hotová, chybí dodělat designové a pohledové části. Pak samozřejmě odvézt veškerý nepořádek nashromážděný uvnitř a dokončit interiér. Práce na den, maximálně dva.

Za domem už je kompletně hotová opěrná zeď. Dokončeny byly také její stříšky, veškerá energie dělníků se nyní soustřeďuje na dlažbu. Dlaždice mizí z přepravních palet a nacházejí své místo na terase. Zatím se dočkala zhruba čtvrtina z nich, počasí se bohužel má zkazit, takže uvidíme, jak budou práce pokračovat. Tak, to by mělo být všechno, snad jsem na nic nezapomněl.

U schodiště se ladí každý detail

Sprchový kout je připraven k použití

Na půdu vede nový žebřík

Stříšky opěrných zdí hotové, dlažba v procesu

Stěhování piana – fáze druhá

Podlahové krytiny už jsou hotové v celém domě, lištování potom na potřebných místech, a tak nazrál čas na finální umístění piana pod schodištěm. Jako poprvé jsme zorganizovali popruhy s pomocníky a šlo se na věc. Počasí tentokrát přálo a všechno šlo tak rychle, že jsem nestačil ani fotit. Cesta podél domu byla připravená už od dělníků, takže stačilo otevřít dveře na terasu a trasa byla volná. Ani tentokrát se však celá záležitost neobešla bez incidentu. Zhruba ve třetině cesty jednomu z nosičů podklouzly nohy a jedna z nich zůstala pod pianem. Jen díky duchapřítomnosti ostatních se to obešlo bez úrazu.

Když bylo piano postavené na paletách přede dveřmi na terasu, byla většina trápení už za námi. Komplikace přinesla skutečnost, že už se musíme zouvat. Očistil jsem pianu nohy, sundali jsme si boty a vrhli se na poslední štaci skrz obývací prostor. Po postavení hudebního nástroje na jeho místo jsme jej ještě podložili připravenými pruhy lina. Přeci jenom něco váží, tak ať na naší nové podlaze nezanechá žádné stopy. Hurá, máme to za sebou! Doufám, že dalších dvacet let s ním nebudeme muset hýbat.

Aby toho nebylo málo, přesunuli jsme ještě lednici do kuchyně. Snažím se totiž posunovat věci co nejblíže jejich budoucím umístěním, i tak ale zůstává po domě rozeseto množství nejrůznějších předmětů. V pracovně venkovní parapety, v dětském pokoji naše postel, v koupelně a na WC nepřidělaná umyvadla a další zařízení, zbytky podlah. Největší nepořádek je stále v technické místnosti, kde soustředilo všechno, co soustředit šlo. Během víkendu a příštího týdne však dojde k razantnímu úklidu, abychom se stěhovali do uklizeného.

Na terase se pokračuje v pracích na odvodnění, už jsou nainstalované kanálky a položené trubky vedoucí z terasy podél domu pryč. Finalizuje se také opěrná zeď. Na její vrchol se připevňuje stříška z betonových chodníčků. Nechtěli jsme totiž klasické stříšky, ale něco, co je hranaté. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že se bude co nevidět pokládat dlažba.

S pianem (doufám) nebudeme příštích 20 let hýbat

Úklid některých míst nebude jednoduchý

Práce na terase a opěrné zdi se chýlí ke konci

Interiérové dveře

Po dnešku je celý dům rozparcelovaný na jednotlivé místnosti a když budeme chtít, můžeme trucovat za zavřenými dveřmi. Dorazili totiž montéři a s nimi interiérové dveře, kterých je celkem třináct. Vzali s sebou také obložky, kliky a zámky a během jednoho dne dva zaměstnanci dodavatelské firmy vše namontovali na určená místa. Musím poznamenat, že všechno proběhlo v předem naplánovaném termínu, během plánované doby a naprosto bez problémů. Připočtu-li k tomu dřívější ochotu poradit vyřešit, přijet, jasnou komunikaci a dodržování předem dohodnutých ujednání, máme dnes už téměř nevídanou situaci. Z vlastní zkušenosti vím, o čem mluvím, mohu proto všem firmu Boulit jen a jen doporučit.

Rovněž při výběru interiérových dveří jsme šli cestou střídmých tvarů a jednoduchosti, neboť v jednoduchosti je – jak známo – krása. Dveře jsou tudíž plné, bez jakýchkoliv prolisů, drážek, či lišt. Tedy až na dveře do obývacího pokoje, které jsou z důvodu osvětlení vstupní chodby z velké části prosklené. Všechny dveře mají v celém domě stejnou barvu. Tedy až na ty do spíže, aby ladily ke kuchyni. Také nikde nejsou žádné zámky (v budoucnu se však dají v případě nutnosti domontovat), aby nebyla plocha dveří narušena. Tedy až na toalety a koupelnu, kde mají své uplatnění. Kliky jsou, stejně jako dveře, v celém domě totožné. Tedy až na dveře posuvné, které kliky nemají. Nějaké výjimky se tudíž najdou, v našem případě ovšem opravdu potvrzují pravidlo.

Montéři dveří však dnes nabyli na stavbě sami. Společnost jim dělali instalatéři, kteří přijeli udělat kus své práce. Přidělali vodovodní baterii na dřezu v kuchyni, jednu spolu s podhlavníkem také k vaně v koupelně. Na obou WC připevnili toalety a tlačítka splachovadel. Ještě však stále chybí namontovat pár zařizovacích předmětů v koupelně a také důležitá práce na systému topení v technické místnosti, určitě zde proto nebyli naposledy.

Dveře posuvné vs. dveře standardní

Někde chce být člověk sám

Další důležitá součást domu je dokončena