Finito

Druhé překvapení, na které jsem se těšil při psaní posledního příspěvku, se bohužel nekonalo. O víkendu nikdo nepřišel, ani další víkend nikdo nepřišel, na řemeslníky jsme museli čekat více než dva týdny. Na druhou stranu to bylo v souladu s tím, co zažíváme celý letošní rok, takže se není čemu divit. Nakonec se tedy opravdu někdo dostavil, aby zkompletoval jak chodníček u dřevníku, tak střechu na pergole. Konec dobrý, všechno dobré, řeklo by se. Všechno, co jsme si pro letošek předsevzali, bylo splněno.

Ale ouha. Pravda, oba celky jsou hotové, ovšem nejsem si úplně jistý, že jsem zcela spokojený s jejich provedením. Budoucí diskuze se stavbyvedoucím je tudíž nevyhnutelná. Dřevníku už letošní zimu užívat budeme, pergoly jsme si však v létě moc neužili. Naopak nám permanentní staveniště bránilo ve využívání terasy. Ještě aby ne, když se čtyřdenní práce roztáhla bez tří dní do pěti měsíců...

Škoda, že rok 2014 nemůžu skončit pozitivněji. Poslední letošní příspěvek je dopsán, věřím že ty budoucí budou zase radostnější.

Dřevo je v suchu

Terasa je taky většinou v suchu

Překvapení

Dnes na mě po návratu z práce čekalo překvapení. Jako obvykle přicházím k domu a najednou vidím chodníček vedle dřevníku, který tam ještě ráno nebyl. To znamená, že se u nás dnes řemeslníci nečekaně stavili a dokonce odvedli nějakou práci. Chodníček sice ještě není úplně dokončený, ale jeho valná část ano, takže pro začátek dobrý. Navíc byly připevněny i chybějící boční lišty na dvojgaráži, čímž se tato stavba konečně stala dokončenou. Fíha! Začínám doufat v něco víc –přibyla snad i střecha na pergolu?

Vejdu dovnitř, vstoupím do obýváku a prosklenými francouzskými dveřmi vidím velké modré cosi na terase. Přijdu tedy blíž. Jasně, to je polykarbonát na střechu přikrytý plachtou. Škoda, pergola tedy stále ještě dokončená není. Materiál tady ale je, že by tedy zítra přišli znovu? Uvidíme, třeba překvapí podruhé. Bylo by ovšem fajn, aby u nás strávili víc než hodinu, či dvě. Začíná to připomínat nějakou bojovou hru. Snad bude mít dobrý konec.

Tady už je hotovo

Tady ještě něco chybí

Přístřešky

Tento týden se u nás po velice, velice dlouhé době, konkrétně po dvou a půl měsících, opět objevili řemeslníci. Musela tomu sice předcházet má osobní intervence u majitele firmy, protože jiné metody nezabíraly a jinak bychom se nejspíš ničeho nedočkali, ale konec dobrý, všechno dobré. Tedy ještě ne úplně. Spousta věcí je totiž rozdělaných, ovšem málokterá dokončená. A to člověka samozřejmě štve.

Ale abych to zkrátil, během dneška se podařilo alespoň něco. K zásadnímu posunu došlo zejména u dřevníku, jenž konečně získal regulérní střechu a je tím pádem hotový. Také okapový chodníček na západě domu byl dokončen tím, že byl naplněn štěrkem i v dosud chybějících částech. Poslední věcí, na níž se dnes dělníci zaměřili, byly lišty na obložení dvojgaráže. Zde se bohužel nepodařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Lištování je hotové kolem garážových vrat, ovšem z nějakého důvodu nebylo přiděláno také na boky dvojgaráže. Snad příště.

Horší už je to se střechou na pergolu, která nedorazila vůbec. Také ostatní věci, vesměs reklamace a opravy stojí a nic se neděje. Stále však ještě doufám, že se do konce listopadu podaří vše dokončit. Nerad bych nechával věci rozdělané přes zimu.

Ani já jsem však od posledního příspěvku nezahálel a podařilo se některé věci posunout. Například ona pergola už má všechny tři nátěry, tudíž je kompletně připravená k dokončení. Stejně tak se podařilo nařezat a nasekat veškeré dřevo, které doposud leželo ladem v horní části pozemku. Bylo ho tolik, že se do dřevníku ani nevešlo. A do třetice bylo velkou akcí srovnávání pozemku za pomocí hrabiček a na to navazující výsadba nového trávníku. Na některých místech už bylo zapotřebí i sekat, na jiných se zatím vesele raší. Příští rok se nám už snad bude zelenat.

Střecha ne jako, ale nová

Hliníkové lišty alespoň někde

Nalevo hotový okapový chodníček, napravo nová zeleň

Třikrát natřené pergole už chybí pouze zastřešení

Bezčasí

Tak nám stavba opět stojí. Tedy vlastně stavby. Tentokrát je ovšem změna – důvodem není počasí, nýbrž dodavatel. Řemeslníci u nás letos sice již párkrát byli a nějakou tu práci odvedli, ovšem ani jedna její část není dotažená do konce. Na jiné zakázky nedošlo dokonce vůbec.

Shrnuto, přední část dvojgaráže je obložená dřevem a to je už i natřené, chybí však rohové lišty. Okapový chodníček na západě domu je zbudovaný, doposud však není naplněn kačírkem po celé své délce, neboť na zhruba dva metry nevystačilo. Dřevník už také stojí, k úplnému dokončení je však zapotřebí dodělat šindelovou střechu. Alespoň jsem jej tedy natřel a začal do něj skládat dřevo. A konečně pergola. I s její stavbou se začalo, ovšem po prvním dni už se nikdo z dodavatelské firmy neobjevil, a tak nám na terase zbylo jenom její torzo.

Dokončit se tudíž letos podařilo pouze pár drobných reklamací, což je podle mě neskonale málo. Některé nedodělané věci nám krapet komplikují život a dodavateli blokují finance, protože vždy platíme až za zcela dokončené a odsouhlasené celky (tento postup vřele doporučili každému investorovi, zcela jistě tím předejdete řadě nemilých překvapení). V době, kdy se každý snaží získat peníze co nejdříve, je to pro mne trochu záhada, na druhou stranu to není moje starost, takže mě trápí spíš ty průtahy.

Dovolená

Tento týden jsem si vzal dovolenou. Ne však proto, abych si odpočinul někde na pláži, nebo abych poznal krásy cizích krajin, nýbrž aby se mi konečně podařilo dokončit spoustu dodělávek, které na mne čekají už několik týdnů. Od domu jsem se tudíž v podstatě nehnul a celou dovolenou strávil od rána do večera v montérkách. Tentokrát je to proto poprvé, co se těším zpátky do práce.

I když jsem ztahaný jako pes, hřeje mě u srdce všechno to, co se za poslední týden podařilo. A že toho nebylo málo. Předně jsem po řemeslnících přebral dvojgaráž a dokončil barevné nátěry, což znamenalo sundat okap, oblepit, dvakrát natřít dřevěné obložení a dvakrát boční zdi a vnitřní strany mezi obložením a vraty, nakonec nasadit okap zpátky. Do úplného dokončení dvojgaráže tak už zbývá pouze nandat hliníkové rohové lišty. Hurá. Zbývající fasádní barvou jsem natřel i gril, který už tím pádem není mnohobarevný a vypadá daleko líp.

Poté přišly na řadu ruční zemní práce. Vykopal jsem ve svahu zářez pro bazén o velikosti 3,5 x 3,5 metru, což s sebou neslo přemístit 58 koleček zeminy. Tyto jsem použil pro vysvahování pozemku na západním konci domu. Zmizely jako do černé díry, dalších padesát by se jich ještě uživilo. Na východním konci je situace o poznání pozitivnější. Celá část včetně prostoru před domem je kompletně vymodelovaná a upravená. Sem už snad nebude potřeba příštích pár desetiletí sáhnout. Během modelování obou svahů jsme také vybírali štěrk a kamení, které sem bylo dříve navezeno, během let se smíchalo se zeminou a nyní všechny tyto příměsi potřebujeme odstranit. Jedné velké hromady jsme se už zbavili, druhá v posledních dnech vznikla. Vypadá to ale, že už je naprostá většina vybraná a blížíme se ke konci. Hurá.

Další na řadu přišly dětské atrakce, resp. jejich odnesení na místo, usazení a zprovoznění. Děti tudíž u nás nově mají k dispozici dětský domeček (ten se průběžně vylepšuje šindelovou střechou, záclonkami, hodinami apod.), pískoviště a houpačku s prolézačkou. Dětský koutek nám zabral celou podestu na terase, a tak jsme jí obehnali plůtkem. Nevešla se jenom houpačka, tu jsme umístili za fix na západě. Z terasy i zevnitř domu je na obě místa dobře vidět, a tak budou děti stále pod dohledem. Není to ještě dokonalé, domeček bude posunut místo současné hromady dřeva, ale ta se přesune až s novým dřevníkem. Atrakce pro děti jsou také hotové. Hurá.

Nakonec jsem se změnil v zahradníka. Svah mezi opěrnou zdí terasy a zbytkem pozemku, který pokračuje částečně i na východním konci pozemku, je příliš prudký na to, aby se dal sekat. Přistoupili jsme proto na jediné možné a do budoucna udržitelné řešení: prostor se musí nechat zarůst květinami a nízkými keři na skalku. Stane se tak – vyjma zalévání – bezúdržbovým. Poté, co jsem celý pozemek posekal a postříkal herbicidem, bylo zapotřebí zamezit dalšímu šíření plevele. Prostor určený k usazení jsme proto pokryli mulčovací textilií, a upevnili kotvami, jež jsem vyrobil z napínacího drátu na pletivo. Celkem jich bylo potřeba 90, zakrytí však drží i v prudkém větru. Do textilie jsme pak vždy vyřízli pouze nezbytný otvor pro zasazení vybrané květiny/keře. Zatím je takto osazena zhruba jedna čtvrtina, postupně však budeme pokračovat. Svah bychom tedy také měli vyřešený. Hurá. Vlastně, zbývá ještě sehnat nášlapy a vyrobit „schodiště“ na východní části.

Ve čtvrtek ráno jsme také s pomocí kamaráda přesně zaměřili hranice pozemku, a tak i když ještě letos plot nechystáme, můžeme např. zasázet túje, nebo se začít od sousedů oddělovat jiným způsobem. Jinak nás letos ještě čeká již avizovaná pergola a dřevník. Ty by měly přijít na řadu během července. Docela už se těším.

Dvojgaráž už je natřená...

... pozemek před domem srovnaný

I děti už si mají kde hrát

Místo pro bazén jako stvořené

Jednou tady bude moc pěkná skalka

Ledy se hnuly

Tento týden konečně – poprvé od začátku roku – přijeli řemeslníci provést nějakou práci s přidanou hodnotou. Zaměstnanci některých dodavatelů se u nás střídali relativně pravidelně, jednou kvůli reklamaci, resp. vyřešení problému s alarmem ve dvojgaráži, podruhé kvůli servisní prohlídce interiérových dveří před koncem záruční doby. Obě tyto záležitosti byly vyřešeny k naší spokojenosti. Alarm konečně funguje tak, jak má a se společností Boulit jsem byl vždy spokojen. I tentokrát bylo vše uděláno rychle, kvalitně a bez řečí.

Před pár dny se však u nás objevili také pracovníci stavební firmy, aby částečně opravili a dokončili nějaké dodělávky z loňského roku, jako například upadaný sokl, uražený roh fasády apod., ale hlavně aby posunuli stavbu zase o kousek blíž ke zdárnému konci. Zatím se ve své podstatě jedná také o dokončení načatého.

Nejdříve se začal budovat okapový chodníček na západní straně domu. Během stavby však dvakrát po sobě přišla obrovská průtrž mračen, která doposud udělanou práci vzala s sebou, a tak se vše muselo dělat znovu. Zatím jsou zabetonované obrubníky, chybí ještě dodat kačírek. Tím bude celý dům kolem dokola ochráněný proti vodě.

Poté se pánové vrhli na dřevěné obložení přední části dvojgaráže. Nutno dodat, že tím tato doposud čistě betonová stavba doslova „prokoukla“ a nyní vypadá úplně jinak. Zde zbývají ještě dvě vrstvy nátěru na obklad a dvě na boky, které budou tmavší než doposud. Pak ještě olištovat vjezdy a dvojgaráž bude kompletně dokončena. K tomu je však potřeba hezké počasí, takže doufám, že se najde pár dní bez deště.

Já jsem v mezičase také přidal ruku k dílu. Postavil jsem dětský domeček, houpačku a pískoviště, naimpregnoval fungicidním roztokem a všechno dvakrát natřel. V nejbližších dnech tak u nás na pozemku vznikne menší dětské hřiště. Ještě je potřeba vymyslet jeho umístění. Navíc jsem po letech posekal celý pozemek, takže jsme opět spatřili zákoutí, kde jsme velice dlouho nebyli. Až nalétá nějaký plevel, tak ho zničím herbicidem a zasadím trávník.

Pro letošek by toho ale bylo trochu málo, proto chystáme i další akce, zejména stavbu pergoly a dřevníku. Pokud se vše podaří, zbyde nám na příští rok už jenom plot. O tom napíšu zase někdy příště.

Okapový chodníček na západě domu je téměř hotový

Oprava soklu je zcela hotová

Včera bylo obložení dvojgaráže téměř hotové...

... dnes je obložení dvojgaráže zcela hotové

Začátek i konec zároveň – den druhý

Během dneška došlo podle domluvy k dokončení finálních zemních prací na našem pozemku. Šlo o pokračování včerejší akce, ze které zbývalo upravit prostor před domem, konkrétně srovnání terénu po obou stranách dvojgaráže a odvezení přebytečné zeminy smíchané se štěrkem. Vše se událo zatímco jsem byl v práci, proto jsem měl možnost fotograficky zdokumentovat až výsledek.

Dnes se u nás tedy (snad) naposledy bagrovalo a odvážela se zemina. Bylo potřeba zbavit se posledních dvou Tater hlíny, celkem se tak od samotného počátku stavby odvezlo 76 Tater, což při průměrném naložení 12 tun značí neuvěřitelných 912 tun zeminy. Pěkná porce. Bohužel se nepovedlo zbavit se úplně všeho, hlína je stále smíchaná se štěrkem, kameny a dalším nepořádkem, bude proto zapotřebí jej ručně vypreparovat. Zaplaťpánbůh že se jedná pouze o malou část pozemku směrem k ulici, jinak by to bylo na odstřel.

Nalevo hotovo...

... napravo hotovo

Začátek i konec zároveň – den první

Po dlouhém čekání nikoliv na Godota, ale na bagristu, dnes přišel den D, kdy se měla akce s názvem finální zemní práce spustit. Bohužel počasí nám nebylo nakloněno a každý den spadlo alespoň pár kapek vody. Ve čtvrtek dokonce daleko více než pár kapek, ve skutečnosti to byla taková menší průtrž. A tak nebylo do poslední hodiny jasné, zda budeme moci začít. Opravdu. S bagristou jsme si volali ve čtvrtek pro potvrzení termínu, v sobotu jsme si řekli, že vlastně nevíme a v devět hodin dnes ráno opět s tím, že se na to v deset přijede podívat a rozhodneme se až podle aktuální situace na místě.

Vláďa Pavle nakonec dorazil před jedenáctou a stejně jako já nehýřil optimismem. Půda nebyla suchá, lepila se a sklouzala. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme už oba chtěli mít tuhle akci za sebou, nezbylo než přijmout odvážné rozhodnutí – začneme. Že to nebude jednoduché, jsme poznali už při najíždění traktorbagru na pozemek. Vedle dvojgaráže je terén stále dost svažitý a pro těžkou techniku byl problém nezapadnout a vyškrábat se na rovinku vedle domu. Ani poté to však nebylo o moc lepší. Pohyb traktorbagru byl opravdu složitý a nechával za sebou více škody než užitku.

Jako první přišlo na řadu kácení stromů. Traktorbagr je svou lžící i s kořeny dostal ze země, já je poté odtahal, aby mohla být díra po kořenech zasypána a prostor urovnán. V prostoru pod hromadou ornice jsem stromy rozsekal na menší kousky a srovnal vedle hromady dříví na podestě. Tohle šlo celkem hladce, vše bylo během patnácti minut hotovo. Když jsem ale uviděl tu spoušť a vyježděné koleje, propadl jsem beznaději. Má smysl pokračovat? Takhle tady strávíme třikrát víc času, než by bylo potřeba za sucha. Výsledkem revize našeho prvotního rozhodnutí bylo jeho potvrzení – pokračujeme dál.

Za další čtvrthodinu bylo jasné, že situace není tak černá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rovnání pozemku začalo v jeho nejvzdálenějším, levém horním konci. Lžíce traktorbagru se vždy lehce zabořila do půdy, aby jí urovnala, přebytečná hlína se přesunovala do prohlubní na jiném místě, nakonec byl povrch lžící vždy udusán a uhlazen. Takhle se pokračovalo doslova metr po metru od horní části stále níž. V praxi to znamená spoustu malých a opakujících se pohybů, takže je to monotónní a částečně také nudná práce. Bagrista však při ní musí přemýšlet, stále je potřeba mít na paměti vizi finální podoby pozemku, množství přebytečného, příp. chybějícího materiálu, do toho se pohybovat s rozmyslem.

Po zhruba hodině a dvaceti minutách byla horní část pozemku srovnána, hromada ornice rozhrnuta a pokračovalo se směrem k domu. Nejprve výstup, poté rovinka u fixu na západě domu. Zde byla situace nejnáročnější, lžíce traktorbagru se pohybovala doslova centimetry do fasády. Všechno ale dopadlo dobře, povrch domu zůstal bez úhony. Poslední štací byla část vedle dvojgaráže, která však zůstala nedokončená. Částečně proto, že se uvnitř hromady zeminy skrývaly dva neodvezené obrubníky, částečně proto, že dnes nebyla k dispozici Tatra, a tak se část před domem, včetně odvozu přebytečné zeminy smíchané se štěrkem, dokončí zítra.

Celkem jsme dnes na finální úpravě pozemku, která byla zároveň zahajovací akcí letošního roku, strávili dvě a půl hodiny, což je až neuvěřitelně překvapivý výsledek. Kdyby se mě někdo zeptal ráno, přísahal bych, že to bude trvat celý den. Po zítřejším dokončení uzavřeme i kapitolu zemních prací na naší stavbě. Svým způsobem se tudíž jednalo o začátek i konec zároveň.

Na začátku vypadala situace zoufale a beznadějně...

... potom se ale situace obrátila a vše šlo jak po drátkách

Některé momenty byly napínavější než jiné

Takhle vypadá výsledek dnešní akce

Stínidla

Dnes dorazil majitel a jediný zaměstnanec firmy PD okna, která nám dodala otvorové výplně. S těmi jsme doposud náramně spokojení, cílem jeho cesty proto nebyla reklamace či oprava, ale montáž žaluzií, které jsme si u něj objednali. Instalace těchto stínících prvků zabrala téměř celé odpoledne, ale výsledek myslím stojí za to.

Žaluzie jsou různě barevné s ohledem na vnitřní dekor oken a až překvapivě se s ním shodují. S ohledem na skutečnost, že výrobce oken a žaluzií jsou dvě různé společnosti, jsme počítali s horším výsledkem. Také vzorníky, jež jsme studovali před provedením objednávky, neskýtaly moc velkou naději na to, že se budou oba dekory shodovat. Zaplaťpánbůh tentokrát nesoulad mezi vzorkem a realitou hrál v náš prospěch a rozdíly jsou opravdu nepatrné.

S dodaným zbožím jsme proto spokojení, konečně si budeme moci užít více stínu v letních měsících, získáme také více soukromí během celého roku. Přeci jenom naše velké prosklené plochy možná dávaly některým jedincům nahlédnout do našeho soukromí více, než bychom si přáli. Jedinou vadou na kráse je, že na trhu neexistují žaluzie, které by měly různé barvy na rubu a líci stínících listů, při pohledu zvenku se proto jejich barva neshoduje s barvou rámů. My na ně ale budeme většinou koukat zevnitř, tak to snad přežijeme.

Nedostatkové zboží

Letos jsme bohužel ještě nic neudělali. Částečně je na vině počasí, které do nedávna nebylo vhodné, částečně fakt, že pokračovat můžeme až poté, co naposledy přijede těžká technika a provede závěrečné zemní práce. Jde zejména o rozhrnutí ornice v horní části pozemku, celkové srovnání terénu a odvoz nepotřebné zeminy smíchané se štěrkem před domem. Na tom stojí zbytek prací, nedaří se mi však žádného volného bagristu sehnat. A tak jsme i dnes – letos už po několikáté – čekali na jeho příjezd, ale nedočkali jsme se.

Je až neuvěřitelné, že v okolí třiceti kilometrů od našeho domu není jediný volný bagr. Buďto jsou všichni v permanenci na jiných stavbách a naše jednodenní záležitost pro ně není zajímavá, nebo už živnost pověsili na hřebík a bagr prodali. Bagristé se holt stávají nedostatkovým zbožím a nezbývá nic jiného, než čekat a doufat. Tak snad příště...