středa 30. října 2013

Po roce

Čas běží jako splašený kůň, a tak už je to dvanáct měsíců, kdy jsem na tento blog psal příspěvek o našem stěhování do domu. Dnes tedy slavíme první výročí bydlení v novém domově, což zní až neuvěřitelně. Během uplynulého roku se nám podařilo zvelebit dům zevnitř, stejně tak dát do kupy i jeho okolí. Samozřejmě, všechno ještě není stoprocentní, další velký kus práce je však za námi a zbývá nám opravdu už jenom cílová rovinka. S ohledem na počasí a finanční možnosti se toho však nejspíš letos už víc nestihne, případné pokračování bude pravděpodobně až na jaře. V posledních dnech se však podařilo dokončit některé další záležitosti. O které konkrétně se jedná?
Oba již pospojované IBC kontejnery byly zasypány zeminou, která se brala primárně co nejblíže u silnice, aby na ní už nebyla během dešťů vyplavována. To lze považovat za menší zemní práce, na ty poslední velké však bude potřeba bagr. Odvezl jsem také nepotřebné pražce a ostatní nepořádek, takže přední část domu vypadá zase o něco civilizovaněji.
Protože vyzbyla nějaká dlažba z prací na zpevněných plochách, bylo možné protáhnout podestu před hlavním vchodem až na roh domu, kde nyní plynule navazuje na chodníček na východě, jež se táhne až k opěrné zdi terasy. Na západě domu chodníček ještě není, dodělá se až po úpravě terénu. Před vstupem do domu vznikl také poslední schod, celkem jich je tedy od silnice ke vchodu jedenáct.
Další schody se objevily na opačné, jižní straně domu. Dokončil se poslední stupeň schodiště z terasy na podestu vedoucí do zbylé části pozemku, takže ani tudy už by neměla být vyplavována zemina, tentokrát na terasu. Další schody se vybetonovaly a posléze dlažbou obložily u zbylých východů z domu, konkrétně jeden u dveří z obývacího pokoje a druhý u dveří z pracovny. Tím lze zpevněné plochy před a za domem považovat za dokončené.
Poslední větší akcí byla instalace hromosvodu. Ten sice dnes již není povinnou součástí domu, dokonce není vyžadován ani pojišťovnou, ovšem jistota je jistota. V našem případě má hromosvod celkem tři jímače: dva jsou umístěny blízko štítu, poslední na komíně a tři svody v severovýchodním, severozápadním a jihovýchodním rohu domu napojené na zemnící pásky již dříve připravené během betonáže základové desky.
Pokud se počasí umoudří, bude ještě letos možné pozvat naposledy bagr a zfinalizovat terénní úpravy. Upřímně tomu ale spíš nevěřím, nejspíše to budeme muset nechat na příští rok. Stejně jako plot podél pozemku, bránu a branku v přední části u silnice a pergolu na terase. To jsou poslední velké akce, které mne napadají.

Toto není periskop, ale trubka pro spouštění čerpadla

Podesta byla zhruba jeden a půl metru protažena...

... a nyní navazuje na chodníček podél východní části domu

Dokončené schody u východů na terasu

Hromosvod není povinný, ale...

pátek 18. října 2013

Budiž světlo

Nově hotovou zpevněnou přístupovou cestu do domu, zejména schody do svahu, je samozřejmě potřeba osvítit, abychom si my (nebo naše návštěvy) neublížili. I tak jednoduchá věc, jakou je osvětlení venkovního schodiště, však měla svá úskalí. Tato byla částečně dána námi, částečně nabídkou na trhu.
Prvním úskalím bylo vůbec ta správná světla najít. Chtěli jsme designově stejná – ale samozřejmě větší a s větší svítivostí – jako máme nad schodištěm uvnitř domu. To se ukázalo jako téměř nemožné. Světla totiž musí být uzpůsobena k venkovnímu použití, to znamená s krytím minimálně IP 44. A v této kategorii se vyrábějí snad pouze světla kulatá, nebo čtvercová. Obdélníková se téměř nevyskytují, a když už, tak jsou pouze s plastovým rámečkem bílým, či černým. Po delším pátrání lze samozřejmě nalézt i s rámečkem kovovým, případně stříbrným z plastu, ovšem cenově se vymykající našim možnostem. Vzhledem k tomu, že jsme jich potřebovali pět, nebyl jsem ochotný za jedno dávat například 4 000 Kč či více. A pak, když už jsme se smiřovali s tím, že ta správná svítidla nenajdeme, se stal zázrak a prodavačka nejmenovaného hobbymarketu si vzpomněla na jeden téměř nepoužívaný katalog zastrčený ve spodním šuplíku. V něm jsme nalezli to, co jsme hledali, navíc za přijatelnou cenu.
Druhým problémem byl fakt, že jsme na světla na boku dvojgaráže předtím nemysleli, takže nebyly připraveny rozvody. Jako tolikrát předtím nás opět zachránil stavbyvedoucí, když přišel s nápadem, jak to napravit. Sice nás to stálo fakt, že druhou dvojici světel uvnitř dvojgaráže musíme rozsvěcovat vypínači přímo na nich, ale nedá se nic dělat. Za chyby se holt platí.
Třetí otazník se vznášel nad způsobem rozsvěcování. Buď to šlo vyřešit čidlem, což se nám moc nechtělo, nebo byl zapotřebí vypínač uvnitř domu, jež však opět neexistoval, protože ten souvisí s výše zmíněnými nepřipravenými rozvody. Zde geniálně zasáhl elektrikář, neboť vymyslel způsob, jak z vypínače udělat dvojvypínač a přivést k němu zdroj způsobem, nevyžadující vůbec žádný zásah v již hotovém interiéru domu. Za to mu patří dík.
Nakonec je tedy výsledek výborný, světla jsou na místě a fungují. Za dveřmi máme vypínač pro jejich ovládání, druhý je dole na dvojgaráži, a to je přesně to, co jsme od začátku chtěli. Začátek byl tudíž kvůli našim požadavkům a pozdním rozhodnutím trochu kostrbatý, ale konec dobrý, všechno dobré.

První den se připravily rozvody a vyřízly díry pro světla

Geniálně vyřešený přívod bez zásahu v interiéru
Po dnešku tudíž už máme osvětlené i venkovní schodiště

středa 16. října 2013

Hotovo šmitec

V předchozích příspěvcích jsem popisoval, jak bylo nutné předělat hydroizolaci u dvojgaráže a jak se vlekla práce na zpevněných plochách před domem. Přestože na těchto dvou věcech stály další navazující akce, pustil jsem se alespoň do dokončení interiéru dvojgaráže, neboť to se dalo udělat i tak. V podstatě se jednalo o jednoduché malířské práce, kdy na sádrokartonový strop přišla nejdříve vrstva Primalex Struktury a na ní poté dvě vrstvy bílé. S oblepováním a penetrací celkem pět dní, bohužel se při chození do práce nedá za den udělat více než jedna vrstva.
Horší už to bylo s podlahou. Tu jsem se rozhodl natřít epoxidovým nátěrem, což pro mne byla oblast nepoznaná. Pokud obě složky – samotný epoxidový nátěr a tvrdidlo – smícháte dohromady, máte v závislosti na vnější teplotě zhruba půl hodiny na to, abyste takto vzniklou směs upotřebili. V opačném případě vám zbyde barevná hrouda vhodná jenom na vyhození. Má to sice tu výhodu, že máte za chvíli hotovo, ovšem než jsem poznal, že je to opravdu jednoduché, byl jsem trochu ve stresu. Ve skutečnosti je technologický postup stejný jako u jakékoliv jiné barvy. S oblepováním a penetrací to zabralo další čtyři dny práce, plus vysychání a tvrdnutí nátěru. Výrobce udává tři dny, ovšem vzhledem k tomu, že venku už nebyla letní teplota, jsem tomu nechal raději týden.
Když bylo toto všechno hotovo, mohli jsme konečně nastěhovat všechny věci zpět do dvojgaráže. Nebo bych měl spíše napsat vystěhovat ven z domu, takže máme konečně po měsících volnou vstupní chodbu a do technické místnosti se vejde víc e než jeden člověk. Rázem se celý dům zdá o něco větší a dveře na spodní WC se dají opět otevírat více než do jedné třetiny. Zabralo to sice celé odpoledne, ale výsledek stojí za to. K dnešnímu dni můžu interiér dvojgaráže prohlásit za dokončený.

čtvrtek 3. října 2013

Cestička k domovu

Po téměř roce bydlení v novém domě spojeného s nepříjemným broděním se jílem téměř při každém odchodu a příchodu jsme se konečně i my přidali k těm, kteří přeměnili doposud přírodní povrch na zpevněnou betonovou plochu. Jistě, většinu času byly ve svahu provizorní schody a tyto byly zpevněny vrstvou štěrku, skutečně důstojného příchodu do domu jsme se však dočkali až dnes. Na základě našeho požadavku totiž zmizelo dalších zhruba 60 m2 travnatého porostu z povrchu zemského, což nás nevedlo k zamyšlení se nad sebou samými a naším přístupem k životnímu prostředí, ba naopak nás velice potěšilo.
Ale popořadě. Již koncem srpna dorazil na pozemek potřebný materiál – dlažba, obrubníky, cement. Jako už tolikrát předtím však nebylo vhodné počasí (nebo řemeslníci neměli čas), a tak se naše radost postupně měnila na smutek z toho, že se stále nic neděje. Navíc se dlouho před začátkem samotného dláždění na konci září odkopala horní vrstva zeminy z důvodu zhutnění povrchu štěrkem. Než k tomu však došlo, neměli jsme kde parkovat auto a zmizely též provizorní schody. Přístup do domu tak vedl pouze jílovitým svahem, což bylo zejména při deštivém počasí pekelná kombinace.
Když řemeslníci konečně dorazili, pro jistotu jsem se zeptal, zda vědí, jak by měl vypadat výsledek. Opět se ukázalo, že nikdy není na škodu klást podobné otázky, neboť jejich instrukce nebyly s naší představou slučitelné. Poté, co jsme si vyjasnili stanoviska, se konečně pustili do práce. Nejdříve bylo potřeba rozhrnout hrubý štěrk a na něj jemnější, do nějž se klade dlažba. Se samotným dlážděním zcela logicky začali nejdříve tak, aby byl hotový přístup do domu, to znamená nejdříve schody a chodník až k silnici. Poté postupně zaplňovali i prostor pro vjezd do dvojgaráže, až byla celá souvislá plocha hotová.
Nebylo to však tak jednoduché, jak by se mohlo z předchozího odstavce zdát. Práce na tři, maximálně čtyři dny se z nejrůznějších důvodů protáhla na jeden a půl týdne. Bylo frustrující pozorovat, že se za celý den skoro nic neudělalo, nebo jak si řemeslníci vezou materiál pouze na pár metrů dlažby. Nakonec jsme se však dočkali, i když výsledek ještě není stoprocentní. Nově položenou dlažbu zbývá zapískovat a zhutnit a u hlavního vchodu dodělat poslední schod přímo do domu. Auto ale opět můžeme parkovat před domem a domů se dostaneme suchou nohou. A o to tady šlo především.

Na začátku byl jíl...
... na něm se udělalo lože ze štěrku...
... na nějž už se kladla dlažba...
... až do zaplnění celé souvislé plochy