Křidýlko nebo stehýnko

Dlouho jsme vybírali vhodný gril, který bychom umístili na terasu. Začali jsme vlastně už vloni na podzim, ale bylo už po sezóně, a tak byl výběr velmi omezený. Nezbylo proto než počkat do jara, až se obchody opět naplní zbožím na venkovní posezení. Chtěl jsem gril betonový, aby mohl venku stát celý rok a neměl jsem starosti s úklidem a zazimováním, bez udírny, kterou bychom stejně nevyužili, a pokud možno tmavý, protože dřív nebo později by se tmavým určitě stal. A samozřejmě také za rozumnou cenu.

V polovině května jsme jeden takový vybrali a dovezli domů. Jak jsem se posléze v návodu dočetl, koupili jsme další krb, oficiální název je totiž „grilovací krb“. A když už jsme gril měli doma, stačilo jej pouze postavit a začít používat. Složený na paletě nám však na terase stál skoro měsíc, protože nebylo vhodné počasí. Když konečně tento týden dorazilo léto a poprvé za dlouhou dobu byly tři slunné dny v řadě, přišel ten pravý čas.

Neboť stavbu grilu jeden člověk sám nezvládne, požádal jsem o pomoc švagra. Ne že by to bylo zase tak těžké, těžké jsou spíše některé betonové části, jež prostě jeden smrtelník normálního vzrůstu neuzvedne. A k tomu víc hlav víc ví, což se posléze ukázalo jako potřebné. Výrobce si totiž při výrobě jednotlivých komponent nedal zrovna moc záležet a i když se mu určitá snaha o dosažení více méně přesné stavebnice upřít nedá, celkově dosáhnout kvalitního výsledku vyžadovalo maximální nasazení.

Styčné plochy nebyly rovné, protilehlé části různě vysoké, pravé úhly v nedohlednu. Rozdíly nebyly zdánlivě tak velké, ovšem i těch pár milimetrů hrálo svou roli. Na scénu proto přišla cementová směs, pomocí níž jsme některé části „podmazávali“ a dosahovali tak roviny. Když byl gril hotový, musely se spáry a mezery mezi jednotlivými díly vyplnit další směsí. Nakonec se vše podařilo a gril stojí. Pokud nebude v noci pršet, žáruvzdorné lepidlo na beton, kterým jsme jednotlivé části spojovali, uschne a budeme mít vyhráno. Gril se však bohužel bude muset designově doladit pomocí fasádní barvy, čemuž jsem se původně snažil za každou cenu vyhnout. Není ovšem zbytí, nutné opravy jeho celkový vzhled narušily a v současné podobě nevypadá nejlépe.

Takhle to vypadá, když to přivezete

A takhle to vypadá, když to složíte

Jednotlivé díly nebyly zrovna dvakrát přesné

Déjà vu

Téměř dva měsíce čekám na zlepšení počasí, abychom mohli pokračovat v tom, co jsme si pro letošní rok naplánovali. Kýžená změna však stále nepřichází, situace se naopak horší. Zatímco v první polovině května pršelo většinou, v jeho druhé polovině už neustále. A tím myslím většinu každého dne. Do toho se navíc ještě srážky staly v posledním týdnu vydatnějšími, což nutně muselo vést k tomu, co jsme za posledních patnáct let zažili již několikrát.

Povodně tak letos opět udeřily silou nevídanou. Řeka Labe se vylila ze svých břehů a výška její hladiny atakuje historický rekord. My máme zaplaťpánbůh dům postavený v kopci, a tak nám bezprostřední nebezpečí nehrozí. Tato nepříjemná situace se nás dotýká pouze v tom, že znamená komplikaci dopravy do zaměstnání. Silnice je pod vodou, jediné dopravní spojení s centrem města tam zůstalo po železnici. Ve srovnání s mnoha nešťastníky, jimž voda vytopila jejich domovy a oni sami museli být evakuováni do provizorních prostor, je to však zanedbatelné.

V intencích stavby tak prožíváme stejnou situaci jako v roce 2010, kdy jsme neustále hleděli k nebi a čekali na to, až se bude moci pokračovat ve zdění základů. I letos už velmi dlouho vyhlížíme moment, kdy konečně přijde léto, deště ustanou a země dostatečně vyschne. Předpovědi počasí začínají být sice optimističtější, ale kdo by jim po tom všem věřil? Stejnou písničku jsme slyšeli už před měsícem. Osobně si proto nemyslím, že změna nastane v následujících dnech, ale že je bohužel záležitostí spíše týdnů.