středa 27. října 2010

Studie pozemku

Před samotnou stavbou, vlastně ještě před tvorbou projektu – pokud si nebudete kupovat katalogový – budete muset udělat některé studie. Stanovení radonového indexu pozemku je dnes již ze zákona povinné, tomu se nevyhnete. Budete si muset sehnat člověka s oprávněním od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který Vám provede měření přímo na místě. Výsledky je potřeba promítnout do projektu, přesně do opatření k omezení pronikání radonu do budovy.
Provedení dalších studií je víceméně na Vás, ale máte-li svažitý pozemek, mohu je z vlastní zkušenosti doporučit. Jedná se o investice v řádech tisíců korun, které se Vám určitě vyplatí. První je výškopis pozemku neboli zmapování terénu. Výsledkem by měl být soubor ve formátu dwg (AutoCAD), obsahující vrstevnice minimálně po 20 cm, ideálně po 10 cm (ukázka zde). Tohle se Vám při tvorbě projektu (nebo jeho úpravě na Vaše podmínky) bude stoprocentně hodit. Druhým je pak inženýrskogeologický průzkum. Vrtaná sonda minimálně do hloubky 3 m Vám napoví, jaké podloží se Vám skrývá pod nohama, jestli můžete čekat spodní vodu atd. Opět pro projektanta a potažmo pro Vás neocenitelné informace.
Samozřejmě nic z uvedeného v druhém odstavci výše dělat nemusíte. Třeba tyto informace ani potřebovat nebudete, protože si je zjistíte jinak. Například od sousedů, kteří už podobnou studii mají hotovou. Třeba budete mít štěstí a podmínky budete mít ideální, takže všechno půjde hladce. Třeba ale při zakládání stavby přijdete na něco, co Vás bude mrzet. Já jsem s odstupem času rád, že jsem si tyto studie nechal udělat a výsledky zanést do projektu v podobě různých opatření. Snad se mi podařilo eliminovat některá nepříjemná překvapení.

pondělí 25. října 2010

Dřevostavba, nebo zděný dům?

Další kardinální otázka. Když už se rozhodnete stavět, nutně na ní musíte narazit. O co jednodušší se to zdá, o to složitější to je. Ve snaze získat relevantní a pokud možno objektivní informace pročtete tuny diskuzí, vyzpovídáte majitele desítek domů, získáte názory mnoha známých i cizích lidí. Nakonec zjistíte, že jste se vůbec nikam neposunuli. Za prvé, čím víc se o této problematice budete snažit zjistit, tím větší v tom budete mít chaos. A za druhé, na tuhle otázku neexistuje správná odpověď. Je to o Vás a Vašem vkusu.
Opět narazíte na to, že obě varianty mají svá pro i proti, která nejdou skloubit, a Vy budete muset volit. Jako my. V létě 2010 to vypadalo na dřevostavbu. Rychlá výstavba, údajně levnější pořízení, lepší tepelněizolační vlastnosti, navíc je to ehm ekologické, moderní. Takže si dáváme rande se zástupci firem zabývajících se stavbou dřevěných domů na klíč. Někteří jsou sympatičtí, jiní Vám nepřímo dávají znát, že s Vámi nejspíš ztrácejí čas, ale když už holt dělají toho obchodního zástupce... Začíná se to tříbit a naše představy upřesňovat.
Bohužel během rozhovorů zjišťujeme, že dřevostavba není takové terno, jak by se na první pohled zdálo. Cena je veskrze vyšší než u zděného domu, tepelněizolační vlastnosti nejsou o třídu lepší, navíc mnoho firem nabízí pouze katalogové projekty. A my chceme individuální. Nevýhody začínají narůstat, až nakonec převáží nad výhodami. Ještě ale není stále rozhodnuto. Sjednáváme si proto schůzky i se zástupci firem stavějících klasické zděné domy.
Poslední kapka přichází na veletrhu For Arch 2010. Nejenže poučen zjišťuji, že výrobci dřevostaveb své služby často přibarvují a několikrát je nachytávám při lži, potkávám známého na stánku jednoho výrobce pálených cihel. Manželka, znuděná všemi stánky s okny, kamny, střešními krytinami a jinými stavebninami, navštěvuje přednášku o feng shui. Mistr východního umění nám radí „spíše něco s pevnými kořeny“. Když nic jiného, odnášíme si z veletrhu přesvědčení o tom, že náš budoucí dům bude zděný.

úterý 15. června 2010

Svépomocí, nebo s firmou?

Druhou důležitou otázku budete řešit hned vzápětí po té první. Budete se ptát sami sebe, jestli jste opravdu (ale opravdu) zruční tak, jak si myslíte? Máte dostatek času na to, abyste mohli být každý den na stavbě? Chce se Vám stavět dům čtyři, pět, šest let svépomocí? Nebo vyděláte víc tím, že budete chodit do práce a raději si zaplatíte řemeslníky? Stojí Vám ty ušetřené peníze za všechny ty zmařené víkendy? Co má pro Vás větší hodnotu – úspora, nebo volný čas?
Po upřímném zodpovězení výše zmíněných otázek jsme došli k závěru, že budeme stavět s firmou. Nechceme ale celou stavbu svěřit pouze jedné společnosti, chceme to řešit subdodavatelsky. Je to takové šalamounské řešení. Pokud si dokážete sehnat materiál sami, stačí Vám zajistit si práci. Dá se na tom slušně ušetřit. A navíc je třeba stavbu rozfázovat a postupovat postupně. Nejdřív základy. Nepovedly se podle Vašich představ a představ stavebního dozora. Vyměňte firmu. Pokud je všechno v pořádku, pokračujte. Prostě metoda cukru a biče. Taky se zbavíte výmluv stylu „ten blbec přede mnou to zmršil, já to teď musím opravovat“.
Navíc, některé práce prostě musí dělat odborníci (mají razítko) a Vy nemůžete být profíci ve všem. Jistě, obklady dokáže nalepit kdejaký moula, tak proč byste to nedokázali taky? Ale jak bude vypadat výsledek? Nebylo lepší si někoho najmout? Teď abyste to strhávali a dělali všechno znova. Nebo taky ne. Odpověď zase záleží jen a jen na Vás. Setkáte se s lidmi, kteří vyhodili řemeslníky hned druhý den a raději si práci dodělali sami. A potkáte se s těmi, které Vám budou doporučovat ty, s nimiž byli spokojeni.
Jak ale vybrat tu správnou firmu, řemeslníka, dodavatele? Pečlivě zjišťujte informace ze všech zdrojů, k nimž máte přístup. Získávejte reference, mluvte s těmi, kteří už mají nějaké zkušenosti, čtěte diskuze. Jistě, na internetu si každý spíše postěžuje, než aby pochválil. Nenaleznete-li tedy žádnou negativní zkušenost, je to v podstatě dobře. A najdete-li pozitivní, jste na správné adrese. Trefou do černého je téměř vždycky (téměř!) reference od kamaráda, známého, rodinného příslušníka. U nich si můžete být víceméně jisti, že by Vám neporadili špatně. Ale i řemeslníci mají své dny...

pondělí 24. května 2010

Kupujeme pozemek

Je jaro roku 2010 a vývoj událostí zatím směřuje k tomu, že budeme stavět dům. Jsme ale opravdu ti, kteří chtějí bydlet mimo centrum? Nebude nám chybět městský ruch? Nezbývá než si to vyzkoušet. Aspoň trochu. Startujeme auto a děláme okružní jízdu po okolí Ústí nad Labem. Zastavujeme se v každé vesnici, která by připadala v úvahu, a nasáváme její atmosféru. Během každé půlhodinové zastávky o sobě zjišťujeme další skutečnosti. Jsme ochotní vzdát se centra, ale ne úplně všeho. Pokud stavět, tak jedině v obci, která má alespoň minimální občanskou vybavenost – školka, škola, pošta, obchod, dopravní spojení. Mít něco po ruce. Skloubit více výhod do jednoho. Tím se výběr zužuje pouze na několik obcí.
Hledání je tedy o poznání jednodušší, už víme, co chceme. Stále se ale nedaří najít to pravé. A jak to tak bývá, narazíte na to náhodou. Nebo to snad není náhoda? Jedu si z práce a dochází mi benzín. Nezbývá tedy než natankovat neobvykle ve Valtířově. Při placení čekám, až obsluha udělá všechno, co musí a zatím prohlížím věci na pultu. A hle – je tady inzerát na prodej pozemku i se sítěmi ve Velkém Březně! Výměra OK, cena přijatelná. Volám a zjišťuji, že je to stále aktuální. Domlouvám schůzku a všechno oznamuji doma.
První setkání je láska na první pohled. Rozkvetlá zahrada, pěkný výhled, všude zeleň a slunce. Bohužel zjišťujeme, že se jedná o parcely dvě a že tedy nebude celá tahle krása naše. Dobře, musíme si to tedy ještě nechat projít hlavou. Po několika bezesných nocích a bolehlavech z přemýšlení padá finální rozhodnutí o koupi. Když bude nejhůř, můžeme přeci pozemek prodat, ne? Ještě před samotným podpisem běhám po úřadech a snažím se získat všemožná potvrzení o tom, že se opravdu jedná o stavební parcelu, že nemá žádná věcná břemena, o existenci sítí, architektonických omezeních.
V dnešní době člověk bohužel nemůže věřit nikomu a sami známe několik příkladů těch, kteří nákup uspěchali. Prodávají se i parcely, na kterých se kvůli ochranným pásmům v podstatě nedá stavět. Nebo takové, které sice mají sítě v dosahu, ale tyto nejsou dimenzované na připojení. Vřele všem doporučuji zjistit maximum informací před podpisem. Strávený čas se Vám mnohonásobně vrátí. Promluvte si se sousedy, zajděte na obecní úřad, hledejte na internetu.
Námi vyhlídnutá parcela prošla všemi těmito testy na výbornou, a tak jsme se koncem května 2010 stali vlastníky 1 000 m2 zahrady určené územním plánem k zástavbě rodinným domem. Pozemek tedy máme, teď ještě ten dům.

Tak tady budeme bydlet...
... jestli se všechno povede

pondělí 10. května 2010

Jak to všechno začalo

Doposud celkem spokojeně bydlíme v našem současném bytě 2 + 1 o výměře 49 m2 bez balkonu. Není zrovna největší, ale poskytuje nám jiné výhody – dosah centra pěšky do 10 minut, cyklostezka za rohem, nízké provozní náklady... Prostě ideál pro dva lidi bez závazků. Poté, co se nám narodila dcera, jsme však museli s manželkou začít přemýšlet o tom, co bude dál. Bylo čím dál jasnější, že se dříve nebo později budeme muset odstěhovat. Ať chcete nebo ne, prcek postupně zabere většinu bytu bez ohledu na to, že on sám je nejmenší. Pokud je ještě malý, tak to jde, s přibývajícím věkem už o sebe začínáte zakopávat a navíc – chcete děti dvě.
Takže se musíte přestěhovat. A taky vyřešit první veledůležitou otázku – chcete další přechodný byt, větší, ale ještě ne ten, kde zůstanete natrvalo? Nebo byt opravdu finální? Nebo snad dům na rekonstrukci? Nebo bude nejlepší začít stavět?
Všechny varianty mají svá pro a proti. Přechodný byt a dům na rekonstrukci jsou nejlevnější varianty, ale už není všechno podle Vašich představ. Prostě stojí a musíte se smířit s některými skutečnostmi, např. dispozicí. Byt obecně má tu výhodu, že bývá v dosahu MHD, služeb a dalších potřebností, nemá ale vlastní pozemek. Dům ano, ale většinou jej neseženete blízko centra. Novostavba je zároveň nejdražší varianta, ale můžete ji udělat opravdu podle vlastních představ. Navíc potřebujete pozemek. A tak dále. Co tedy vybrat?
Po některých špatných zkušenostech známých a varování dalších nešťastníků jsme téměř okamžitě vyřadili variantu domu na rekonstrukci. Netvrdím, že je to varianta špatná, záleží na každého gustu, nám ale nevyhovovala. Zároveň jsme se chtěli stěhovat jenom jednou. Takže jsme se zaměřili na zbylé dvě varianty – velký byt blízko centra a novostavba. Začali jsme prohlížet internetové stránky realitních agentur, sledovat inzeráty, objíždět prohlídky. Za zhruba tři měsíce jsme prodělali desítky prohlídek bytů (někdy i čtyři za den), přečetli tuny článků, inzerátů a diskuzí. Poté, co jsme zjistili, že se cenová hladina bytů dle našich představ blíží v podstatě ceně za nový dům, začali jsme stále více pošilhávat po variantě novostavby. Že by bylo rozhodnuto?

neděle 9. května 2010

Fotogalerie