Příprava pozemku na stavbu

Po všech získaných studiích a potvrzeních jsme měli trochu času během tvorby projektu na to, abychom připravili samotný pozemek na stavbu. Konkrétně se jednalo o několik nezbytných aktivit. První bylo pokácení stromů, které bohužel stály na místě budoucího domu. V té době jsem poprvé zjistil, že pracovníci stavebního úřadu ve Velkém Březně jsou opravdu rozumní a chápou některé nezbytnosti. Získání povolení proto nebyl problém.

Samotné pokácení stromů už drobet problém byl. Respektive jednoho, téměř třicetimetrové břízy. Bál jsem se, že kdybych se do toho pustil sám, mohl bych později litovat v případě, že by skončil na střeše jednoho z okolních domů, a proto jsem tuto práci raději svěřil odborníkům. Ti mi jako bonus celý strom také nařezali a rozdělili na části, které se ještě dají použít a na ty, které jsou k ničemu. Velké kusy nařezaného kmene jsem ještě rozbíjel pomocí palice a klínů a musím říct, že to je opravdu těžká práce. Nechápu, jak to dřív takhle mohli dělat.

Pak ještě použitelné dřevo srovnat v horním rohu, ostatní nepotřebný nepořádek odvézt a můžeme se pustit do dalšího úkolu. Tím je posunutí stávajícího elektrického pilíře, stojícího na místě budoucího krytého stání. Když mi soudruzi z ČEZu tuto akci vyčíslili na zhruba 85 000 Kč a termín uskutečnění v následujících 9 měsících, šel jsem do kolen. Zaplaťpánbůh i zde při mě stálo štěstí. Potkal jsem rozumného člověka, který dokázal celou akci popohnat a náklady na posunutí snížit na čtvrtinu, což už bylo rozumné.

Stálo mne to trochu osobní námahy, kdy jsem musel výkopy udělat sám. Zhruba 8 metrů rygólu jsem hloubil 4 dny. První den jsem kabely hledal v obvyklé hloubce do 90 cm a už jsem byl zoufalý, že snad ani neexistují. Dřív se ale všechno dělalo poctivěji, takže byly uložené až v hloubce 120 cm. Fíha. Pak se kabely přeložily a já čtyřdenní jámu za odpoledne zasypal. Nakonec šel poctivý, dnes již nepotřebný elektrický pilíř, plný cihel, betonů a armatur, který by snad přežil i spojenecké bombardování, k zemi pomocí zbíječky. Suť jsem odvezla z pár cihel udělal ohniště.

Tímhle jednou budeme topit v krbu

Výsledek čtyřdenní práce

Projekt

Jak už jsem se několikrát na tomto blogu zmiňoval, od začátku jsme měli jasno alespoň v jedné věci. Projekt domu budeme mít individuální, nechtěli jsme žádný typizovaný z katalogu. Byla to víceméně volba rozumu. Typizovaný projekt, ač z 95 % předpřipravený, v podstatě moc peněz neušetří. Tak jako tak jej stejně musíte upravit dle individuální situace Vašeho pozemku, která je v podstatě vždy jedinečná. Navíc často neobsahuje některé důležité detaily. K samotné pořizovací ceně tudíž musíte připočíst náklady na úpravu a je pravděpodobné, že rozdíl mezi pořízením projektu z katalogu s úpravou a individuálním projektem bude zanedbatelný.

Alespoň u nás to tak bylo. A navíc si svůj projekt uděláme opravdu podle sebe. Dispozice, velikosti místností, oken, dveří. Obytné místnosti na jih, technické na sever. Chtěli jsme do našeho budoucího domu zanést co možná nejvíce vlastních představ a očekávání. Přeci jenom v něm máme bydlet po celý zbytek života, takže není radno tuto fázi podceňovat. Samozřejmě, některé představy musely ustoupit reálné situaci (nedostatek financí, nemožnost technicky je realizovat apod.), ale vcelku se nám to, alespoň myslím, povedlo

Vám samozřejmě může vyhovovat, že si nebudete muset lámat hlavu se všemožnýma otázkama, které se na Vás během tvorby projektu nahrnou. Dům podsklepený, nebo ne? Ta okna tady, nebo tady? Takhle velká, nebo snad takhle? Jaký sklon střechy? Mít ložnici tady, nebo na druhé straně? A miliarda dalších. Zkuste si to nanečisto a uvidíte, jestli na to máte čas a nervy. Je to časově i psychicky náročné, často se dostanete do křížku se svou drahou polovičkou. Takže záleží jen a jen na Vás, zda Vám bude příjemnější účastnit se zrodu Vašeho domova od úplné píky, nebo dáte přednost předpřipravené verzi, která ale samozřejmě bude splňovat Vaše požadavky. Proti gustu žádný dišputát.

V našem případě to začalo malováním vlastních návrhů do Excelu (ukázka zde), kdy každý čtvereček reprezentoval 10 x 10 cm. Můžete tak zkoušet tvořit zdi 10 (11,5), 20, 30, i 40 (44) cm široké. Amatérský způsob, ale z mého pohledu efektivní. Získáte základní představy, a co si budeme povídat, každý v AutoCADu pracovat neumí. Po několika pokusech jsme se jakž takž dopracovali něčemu, co by mohlo vypadat jako náš budoucí dům.

Začali jsme výběrovým řízením na projektanta. Jako každá profese, také projektanti trpí jakousi rigiditou v určitých oblastech. Například Vám budou projektovat schody tam, kde je nechcete, protože jsou na to tak zvyklí. Nebo tvrdit, že takhle je to nejlepší bez ohledu na Vaše přání. Zjistíte tak, že s některými prostě nemůžete spolupracovat. Ne snad proto, že by nebyli profesionály, ale jednoduše proto, že se Vaše představy nikdy nesetkají. Dřív nebo později ale toho pravého najdete.

Nám se podařilo ho najít koncem ledna 2011 a v únoru jsme začali práci na samotném projektu. Studii jsme měli už hotovou od známé, takže jeho úkolem bylo ji rozpracovat detailně a tak, aby bylo možné náš nový domov opravdu postavit bez toho, abychom se báli, že nám spadne na hlavu. Tato fáze trvala 4,5 měsíce, podařilo se nám ale myslím vychytat spoustu problémů.

A to i díky programu Sweet Home 3D, který je volně ke stažení, obsahuje řadu objektů v knihovně a pracovat se s ním naučí opravdu každý, mimo jiné i proto, že je v češtině. Můžete si navrhnout celý dům a pak si ho projít ve 3D. Opravdu užitečné, spoustu věcí jsme si uvědomili až během virtuální prohlídky.