Po měsíci

Listopad uběhl jako voda a než jsme se stačili pořádně rozkoukat, bydlíme v novém domě už měsíc. Postupně se zabydlujeme, kupujeme další potřebné vybavení a svítidla (lustry už jsou skoro v celém domě) a učíme se využívat veškeré zařízení a přístroje. Pravidelně zatápíme v krbu, zvykáme si na každodenní režim spojený s pracovními povinnostmi a s každým dalším přibývajícím dnem nám to přijde snazší a přirozenější. Příroda se však chystá k zimnímu spánku, teploty proto klesají stále níž a níž a nebude dlouho trvat, než napadne první sníh. Co důležitého se tedy během prvního měsíce událo?

Vedle zapojení (ovšem stále ne zprovoznění) solárního systému je nejdůležitější událostí změna produktu v oblasti dodávky silové elektřiny z dočasného na trvalý. Konečně se mi totiž podařilo nahradit jednotarifní stavební proud příjemnou sazbou D45d, která zajišťuje dodávku silové elektřiny v nízkém tarifu 20 hodin denně, ve vysokém poté 4 hodiny denně.

Předcházelo tomu však řada komplikací na straně ČEZu, který beze zbytku využívá možnosti vyřídit žádost o změnu do 30 dní. Proč by taky pospíchali a měnili tarif na levnější? Navíc když po více než měsíci konečně přijde návrh smlouvy, neumí uznat svou vlastní chybu, snaží se práci přehodit na klienta a v případě smlouvy sepsané pracovníkem ČEZu v neprospěch ČEZu je schopný již uzavřený a podepsaný kontrakt prohlásit za neplatný a vyděračskými technikami nutit zákazníka k podpisu smlouvy nové, pro ČEZ výhodnější. Holt je to monopol a funguje zde „chceš proud, skákej, jak mi pískáme, jinak si nezatopíš a televizi nepustíš“. Nehodlám proto po těchto hrozných a potupných zkušenostech odebírat silovou elektřinu od společnosti využívající mafiánské techniky.

Dorazila také nová popelnice, takže už nemusíme igelitové pytle s odpadky distribuovat všude možně. Zdá se to jako banalita, ale absence popelnice přidělává docela dost starostí. Podařilo se také odvézt veškerý stavební nepořádek z dvojgaráže, takže už zde zůstaly pouze věci potřebné, či upotřebitelné. Byla toho pěkná hromada. Většinu jsem odvozil po částech v autě, o velké, neskladné a těžké věci se však musel postarat stavbyvedoucí. Po přidělání garážových vrat do dvojgaráže nejspíš opět nějaké další věci přibudou, neboť se přestěhují z technické místnosti, nebude toho však moc.

Ke dvojgaráži se váže také poslední událost. Byl dokončen omyvatelný sokl i zde, navíc byla nopová fólie přidělána v horní části lištou, která by měla zabránit zatékání vody. Snad už proto nebudou zdi dvojgaráže vlhké, během zimy co nejvíce vyschnou a na jaře dokončím interiérové malby i v příbytku pro auta.

Co se bohužel nestihlo, jsou finální terénní úpravy. Chtěl jsem nechat zakopat oba IBC kontejnery na dešťovou vodu vedle dvojgaráže, napojit je na drenážní a okapní systém, srovnat terén podél domu a zbavit se hromady hlíny za domem. Kvůli počasí se to však nepovedlo, téměř každý den pršelo a půda nestihla vyschnout. Nezbylo proto než bagr odvolat a přesunout zemní práce až na jaro.

Zcela nová, ještě nepoužitá nádoba na odpad

Ve dvojgaráži zůstala pětina věcí

Solární spolek

Po delší době se u nás zase děly nějaké stavební práce. Nebo spíš montážní, stavebních už moc nebude, a pokud nějaké větší, tak až příští rok. Letos zbývá pouze dokončit několik drobných nedodělků, než udeří zima. Mezi ně patří např. dodělat fasádní sokl na dvojgaráži nebo zadělat díru ve zdi okolo trubek od solárních panelů.

Ale zpátky k tomu, co se vlastně událo. Tramtadadááá – konečně se podařilo propojit solární panely s akumulační nádrží. Čekali jsme dlouho, ale nakonec vytvořily panely a banda za pomoci topenářů nový zájmový spolek. Spolčili se do systému, jehož největším zájmem bude ušetřit nám peníze, ovšem až po tom, co jich sám spolyká dostatečné množství. Cesta pro teplonosnou kapalinu, vedoucí od čerpadla v technické místnosti dále nosnou zdí až na půdu, zde podlahou ke střeše a větracími taškami ven k panelům, skrze ně a stejnou cestou (ovšem v opačném pořadí) zpět je tedy kompletní.

Nyní budeme opět čekat a doufat, že nebude trvat dlouho, než se dostaví expert, který umí celý systém oživit a naregulovat. Pak doufám přinese nějaký užitek, pokud možno nemalý. Nové trubky a budíky zatím celý systém – alespoň na první pohled – zkomplikovaly a v technické místnosti to nyní vypadá jako na těch fotkách, které jsem ještě před rokem studoval. Dát do kupy takový systém opravdu není žádná legrace.

Prostupy střechou jsou zajištěny odvětrávacími taškami

Na půdě se vedení napojilo na stávající trubky...

... a odtud dál až do akumulační nádrže

Po týdnu

Startovací týden v našem novém domě máme za sebou, nastal tedy čas na prvotní sumář toho, co všechno se během něj událo. I když je na komplexní hodnocení ještě brzo, přeci jenom nějaké drobné zkušenosti máme.

Už je to tak na světě zařízené, že pozitivní věci většinou přebijí ty negativní. Špatné známky u zkoušky nejsou tak důležité, pokud je složena zkouška samotná, bolest z porodu není tak velká po setkání s novým potomkem a bydlení v novém domě není tak hrozné, i když spousta věcí k dokonalosti ještě chybí. A tak ani nám zpočátku moc nevadilo, že v celém domě není žádný lustr, jediné světlo bylo to nad linkou a nad schody. Nezbylo tudíž nic jiného, než neustále běhat s lampičkami z jedné místnosti do druhé (v horším případě z patra do patra), abychom alespoň něco viděli. Nutno sebekriticky podotknout, že nákup svítidel jsme podcenili, během posledních pár dní jsme však nějaké resty dohnali, takže máme osvětlené zhruba dvě třetiny domu.

Učíme se také žít v domě, to znamená obsluhovat technická zařízení pro topení a přípravu teplé vody. Jsme zatím na začátku, systémy ještě nejsou dokončené a navíc je potřeba „vychytat“ regulaci v jednotlivých místnostech, což je záležitost individuální u každého domu. Stane se proto, že voda není dostatečně teplá, že je v domě přetopeno, nebo naopak tepla málo. S každým přibývajícím dnem je to však lepší a lepší, až to nakonec bude úplně nejlepší.

Pravidelně zatápíme v krbu, takže už je sklo pěkně očouzené, a začínáme využívat vymoženosti moderní techniky. Myčka už je v provozu a byl jsem příjemně překvapen její tichostí. I když člověk stojí přímo u ní, není slyšet téměř nic. Indukční deska a trouba ještě testem neprošly, ovšem nakoupili jsme nějaké nové nádobí. Provedli jsme také velký nákup potravin, takže ani lednici už nemáme poloprázdnou. Přidělal jsem na strop v technické místnosti sušák na prádlo, dochází k pravidelnému úklidu a přibývají čistě umytá okna. Zkrátka se pomalu zabydlujeme a nacházíme pro věci jejich správná místa – v koupelně, šatnách, pracovně... Na druhou stranu nám bohužel při praní vytekla pračka, takže máme ke všem těm starostem o jednu navíc. Doufám, že ještě nedosloužila, přeci jenom už jí pár let máme.

Včera jsme celá rodina přestali být obyvateli Ústí nad Labem a stali se domorodci. Na Obecním úřadě ve Velkém Březně jsme změnili adresu trvalého pobytu, takže máme střihnutou občanku. Hned jsme přišli o stovku za administrativní úkon a zaplatili odvoz odpadu do konce letošního roku. Ovšem popelnici prý dovezou až za čtrnáct dní.

Chytré řešení pro malé prostory

Hoří!

Po několika dnech v domě jsme se konečně odhodlali také zatopit v krbu. Vložka už je zapojená několik měsíců, ještě ani jednou se v ní však oheň nerozdělal. Jednalo se tak v podstatě také o zkoušku toho, zda je všechno správně postaveno a zapojeno. Proto jsme si na toto poprvé pro jistotu pozvali odborníka topenáře a provedli jej pod jeho dohledem. Od zítřka už ale samostatně.

Výsledek dopadl na výbornou, všechno fungovalo tak, jak má, vložka, komín i trubky testem bez problémů prošly. Teplota v akumulační nádrži začala stoupat i bez použití elektrického kotle během několika minut. Další důležitá součást zprovozněna, doufám, že nám ušetří pár peněz během zimy. A kdyby náhodou ne, už ten pohled... Mimo jiné jsem také zjistil, že teplo z krbu je opravdu jiné, než teplo z kotle. Fakt.

Lepší než televize