V dnešním příspěvku se budu snažit shrnout to, co se nám osvědčilo, co se povedlo a neudělali bychom při případné stavbě nového domu jinak na straně jedné a záležitosti, které bychom zcela jistě změnili, protože se nám buď neosvědčily, nebo jsme na ně nemysleli a tudíž nám při běžném bydlení buď vadí, nebo chybí na straně druhé. Nechci zabíhat do moc velkých detailů, zmíním proto pouze největší klady a zápory.
Začnu nejdříve tím, co se nám nepovedlo, abych mohl skončit pozitivně. Za největší chybu, jež nám působí potíže, považuji samotnou polohu domu. Kdybychom dnes stavěli znova, umístili bychom jej o metr dále od příjezdové komunikace. Tím bychom získali více místa pro parkování před dvojgaráží, zároveň by se do ní lépe najíždělo. Na druhou stranu by to znamenalo více bagrování a vyšší opěrnou zeď na terase. Těžko říct, ale výhody by snad nakonec převážily. Tato chyba vznikla tím, že původně před domem neměla být dvojgaráž, ale pouze kryté stání, které nezabírá tolik místa.
Vlastně bychom dům posunuli o metry dva. Hodila by se totiž také delší dvojgaráž. Auta se do ní sice vejdou, prostor před a za nimi je však minimální. Finální rozměry dvojgaráže totiž byly ovlivněny vynuceným konsenzem mezi prostorem v ní a před ní. Nemohla být větší, protože by byl vydlážděný prostor sousedící s příjezdovou komunikací tak malý, že by se tam už nic nevešlo. A tak by potom zcela ztratil smysl. Dvojgaráž se proto zkrátila na nezbytné minimum. Nyní se vejdou auta do dvojgaráže i před ní, aniž by zasahovala do silnice. Sportovci by řekli „vynucená chyba“.
Vyjma větší dvojgaráže by přišla vhod i větší technická místnost. I do ní se všechno potřebné vejde, leckdy se však jedná o centimetry. Holt prostoru není nikdy dost. Původně jsme mysleli, že technická místnost nebude tolik využívaná a bude v ní prostě jenom kotel a pár dalších nezbytností k provozu domu. Bohužel jsme ne zcela domysleli její úlohu. Je zde i pračka, suší se zde prádlo, odkládají věci, které nechceme mít uvnitř (např. sběr papíru do školy), přibyla výlevka sloužící pro úklid a očistu dětí zvenku, dokoupily se skříňky pro uschování drogerie, pracovních oděvů, úklidových prostředků… Prostě – technickou místnost se nevyplatí nejen podceňovat, ale také poddimenzovat. S tímto problémem jsem se setkal ve více nových domech, bohužel neminul ani nás.
Když už jsme v technické místnosti – možná bychom napodruhé umístili bojler zvlášť, nikoliv do akumulační nádrže. Ale jenom možná. Těžko říct, zda by samostatný bojler přinesl nějakou závratnou výhodu, zvlášť s ohledem na problém s prostorem. Pokud by však měl při ohřevu vody na sprchování ušetřit nějakou tu korunu, možná by to smysl mělo. Jistý si tím však nejsem a prozatím si myslím, že varianta vnořeného bojleru je lepší. Takže spíše podnět k zamyšlení.
Stejně tak by – snad – bylo lepší, pokud by hlavní posuvné dveře z předsíně do obývacího prostoru měly opačný směr, tedy pokud by se zasunovaly nikoliv směrem k pracovně, ale směrem k technické místnosti. Opět žádný velký problém a navíc diskutabilní výhoda. Tou by bylo, že by byla volná zeď v pracovně. Sice na ní visí pouze monitor od počítače, v případě potřeby dalšího vrtání je už zapotřebí hledat vhodné místo. Technicky by změna možná byla, zeď i na opačné straně je dostatečně dlouhá. Na druhou stranu dává nynější směr posuvu větší smysl s ohledem na komunikační cesty.
Zjevnou výhodu by naopak zcela jistě přinesly posuvné dveře místo klasických u všech šaten v prvním patře, jak u dětských pokojů, tak u ložnice. Sice jsou o něco dražší, šetří však místo, kterého není nikdy dost. V podstatě mrtvý prostor pro otevírání klasických dveří bychom dokázali využít jinak, dveře by navíc nepřekážely. Jsou totiž stejně většinu času otevřené. Proto bychom napodruhé do všech šaten pořídili vchodové dveře posuvné, stejně jako jsme to udělali u spíže. Upřímně netuším, proč nás to při návrhu domu nenapadlo, ale holt chybama se člověk učí.
Stejně tak bychom podruhé do všech šaten zakomponovali odvětrávání. Sice nevím jak, aby nedocházelo ke zbytečným tepelným ztrátám během zimy, ale nějaké vhodné řešení by se zcela jistě našlo. V podstatě by šlo odvětrávání dodělat i nyní, nechce se nám však narušovat fasádu. V současné situaci, kdy šatny odvětrávání nemají, jsme zatím nezaznamenali žádnou tvorbu plísní, ani se nikde nedrží vlhkost, pravidelná výměna vzduchu by však prospěla. Člověk prostě musí myslet na to, že vlhké či zpocené věci nelze do šatny dávat, musí se nechat proschnout jinde, většinou v technické místnosti. Také se někdy stává, že v určitých zapadlejších koutech šatny oblečení po delší době nemá už svou svěží vůni po vyprání. Takže určitě druhé zlepšení týkající se šaten a poslední týkající se interiéru.
V exteriéru se zlepšení týkají vesměs zpevněné plochy za domem. S největší pravděpodobností bychom zvolili jiný dekor dlažby na terase, ten současný se v praxi příliš neosvědčil. V podstatě jej nelze vyčistit, stále vypadá špinavě. Je to sice jenom zdání, ale přeci jenom bychom napodruhé zvolili jiný než světlý odstín. Jinak kvalita dlažby je v pořádku, bez problémů prodělala již několikátou zimu.
O několik odstavců výše jsem zmiňoval vyšší opěrnou zeď u terasy v souvislosti s posunem domu. Minimálně jedna šichta ztraceného bednění by však přišla vhod i bez něj, a to proto, aby mohl být okolní terén jinak vytvarovaný. Současná západní cesta do horní části pozemku se svažuje směrem k domu, což není ideální. Voda tekoucí ze svahu poté neodtéká od něj, ale k němu. Prozatím jsme nezaznamenali větší problém (ani při tání sněhu), ovšem podruhé bychom se tohoto nedostatku vyvarovali.
Způsob vytvarování pozemku jako tahového by šlo také volit odlišně s ohledem na osobní preference každého investora. My se chtěli vyhnout jakýmkoliv opěrným zdem, horní část pozemku jsme proto ponechali svažitou bez zásahu. Jiný majitel by mohl zvolit způsob teras, ať už s opěrnými zdmi, či bez nich. Možností je více a patrně bychom i my některé dílčí části pozemku vytvarovali trochu jinak. To by ovšem znamenalo odvézt méně přebytečné zeminy, která by se k tomu hodina. Neušetřilo by se asi nic, protože finance vynaložené na odvoz hlíny by se použily na práci bagru, takže opravdu záleží pouze vkusu.
A jako poslední je samozřejmě potřeba zmínit, že bychom někdy vybrali jiné dodavatele, neboť zdaleka ne všichni se ukázali být vhodně zvoleni. Jejich hodnocením jsem se zabýval již dříve v jiném příspěvku, takže si jej přečtěte, ať neopakujete naše chyby. Pokud by to šlo, vybrali bychom si také jiné sousedy, abychom se nedostali do situací popsaných v tomto příspěvku. Ale tomu se, bohužel, bez předchozích zkušeností nejspíše vyhnout nelze. Tady je každá rada drahá.
To by bylo ze sekce „ke zlepšení“ všechno, co bychom tedy jinak neudělali?
Předně je třeba říci, že jsme spokojeni s domem jako takovým. Vyhovuje nám nejen rozložení místností, velikost oken, prosklených ploch a barva fasády, ale také jeho velikost. Obytné místnosti jsou dostatečně prostorné, takže netrpíme pocitem stísněnosti, zároveň nejsou předimenzované, což oceníme zejména při úklidu. Zde se opět ukazuje, že důkladná příprava projektu je pro budoucí pohodu bydlení naprosto klíčová. Pokud tedy máte čas a možnost, detailně o všem přemýšlejte a navrhněte si dům podle sebe, nevolte typizovaný projekt.
Zároveň si nejsem zcela jistý, zda bychom napodruhé volili bungalov, spíše bychom zůstali u patrového domu. Nejen že to v případě svažitého terénu přináší řadu výhod, rozdělení na veřejné a soukromé patro nám vyhovuje. Ano, i v bungalovu lze toto zařídit a ve stáří možná budeme litovat, při psaní těchto řádků však mám pocit správné volby.
Správným rozhodnutím byla také změna krytého stání na plnohodnotnou dvojgaráž. Sice to přineslo některé nevýhody zmiňované již dříve v textu, výhody však bezesporu převažují. Máme skladovací prostor navíc, motoroví pomocníci jsou ve větším bezpečí a je k nezaplacení přijít ráno k autu a nemuset škrábat přední sklo, příp. čistit auto od sněhu. Hmota dvojgaráže zároveň tvoří protipól k hmotě domu a dohromady tvoří kompaktní celek.
Dobrým nápadem bylo také nedržet se při zemi a rozmáchnout se v případě terasy za domem. Ve hře byly i jiné, menší rozměry, zvolená šířka 5,5 metru je však dle našich zkušeností adekvátní. Rovin v kopci není nikdy dost, člověk je bohužel limitován tím, že čím větší zářez, tím více zeminy je potřeba se zbavit a vyšší opěrnou zeď postavit. Pokud by to tedy bylo možné, byla by terasa ještě daleko větší, její finální rozměry jsou konsenzem mezi „chtěli bychom“ a „můžeme“. Ani podruhé bychom proto nevolili menší plochu terasy, stejně tak bychom neměnili její rozprostření po celé šířce domu.
Rozhodně se osvědčila také pořádná tepelná izolace, a to jak na stěnách, tak v podlaze. Přestože je polystryren jednou z nejlevnějších položek v rozpočtu na stavbu rodinného domu, spousta lidí se snaží právě zde nesmyslně ušetřit. Je potřeba si uvědomit, že nosná zeď – ať už bude jakákoliv – nikdy nebude tepelně izolovat tak, jako izolace. Investiční náklady vložené do zateplení domu se bohatě během let vrátí ve formě ušetřených nákladů na vytápění. Ani napodruhé bychom proto tepelnou izolaci nepodcenili, hodí se v zimě i v létě. Pravidelně se stává, že v okolních domech se již topí, kdežto my ještě nemusíme. Naopak v létě tepelná izolace chrání dům před přehřátím a ten pak poskytuje příjemné místo k odpočinku.
Stejně jako izolace také akumulační nádrž dokáže ušetřit nemalou sumu v rodinném rozpočtu. Ani zde se nevyplácí škudlit, zdánlivě ušetřené peníze vás mohou přijít draho. My koupili nerezovou akumulační nádrž, která nám vydrží celý život. Nebudeme jí proto muset měnit jako o necelou polovinu levnější nádrž smaltovanou. Sečteme-li cenu dvou levnějších nádob, náklady na dopravu, odstranění staré akumulačky a opětovnou instalaci nové, zjistíme, že jsme v celkovém součtu ušetřili. Toliko k výběru vhodného typu. Jakákoliv akumulační nádrž však dokáže ušetřit peníze tím, že se v ní skladuje teplá voda na dobu, kdy bude potřeba, ovšem její ohřev probíhá v časových pásmech levnější elektřiny.
Navíc na akumulační nádrž lze připojit krb a neohřívat vodu drahou elektrickou energií, ale levnějším dřevem. To s sebou nese další finanční úsporu. Mimo to krb do domu přináší domácí pohodu a tvoří jeho jádro. V našem případě navíc plní funkci předělu mezi obývacím a jídelním prostorem. Krb je tedy ve většině případů dominantou domu, kolem které se všichni scházejí. Domnívám se, že domu bez krbu chybí srdce.
Vodu v akumulační nádrži lze ohřívat též za pomoci solárních kolektorů, které jsou v současné době již finančně dostupné, navíc se jejich parametry neustále zlepšují. Je však potřeba na ně myslet nejpozději do tvorby vnitřních omítek či štuků, aby byly připravené rozvody z technické místnosti, kde stojí akumulační nádrž, na střechu. My jsme zaplaťpánbůh toto nepodcenili a nebylo proto potřeba rozvody později sekat do již hotových a omítnutých zdí. Solární kolektory zajistí, že v době, kdy už skončila topná sezóna a teplá voda je potřeba pouze na sprchování, není potřeba vůbec zapínat elektrický či plynový kotel. Voda se dostatečně nahřeje za pomocí sluneční energie a je proto téměř zadarmo. Nevadí ani, pokud je pár dní pod mrakem, voda si v akumulační nádrži udrží svou teplotu.
Trio akumulační nádrž, krb a solární kolektory tvoří partu, kterou bychom si do nového bydlení s ohledem na výše uvedené důvody zcela jistě pořídili znovu.
Také šatny u všech dětských pokojů a u ložnice bychom neopomněli. Mohu potvrdit, že se jedná o zcela skvělou záležitost a v podstatě si už nedovedu představit, že bychom šatny neměli. Prostor oddělený od samotných obytných místností, do nějž lze uschovat v podstatě cokoliv, je k nezaplacení. Odpadá nutnost kupovat dodatečný nábytek, či vestavěné skříně, obytné místnosti jsou poté vzdušnější a otevřenější. Samozřejmě, i do šaten je potřeba pořídit poličky, věšáky, šuplíky apod., šatna svou funkci však plní daleko lépe než vestavěná skříň. Mohu všem pouze doporučit.
Stejně tak mohu doporučit posuvné dveře, o nichž jsem se již v tomto příspěvku zmiňoval. Dnes nás mrzí, že jsme jich nepořídili více, jsou daleko praktičtější než dveře klasické. Samozřejmě se nehodí úplně všude, ke všem možným úložným prostorám však ano. Jejich vyšší pořizovací cena je vyvážena úsporou drahocenného místa. Je-li to alespoň trochu možné, opět bych volil ty, které se zasouvají do stěny, pokud to projekt nedovoluje, alespoň dveře posuvné po stěně. Stejně jako šatny i posuvné dveře člověk ocení až během každodenního využívání domu a zvykne si na ně velice rychle.
Jako poslední si dovolím pochválit náš výběr podlahových krytin, dlažby a interiérových barev na stěnách. Zní to sice trochu samolibě, činím tak však po téměř pěti letech bydlení, což znamená, že šlo o volbu správnou. Ani dnes bychom svůj výběr neměnili. A protože se jedná o vysoce individuální záležitost a otázku osobního vkusu, nelze poskytnout žádnou radu. Snad jen abyste výběru povrchu podlah, interiérových barev a vzájemným barevným kombinacím věnovali dostatečnou pozornost. Budete to vy, kdo se bude v domě pohybovat a dívat se na svá rozhodnutí každý den. Jistě, každou chybu lze napravit, ovšem bude to vždy něco stát. Přetřít stěnu novou barvou je jednoduché, vyměnit podlahu už nikoliv. Proto se výběr rozhodně nevyplatí podcenit.
To je zhruba všechno, co jsem chtěl zmínit, víc už mne nenapadá. Snad vám tento příspěvek pomůže vyvarovat se některých našich chyb, příp. dodá inspiraci těm, kteří se na stavbu domu teprve připravují. Pokud bych měl na závěr vybrat jen jednu, nejdůležitější radu, zněla by: v žádném případě nepodceňujte přípravu projektu a dobře promýšlejte veškeré otázky, které vás v souvislosti s vaším budoucím bydlením napadnou.
