středa 10. května 2017

Rozloučení

Všechno jednou končí a nic netrvá věčně. Výjimkou není ani stavba našeho nového domova, která byla v minulých dnech v podstatě dokončena. A protože už nebude žádná stavba, nebude ani žádný blog. Nebude totiž o čem psát, a tak spolu se stavbou končí i tento blog.
Věnoval jsem se mu dlouhých sedm let, od května 2010 do května 2017. Přesně od 10. května 2010, symbolicky proto volím datum napsání posledního příspěvku na dnešní den. Uvidím, zda mi bude vedení alternativního stavebního deníku chybět, stal se z něj v podstatě koníček. Původně byl blog určen jenom pro mne, neměl jsem žádný záměr ani ambice, aby se stal masově navštěvovaným. Nakonec si však přeci jenom pár čtenářů našel.
Celkem jsem na tomto blogu zveřejnil 185 příspěvků (včetně tohoto). Ty jsou rozděleny do 33 kategorií dle obsahu a zaměření pro jednodušší orientaci. Logicky největší množství příspěvků bylo zveřejněno v letech 2011 až 2012, kdy proběhly hlavní stavební práce na rodinném domě.
Všechny příspěvky dohromady jsou složeny z 61 016 slov a obsahují 316 215 znaků bez mezer, s mezerami dokonce 376 300 znaků. Spolu s textem bylo publikováno též 401 fotografií přímo v příspěvcích, což je ovšem pouhých 14,6 % všech obrázků ve fotogalerii.
Fotogalerie naší stavby je složena ze 170 fotoalb, jež obsahují celkem 2 739 fotografií. Za dobu psaní tohoto blogu již vzniklo daleko více, ne všechny jsem si však ponechal a zveřejnil. Počet skutečně pořízených obrázků během stavby je proto daleko vyšší. A protože mají stejně vypovídající hodnotu jako text, nezapomeňte se do fotogalerie podívat.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi během stavby pomáhali, ať už radou, zapůjčením potřebného vybavení, nebo sami přiložili ruku k dílu. Bylo jich celkem dost, nebudu proto jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Díky moc.
Poděkování patří také čtenářům tohoto blogu, ať už pravidelným, či zbloudilým. Pokud alespoň někomu při jeho stavbě pomohl (nebo pomůže), jenom dobře.
Loučím se tedy se všemi a možná se opět sejdeme u jiného blogu.

pátek 5. května 2017

Co bychom (ne)udělali jinak

V dnešním příspěvku se budu snažit shrnout to, co se nám osvědčilo, co se povedlo a neudělali bychom při případné stavbě nového domu jinak na straně jedné a záležitosti, které bychom zcela jistě změnili, protože se nám buď neosvědčily, nebo jsme na ně nemysleli a tudíž nám při běžném bydlení buď vadí, nebo chybí na straně druhé. Nechci zabíhat do moc velkých detailů, zmíním proto pouze největší klady a zápory.
Začnu nejdříve tím, co se nám nepovedlo, abych mohl skončit pozitivně. Za největší chybu, jež nám působí potíže, považuji samotnou polohu domu. Kdybychom dnes stavěli znova, umístili bychom jej o metr dále od příjezdové komunikace. Tím bychom získali více místa pro parkování před dvojgaráží, zároveň by se do ní lépe najíždělo. Na druhou stranu by to znamenalo více bagrování a vyšší opěrnou zeď na terase. Těžko říct, ale výhody by snad nakonec převážily. Tato chyba vznikla tím, že původně před domem neměla být dvojgaráž, ale pouze kryté stání, které nezabírá tolik místa.
Vlastně bychom dům posunuli o metry dva. Hodila by se totiž také delší dvojgaráž. Auta se do ní sice vejdou, prostor před a za nimi je však minimální. Finální rozměry dvojgaráže totiž byly ovlivněny vynuceným konsenzem mezi prostorem v ní a před ní. Nemohla být větší, protože by byl vydlážděný prostor sousedící s příjezdovou komunikací tak malý, že by se tam už nic nevešlo. A tak by potom zcela ztratil smysl. Dvojgaráž se proto zkrátila na nezbytné minimum. Nyní se vejdou auta do dvojgaráže i před ní, aniž by zasahovala do silnice. Sportovci by řekli „vynucená chyba“.
Vyjma větší dvojgaráže by přišla vhod i větší technická místnost. I do ní se všechno potřebné vejde, leckdy se však jedná o centimetry. Holt prostoru není nikdy dost. Původně jsme mysleli, že technická místnost nebude tolik využívaná a bude v ní prostě jenom kotel a pár dalších nezbytností k provozu domu. Bohužel jsme ne zcela domysleli její úlohu. Je zde i pračka, suší se zde prádlo, odkládají věci, které nechceme mít uvnitř (např. sběr papíru do školy), přibyla výlevka sloužící pro úklid a očistu dětí zvenku, dokoupily se skříňky pro uschování drogerie, pracovních oděvů, úklidových prostředků… Prostě – technickou místnost se nevyplatí nejen podceňovat, ale také poddimenzovat. S tímto problémem jsem se setkal ve více nových domech, bohužel neminul ani nás.
Když už jsme v technické místnosti – možná bychom napodruhé umístili bojler zvlášť, nikoliv do akumulační nádrže. Ale jenom možná. Těžko říct, zda by samostatný bojler přinesl nějakou závratnou výhodu, zvlášť s ohledem na problém s prostorem. Pokud by však měl při ohřevu vody na sprchování ušetřit nějakou tu korunu, možná by to smysl mělo. Jistý si tím však nejsem a prozatím si myslím, že varianta vnořeného bojleru je lepší. Takže spíše podnět k zamyšlení.
Stejně tak by – snad – bylo lepší, pokud by hlavní posuvné dveře z předsíně do obývacího prostoru měly opačný směr, tedy pokud by se zasunovaly nikoliv směrem k pracovně, ale směrem k technické místnosti. Opět žádný velký problém a navíc diskutabilní výhoda. Tou by bylo, že by byla volná zeď v pracovně. Sice na ní visí pouze monitor od počítače, v případě potřeby dalšího vrtání je už zapotřebí hledat vhodné místo. Technicky by změna možná byla, zeď i na opačné straně je dostatečně dlouhá. Na druhou stranu dává nynější směr posuvu větší smysl s ohledem na komunikační cesty.
Zjevnou výhodu by naopak zcela jistě přinesly posuvné dveře místo klasických u všech šaten v prvním patře, jak u dětských pokojů, tak u ložnice. Sice jsou o něco dražší, šetří však místo, kterého není nikdy dost. V podstatě mrtvý prostor pro otevírání klasických dveří bychom dokázali využít jinak, dveře by navíc nepřekážely. Jsou totiž stejně většinu času otevřené. Proto bychom napodruhé do všech šaten pořídili vchodové dveře posuvné, stejně jako jsme to udělali u spíže. Upřímně netuším, proč nás to při návrhu domu nenapadlo, ale holt chybama se člověk učí.
Stejně tak bychom podruhé do všech šaten zakomponovali odvětrávání. Sice nevím jak, aby nedocházelo ke zbytečným tepelným ztrátám během zimy, ale nějaké vhodné řešení by se zcela jistě našlo. V podstatě by šlo odvětrávání dodělat i nyní, nechce se nám však narušovat fasádu. V současné situaci, kdy šatny odvětrávání nemají, jsme zatím nezaznamenali žádnou tvorbu plísní, ani se nikde nedrží vlhkost, pravidelná výměna vzduchu by však prospěla. Člověk prostě musí myslet na to, že vlhké či zpocené věci nelze do šatny dávat, musí se nechat proschnout jinde, většinou v technické místnosti. Také se někdy stává, že v určitých zapadlejších koutech šatny oblečení po delší době nemá už svou svěží vůni po vyprání. Takže určitě druhé zlepšení týkající se šaten a poslední týkající se interiéru.
V exteriéru se zlepšení týkají vesměs zpevněné plochy za domem. S největší pravděpodobností bychom zvolili jiný dekor dlažby na terase, ten současný se v praxi příliš neosvědčil. V podstatě jej nelze vyčistit, stále vypadá špinavě. Je to sice jenom zdání, ale přeci jenom bychom napodruhé zvolili jiný než světlý odstín. Jinak kvalita dlažby je v pořádku, bez problémů prodělala již několikátou zimu.
O několik odstavců výše jsem zmiňoval vyšší opěrnou zeď u terasy v souvislosti s posunem domu. Minimálně jedna šichta ztraceného bednění by však přišla vhod i bez něj, a to proto, aby mohl být okolní terén jinak vytvarovaný. Současná západní cesta do horní části pozemku se svažuje směrem k domu, což není ideální. Voda tekoucí ze svahu poté neodtéká od něj, ale k němu. Prozatím jsme nezaznamenali větší problém (ani při tání sněhu), ovšem podruhé bychom se tohoto nedostatku vyvarovali.
Způsob vytvarování pozemku jako tahového by šlo také volit odlišně s ohledem na osobní preference každého investora. My se chtěli vyhnout jakýmkoliv opěrným zdem, horní část pozemku jsme proto ponechali svažitou bez zásahu. Jiný majitel by mohl zvolit způsob teras, ať už s opěrnými zdmi, či bez nich. Možností je více a patrně bychom i my některé dílčí části pozemku vytvarovali trochu jinak. To by ovšem znamenalo odvézt méně přebytečné zeminy, která by se k tomu hodina. Neušetřilo by se asi nic, protože finance vynaložené na odvoz hlíny by se použily na práci bagru, takže opravdu záleží pouze vkusu.
A jako poslední je samozřejmě potřeba zmínit, že bychom někdy vybrali jiné dodavatele, neboť zdaleka ne všichni se ukázali být vhodně zvoleni. Jejich hodnocením jsem se zabýval již dříve v jiném příspěvku, takže si jej přečtěte, ať neopakujete naše chyby. Pokud by to šlo, vybrali bychom si také jiné sousedy, abychom se nedostali do situací popsaných v tomto příspěvku. Ale tomu se, bohužel, bez předchozích zkušeností nejspíše vyhnout nelze. Tady je každá rada drahá.
To by bylo ze sekce „ke zlepšení“ všechno, co bychom tedy jinak neudělali?
Předně je třeba říci, že jsme spokojeni s domem jako takovým. Vyhovuje nám nejen rozložení místností, velikost oken, prosklených ploch a barva fasády, ale také jeho velikost. Obytné místnosti jsou dostatečně prostorné, takže netrpíme pocitem stísněnosti, zároveň nejsou předimenzované, což oceníme zejména při úklidu. Zde se opět ukazuje, že důkladná příprava projektu je pro budoucí pohodu bydlení naprosto klíčová. Pokud tedy máte čas a možnost, detailně o všem přemýšlejte a navrhněte si dům podle sebe, nevolte typizovaný projekt.
Zároveň si nejsem zcela jistý, zda bychom napodruhé volili bungalov, spíše bychom zůstali u patrového domu. Nejen že to v případě svažitého terénu přináší řadu výhod, rozdělení na veřejné a soukromé patro nám vyhovuje. Ano, i v bungalovu lze toto zařídit a ve stáří možná budeme litovat, při psaní těchto řádků však mám pocit správné volby.
Správným rozhodnutím byla také změna krytého stání na plnohodnotnou dvojgaráž. Sice to přineslo některé nevýhody zmiňované již dříve v textu, výhody však bezesporu převažují. Máme skladovací prostor navíc, motoroví pomocníci jsou ve větším bezpečí a je k nezaplacení přijít ráno k autu a nemuset škrábat přední sklo, příp. čistit auto od sněhu. Hmota dvojgaráže zároveň tvoří protipól k hmotě domu a dohromady tvoří kompaktní celek.
Dobrým nápadem bylo také nedržet se při zemi a rozmáchnout se v případě terasy za domem. Ve hře byly i jiné, menší rozměry, zvolená šířka 5,5 metru je však dle našich zkušeností adekvátní. Rovin v kopci není nikdy dost, člověk je bohužel limitován tím, že čím větší zářez, tím více zeminy je potřeba se zbavit a vyšší opěrnou zeď postavit. Pokud by to tedy bylo možné, byla by terasa ještě daleko větší, její finální rozměry jsou konsenzem mezi „chtěli bychom“ a „můžeme“. Ani podruhé bychom proto nevolili menší plochu terasy, stejně tak bychom neměnili její rozprostření po celé šířce domu.
Rozhodně se osvědčila také pořádná tepelná izolace, a to jak na stěnách, tak v podlaze. Přestože je polystryren jednou z nejlevnějších položek v rozpočtu na stavbu rodinného domu, spousta lidí se snaží právě zde nesmyslně ušetřit. Je potřeba si uvědomit, že nosná zeď – ať už bude jakákoliv – nikdy nebude tepelně izolovat tak, jako izolace. Investiční náklady vložené do zateplení domu se bohatě během let vrátí ve formě ušetřených nákladů na vytápění. Ani napodruhé bychom proto tepelnou izolaci nepodcenili, hodí se v zimě i v létě. Pravidelně se stává, že v okolních domech se již topí, kdežto my ještě nemusíme. Naopak v létě tepelná izolace chrání dům před přehřátím a ten pak poskytuje příjemné místo k odpočinku.
Stejně jako izolace také akumulační nádrž dokáže ušetřit nemalou sumu v rodinném rozpočtu. Ani zde se nevyplácí škudlit, zdánlivě ušetřené peníze vás mohou přijít draho. My koupili nerezovou akumulační nádrž, která nám vydrží celý život. Nebudeme jí proto muset měnit jako o necelou polovinu levnější nádrž smaltovanou. Sečteme-li cenu dvou levnějších nádob, náklady na dopravu, odstranění staré akumulačky a opětovnou instalaci nové, zjistíme, že jsme v celkovém součtu ušetřili. Toliko k výběru vhodného typu. Jakákoliv akumulační nádrž však dokáže ušetřit peníze tím, že se v ní skladuje teplá voda na dobu, kdy bude potřeba, ovšem její ohřev probíhá v časových pásmech levnější elektřiny.
Navíc na akumulační nádrž lze připojit krb a neohřívat vodu drahou elektrickou energií, ale levnějším dřevem. To s sebou nese další finanční úsporu. Mimo to krb do domu přináší domácí pohodu a tvoří jeho jádro. V našem případě navíc plní funkci předělu mezi obývacím a jídelním prostorem. Krb je tedy ve většině případů dominantou domu, kolem které se všichni scházejí. Domnívám se, že domu bez krbu chybí srdce.
Vodu v akumulační nádrži lze ohřívat též za pomoci solárních kolektorů, které jsou v současné době již finančně dostupné, navíc se jejich parametry neustále zlepšují. Je však potřeba na ně myslet nejpozději do tvorby vnitřních omítek či štuků, aby byly připravené rozvody z technické místnosti, kde stojí akumulační nádrž, na střechu. My jsme zaplaťpánbůh toto nepodcenili a nebylo proto potřeba rozvody později sekat do již hotových a omítnutých zdí. Solární kolektory zajistí, že v době, kdy už skončila topná sezóna a teplá voda je potřeba pouze na sprchování, není potřeba vůbec zapínat elektrický či plynový kotel. Voda se dostatečně nahřeje za pomocí sluneční energie a je proto téměř zadarmo. Nevadí ani, pokud je pár dní pod mrakem, voda si v akumulační nádrži udrží svou teplotu.
Trio akumulační nádrž, krb a solární kolektory tvoří partu, kterou bychom si do nového bydlení s ohledem na výše uvedené důvody zcela jistě pořídili znovu.
Také šatny u všech dětských pokojů a u ložnice bychom neopomněli. Mohu potvrdit, že se jedná o zcela skvělou záležitost a v podstatě si už nedovedu představit, že bychom šatny neměli. Prostor oddělený od samotných obytných místností, do nějž lze uschovat v podstatě cokoliv, je k nezaplacení. Odpadá nutnost kupovat dodatečný nábytek, či vestavěné skříně, obytné místnosti jsou poté vzdušnější a otevřenější. Samozřejmě, i do šaten je potřeba pořídit poličky, věšáky, šuplíky apod., šatna svou funkci však plní daleko lépe než vestavěná skříň. Mohu všem pouze doporučit.
Stejně tak mohu doporučit posuvné dveře, o nichž jsem se již v tomto příspěvku zmiňoval. Dnes nás mrzí, že jsme jich nepořídili více, jsou daleko praktičtější než dveře klasické. Samozřejmě se nehodí úplně všude, ke všem možným úložným prostorám však ano. Jejich vyšší pořizovací cena je vyvážena úsporou drahocenného místa. Je-li to alespoň trochu možné, opět bych volil ty, které se zasouvají do stěny, pokud to projekt nedovoluje, alespoň dveře posuvné po stěně. Stejně jako šatny i posuvné dveře člověk ocení až během každodenního využívání domu a zvykne si na ně velice rychle.
Jako poslední si dovolím pochválit náš výběr podlahových krytin, dlažby a interiérových barev na stěnách. Zní to sice trochu samolibě, činím tak však po téměř pěti letech bydlení, což znamená, že šlo o volbu správnou. Ani dnes bychom svůj výběr neměnili. A protože se jedná o vysoce individuální záležitost a otázku osobního vkusu, nelze poskytnout žádnou radu. Snad jen abyste výběru povrchu podlah, interiérových barev a vzájemným barevným kombinacím věnovali dostatečnou pozornost. Budete to vy, kdo se bude v domě pohybovat a dívat se na svá rozhodnutí každý den. Jistě, každou chybu lze napravit, ovšem bude to vždy něco stát. Přetřít stěnu novou barvou je jednoduché, vyměnit podlahu už nikoliv. Proto se výběr rozhodně nevyplatí podcenit.
To je zhruba všechno, co jsem chtěl zmínit, víc už mne nenapadá. Snad vám tento příspěvek pomůže vyvarovat se některých našich chyb, příp. dodá inspiraci těm, kteří se na stavbu domu teprve připravují. Pokud bych měl na závěr vybrat jen jednu, nejdůležitější radu, zněla by: v žádném případě nepodceňujte přípravu projektu a dobře promýšlejte veškeré otázky, které vás v souvislosti s vaším budoucím bydlením napadnou.

úterý 2. května 2017

Úplně poslední akce

Poté, co se vykopal zářez pro vybetonování základů a podlahy zahradního domku, vznikla hned vedle něj hromada zeminy. Taková hromada hlíny je na zahradě nevzhledná, je potřeba jí proto rozvozit. Hodí se na vytvarování dodatečných (skoro)rovin, máte-li pozemek ve svahu jako my, příp. k zasypání různých nerovností, které vadí například během sekání trávy. A protože je rozvážení zeminy fyzicky náročná práce, nechce jí nikdo dělat ručně. Samozřejmě ani já ne.
Někdy ovšem přání nestačí. Přestože jsem měl domluvený od známého minibagřík za hubičku, pouze za naftu, přestože prodloužený víkend a zlepšení počasí zemním pracím přálo, přestože to vypadalo, že je ruka v rukávu. Problém byl v tom, že jsme se domluvili na neděli, kdy to oběma vyhovovalo a navíc mělo být nejlepší počasí. Až v sobotu kolem páté odpolední mi totiž došlo, že vlastně v naší obci platí zákaz hlučných činností v neděli a o státní svátky. Bagrování proto nebylo možné.
A tak jsem zavolal známému a zeptal se, zda by nebylo možné přeložit úpravu terénu na úterý, první pracovní den po pondělním státním svátku. Bohužel nebylo, minibagřík se musel vrátit nejpozději v pondělí večer. Co se dalo dělat, nezbylo než hlínu rozvézt ručně. Alespoň nebude povrch rozježděný pásy, snažil jsem se najít v celé situaci alespoň nějakou výhodu.
Protože vypadly stroje, domluvil jsem na neděli alespoň druhý pár rukou. Začali jsme v deset dopoledne a před obědem jsme měli již skoro celou hromadu rozvezenou. Šlo to o poznání rychleji, než jsem počítal. Původním plánem bylo udělat dnes co nejvíce a zbytek sám dokončit zítra. Protože nám však šla práce od ruky, mohli jsme se směle pustit i do dalšího úkolu, který nebyl vůbec v plánu: odkopat zeminu u vchodu do zahradního domku. Přebytečná hlína se rovnou nakládala do kolečka a vozila na určená místa. Po pěti hodinách jsme měli hotovo kompletně. Super! Mohli jsme jít relaxovat na čarodějnice.
Teď už zbývalo pouze zeminu na cílových místech rozhrnout do finálního tvaru. To už neměl být takový problém, i když pár hodin by to také spolykalo. V pondělí mi však volal opět známý s minibagříkem a nyní i dobrou zprávou. Techniku bylo možné vrátit až následující den. Hurá! Sešli jsme se proto dnes odpoledne, abychom rozdělanou práci dokončili.
Dobrá nálada se však vytratila hned na začátku, protože měl minibagřík problém vyjet nejprudší svah vedle dvojgaráže. Ani druhý pokus nebyl úspěšný. Vypadalo to, že skončíme dříve, než jsme začali. Před definitivním odpískáním celé akce jsme se zkusili minibagříkem na úroveň domu ještě naposledy dostat poté, co jsme část zeminy z jeho cesty odházeli ručně. Pásovec se pomalu za pomoci lžíce soukal nahoru… Podařilo se!
Nepříliš těžká pásová technika rozprostřela hromady hlíny ve směru odshora dolů k výjezdu, aby se neničila již hotová práce. Já zároveň hráběmi dolaďoval jak finální podobu nově vzniklých tvarů, tak také rozhraboval stopy po pásech v místech, kde už minibagřík skončil. Nejdříve nad místem pro bazén, poté pod ním, nakonec vedle dvojgaráže. Rozhrnout, rozjezdit, urovnat, upěchovat. I s přestávkami jsme měli za dvě hodiny hotovo. Ručně by to trvalo daleko, daleko déle.
Nakonec se tedy vše podařilo, dokonce i minibagřík přijel, z čehož měly radost zejména děti. Tím můžeme tuto úplně poslední akci prohlásit za hotovou. Tentokrát opravdu úplně poslední. Zemními pracemi náš příběh stavby nového domova začal, zemními pracemi také skončil.

Do zahradního domku už se nemusí skákat

Zemina byla nejdříve ručně přesunuta...
... a poté strojně upravena

Na finální úpravy stačila jedna ruka, i když mechanická

pondělí 24. dubna 2017

Poslední akce

Tak to bychom měli. Dnes se dokončila pokládka dlažby ve dvojgaráži. Finální práce spočívaly v nalepení soklů kolem celého obvodu a vyspárování veškeré plochy. Nyní jeden dva dny počkáme a budeme moci vše opět nastěhovat zpět. Včetně aut. Myslím si, že se vybraná dlažba do dvojgaráže hodí, šedá barva ladí s fasádou a nijak neruší. Jenom doufám, že bude mít delší životnost než původní epoxidový nátěr. Mimo jiné je zátěžová, do exteriéru, mrazuvzdorná a otěruvzdorná, tak snad ano.
Celkově práce na nové podlaze ve dvojgaráži zabraly čtyři dny. Jeden byl předstartovní, kdy se povrch připravoval na pokládku dlažby. Další dva dny zabrala samotná pokládka, kdy se zároveň dlažba spádovala tak, aby voda odtékala pryč. Původní vyspádování nebylo zcela ideální a někdy se voda držela v severozápadním rohu. A konečně celý čtvrtý den trvaly práce dokončovací, zejména vyspárování.
Chvilku to vypadalo, že se poslední akce protáhne, neboť nebylo jisté, že metry koupené dlažby vyjdou. Nakonec se však ukázalo, že moje výpočty byly správné a není potřeba nic dokupovat. Z celkového množství zbyly pouhé čtyři dlaždice, které budou sloužit jako náhradní pro případ, že se některá rozbije.
Tím pádem máme hlavní stavební sezónu letos za sebou. Vlastně nejen letošní. Dnešní den je speciální také tím, že se dokončily veškeré důležité práce na stavbě jako takové. Samozřejmě ještě chybí pár drobností, ty však nelze považovat za natolik důležité, abych se o nich na svém blogu zmiňoval. Různé opravy, úpravy, údržby a další menší či větší akce nás samozřejmě budou provázet neustále.

Po prvním dni ještě něco chybělo
Dnes už však je podlaha kompletní

Někde se pokládka podobala řezbářství

pondělí 17. dubna 2017

Už to začalo

Veškeré stavební práce běží letos jiným tempem, než na jaké jsme byli zvyklí z let minulých. Postavení rodinného domu na samotném počátku bylo celkem rychlé, ostatní záležitosti kolem něj se poté krapet vlekly, až se z toho časem stalo nepříjemné pravidlo. Nakonec se vždycky všechno udělalo, ale holt to trochu trvalo.
Letos je situace jiná. Jsme teprve v polovině dubna a už se startuje poslední velká akce, která nás nejen tento rok, ale kompletně při stavbě domu a úpravě jeho okolí, čeká. Mám na mysli pokládku dlažby ve dvojgaráži. Dnes mi ve tři hodiny odpoledne volal stavbyvedoucí, že by zítra řemeslníci přišli. Vzhledem k tomu, že materiál je už na místě, není to žádný problém. Jenom nás ta rychlost trochu překvapila, je totiž potřeba z dvojgaráže vše vystěhovat ven.
A tak jsme se na to vrhli. Nikdy se nepřestanu divit, co všechno člověk během let nastřádá a co všechno se do dvojgaráže (jež není nikterak veliká) vejde. Balili, nosili, skládali, stěhovali a přenášeli jsme věci téměř dvě hodiny. Část do domu do technické místnosti, část už do zahradního domku, zbytek buď na terasu pod střechu, nebo jen tak před dvojgaráž.
Zítra to tedy vypukne, hotovo snad bude do konce týdne. Uvidíme, zda nebude potřeba víc času na vytvrdnutí lepidla, teploty totiž v noci klesají i pod nulu. Ale to až příště.

úterý 11. dubna 2017

Plecháč

Dnes byl konečně postaven zahradní domek v pravém horním rohu pozemku. Stavba sama o sobě nebyla až zas tak náročná, spíše bylo zapotřebí překonat určité představební problémy. Domek měl totiž stát již minulou neděli, na samotném počátku jsme se však setkali s neočekávaným problémem. Ale popořadě.
Zahradní domek jsme vybírali podle třech kritérií. Za prvé, aby byl bezúdržbový. Tím vypadly ze hry domky dřevěné, které se musí pravidelně natírat. Za druhé, aby měl alespoň dekor dřeva, když už není dřevěný. Tím (plus kvůli ceně) vypadly ze hry domky plastové. Plechová stavebnice tak zůstala v podstatě jedinou logickou volbou: nabízí se různé dekory, domek se nemusí nijak udržovat a je cenově přijatelný. A za třetí, aby měl domek vchod směrem k domu a mohl tedy stát delší (vchodovou) stranou po vrstevnici.
Prohledáváním internetu jsem nalezl pouze pár takových exemplářů. Další selekcí zůstali poslední dva favorité, přičemž vítězem se stal ten, který byl subjektivně lépe vzhledově hodnocen. Následovalo hledání nejlepší ceny. Tu jsem nakonec nalezl a domek objednal. Internetový obchod nakupka.cz jako dodavatel neměl ani problém s tím, abych domek koupil během akce, ovšem aby byl dodán až po řadě týdnů. Neměli jsme jej kde uskladnit a lednové počasí stavbu neumožňovalo. Když v druhé polovině března zahradní domek dorazil, zdálo se být všechno v pořádku. Balení nepoškozené, nic nechybělo, typ souhlasil, dekor také.
Po vybetonování základů alias podlahy domku (viz minulý článek) jsme proto přistoupili ke stavbě. Při zkompletování základového rámu se však ukázalo, že domek nemá vchod na své delší straně, nýbrž na straně kratší. Zkontrolovali jsme počet dodaných dílů pomocí kusovníku v návodu, čísla dílů v jednotlivých krocích popsaných v manuálu, jejich délky, množství a znovu čísla vylisovaná přímo na nich. Prostě všechno sedělo, jenom vchod nebyl na boku, což bylo naprosto zjevné nejen z každé fotografie, ale také z přibaleného návodu. Byl v čele. Práce jsme proto přerušili, sestavený domek se reklamovat nedá. V neděli jsem se samozřejmě nikam nedovolal, nezbylo než čekat do pondělí. Škoda.
Ještě týž den večer píšu alespoň email na reklamační oddělení nakupka.cz, v němž zevrubně popisuji problém a přikládám fotografie. V pondělí se mi dostává odpovědi, ovšem nedostatečné. Prý kde je problém. Znovu do detailu vysvětluji. Na druhé straně opět nechápou. Zkouším to potřetí, se stejným výsledkem. Bude lepší zavolat, říkám si. Nikdo to nebere. Poprvé, podruhé, potřetí… Konečně se dovolám, opět vysvětluji, na druhé straně opět nikdo nechápe, i když mi už připadá, že i malé dítě by toho bylo schopné. Nakonec mi pracovník reklamací po neplodné diskuzi pokládá telefon! Normálně mi v půli věty zavěsil! Nelením a začínám psát stížnost na vedení společnosti. V tom mi reklamační volá zpět. Omluva nikde, jenom konstatuje, že předává info distributorovi, který se mi ozve. Varuji proto před nákupem v internetovém obchodu nakupka.cz. Fáze do dodání zboží na jedničku, nesmí se ovšem vyskytnout žádný poprodejní problém. Zaměstnanci reklamačního oddělení jsou naprosto neschopní a navíc neochotní cokoliv řešit.
Distributor se následující den opravdu ozývá. Znovu vysvětluji situaci. Problém pochopil napoprvé, slibuje, že zavolá zítra. Dodržuje slib a volá mi zpět druhý den. Poprvé od někoho slyším omluvu. Potvrzuje, že fotografie i obrázky v návodu jsou zavádějící, ovšem vše je správně – vchod má být skutečně na kratší straně. Ptám se, zda by bylo za peníze možné nakoupit pár jiných dílů a vchod přesunout. Z konstrukčních důvodů prý to možné není. A tak nyní máme dvě možnosti: buď vrátit domek ve lhůtě 14 dní a koupit jiný, nebo si ho nechat. Prohledávám proto znovu internet a zjišťuji, že i ostatní plechové domky s dekorem dřeva mají vchod na té kratší straně. Nejspíš ani jiný neexistuje. V podstatě je to dobrá zpráva: nekoupili jsme špatně, domek si proto necháváme.
Takže po zdlouhavém kolotoči emailů a telefonátů jsme byli opět na začátku. Jak se ale říká: konec dobrý, všechno dobré. Náhradní termín stavby byl domluven na nejbližší možný termín, zahradní domek byl poté během pár hodin sestaven. Ode dneška stojí na svém místě, můžeme tak do něj začít stěhovat některé věci z dvojgaráže. Z důvodu neočekávaného přesunutí vchodu je však potřeba odkopat ještě nějaké to kolečko zeminy.

Zahradní domek konečně stojí

Jenom ten vchod je jinde, než jsme čekali...
Domek plechový, dekor dřevěný

úterý 28. března 2017

Sezóna začala

Oddálení zahájení venkovních prací z důvodu špatného počasí nakonec opravdu nebylo nijak dramatické. Místo ve čtvrtek minulý týden se začalo včera. Víkendy jsou volné, takže celkové zdržení činí dva pracovní dny. O to rychleji však práce „odcejpaly“.
Nejprve bylo potřeba vykopat zářez pro základy zahradního domku. To zabralo téměř celé pondělí, ve zbytku času se dokončovaly opravy omítek a uražených rohů uvnitř domu. Aby k jejich opětovnému zničení nedošlo tak jednoduše (děti jsou přeci jenom ještě malé), byly rohy zpevněny lištami.
Dnes byla hlavním cílem betonáž základové desky pro zahradní domek, která bude zároveň sloužit také jako jeho podlaha. Vzhledem k tomu, že se budou v domku skladovat pouze různé věci potřebné na zahradě, není na interiér kladen takový důraz a betonová podlaha zcela splňuje potřebnou funkci i naše očekávání. Už se těším, až se vše přestěhuje a v dvojgaráži se uvolní místo.
Když už se betonovalo, dodělal se i poslední schod ve svahu. Původně jsme mysleli, že osm jich bude stačit, během jejich používání jsme však dospěli k závěru, že by bylo přeci jenom vhodné ještě jeden dodělat, aby bylo stoupání a klesání snazší a bezpečnější. Spláchlo se to tedy jedním betonem načisto.
Další praxí vynucenou úpravu si vyžádala dvojgaráž. Z důvodu absence odvětrávání se uvnitř držela vlhkost a s ní i plíseň. Vrata už jsou namontovaná a díry do nich se mi opravdu vrtat nechtělo. Jedinou schůdnou variantou proto bylo vyvrtat celkem osm otvorů do bočních stěn. Čtyři nalevo a čtyři napravo, vždy ve dvojici a křížem, to znamená u stropu v části u domu a u podlahy u vrat tak, aby vzduch cirkuloval. Paradoxně nejtěžší na celé záležitosti bylo sehnat vhodné mřížky do exteriéru. Čtverhraných a plastových je hromada, obdélníkových a kovových už nikoliv. Po menším přemýšlení a zjišťování, kudy vedou kabely od světel (zde se opět vyplatilo mít bohatou fotogalerii), byly díry vyvrtány a vybrané mřížky umístěny vedle osvětlení cesty do domu, aby co nejméně rušily.
Poslední drobností bylo zadělání postranních děr v oplocení v místě, kde je namontována poštovní schránka. Bohužel docházelo k tomu, že během deště s větrem pršelo i dovnitř a dopisy byly mokré. Řešením byly kousky lišt nalepené silikonem. Ještě dvakrát je potřeba je přetřít a bude hotovo.
Během dne dorazila i dlažba a spárovací hmota do dvojgaráže. Epoxidový nátěr na podlaze se bohužel neosvědčil. Možná nebyla technologie nánosu správná, možná nebyl podklad správně připravený, možná chyběla ještě jedna vrstva… Těžko říct. Každopádně nátěr je na mnoha místech nejen popraskaný, ale také sloupaný až na beton. Rozhodli jsme se proto nahradit jej trvalejším a osvědčeným povrchem – zátěžovou dlažbou podobné té, kterou máme v technické místnosti. Využili jsme slevové akce v Siku s dopravou zdarma, cenově celkově příhodné. Časově rekonstrukce podlahy zabere cca 7 dní, provedení však ještě nemá pevný termín. Každopádně by se měla udát letos.

Druhá základová deska je hotová
4 mřížky děleno 2 stranami = 2 na každé straně

čtvrtek 23. března 2017

Jako dycky

Po drobných opravách v interiéru dnes měly začít hlavní práce letošní sezóny. Měli přijít dělníci a měli začít v rohu zahrady rovnat terén, na němž se na betonové základy postaví zahradní domek. Ten už dorazil, dělníci však ne. Důvodem je – jak asi tušíte – počasí. Posledních pár dní opět pravidelně prší, a tak se venku pracovat nedá. Naše jílovitá půda je natolik promáčená, že by se nadělalo více škody než užitku. Nezbývá tedy než vyčkat, zda vyjde výhled meteorologů předpovídající sice zataženo, ale bez deště. Začátkem příštího týdne (snad) dokonce vyjde slunce, zpoždění oproti plánu tak (snad) nebude větší než pár dní.

pátek 3. března 2017

Reklamace

Čas běží jako voda, a tak budeme v našem novém domě letos bydlet už pět let. (Tak mě napadá – lze pětiletou stavbu stále nazývat novou?) Což je zároveň zákonná záruční lhůta na skryté i zjevné stavební vady. Ty se objevují u každé stavby bez ohledu na to, jak kvalitně byla provedena, prostě se jim nedá nijak zabránit. Mám na mysli zejména nejrůznější prasklinky a praskliny, mající stejně různorodý původ. Objevují se ve spojích odlišných materiálů, např. zdiva a sádrokartonu, vznikají při sesedání stavby, při vysychání vnitřních omítek, nebo tím, že dům prostě „pracuje“ při změnách teplot během ročních období.
Navíc je-li dům obydlen, dochází k jeho opotřebení i běžným používáním. O to více v případě je-li obydlen dvěma malými dětmi. Uražené rohy nebo části omítek pak nejsou ničím neobvyklým. I ty je vhodné opravit, i když se v principu jedná pouze o pohledové, nikoliv funkční vady. K tomu všemu se ještě přidají drobné změny, které byste rádi udělali a které vyplynuly během užívání domu. V našem případě se jednalo o posunutí lustru nad jídelním stolem a zasekání husího krku pro vedení kabelů mezi televizí a podlahou.
Spojili jsme proto příjemné s užitečným a domluvili si řemeslníky na opravu těchto vad, poškození a dodělávek v době, kdy jsme nebyli doma. Nechtěli jsme se jim totiž motat do práce a trávit čas v prašném prostředí. Odevzdali jsme proto klíče od domu a vyrazili během jarních prázdnin na pár dní do hor. Ano, vyžaduje to dostatečnou důvěru, jinak si samozřejmě cizího člověka do baráku nepustíte. Pokud je to však možné, je taková situace výhodná pro obě strany.
Po návratu nás čekal důkladný úklid všech prostor a umístění posunutých kusů nábytku na jejich původní místo. Zabralo nám to půl dne, protože prach byl opravdu všude, ale nakonec máme hotovo. Tedy, hotovo pro tentokrát. K tomu, aby byl výsledek kompletní, zbývá totiž ještě vymalovat. Malování bude probíhat postupně během víkendů v době, kdy bude vhodnější počasí, a budeme moci větrat.