Letos jsme se konečně rozhodli realizovat poslední velkou stavební akci, jíž je stavba oplocení. Mít plot kolem pozemku sice není povinnost, někdy to s sebou nese i jisté nevýhody (např. nutnost obcházet pozemek v případě jediného vchodu), na druhou stranu má oplocení i své pozitivní stránky. Kupříkladu už k nám na pozemek nebudou chodit cizí psi vykonávat svou potřebu, je to viditelné vymezení vlastního prostoru, ale zejména je poté možné konečně začít sázet túje a získat tak o něco více soukromí. Tedy, ne že bychom trpěli pod pohledy zvědavých sousedů, ale jak jsem napsal – je to poslední velká akce, nebylo proto potřeba přemýšlet nad tím, čemu dáme letos přednost.
Když už jsme u sousedů. Několikrát během psaní tohoto blogu jsem se zmínil o jednom takovém, s nímž není rozumná debata. Pozemek sloužící jako přístupová cesta k pozemku druhého si z mně neznámého důvodu přivlastnil a střeží ho jako oko v hlavě. Nechtěl jsem proto nechat nic náhodě a objednal geodeta vlastnícího kulaté razítko. Ten všechny sousedy písemně pozval na dnešní vyměřování a jednou provždy, odborně a kvalifikovaně zaměřil hranice pozemků. Podle očekávání se ze všech sousedů dostavil pouze tento jediný, s ostatními se totiž dá domluvit i bez geodeta.
Každopádně, po dnešku už nebudou žádné další debaty o tom, kde jeden pozemek končí a druhý začíná. Byl učiněn první krok ke stavbě oplocení. Nebo vlastně druhý, protože povolení ke stavbě jsme dostali již před čtyřmi lety spolu s povolením pro dům. Takže můžeme začít.