čtvrtek 3. září 2015

Obálka s modrým pruhem

Dnešní příspěvek není až zas tak úplně aktuální, protože příběh v něm obsažený začal již na konci června a pokračoval během července a srpna až do září. Z pochopitelných důvodů uvedených dále jsem jej však nemohl zveřejnit dříve. Přenesme se proto nyní v čase o několik týdnů zpět.
Nebo vlastně ještě dále, úplný prvopočátek se odehrál již v roce 2011. Tenkrát jsme začali stavět náš nynější domov v místech, kde dlouhá desetiletí bývala zahrada. A do této zahrady jeden z našich sousedů třináct let koukal. Bohužel koncem devadesátých let, kdy stavěl svůj dům, moc nepřemýšlel, protože jej umístil na samotnou hranici pozemku. Mohl jej umístit kdekoliv, např. uprostřed, ale rozhodl se pro úplný konec. Hned vedle zahrady... která byla již od roku 1988 – tenkrát tedy již více než 10 let – určena k zástavbě. Což není složité zjistit.
A tak započetí naší stavby je zároveň začátkem sporů, které nevyplývají z racionálního základu, ale pramení z frustrace, že výhled už není do zeleně. Výstupem jsou různá zvolání sousedů zpoza plotu, osobní stížnosti a nesmyslné požadavky. O těchto svárech se čtenáři již několikrát dozvěděli (například v příspěvku z 30. září 2011, 28. července 2012, 17. dubna 2015, či 11. července 2015). Nebýt jich, tak několik let okolo sebe jen tak chodíme a navzájem děláme, že ten druhý neexistuje.
Tuto vzájemnou koexistenční ignoranci bychom mohli praktikovat dál, pokud by nám domů nepřišla obálka s modrým pruhem a v ní oznámení Stavebního úřadu Obce Velké Březno o kontrole, zda se na našem pozemku nenacházejí nelegální stavby. Nejrůznější naschvály a narážky sousedů jsme přecházeli mlčením, a tak nás dohnali k akci udáním na úřadu, kde pod pohrůžkou pokuty 50 000 Kč už konat musíme. Nebylo těžké uhodnout, kdo se stal udavačem, nebylo složité ani zjistit, čeho se udání týká. Určitě to byli naši povedení sousedé a jde o dřevník, protože souhlas se vším ostatním – domem, oplocením, zpevněnými plochami, dvojgaráží – nám „dotčené strany“, tedy i oni, podepsaly.
Pro jistotu jsem však šel druhý den na Stavební úřad své předpoklady ověřit. Nemýlil jsem se. Jediným řešením byla dodatečná legalizace již postaveného dřevníku. Vyplnil jsem tedy příslušný formulář, vytvořil malůvku konstrukce a umístění na pozemku včetně kót, zažádal o stanovisko Vodárenského a kanalizačního provozu Obce Velké Březno a vše donesl na podatelnu. Nyní se bude postupovat podle zákona: zahájí a zároveň se se přeruší řízení o odstranění stavby, zahájí se řízení o dodatečné povolení stavby, provede se kontrola na pozemku. Během ní lze podávat námitky, kterými se bude Stavební úřad zabývat při svém rozhodování. Kolem a kolem však žádné neexistují. Dřevník není připojen k žádnému zdroji energie, neprodukuje žádný odpad, hluk, prach, kouř ani zápach, stíní na veřejnou komunikaci. Zbývají tedy už jen rozhledové poměry. Dřevník je však stejně vysoký jako neprůhledný plot, tento argument je proto nesmyslný. Jedinou vadou tak zůstává, že stojí méně než 2 metry od hranic pozemků, a tak je napadnutelný. Stejně tak však bude napadnutelné kryté stání, které soused chystá stavět, existuje proto možnost směny souhlasů.
První kontrola na pozemku byla provedena v pátek 24. července 2015 a měla podobu absurdního dramatu. Wikipedie uvádí, že jednou z jeho charakteristik je „deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.“ Přesně tak to během jednání vypadalo. V hlavní roli sousedka, jež se pasovala do role hodné babičky ohrožované projíždějícími automobily, které přes náš dřevník nevidí a řidiči nevidí jí. Proto jí údajně už minimálně dvakrát skoro porazilo auto, když přesouvala popelnici za plot, aby jí mohli popeláři vyprázdnit. Navíc jako uvědomělá občanka nemyslí jen na sebe. Na silnici přeci jezdí i děti na kolech a o ty jí jde především! Co když se takové nebohé dítko půjde projet na svém novém kole a kvůli dřevníku ho nic netušící řidič přehlédne? To máte dva zmařené životy: nejen dítěte, jež ho mělo celý před sebou, ale také chudáka řidiče-zabijáka, protože si to bude muset odsedět.
Přijde mi to sice zbytečné, ale i tak pro jistotu dodávám, že jde jenom o snůšku blábolů a za srdce beroucích žvástů. Dřevník na pozemku stojí už téměř rok, pokud by byl natolik na životě ohrožující, mělo se to řešit už dávno. Popelnici samozřejmě nikdo nestaví na silnici, ale na zelený pruh za plotem, proto na komunikaci nemusí vůbec vstupovat. Navíc se nebavíme o dálnici D1, ale o místní obslužné komunikaci s předepsanou maximální rychlostí 30 km/h, po níž za celý den projedou tři, maximálně čtyři auta, přičemž jedno z nich je jejich a druhé naše. Stejně tak dřevník nestojí na silnici, ani v zatáčce, takže žádnému výhledu nebrání. V nejbližším okolí lze nalézt jiné, daleko horší překážky než dřevník stejně vysoký jako budoucí neprůhledný plot. I přes vyvrácení všech námitek práskači trvali na odstranění a na tom, že žádné kryté stání už stavět nechtějí. Dohoda je tudíž nemožná a nebylo jí dosaženo. Do protokolu jsem proto mimo jiné nechal uvést, že argumenty pro odstranění – včetně rozhledových poměrů – neexistují.
Následující úterý dorazila další obálka s modrým pruhem. Obsahovala rozhodnutí o přerušení řízení o odstranění stavby a pozvánku na další schůzku na pozemku v pátek 31. července 2015, tentokrát k projednání možnosti instalace dopravního zrcadla u výjezdu sousedů. Spolu s úřednicí Stavebního úřadu dorazil i sám starosta (!), který práskačům nabídl instalaci dopravního zrcadla na náklad obce. Tím by se měl problém s rozhledovými poměry vyřešit. V tomto místě musím uznat, že mě vedení Velkého Března mile překvapilo, nečekal bych, že pro zachování „dobrých sousedských vztahů“, abych použil slova úřednice Stavebního úřadu, dokáže najít peníze v obecní pokladně.
Nejen díky zpochybnění všech námitek během prvního jednání probíhalo to druhé daleko hladčeji. Sousedé ochotně souhlasili s instalací dopravního zrcadla, protože jim to umožňovalo ukončit celou záležitost se ctí. Bez ohledu na pravou příčinu udání, jíž byla snaha potrestat nás na jediném slabém místě, do poslední chvíle trvali na tom, že jim nevadí samotný dřevník, ale to, že stojí v místě, kde ohrožuje lidské životy. Prostě hodní sousedé, kterým jde o blaho společnosti. Sami do protokolu uvedli, že dopravní zrcadlo jejich obavy rozptýlí, a tak dodatečné legalizaci dřevníku nic nebrání. To je opětovně usvědčilo ze lži, zrcadlo naproti jejich výjezdu samozřejmě nebude sloužit nikomu jinému, takže o ty chudáky děti nešlo. Náramná ochota souhlasit se stavbou však nebyla samo sebou, za týden se z nich přece nestali rozumní lidé, určitě za to budou něco chtít.
Samozřejmě! Od minulého setkání se jim totiž všechno rozleželo v hlavě a uvědomili si, že by vlastně další kryté stání rádi měli. Vrátili se tak k mému nápadu na vzájemný souhlas, jež před týdnem odmítli. Je jasné, že s legalizací dřevníku byli připraveni souhlasit už před začátkem jednání, protože na něj se souhlasem stavby krytého stání v písemné podobě už dorazili a okamžitě mi jej začali i s propiskou cpát pod nos. Nejsem ale dnešní a vím, že existuje lhůta pro odvolání. Souhlas jsem proto odmítl podepsat s tím, že dnes podepíšu a oni se za týden proti dodatečné legalizaci odvolají. Schůzku jsem ukončil s tím, že o souhlasu pro jejich kryté stání se můžeme bavit až poté, co legalizace dřevníku nabyde právní moci, tedy až marně uplyne lhůta pro odvolání.
Následující pátek 7. srpna 2015 jsme převzali rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. V zákonné lhůtě 15 dní – tedy do 28. srpna 2015 – se nikdo neodvolal, pro jistotu jsem si však nechal potvrdit nabytí právní moci Stavebním úřadem ve Velkém Březně přímo na rozhodnutí.
Zbývala poslední schůzka týkající se této nepříjemné záležitosti. Konala se včera přímo na Stavebním úřadu a rozhodovalo se na ní o výši pokuty za nelegální stavbu. Přestupek proti stavebnímu zákonu byl během řízení prokázán, správní orgán v tomto případě může uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Setkání trvalo celkem 15 minut a stanovení výše pokuty mělo podobu smlouvání na tureckém trhu. Nejdříve jsem řekl svou představu já, pak protistrana a nakonec došlo na vyjednávání. Výsledná částka ve výši 2 000 Kč je bohužel vyšší než byla moje původní představa, ovšem i tak se dá s ohledem na nerovné postavení obou vyjednávajících mluvit o úspěchu.
Teď už zbývá jenom vyčkat na doručení usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby a o stanovení výše pokuty, kterou je potřeba zaplatit. Celá záležitost je tak pro nás uzavřená, dřevník je nyní legálně postavenou stavbou a může zůstat tam, kde je doposud.