Začátek i konec zároveň – den druhý

Během dneška došlo podle domluvy k dokončení finálních zemních prací na našem pozemku. Šlo o pokračování včerejší akce, ze které zbývalo upravit prostor před domem, konkrétně srovnání terénu po obou stranách dvojgaráže a odvezení přebytečné zeminy smíchané se štěrkem. Vše se událo zatímco jsem byl v práci, proto jsem měl možnost fotograficky zdokumentovat až výsledek.

Dnes se u nás tedy (snad) naposledy bagrovalo a odvážela se zemina. Bylo potřeba zbavit se posledních dvou Tater hlíny, celkem se tak od samotného počátku stavby odvezlo 76 Tater, což při průměrném naložení 12 tun značí neuvěřitelných 912 tun zeminy. Pěkná porce. Bohužel se nepovedlo zbavit se úplně všeho, hlína je stále smíchaná se štěrkem, kameny a dalším nepořádkem, bude proto zapotřebí jej ručně vypreparovat. Zaplaťpánbůh že se jedná pouze o malou část pozemku směrem k ulici, jinak by to bylo na odstřel.

Nalevo hotovo...

... napravo hotovo

Začátek i konec zároveň – den první

Po dlouhém čekání nikoliv na Godota, ale na bagristu, dnes přišel den D, kdy se měla akce s názvem finální zemní práce spustit. Bohužel počasí nám nebylo nakloněno a každý den spadlo alespoň pár kapek vody. Ve čtvrtek dokonce daleko více než pár kapek, ve skutečnosti to byla taková menší průtrž. A tak nebylo do poslední hodiny jasné, zda budeme moci začít. Opravdu. S bagristou jsme si volali ve čtvrtek pro potvrzení termínu, v sobotu jsme si řekli, že vlastně nevíme a v devět hodin dnes ráno opět s tím, že se na to v deset přijede podívat a rozhodneme se až podle aktuální situace na místě.

Vláďa Pavle nakonec dorazil před jedenáctou a stejně jako já nehýřil optimismem. Půda nebyla suchá, lepila se a sklouzala. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme už oba chtěli mít tuhle akci za sebou, nezbylo než přijmout odvážné rozhodnutí – začneme. Že to nebude jednoduché, jsme poznali už při najíždění traktorbagru na pozemek. Vedle dvojgaráže je terén stále dost svažitý a pro těžkou techniku byl problém nezapadnout a vyškrábat se na rovinku vedle domu. Ani poté to však nebylo o moc lepší. Pohyb traktorbagru byl opravdu složitý a nechával za sebou více škody než užitku.

Jako první přišlo na řadu kácení stromů. Traktorbagr je svou lžící i s kořeny dostal ze země, já je poté odtahal, aby mohla být díra po kořenech zasypána a prostor urovnán. V prostoru pod hromadou ornice jsem stromy rozsekal na menší kousky a srovnal vedle hromady dříví na podestě. Tohle šlo celkem hladce, vše bylo během patnácti minut hotovo. Když jsem ale uviděl tu spoušť a vyježděné koleje, propadl jsem beznaději. Má smysl pokračovat? Takhle tady strávíme třikrát víc času, než by bylo potřeba za sucha. Výsledkem revize našeho prvotního rozhodnutí bylo jeho potvrzení – pokračujeme dál.

Za další čtvrthodinu bylo jasné, že situace není tak černá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rovnání pozemku začalo v jeho nejvzdálenějším, levém horním konci. Lžíce traktorbagru se vždy lehce zabořila do půdy, aby jí urovnala, přebytečná hlína se přesunovala do prohlubní na jiném místě, nakonec byl povrch lžící vždy udusán a uhlazen. Takhle se pokračovalo doslova metr po metru od horní části stále níž. V praxi to znamená spoustu malých a opakujících se pohybů, takže je to monotónní a částečně také nudná práce. Bagrista však při ní musí přemýšlet, stále je potřeba mít na paměti vizi finální podoby pozemku, množství přebytečného, příp. chybějícího materiálu, do toho se pohybovat s rozmyslem.

Po zhruba hodině a dvaceti minutách byla horní část pozemku srovnána, hromada ornice rozhrnuta a pokračovalo se směrem k domu. Nejprve výstup, poté rovinka u fixu na západě domu. Zde byla situace nejnáročnější, lžíce traktorbagru se pohybovala doslova centimetry do fasády. Všechno ale dopadlo dobře, povrch domu zůstal bez úhony. Poslední štací byla část vedle dvojgaráže, která však zůstala nedokončená. Částečně proto, že se uvnitř hromady zeminy skrývaly dva neodvezené obrubníky, částečně proto, že dnes nebyla k dispozici Tatra, a tak se část před domem, včetně odvozu přebytečné zeminy smíchané se štěrkem, dokončí zítra.

Celkem jsme dnes na finální úpravě pozemku, která byla zároveň zahajovací akcí letošního roku, strávili dvě a půl hodiny, což je až neuvěřitelně překvapivý výsledek. Kdyby se mě někdo zeptal ráno, přísahal bych, že to bude trvat celý den. Po zítřejším dokončení uzavřeme i kapitolu zemních prací na naší stavbě. Svým způsobem se tudíž jednalo o začátek i konec zároveň.

Na začátku vypadala situace zoufale a beznadějně...

... potom se ale situace obrátila a vše šlo jak po drátkách

Některé momenty byly napínavější než jiné

Takhle vypadá výsledek dnešní akce

Stínidla

Dnes dorazil majitel a jediný zaměstnanec firmy PD okna, která nám dodala otvorové výplně. S těmi jsme doposud náramně spokojení, cílem jeho cesty proto nebyla reklamace či oprava, ale montáž žaluzií, které jsme si u něj objednali. Instalace těchto stínících prvků zabrala téměř celé odpoledne, ale výsledek myslím stojí za to.

Žaluzie jsou různě barevné s ohledem na vnitřní dekor oken a až překvapivě se s ním shodují. S ohledem na skutečnost, že výrobce oken a žaluzií jsou dvě různé společnosti, jsme počítali s horším výsledkem. Také vzorníky, jež jsme studovali před provedením objednávky, neskýtaly moc velkou naději na to, že se budou oba dekory shodovat. Zaplaťpánbůh tentokrát nesoulad mezi vzorkem a realitou hrál v náš prospěch a rozdíly jsou opravdu nepatrné.

S dodaným zbožím jsme proto spokojení, konečně si budeme moci užít více stínu v letních měsících, získáme také více soukromí během celého roku. Přeci jenom naše velké prosklené plochy možná dávaly některým jedincům nahlédnout do našeho soukromí více, než bychom si přáli. Jedinou vadou na kráse je, že na trhu neexistují žaluzie, které by měly různé barvy na rubu a líci stínících listů, při pohledu zvenku se proto jejich barva neshoduje s barvou rámů. My na ně ale budeme většinou koukat zevnitř, tak to snad přežijeme.

Nedostatkové zboží

Letos jsme bohužel ještě nic neudělali. Částečně je na vině počasí, které do nedávna nebylo vhodné, částečně fakt, že pokračovat můžeme až poté, co naposledy přijede těžká technika a provede závěrečné zemní práce. Jde zejména o rozhrnutí ornice v horní části pozemku, celkové srovnání terénu a odvoz nepotřebné zeminy smíchané se štěrkem před domem. Na tom stojí zbytek prací, nedaří se mi však žádného volného bagristu sehnat. A tak jsme i dnes – letos už po několikáté – čekali na jeho příjezd, ale nedočkali jsme se.

Je až neuvěřitelné, že v okolí třiceti kilometrů od našeho domu není jediný volný bagr. Buďto jsou všichni v permanenci na jiných stavbách a naše jednodenní záležitost pro ně není zajímavá, nebo už živnost pověsili na hřebík a bagr prodali. Bagristé se holt stávají nedostatkovým zbožím a nezbývá nic jiného, než čekat a doufat. Tak snad příště...