Osm metrů

V jednom minulém příspěvku jsem konstatoval, že konec června jako termín montáže vjezdové brány a dokončení plotu směrem do ulice nejspíše dodržen nebude. Jako vždy jsem měl pravdu. Plot ještě stále hotový není, avšak poslední den měsíce následujícího po tomto termínu se stihla alespoň instalace vjezdové brány a vstupní branky.

Faktem je, že vše vlastně začalo dříve než dnes ráno. Už během týdne jsem zkontaktoval dodavatele brány s dodavatelem zabezpečovacího systému, aby se vyřešila otázka, zda půjde použít jeden ovladač jak na otevírání garážových vrat, tak vjezdové brány. Odpověď byla pozitivní, oba systémy jsou kompatibilní, nebude proto potřeba tahat s sebou ovladače dva. Pro zprovoznění však bylo nutné koupit nový přijímač a naladit na něm potřebné frekvence. Vše bylo bleskově hotové již druhý den.

Vjezdová brána byla s ohledem na své rozměry dopravena na náš pozemek již večer před montáží. Doprava takto velkého kusu je samozřejmě daleko jednodušší během sníženého provozu po osmé hodině večerní, než během ranní špičky. I tak byla průměrná rychlost 30 až 40 km/h, nejvyšší dosažená pak 50 km/h. Nakonec vše dobře dopadlo a vjezdová brána byla během noci zaparkovaná na valníku na našem pozemku.

Samotná montáž začala dnes v půl deváté. Jako první se na betonový základ připevnily nosné vozíky, na které se poté brána postavila. Na svém místě byla během hodiny. Jako další na řadu přišla instalace pohonu, jeho připojení ke zdroji elektrické energie a spárování s přijímačem pro dálkový ovladač. Zde se ovšem vyskytl první problém. Snad vinou nejasné komunikace, snad opomenutím došlo k tomu, že až během montáže se zjistilo, že přijímač nelze připojit přímo na zdroj, ale potřebuje vlastní nabíječku. Zaplaťpánbůh byl dnes normální pracovní den, takže jí šlo jednoduše koupit v autorizované prodejně. Sedl jsem proto do auta a nabíječku přivezl.

Po spárování přijímače s pohonem se doladila počáteční a koncová poloha vrat. Toto se dělá v procentech z délky brány, chvilku proto trvalo, než jsme přišli na ta správná čísla. Nyní se brána při otevírání umí zastavit ve dvou polohách. V první je svým koncem na hranici našeho pozemku, což stačí pro vjezd/výjezd z levého garážového stání. Ve druhé se otevře zcela, takže část brány zajíždí na vedlejší pozemek. Tato poloha slouží k vjezdu/výjezdu z pravého garážového stání. Souhlas s tím, že bude brána částečně na vedlejší pozemek zajíždět, jsem pro jistotu opatřil v papírové podobě. Brána sice jezdí po obrubníku a v místě, kde je pouliční lampa, ale člověk nikdy neví...

K dokončení chybělo už jen připevnit a zprovoznit dvě dojezdové kapsy a infračervené fotobuňky, které hlídají prostor, v němž se vjezdová brána pohybuje. Pokud do něj při zavírání něco či někdo vstoupí, brána se automaticky zastaví a vrátí do výchozí polohy. Jedná se o povinný bezpečnostní prvek, který chrání nejen osoby a zvířata, ale také např. špatně zaparkovaný automobil před poškrábáním.

Finální délka vjezdové brány činí 8 metrů, takže musela být složena ze dvou kusů. V okolí totiž neexistuje dostatečně dlouhá zinková lázeň. Nyní váží zhruba 300 kg, po obložení dřevem se bude váha pohybovat mezi 700 a 800 kg. Její úplné otevření či zavření trvá 35 vteřin, což není rychlostní rekord, s ohledem na zmíněné rozměry a váhu to však není špatné. Vyvažovací protikus má poněkud netradiční tvar: místo obvyklého trojúhelníku jsme požadovali obdélník, neboť zároveň tvoří i část oplocení.

Mimo vjezdové brány byla nainstalována také vstupní branka, jejíž rozměry jsou oproti bráně zcela standardní. Už nyní se dá zamykat, byly připraveny také rozvody pro zvonek a dálkové otevírání branky z domu.

Během dne byly k betonovému podloží připevněny také poslední plotové sloupky. Důvod, proč nebyly přivezeny už dříve, je nasnadě: až skutečné rozměry vjezdové brány a vstupní branky určily jejich finální polohu. Bylo by hloupé je nejdříve přimontovat a později zjistit, že je brána o centimetr delší, či kratší.

Celková instalace všech komponentů nakonec trvala zhruba šest hodin, v půl třetí odpoledne tudíž bylo hotovo. Na úplném konci jsme obdrželi klíče od branky, klíče k odblokování pohonu v případě výpadku energie, prošli jsme krátkou instruktáží a otestovala se funkčnost.

Dnešek znamenal velký posun v budování oplocení kolem pozemku, vjezdová brána a vstupní branka totiž tvoří téměř 50 % délky plotu směrem do ulice. K jeho úplnému dokončení nyní chybí už jen namontovat dřevěné výplně. Doufám, že řemeslníci přijdou co nejdříve, abychom si mohli tento úkol odškrtnout.

Večer před montáží dorazila brána na náš pozemek

Výsledek dnešní práce s kovem

Vyvažovací protikus má netradiční tvar

Když zub do zubu zapadne, brána se posune

Za pomoci spreje se stříšky staly kovovými

Zastínění

Letos si konečně naplno užíváme pergolu postavenou v loňském roce, ovšem dokončenou až na jeho sklonku. Ve všech směrech zatím splnila naše očekávání: přes léto slouží jako další obytná místnost, pokud prší, je možné se pod ní schovat, polykarbonátová střecha propouští téměř veškeré světlo do obývacího pokoje, takže pergola nestíní. To je však zároveň i její nevýhoda. Pod pergolou s průhlednou střechou se prostě před sluncem neschováte. A tak jsme museli vymyslet způsob, jak stín vytvořit.

Již vloni jsem oslovil firmy zabývající se dodávkou a montáží zastínění, avšak cena 135 000 Kč pro mne nebyla akceptovatelná. Přeci si nebudu kupovat zastínění, které je čtyřikrát dražší než samotná pergola! Určitě existuje jednodušší způsob. Jako první přišly na přetřes kolejničky, v nichž by jezdily tyčky, na kterých by byla zavěšená látka. Takové zastínění by se jednoduše vytahovalo i zatahovalo, navíc by se látka dala sundat a vyprat. Jenže takové kolejničky se také mohou změnou teplot deformovat a nebude to nakonec fungovat. Nehledě na to, že montáž by nebyla úplně jednoduchá.

Nakonec jsme narazili na systém zastínění, který má už sedm let namontovaný sestra jedné známé. Je tedy odzkoušený a funkční. Jedná se o lanka natažená s roztečí jednoho metru a uchycena do vrutů s oky na obou koncích pergoly. Na nich pomocí našitých karabinek visí plátno. I v tomto systému se dá zastínění jednoduše zatahovat a vytahovat, dá se sundat a vyprat a navíc nehrozí deformace materiálu. Perfektní!

Spočítal jsem potřebný materiál na samotné zastínění i jeho zavěšení, nakoupilo se plátno v požadované barvě a nechali jsme ušít tři kusy budoucího zastínění. Dva měří 2,7 x 3,85 m, poslední 1,8 x 3,85 m, mezi nimi je mezera na světla. Všechny tři kusy visí na celkem 11 pozinkovaných lankách o průměru 5 mm natažených s roztečí cca 90 cm a na 99 karabinkách všitých do plátna. Takovýto systém odolá i velmi silnému větru, změnám teplot i venkovní vlhkosti. Navíc montáž zvládne téměř každý začátečník. A co je neméně důležité: celé to stálo zlomek ceny, kterou si chtěla naúčtovat specializovaná firma.

Každý beduín vám potvrdí, že stínu je potřeba

Moderní doba však umožňuje i elektrické osvětlení

Systém je geniálně jednoduchý a jednoduše funkční

Tři ze čtyř

Sobota, víkend. Běžně se odpočívá po pracovním týdnu, ne ale na stavbě. Tam se pokračuje dál. Léto je totiž krátké a je potřeba stihnout co nejvíc práce. Ne jinak je tomu u nás. A tak i dnes se dostavili dělníci, abychom se posunuli zase o kousek dál. Na programu je natažení pletiva na sloupky po obou stranách pozemku. Bohužel, ani tato aktivita neproběhla úplně hladce.

Nejdříve bylo potřeba přišroubovat rozpěry. Ty byly zabetonované již před několika týdny, nebyly však připevněné ke sloupkům. Dodané šrouby a aku vrtačka vše během chvilky napravily. Pak už se přistoupilo k natahování pletiva.

Na západní straně šlo všechno jako po drátkách. Ale aby to nevyznělo tak, že to byla brnkačka. Samozřejmě to nějakou práci obnášelo, zvlášť ve svahu a při nerovném terénu, jaký se nachází na našem pozemku. Pletivo bylo potřeba tomu přizpůsobit, takže někde vede pár centimetrů nad terénem, jinde pod terénem ve vykopané rýze. Pokud by mělo být pod terénem pletiva už moc, bylo lepší ho zastřihnout. Navíc práce probíhala ve dvou krocích, nejdříve se pletivo připevnilo ke sloupkům, až poté se vypnulo. Na obou stranách byly potřeba dvě pětadvacetimetrové role, zhruba uprostřed se tak muselo navazovat.

Pravda, u nás ještě úplně hotovo není, protože na spodní sloupky směrem do ulice přijde našroubovat plocháč a na něj pletivo finálně vypnout, ale to už je drobnost. Zatím se jen dočasně přichytilo drátem přímo na sloupek.

Na východním boku už to taková sranda nebyla. Sloupky zůstaly stejné, pletivo také, ani dělníci se nezměnili. Ale soused je jiný. A tím nemyslím, že se jedná o jiného majitele přilehlého pozemku než na straně západní. Pravidelní čtenáři mého blogu už vědí, že domluva s ním je v podstatě nemožná, protože rád uzavřené dohody porušuje a nyní nově chodí žalovat na úřady. Když k němu přidáte jeho manželku, která přinejlepším všem tyká, v horším případě ráda sprostě a nahlas nadává, dostanete pekelnou dvojici.

A tak i tentokrát došlo na přivlastňování si cizího pozemku a na snahu o omezení pohybu dělníků po něm. Nezbylo mi než zasáhnout připomenutím skutečného stavu věci, a sice že pozemek patří někomu jinému. Toto pro sousedy nejspíše brutální odhalení pravdy vedlo k vulgárnímu slovnímu napadení od ženské poloviny tohoto zvláštního dua. Mně osobně nejde do hlavy, proč se oba vědomě snažili bránit pracím na oplocení pro ně tak drahocenného kousku země, neboť by tuto aktivitu měli spíše uvítat. Nejspíš nepochopili, že právě onen dokončený plot mi bude bránit ve vstupu na něj. Bohužel ne všem byl dán do vínku dar přemýšlet a někteří i do pozdního věku fungují jen na základě bezprostředních impulsů.

Konec psychologických rozborů, důležité je, že nakonec byl plot dokončen i na západní straně. V současné chvíli tak máme oplocený pozemek ze tří stran, chybí pouze část směrem do ulice. Zde se čeká na dodávku vjezdové brány a vstupní branky. Až budou oba kusy vyrobené, pozinkované a namontované na místě, mohou se přidělat dřevěné výplně a budeme mít pozemek oplocený kompletně. Původní plán do konce června však už dodržen nebude.

Na západní frontě klid

Na východní trochu dohady

V horní části byly využity původní sloupky

Koupaliště

Když už jsme přestali doufat, že bude místo pro bazén hotové v termínu, kdy ještě bude počasí ke koupání vhodné, a poté, co jsme z tohoto důvodu bazén raději postavili jinde na nejrovnějším místě na pozemku, objevili se dělníci s nákladním autem plným betonu. První signál o této akci byl vyslán již včera, když byl jeden z nich kontrolovat výkopy udělané Standou. Výsledek jeho práce očividně prošel závěrečnou kontrolou, nic už tedy nebránilo započetí. Tvárnice samotné už na pozemku byly, musely se jenom přesunout na místo určení.

Nejdříve ovšem bylo na stejné místo potřeba přesunout beton od vjezdu. Celkem čtyři dělníci (ještě že je neplatím od hodiny) si práci rozdělili následovně: dva mladší a tedy statnější vozili kolečka betonu do kopce, dva starší a tedy zkušenější jej rovnali do vodováhy. Po vybetonování základů přišlo na řadu to nejtěžší – založení první řady. Jakmile je první „šichta“ založená, jsou ostatní již celkem jednoduché. Tedy za předpokladu, že první byla založena správně, jinak řečeno rovně a všechny strany budoucí opěrné zdi svírají pravý úhel. To nebývá úplně vždy samozřejmostí a už vůbec to není taková sranda, jak by se mohlo na první pohled zdát. S trochou nadsázky se dá říct, že zakládání první řady trvá stejně dlouho jako zdění všech ostatních.

Když byla nejtěžší fáze za námi, začalo samotné zdění. A i zde se vyskytl menší problém. Tvárnice měly z nějakého důvodu délku 39 cm místo 40 cm, což při zdění opěrné zdi o vnitřních rozměrech čtyři krát čtyři metry znamená mezeru 10 cm (pro pomalejší počtáře: v řadě je 10 tvárnic, u každé chybí centimetr). Samozřejmě, není problém jednu tvárnici přidat, tak ovšem končí až za zdí. To také není problém, nakonec se to zasype hlínou, ale 10 cm není polovina z 39 cm, což s sebou nese problém s vazbou. Tvárnice jednoduše není možné vázat na půlky. Chceme-li toho dosáhnout, musí být každá druhá řada doplněna o tvárnici zkrácenou na 3/4 své délky (pro pomalejší počtáře: je potřeba jí zkrátit právě o těchto 10 cm, aby byla vazba na půlce). Navíc nesedí ani v rozích, protože hloubka tvárnic je 15 cm, což není polovina z 39 cm. Prostě úplný nesmysl, docela by mě zajímalo, kdo takovouhle blbost vymyslel.

Bohužel se nakonec ukázalo, že bylo materiálu celkově málo. Při objednávání se totiž počítalo s výškou zdi 0,8 m, nakonec to bude v jednom z rohů dokonce až 1,4 m. Materiálu by však bylo málo i na původní nižší verzi, celkově se musí přiobjednat 70 kusů. Snad je budou mít někde na skladě. Během dneška se tak dokončila zhruba polovina budoucích opěrných zdí.

Ani já jsem nezahálel, během dne jsem rozvozil a zarovnal všechny hromady zeminy, které vznikly během hloubení základových patek sloupků plotu na obou stranách pozemku. Částí jsem zarovnal nerovnosti na pozemku, část jsem hráběmi rozhrabal do prostoru. Každopádně by se měla zase o něco lépe a rychleji sekat tráva, nebude-li potřeba všechny ty hromady objíždět.

Základy vybetonovány, probíhá zakládání první řady

Něco se dneska udělalo, hotové to však není