V rámci výletu na kolech jsem se stavil také na pozemku a dobře jsem udělal. Nejenže jsem vyřídil další schůzku, provedl jsem také menší inspekci během probíhajících prací. Postup od včerejška byl znatelný, což mě uklidnilo. Polystyrenové desky o síle 12 cm byly už téměř všude, chyběly pouze v části chodby a v technické místnosti. Důvodem bylo, že došel materiál. Přes ně křížem byly na stejné ploše položené také desky extrudovaného polystyrenu o síle 3 cm.
Už včera mě napadlo, že jsem se bůhví proč při modelování kuchyně nepodíval, jaký že polystyren vlastně pokrývá podlahu v přízemí. A tak jsem to udělal, čímž začala moje stresová půlhodinka. Bohužel se potvrdila má předtucha – místo naprojektovaného 100 Z se jednalo o 70 F. Takže místo polystyrenu do základů se pokládal ten na fasádu. Po výměně minerální vaty na půdu se jedná už o druhou botu. Zdá se, že logistiku u izolací chlapci nějak nemají pod kontrolou. Materiál buď dochází, nebo je jiný.
Volám tedy stavbyvedoucímu, abych se zeptal proč. Logické vysvětlení pro to samozřejmě neměl, jediné, co jsem se dozvěděl, bylo, že je to jeho chyba a že pokud na tom budu trvat, tak se to vymění. Jasně, řeknete si, vyměnit. Jenže když už je podlaha skoro hotová, tak by to byla trochu škoda. I když by mě to vlastně nemuselo zajímat. Stavbyvedoucí dodává, že tenhle materiál využívá u všech staveb a že má stejné vlastnosti. Nemá pravdu. Tepelněizolační má horší, to se ale nažene tím, že místo dvou centimetrů se dává extrudovaného polystyrenu centimetrů tři. A co zatížení? Zvládne to? Mělo by, sice to neunese tunu na metr čtvereční, ale jenom 700 kg, i to je pořád dostatečné.
Volám tedy stavebnímu dozorovi, abych mu popsal situaci. Potvrzuje, že izolační vlastnosti jsou opravdu (téměř) stejné, také si ale není jistý zatížením. Ptá se mě na různé věci a způsoby jak že se bude podlaha řešit dál. Na to mu ale nedokážu z mé pozice odpovědět. Končím tedy rozhovor s tím, že zavolám zpátky stavbyvedoucímu a řeknu mu, aby se s ním spojil. Přeci jenom si pokecají asi napřímo líp.
Dělníci sklesle sedí na zemi a před sebou vidinu toho, že jejich dvoudenní práce vyjde vniveč a budou začínat znovu. Skoro by mi jich bylo líto, pokud by se nejednalo o mojí podlahu. Po deseti minutách mi volá stavební dozor s konečným verdiktem. Může se to takto nechat, ale stavbyvedoucí sepíše protokol o změně oproti projektu a zaručí se za to, že podlaha bude mít co se týče zatížení opravdu stejné vlastnosti. Fajn.
Pokud si myslíte, že to tím skončilo, tak ani náhodou. Včera jsme se totiž domlouvali, že větší spáry v dolní vrstvě se budou pěnit. Ptám se tedy, jestli se tak opravdu stalo. Dostávám kladnou odpověď. Zvedám první desku extrudovaného polystyrenu na problémovém místě, kterého jsem si včera všimnul, abych se o tom přesvědčil. Pak druhou, třetí... Nebudu to zdržovat, hádáte správně – hotová byla zhruba polovina. To už jsem nevydržel a podruhé zvýšil hlas. Během laviny slov nehodících se do slušné společnosti bere jeden z dělníků vinu na sebe, hlavně ale bere do ruky pistoli s pěnou a pění všechno, kam ukážu prstem. Běháme tam dvacet minut a pěníme a pěníme. Teď už to snad opravdu bude udělané pořádně. Na konci ještě jednou zopakuju přítomným své požadavky na kvalitu odvedené práce a ujišťuju je o tom, že od nynějška se neobejdeme bez osobní kontroly všeho slíbeného. Bohužel.
 |
| Izolace zvedla podlahu o celkem 15 cm |
 |
| Izolace, všude samá izolace |
Žádné komentáře:
Okomentovat