Největší díra ve Velkém Březně

Nedávno jsem se jen tak mimochodem zmínil o tom, že chystáme vylepšení místa pro bazén. Měla to být jenom jedna z vedlejších akcí letošního roku, kterému vévodí stavba plotu, nakonec ovšem vyrůstá do takových rozměrů, že si zaslouží vlastní příspěvek. Tedy spíše příspěvky, jsme teprve na začátku. Ono totiž zajistit zázemí pro bazén v kopci není žádná legrace. Ale popořadě.

Všechno to vlastně začalo už vloni, když jsem během své dovolené vykopal první verzi zářezu pro bazén (viz příspěvek Dovolená z 22. června 2014). Tehdy to byl víceméně amatérský pokus zajistit osvěžení pro rodinu během rekordně krátkého času. Rozměry zářezu byly 3 x 3 metry a jako podklad sloužila pouze k tomu určená geotextilie. Prostě rychlé řešení pro jednu sezónu. Letos jsme se však rozhodli pro řešení trvalé.

Zatím máme hotové výkopové práce. Zvládl je opět Standa a přestože byl nakonec v podstatě stejně drahý jako bagr, jeho nespornými výhodami byly preciznější práce a šetrnější přístup k okolí. On totiž takový bagr, i když malý, by dozajista při šplhání do svahu vyjel minimálně koleje a při práci rozjezdil povrch ve svém okolí, čímž by byly potřeba další vícepráce ve formě oprav. To se u Standy nestane. Navíc se dá s trochou nadsázky říct, že není o moc pomalejší. Když jsem ho viděl při práci v ukrutném vedru, kdy v podstatě nepolevil, dokud neměl hotové to, co si pro daný den zadal, dospěl jsem k jednoznačnému závěru: pokud není Terminátor, Robocop nebo nepochází z jiné planety, jedná se o vzácnou hříčku přírody. Každý druhý by se na to po pár hodinách vykašlal a každý první by to zcela jistě nezvládl za dva a půl dne.

Je to opravdu neuvěřitelné. Během rekordně krátkého času zvětšil rozměry zářezu o 50 % na 4,5 x 4,5 metru, zarovnal povrch 10 cm pod terénem kvůli vysypání štěrkem a vykopal základy pro budoucí opěrnou zeď. Při tom přeházel Tatru zeminy (skromný odhad), s kterou si nyní nevím rady. Nejspíš někde vznikne nějaká skalka, nebo se v nějaké části pozemku vytvoří rovina. Materiálu je totiž víc než dostatek. Zatímco vloni jsme zeminu přiváželi, nyní bychom zas nějakou rádi odvezli.

Původní zářez ve svahu z loňského roku

Verze 2015 je o 50 % větší

Ve Velkém Březně není aktuálně větší díra

Železná opona

Práce na oplocení zatím s ohledem na časový předpoklad dokončení probíhá více méně podle plánu. Dělníci jsou u nás častěji, než bych čekal, už od začátku jsem věděl, že naše zakázka se musí vejít mezi jiné, větší. Nejsem si už tolik jistý, že bude všechno do konce června hotové, ale jsme určitě za polovinou, což je v pořádku. Časové parametry tudíž projekt stavby oplocení splňuje, kvalitativní krapet pokulhávají. A přitom to tak pěkně začalo.

Od minulého příspěvku byly zabetonovány všechny sloupky na bocích pozemku. Tady bylo ještě všechno v pořádku. Sloupky jsou v perfektním zástupu, i odstupy jsou bez vady. Dělníci dodrželi i podmínku, aby beton končil 10 cm pod úrovní terénu. Na něj přišla hlína, aby mohla růst tráva. Vyskytl se sice menší problém s rozpěrami, když na jedné straně byly jinde než na druhé, ovšem to bylo ještě napravitelné, protože nebyly zabetonované. Pletivo zatím ještě není natažené, to přijde na řadu až na samotný konec. Prostě nebylo co vytknout, srdce zaplesalo.

Poté se úsilí zaměřilo na část sousedící s komunikací. Jako vždy nejdříve zemní práce – jáma na základ pro bránu o rozměrech 216 x 50 x 80 cm a výkop pro přivedení elektrické energie pro pohon vjezdové brány. Plus příprava kabeláže pro vstupní branku spočívající v rozebrání části dlažby v místě budoucího vstupu pro pěší. Následující den se základ vybetonoval a dny další nechal vytvrdnout. I tady zatím vše probíhalo tak, jak má. Dělníci po sobě výkopy i zahrabávali, zkrátka vykazovali očekávanou snahu. I zde nebylo co vytknout.

Nakonec dorazily také ocelové sloupky plotu směrem do ulice. Samozřejmě i pro ně bylo potřeba vykopat díry pro základové patky. A tady se vyskytl první problém. Aby mohly být díry vykopány, muselo se veškeré dřevo z dřevníku vyndat ven. To zamrzí, když se s tím člověk několik dní rovná, ale dá se to pochopit. Co už ne, proč se dřevo vyndávalo nejspíše v rámci soutěže „kdo dohodí nejdál“, takže se válí široko daleko. Ale budiž, ani tohle by nebyl největší problém.

Horší jsou zničené palety sloužící jako podlážka dřevníku. Při loňské stavbě chodníků se částečně zalily do betonu, a tak se rozlámaly. I tohle bych se skřípěním zubů přežil, kdyby to bylo to nejhorší. Nebudu vás déle napínat, co že to bylo. Protože se jeden ze sloupků nevešel pod střechu dřevníku, nenapadlo nikoho nic lepšího, než vystříhat potřebný díl oplechování, uštípat kus krovu a zničit roh OSB desky sloužící jako střecha! Proč, sakra, někdo nevyhloubil výkop o pět centimetrů hlubší, aby bylo možné sloupek pod střechu dostat? Nebo proč sloupek nezabetonoval o tři centimetry jinde? Panebože, myslel u toho někdo? Přece kvůli stavbě jednoho nezničím něco jiného. No zkrátka, ještě to budeme řešit.

Ale abych nekončil negativně. Vyjma tohoto excesu se všechno zatím vyvíjí dobrým směrem. Dokonce je kompletně hotová kabeláž pro bránu, dorazil i materiál na opěrnou zeď kolem bazénu. Vyjma plotu jsme se totiž pustili i do kultivace místa pro bazén, konečně dostane civilizovanou podobu: zíďku s květinami okolo a pevnou podlahu pod něj. Nechal jsem na místo dokonce zavést elektřinu pro čerpadlo. Již žádné prodlužováky!

Plot na bocích pozemku nemá jedinou chybu

Jako když střelí

Základ pro vjezdovou bránu má úctihodné rozměry

Nalevo jsou pocity rozporuplné...

... napravo je vše v pořádku

Ementál

Přípravná fáze před samotnou stavbou oplocení je za námi. Pozemek je zaměřený, se stavební firmou jsem domluvený, použité materiály a vzhled plotu prodiskutovaný, vybraný a až na pár výjimek konečný. Jako vždycky zbývá doladit pár posledních detailů, ty ovšem nebrání zahájení stavby, v některých případech ani dříve než po zahájení doladit nejdou. Suma sumárum je hotových 99 %, chybí opravdu drobnosti.

Proběhlo také nejspíš poslední velké výběrové řízení během naší stavby, během něhož jsem vybíral zámečníka, který nám zhotoví vjezdovou bránu a vstupní branku. Naše brána bude totiž trošku větší, než je standard, a tím pádem její výrobu nesvede každý. Průjezdná šířka je vzhledem k úzké příjezdové komunikaci, dvojgaráži a nutnosti na malém prostoru odbočit o 90 stupňů navržena v délce 6 metrů, což znamená zhruba 8,5 metrů celková délka brány. Vážit to celé bude téměř 800 kg, takže je zapotřebí také silnější pohon pro otevírání a zavírání. Zda jsem vybral dobře a jaké byly moje zkušenosti napíšu po realizaci.

A tak jsme se do toho pustili. Jako první bylo zapotřebí vykopat díry pro základové patky sloupků, na které bude nataženo pletivo. Plot z pletiva bude na obou bocích pozemku, takže šlo celkem o 36 děr, respektive 32, protože čtyři rohové se nedělaly. Dvě u silnice kvůli betonu, k tomu se nahoře využijí dva sloupky plotu, který už stojí. Takže 16 děr třicet krát třicet krát padesát centimetrů na každé straně. To už je nějaká porce. Proto jsem se rozhodl šetřit svá záda a najal si na tuhle prácičku externí sílu. Jmenuje se Standa, bydlí ve Svádově a za 70 korun na hodinu udělá v podstatě cokoliv. Bývalo by mu to trvalo pouhé dva dny, kvůli mým špatným instrukcím však u nás nakonec strávil dny tři. I tak se mi díky tomu podařilo ušetřit 90 % nákladů na výkopové práce.

Navíc jsem mohl dělat jinou, značně jednodušší práci. Nechal jsem si přivézt budoucí dřevěné výplně plotu směrem do ulice, takže jsem mohl prodloužený víkend využít k jejich natírání. Všechny potřebují opět tři vrstvy. Zatím udělám dvě, poslední až bude plot na místě. Přeci jenom ta prkna ještě projdou množstvím rukou, a to na nich nějaké stopy zanechá. Poslední vrstva proto bude sloužit i k jejich zahlazení.

Takže zatím máme z pozemku krapet ementál a ve dvojgaráži pro samá prkna nemůžeme parkovat. Co nevidět by se však mělo začít naplno, počítám, že do konce června by mohlo být všechno – včetně brány – hotové. Po zkušenostech z loňského roku si však už netroufám moc plánovat, spíše doufat.

Šestnáct děr a krtinců na každé straně

Třicet krát třicet krát padesát centimetrů (zhruba)

Starý dřevěný plot musel ustoupit novému

Teritoriální separace

Letos jsme se konečně rozhodli realizovat poslední velkou stavební akci, jíž je stavba oplocení. Mít plot kolem pozemku sice není povinnost, někdy to s sebou nese i jisté nevýhody (např. nutnost obcházet pozemek v případě jediného vchodu), na druhou stranu má oplocení i své pozitivní stránky. Kupříkladu už k nám na pozemek nebudou chodit cizí psi vykonávat svou potřebu, je to viditelné vymezení vlastního prostoru, ale zejména je poté možné konečně začít sázet túje a získat tak o něco více soukromí. Tedy, ne že bychom trpěli pod pohledy zvědavých sousedů, ale jak jsem napsal – je to poslední velká akce, nebylo proto potřeba přemýšlet nad tím, čemu dáme letos přednost.

Když už jsme u sousedů. Několikrát během psaní tohoto blogu jsem se zmínil o jednom takovém, s nímž není rozumná debata. Pozemek sloužící jako přístupová cesta k pozemku druhého si z mně neznámého důvodu přivlastnil a střeží ho jako oko v hlavě. Nechtěl jsem proto nechat nic náhodě a objednal geodeta vlastnícího kulaté razítko. Ten všechny sousedy písemně pozval na dnešní vyměřování a jednou provždy, odborně a kvalifikovaně zaměřil hranice pozemků. Podle očekávání se ze všech sousedů dostavil pouze tento jediný, s ostatními se totiž dá domluvit i bez geodeta.

Každopádně, po dnešku už nebudou žádné další debaty o tom, kde jeden pozemek končí a druhý začíná. Byl učiněn první krok ke stavbě oplocení. Nebo vlastně druhý, protože povolení ke stavbě jsme dostali již před čtyřmi lety spolu s povolením pro dům. Takže můžeme začít.

Finito

Druhé překvapení, na které jsem se těšil při psaní posledního příspěvku, se bohužel nekonalo. O víkendu nikdo nepřišel, ani další víkend nikdo nepřišel, na řemeslníky jsme museli čekat více než dva týdny. Na druhou stranu to bylo v souladu s tím, co zažíváme celý letošní rok, takže se není čemu divit. Nakonec se tedy opravdu někdo dostavil, aby zkompletoval jak chodníček u dřevníku, tak střechu na pergole. Konec dobrý, všechno dobré, řeklo by se. Všechno, co jsme si pro letošek předsevzali, bylo splněno.

Ale ouha. Pravda, oba celky jsou hotové, ovšem nejsem si úplně jistý, že jsem zcela spokojený s jejich provedením. Budoucí diskuze se stavbyvedoucím je tudíž nevyhnutelná. Dřevníku už letošní zimu užívat budeme, pergoly jsme si však v létě moc neužili. Naopak nám permanentní staveniště bránilo ve využívání terasy. Ještě aby ne, když se čtyřdenní práce roztáhla bez tří dní do pěti měsíců...

Škoda, že rok 2014 nemůžu skončit pozitivněji. Poslední letošní příspěvek je dopsán, věřím že ty budoucí budou zase radostnější.

Dřevo je v suchu

Terasa je taky většinou v suchu

Překvapení

Dnes na mě po návratu z práce čekalo překvapení. Jako obvykle přicházím k domu a najednou vidím chodníček vedle dřevníku, který tam ještě ráno nebyl. To znamená, že se u nás dnes řemeslníci nečekaně stavili a dokonce odvedli nějakou práci. Chodníček sice ještě není úplně dokončený, ale jeho valná část ano, takže pro začátek dobrý. Navíc byly připevněny i chybějící boční lišty na dvojgaráži, čímž se tato stavba konečně stala dokončenou. Fíha! Začínám doufat v něco víc –přibyla snad i střecha na pergolu?

Vejdu dovnitř, vstoupím do obýváku a prosklenými francouzskými dveřmi vidím velké modré cosi na terase. Přijdu tedy blíž. Jasně, to je polykarbonát na střechu přikrytý plachtou. Škoda, pergola tedy stále ještě dokončená není. Materiál tady ale je, že by tedy zítra přišli znovu? Uvidíme, třeba překvapí podruhé. Bylo by ovšem fajn, aby u nás strávili víc než hodinu, či dvě. Začíná to připomínat nějakou bojovou hru. Snad bude mít dobrý konec.

Tady už je hotovo

Tady ještě něco chybí

Přístřešky

Tento týden se u nás po velice, velice dlouhé době, konkrétně po dvou a půl měsících, opět objevili řemeslníci. Musela tomu sice předcházet má osobní intervence u majitele firmy, protože jiné metody nezabíraly a jinak bychom se nejspíš ničeho nedočkali, ale konec dobrý, všechno dobré. Tedy ještě ne úplně. Spousta věcí je totiž rozdělaných, ovšem málokterá dokončená. A to člověka samozřejmě štve.

Ale abych to zkrátil, během dneška se podařilo alespoň něco. K zásadnímu posunu došlo zejména u dřevníku, jenž konečně získal regulérní střechu a je tím pádem hotový. Také okapový chodníček na západě domu byl dokončen tím, že byl naplněn štěrkem i v dosud chybějících částech. Poslední věcí, na níž se dnes dělníci zaměřili, byly lišty na obložení dvojgaráže. Zde se bohužel nepodařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Lištování je hotové kolem garážových vrat, ovšem z nějakého důvodu nebylo přiděláno také na boky dvojgaráže. Snad příště.

Horší už je to se střechou na pergolu, která nedorazila vůbec. Také ostatní věci, vesměs reklamace a opravy stojí a nic se neděje. Stále však ještě doufám, že se do konce listopadu podaří vše dokončit. Nerad bych nechával věci rozdělané přes zimu.

Ani já jsem však od posledního příspěvku nezahálel a podařilo se některé věci posunout. Například ona pergola už má všechny tři nátěry, tudíž je kompletně připravená k dokončení. Stejně tak se podařilo nařezat a nasekat veškeré dřevo, které doposud leželo ladem v horní části pozemku. Bylo ho tolik, že se do dřevníku ani nevešlo. A do třetice bylo velkou akcí srovnávání pozemku za pomocí hrabiček a na to navazující výsadba nového trávníku. Na některých místech už bylo zapotřebí i sekat, na jiných se zatím vesele raší. Příští rok se nám už snad bude zelenat.

Střecha ne jako, ale nová

Hliníkové lišty alespoň někde

Nalevo hotový okapový chodníček, napravo nová zeleň

Třikrát natřené pergole už chybí pouze zastřešení

Bezčasí

Tak nám stavba opět stojí. Tedy vlastně stavby. Tentokrát je ovšem změna – důvodem není počasí, nýbrž dodavatel. Řemeslníci u nás letos sice již párkrát byli a nějakou tu práci odvedli, ovšem ani jedna její část není dotažená do konce. Na jiné zakázky nedošlo dokonce vůbec.

Shrnuto, přední část dvojgaráže je obložená dřevem a to je už i natřené, chybí však rohové lišty. Okapový chodníček na západě domu je zbudovaný, doposud však není naplněn kačírkem po celé své délce, neboť na zhruba dva metry nevystačilo. Dřevník už také stojí, k úplnému dokončení je však zapotřebí dodělat šindelovou střechu. Alespoň jsem jej tedy natřel a začal do něj skládat dřevo. A konečně pergola. I s její stavbou se začalo, ovšem po prvním dni už se nikdo z dodavatelské firmy neobjevil, a tak nám na terase zbylo jenom její torzo.

Dokončit se tudíž letos podařilo pouze pár drobných reklamací, což je podle mě neskonale málo. Některé nedodělané věci nám krapet komplikují život a dodavateli blokují finance, protože vždy platíme až za zcela dokončené a odsouhlasené celky (tento postup vřele doporučili každému investorovi, zcela jistě tím předejdete řadě nemilých překvapení). V době, kdy se každý snaží získat peníze co nejdříve, je to pro mne trochu záhada, na druhou stranu to není moje starost, takže mě trápí spíš ty průtahy.

Dovolená

Tento týden jsem si vzal dovolenou. Ne však proto, abych si odpočinul někde na pláži, nebo abych poznal krásy cizích krajin, nýbrž aby se mi konečně podařilo dokončit spoustu dodělávek, které na mne čekají už několik týdnů. Od domu jsem se tudíž v podstatě nehnul a celou dovolenou strávil od rána do večera v montérkách. Tentokrát je to proto poprvé, co se těším zpátky do práce.

I když jsem ztahaný jako pes, hřeje mě u srdce všechno to, co se za poslední týden podařilo. A že toho nebylo málo. Předně jsem po řemeslnících přebral dvojgaráž a dokončil barevné nátěry, což znamenalo sundat okap, oblepit, dvakrát natřít dřevěné obložení a dvakrát boční zdi a vnitřní strany mezi obložením a vraty, nakonec nasadit okap zpátky. Do úplného dokončení dvojgaráže tak už zbývá pouze nandat hliníkové rohové lišty. Hurá. Zbývající fasádní barvou jsem natřel i gril, který už tím pádem není mnohobarevný a vypadá daleko líp.

Poté přišly na řadu ruční zemní práce. Vykopal jsem ve svahu zářez pro bazén o velikosti 3,5 x 3,5 metru, což s sebou neslo přemístit 58 koleček zeminy. Tyto jsem použil pro vysvahování pozemku na západním konci domu. Zmizely jako do černé díry, dalších padesát by se jich ještě uživilo. Na východním konci je situace o poznání pozitivnější. Celá část včetně prostoru před domem je kompletně vymodelovaná a upravená. Sem už snad nebude potřeba příštích pár desetiletí sáhnout. Během modelování obou svahů jsme také vybírali štěrk a kamení, které sem bylo dříve navezeno, během let se smíchalo se zeminou a nyní všechny tyto příměsi potřebujeme odstranit. Jedné velké hromady jsme se už zbavili, druhá v posledních dnech vznikla. Vypadá to ale, že už je naprostá většina vybraná a blížíme se ke konci. Hurá.

Další na řadu přišly dětské atrakce, resp. jejich odnesení na místo, usazení a zprovoznění. Děti tudíž u nás nově mají k dispozici dětský domeček (ten se průběžně vylepšuje šindelovou střechou, záclonkami, hodinami apod.), pískoviště a houpačku s prolézačkou. Dětský koutek nám zabral celou podestu na terase, a tak jsme jí obehnali plůtkem. Nevešla se jenom houpačka, tu jsme umístili za fix na západě. Z terasy i zevnitř domu je na obě místa dobře vidět, a tak budou děti stále pod dohledem. Není to ještě dokonalé, domeček bude posunut místo současné hromady dřeva, ale ta se přesune až s novým dřevníkem. Atrakce pro děti jsou také hotové. Hurá.

Nakonec jsem se změnil v zahradníka. Svah mezi opěrnou zdí terasy a zbytkem pozemku, který pokračuje částečně i na východním konci pozemku, je příliš prudký na to, aby se dal sekat. Přistoupili jsme proto na jediné možné a do budoucna udržitelné řešení: prostor se musí nechat zarůst květinami a nízkými keři na skalku. Stane se tak – vyjma zalévání – bezúdržbovým. Poté, co jsem celý pozemek posekal a postříkal herbicidem, bylo zapotřebí zamezit dalšímu šíření plevele. Prostor určený k usazení jsme proto pokryli mulčovací textilií, a upevnili kotvami, jež jsem vyrobil z napínacího drátu na pletivo. Celkem jich bylo potřeba 90, zakrytí však drží i v prudkém větru. Do textilie jsme pak vždy vyřízli pouze nezbytný otvor pro zasazení vybrané květiny/keře. Zatím je takto osazena zhruba jedna čtvrtina, postupně však budeme pokračovat. Svah bychom tedy také měli vyřešený. Hurá. Vlastně, zbývá ještě sehnat nášlapy a vyrobit „schodiště“ na východní části.

Ve čtvrtek ráno jsme také s pomocí kamaráda přesně zaměřili hranice pozemku, a tak i když ještě letos plot nechystáme, můžeme např. zasázet túje, nebo se začít od sousedů oddělovat jiným způsobem. Jinak nás letos ještě čeká již avizovaná pergola a dřevník. Ty by měly přijít na řadu během července. Docela už se těším.

Dvojgaráž už je natřená...

... pozemek před domem srovnaný

I děti už si mají kde hrát

Místo pro bazén jako stvořené

Jednou tady bude moc pěkná skalka

Ledy se hnuly

Tento týden konečně – poprvé od začátku roku – přijeli řemeslníci provést nějakou práci s přidanou hodnotou. Zaměstnanci některých dodavatelů se u nás střídali relativně pravidelně, jednou kvůli reklamaci, resp. vyřešení problému s alarmem ve dvojgaráži, podruhé kvůli servisní prohlídce interiérových dveří před koncem záruční doby. Obě tyto záležitosti byly vyřešeny k naší spokojenosti. Alarm konečně funguje tak, jak má a se společností Boulit jsem byl vždy spokojen. I tentokrát bylo vše uděláno rychle, kvalitně a bez řečí.

Před pár dny se však u nás objevili také pracovníci stavební firmy, aby částečně opravili a dokončili nějaké dodělávky z loňského roku, jako například upadaný sokl, uražený roh fasády apod., ale hlavně aby posunuli stavbu zase o kousek blíž ke zdárnému konci. Zatím se ve své podstatě jedná také o dokončení načatého.

Nejdříve se začal budovat okapový chodníček na západní straně domu. Během stavby však dvakrát po sobě přišla obrovská průtrž mračen, která doposud udělanou práci vzala s sebou, a tak se vše muselo dělat znovu. Zatím jsou zabetonované obrubníky, chybí ještě dodat kačírek. Tím bude celý dům kolem dokola ochráněný proti vodě.

Poté se pánové vrhli na dřevěné obložení přední části dvojgaráže. Nutno dodat, že tím tato doposud čistě betonová stavba doslova „prokoukla“ a nyní vypadá úplně jinak. Zde zbývají ještě dvě vrstvy nátěru na obklad a dvě na boky, které budou tmavší než doposud. Pak ještě olištovat vjezdy a dvojgaráž bude kompletně dokončena. K tomu je však potřeba hezké počasí, takže doufám, že se najde pár dní bez deště.

Já jsem v mezičase také přidal ruku k dílu. Postavil jsem dětský domeček, houpačku a pískoviště, naimpregnoval fungicidním roztokem a všechno dvakrát natřel. V nejbližších dnech tak u nás na pozemku vznikne menší dětské hřiště. Ještě je potřeba vymyslet jeho umístění. Navíc jsem po letech posekal celý pozemek, takže jsme opět spatřili zákoutí, kde jsme velice dlouho nebyli. Až nalétá nějaký plevel, tak ho zničím herbicidem a zasadím trávník.

Pro letošek by toho ale bylo trochu málo, proto chystáme i další akce, zejména stavbu pergoly a dřevníku. Pokud se vše podaří, zbyde nám na příští rok už jenom plot. O tom napíšu zase někdy příště.

Okapový chodníček na západě domu je téměř hotový

Oprava soklu je zcela hotová

Včera bylo obložení dvojgaráže téměř hotové...

... dnes je obložení dvojgaráže zcela hotové