Po dlouhém čekání nikoliv na Godota, ale na bagristu, dnes přišel den D, kdy se měla akce s názvem finální zemní práce spustit. Bohužel počasí nám nebylo nakloněno a každý den spadlo alespoň pár kapek vody. Ve čtvrtek dokonce daleko více než pár kapek, ve skutečnosti to byla taková menší průtrž. A tak nebylo do poslední hodiny jasné, zda budeme moci začít. Opravdu. S bagristou jsme si volali ve čtvrtek pro potvrzení termínu, v sobotu jsme si řekli, že vlastně nevíme a v devět hodin dnes ráno opět s tím, že se na to v deset přijede podívat a rozhodneme se až podle aktuální situace na místě.
Vláďa Pavle nakonec dorazil před jedenáctou a stejně jako já nehýřil optimismem. Půda nebyla suchá, lepila se a sklouzala. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme už oba chtěli mít tuhle akci za sebou, nezbylo než přijmout odvážné rozhodnutí – začneme. Že to nebude jednoduché, jsme poznali už při najíždění traktorbagru na pozemek. Vedle dvojgaráže je terén stále dost svažitý a pro těžkou techniku byl problém nezapadnout a vyškrábat se na rovinku vedle domu. Ani poté to však nebylo o moc lepší. Pohyb traktorbagru byl opravdu složitý a nechával za sebou více škody než užitku.
Jako první přišlo na řadu kácení stromů. Traktorbagr je svou lžící i s kořeny dostal ze země, já je poté odtahal, aby mohla být díra po kořenech zasypána a prostor urovnán. V prostoru pod hromadou ornice jsem stromy rozsekal na menší kousky a srovnal vedle hromady dříví na podestě. Tohle šlo celkem hladce, vše bylo během patnácti minut hotovo. Když jsem ale uviděl tu spoušť a vyježděné koleje, propadl jsem beznaději. Má smysl pokračovat? Takhle tady strávíme třikrát víc času, než by bylo potřeba za sucha. Výsledkem revize našeho prvotního rozhodnutí bylo jeho potvrzení – pokračujeme dál.
Za další čtvrthodinu bylo jasné, že situace není tak černá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rovnání pozemku začalo v jeho nejvzdálenějším, levém horním konci. Lžíce traktorbagru se vždy lehce zabořila do půdy, aby jí urovnala, přebytečná hlína se přesunovala do prohlubní na jiném místě, nakonec byl povrch lžící vždy udusán a uhlazen. Takhle se pokračovalo doslova metr po metru od horní části stále níž. V praxi to znamená spoustu malých a opakujících se pohybů, takže je to monotónní a částečně také nudná práce. Bagrista však při ní musí přemýšlet, stále je potřeba mít na paměti vizi finální podoby pozemku, množství přebytečného, příp. chybějícího materiálu, do toho se pohybovat s rozmyslem.
Po zhruba hodině a dvaceti minutách byla horní část pozemku srovnána, hromada ornice rozhrnuta a pokračovalo se směrem k domu. Nejprve výstup, poté rovinka u fixu na západě domu. Zde byla situace nejnáročnější, lžíce traktorbagru se pohybovala doslova centimetry do fasády. Všechno ale dopadlo dobře, povrch domu zůstal bez úhony. Poslední štací byla část vedle dvojgaráže, která však zůstala nedokončená. Částečně proto, že se uvnitř hromady zeminy skrývaly dva neodvezené obrubníky, částečně proto, že dnes nebyla k dispozici Tatra, a tak se část před domem, včetně odvozu přebytečné zeminy smíchané se štěrkem, dokončí zítra.
Celkem jsme dnes na finální úpravě pozemku, která byla zároveň zahajovací akcí letošního roku, strávili dvě a půl hodiny, což je až neuvěřitelně překvapivý výsledek. Kdyby se mě někdo zeptal ráno, přísahal bych, že to bude trvat celý den. Po zítřejším dokončení uzavřeme i kapitolu zemních prací na naší stavbě. Svým způsobem se tudíž jednalo o začátek i konec zároveň.
 |
| Na začátku vypadala situace zoufale a beznadějně... |
 |
| ... potom se ale situace obrátila a vše šlo jak po drátkách |
 |
| Některé momenty byly napínavější než jiné |
 |
| Takhle vypadá výsledek dnešní akce |
Žádné komentáře:
Okomentovat