V pondělí 18. července 2011 v 7:00 hodin se scházíme na pozemku. Zástupce stavby dorazil, já také, bagrista nikde. Asi má zpoždění, zatím domluvíme detaily, jak a co se bude bagrovat. V půl osmé začínám být mírně nervózní, ale zaslechnu zvuk silného motoru. Že by se bagr konečně blížil. Blížil, ale ne náš. Pod kopcem upravují koleje.
V 7:45 ztrácím trpělivost a volám bagristovi. Ptám se ho, kolik má hodin. Nejdřív nechápe, ale nakonec mi odpovídá, že tři čtvrtě na osm. Kontruji tedy otázkou, proč tady ještě není, načež mě uzemňuje odpovědí, že mi volal a celou akci odvolával. Nesmysl. Nebýt na druhé straně telefonu, tak ho vlastnoručně zaškrtím. Mám infarkt č. 1.
Pokládám telefon a sháním náhradu. Je mi jasné, že dnes už se začínat nebude, ale snad se mi podaří sehnat někoho hned na druhý den. Mám štěstí, náhrada by byla. Domlouvám tedy náhradní termín a ve světle právě probíhajících událostí požaduji čestné pionýrské, že opravdu přijede. Omlouvám se zástupci stavby, který mě uklidňuje, že i jemu se tohle stává, nasedám do auta a jedu do práce.
Odpoledne ještě pro jistotu volám bagristovi ještě jednou, opět mě ujišťuje, že jsme fakt domluvení a že s ním můžu počítat. Raději se ještě optávám na cenu a říká mi opravu fakt velké hausnumero. Infarkt č. 2. Bagrista domluvený, ale cena nějak hapruje. Po delší debatě docházíme k tomu, že mi říká cenu za bagrování 14 dní, přičemž já si myslím, že to tak dlouho trvat nebude. Dobrá, hodinová taxa sedí, uvidíme, kdo bude mít pravdu.
Tak snad zítra už všechno klapne. Trochu nervózní usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat