pondělí 24. května 2010

Kupujeme pozemek

Je jaro roku 2010 a vývoj událostí zatím směřuje k tomu, že budeme stavět dům. Jsme ale opravdu ti, kteří chtějí bydlet mimo centrum? Nebude nám chybět městský ruch? Nezbývá než si to vyzkoušet. Aspoň trochu. Startujeme auto a děláme okružní jízdu po okolí Ústí nad Labem. Zastavujeme se v každé vesnici, která by připadala v úvahu, a nasáváme její atmosféru. Během každé půlhodinové zastávky o sobě zjišťujeme další skutečnosti. Jsme ochotní vzdát se centra, ale ne úplně všeho. Pokud stavět, tak jedině v obci, která má alespoň minimální občanskou vybavenost – školka, škola, pošta, obchod, dopravní spojení. Mít něco po ruce. Skloubit více výhod do jednoho. Tím se výběr zužuje pouze na několik obcí.
Hledání je tedy o poznání jednodušší, už víme, co chceme. Stále se ale nedaří najít to pravé. A jak to tak bývá, narazíte na to náhodou. Nebo to snad není náhoda? Jedu si z práce a dochází mi benzín. Nezbývá tedy než natankovat neobvykle ve Valtířově. Při placení čekám, až obsluha udělá všechno, co musí a zatím prohlížím věci na pultu. A hle – je tady inzerát na prodej pozemku i se sítěmi ve Velkém Březně! Výměra OK, cena přijatelná. Volám a zjišťuji, že je to stále aktuální. Domlouvám schůzku a všechno oznamuji doma.
První setkání je láska na první pohled. Rozkvetlá zahrada, pěkný výhled, všude zeleň a slunce. Bohužel zjišťujeme, že se jedná o parcely dvě a že tedy nebude celá tahle krása naše. Dobře, musíme si to tedy ještě nechat projít hlavou. Po několika bezesných nocích a bolehlavech z přemýšlení padá finální rozhodnutí o koupi. Když bude nejhůř, můžeme přeci pozemek prodat, ne? Ještě před samotným podpisem běhám po úřadech a snažím se získat všemožná potvrzení o tom, že se opravdu jedná o stavební parcelu, že nemá žádná věcná břemena, o existenci sítí, architektonických omezeních.
V dnešní době člověk bohužel nemůže věřit nikomu a sami známe několik příkladů těch, kteří nákup uspěchali. Prodávají se i parcely, na kterých se kvůli ochranným pásmům v podstatě nedá stavět. Nebo takové, které sice mají sítě v dosahu, ale tyto nejsou dimenzované na připojení. Vřele všem doporučuji zjistit maximum informací před podpisem. Strávený čas se Vám mnohonásobně vrátí. Promluvte si se sousedy, zajděte na obecní úřad, hledejte na internetu.
Námi vyhlídnutá parcela prošla všemi těmito testy na výbornou, a tak jsme se koncem května 2010 stali vlastníky 1 000 m2 zahrady určené územním plánem k zástavbě rodinným domem. Pozemek tedy máme, teď ještě ten dům.

Tak tady budeme bydlet...
... jestli se všechno povede

pondělí 10. května 2010

Jak to všechno začalo

Doposud celkem spokojeně bydlíme v našem současném bytě 2 + 1 o výměře 49 m2 bez balkonu. Není zrovna největší, ale poskytuje nám jiné výhody – dosah centra pěšky do 10 minut, cyklostezka za rohem, nízké provozní náklady... Prostě ideál pro dva lidi bez závazků. Poté, co se nám narodila dcera, jsme však museli s manželkou začít přemýšlet o tom, co bude dál. Bylo čím dál jasnější, že se dříve nebo později budeme muset odstěhovat. Ať chcete nebo ne, prcek postupně zabere většinu bytu bez ohledu na to, že on sám je nejmenší. Pokud je ještě malý, tak to jde, s přibývajícím věkem už o sebe začínáte zakopávat a navíc – chcete děti dvě.
Takže se musíte přestěhovat. A taky vyřešit první veledůležitou otázku – chcete další přechodný byt, větší, ale ještě ne ten, kde zůstanete natrvalo? Nebo byt opravdu finální? Nebo snad dům na rekonstrukci? Nebo bude nejlepší začít stavět?
Všechny varianty mají svá pro a proti. Přechodný byt a dům na rekonstrukci jsou nejlevnější varianty, ale už není všechno podle Vašich představ. Prostě stojí a musíte se smířit s některými skutečnostmi, např. dispozicí. Byt obecně má tu výhodu, že bývá v dosahu MHD, služeb a dalších potřebností, nemá ale vlastní pozemek. Dům ano, ale většinou jej neseženete blízko centra. Novostavba je zároveň nejdražší varianta, ale můžete ji udělat opravdu podle vlastních představ. Navíc potřebujete pozemek. A tak dále. Co tedy vybrat?
Po některých špatných zkušenostech známých a varování dalších nešťastníků jsme téměř okamžitě vyřadili variantu domu na rekonstrukci. Netvrdím, že je to varianta špatná, záleží na každého gustu, nám ale nevyhovovala. Zároveň jsme se chtěli stěhovat jenom jednou. Takže jsme se zaměřili na zbylé dvě varianty – velký byt blízko centra a novostavba. Začali jsme prohlížet internetové stránky realitních agentur, sledovat inzeráty, objíždět prohlídky. Za zhruba tři měsíce jsme prodělali desítky prohlídek bytů (někdy i čtyři za den), přečetli tuny článků, inzerátů a diskuzí. Poté, co jsme zjistili, že se cenová hladina bytů dle našich představ blíží v podstatě ceně za nový dům, začali jsme stále více pošilhávat po variantě novostavby. Že by bylo rozhodnuto?

neděle 9. května 2010

Fotogalerie