Téměř dva měsíce čekám na zlepšení počasí, abychom mohli pokračovat v tom, co jsme si pro letošní rok naplánovali. Kýžená změna však stále nepřichází, situace se naopak horší. Zatímco v první polovině května pršelo většinou, v jeho druhé polovině už neustále. A tím myslím většinu každého dne. Do toho se navíc ještě srážky staly v posledním týdnu vydatnějšími, což nutně muselo vést k tomu, co jsme za posledních patnáct let zažili již několikrát.
Povodně tak letos opět udeřily silou nevídanou. Řeka Labe se vylila ze svých břehů a výška její hladiny atakuje historický rekord. My máme zaplaťpánbůh dům postavený v kopci, a tak nám bezprostřední nebezpečí nehrozí. Tato nepříjemná situace se nás dotýká pouze v tom, že znamená komplikaci dopravy do zaměstnání. Silnice je pod vodou, jediné dopravní spojení s centrem města tam zůstalo po železnici. Ve srovnání s mnoha nešťastníky, jimž voda vytopila jejich domovy a oni sami museli být evakuováni do provizorních prostor, je to však zanedbatelné.
V intencích stavby tak prožíváme stejnou situaci jako v roce 2010, kdy jsme neustále hleděli k nebi a čekali na to, až se bude moci pokračovat ve zdění základů. I letos už velmi dlouho vyhlížíme moment, kdy konečně přijde léto, deště ustanou a země dostatečně vyschne. Předpovědi počasí začínají být sice optimističtější, ale kdo by jim po tom všem věřil? Stejnou písničku jsme slyšeli už před měsícem. Osobně si proto nemyslím, že změna nastane v následujících dnech, ale že je bohužel záležitostí spíše týdnů.
Žádné komentáře:
Okomentovat