Poslední akce

Tak to bychom měli. Dnes se dokončila pokládka dlažby ve dvojgaráži. Finální práce spočívaly v nalepení soklů kolem celého obvodu a vyspárování veškeré plochy. Nyní jeden dva dny počkáme a budeme moci vše opět nastěhovat zpět. Včetně aut. Myslím si, že se vybraná dlažba do dvojgaráže hodí, šedá barva ladí s fasádou a nijak neruší. Jenom doufám, že bude mít delší životnost než původní epoxidový nátěr. Mimo jiné je zátěžová, do exteriéru, mrazuvzdorná a otěruvzdorná, tak snad ano.

Celkově práce na nové podlaze ve dvojgaráži zabraly čtyři dny. Jeden byl předstartovní, kdy se povrch připravoval na pokládku dlažby. Další dva dny zabrala samotná pokládka, kdy se zároveň dlažba spádovala tak, aby voda odtékala pryč. Původní vyspádování nebylo zcela ideální a někdy se voda držela v severozápadním rohu. A konečně celý čtvrtý den trvaly práce dokončovací, zejména vyspárování.

Chvilku to vypadalo, že se poslední akce protáhne, neboť nebylo jisté, že metry koupené dlažby vyjdou. Nakonec se však ukázalo, že moje výpočty byly správné a není potřeba nic dokupovat. Z celkového množství zbyly pouhé čtyři dlaždice, které budou sloužit jako náhradní pro případ, že se některá rozbije.

Tím pádem máme hlavní stavební sezónu letos za sebou. Vlastně nejen letošní. Dnešní den je speciální také tím, že se dokončily veškeré důležité práce na stavbě jako takové. Samozřejmě ještě chybí pár drobností, ty však nelze považovat za natolik důležité, abych se o nich na svém blogu zmiňoval. Různé opravy, úpravy, údržby a další menší či větší akce nás samozřejmě budou provázet neustále.

Po prvním dni ještě něco chybělo

Dnes už však je podlaha kompletní

Někde se pokládka podobala řezbářství

Už to začalo

Veškeré stavební práce běží letos jiným tempem, než na jaké jsme byli zvyklí z let minulých. Postavení rodinného domu na samotném počátku bylo celkem rychlé, ostatní záležitosti kolem něj se poté krapet vlekly, až se z toho časem stalo nepříjemné pravidlo. Nakonec se vždycky všechno udělalo, ale holt to trochu trvalo.

Letos je situace jiná. Jsme teprve v polovině dubna a už se startuje poslední velká akce, která nás nejen tento rok, ale kompletně při stavbě domu a úpravě jeho okolí, čeká. Mám na mysli pokládku dlažby ve dvojgaráži. Dnes mi ve tři hodiny odpoledne volal stavbyvedoucí, že by zítra řemeslníci přišli. Vzhledem k tomu, že materiál je už na místě, není to žádný problém. Jenom nás ta rychlost trochu překvapila, je totiž potřeba z dvojgaráže vše vystěhovat ven.

A tak jsme se na to vrhli. Nikdy se nepřestanu divit, co všechno člověk během let nastřádá a co všechno se do dvojgaráže (jež není nikterak veliká) vejde. Balili, nosili, skládali, stěhovali a přenášeli jsme věci téměř dvě hodiny. Část do domu do technické místnosti, část už do zahradního domku, zbytek buď na terasu pod střechu, nebo jen tak před dvojgaráž.

Zítra to tedy vypukne, hotovo snad bude do konce týdne. Uvidíme, zda nebude potřeba víc času na vytvrdnutí lepidla, teploty totiž v noci klesají i pod nulu. Ale to až příště.

Plecháč

Dnes byl konečně postaven zahradní domek v pravém horním rohu pozemku. Stavba sama o sobě nebyla až zas tak náročná, spíše bylo zapotřebí překonat určité představební problémy. Domek měl totiž stát již minulou neděli, na samotném počátku jsme se však setkali s neočekávaným problémem. Ale popořadě.

Zahradní domek jsme vybírali podle třech kritérií. Za prvé, aby byl bezúdržbový. Tím vypadly ze hry domky dřevěné, které se musí pravidelně natírat. Za druhé, aby měl alespoň dekor dřeva, když už není dřevěný. Tím (plus kvůli ceně) vypadly ze hry domky plastové. Plechová stavebnice tak zůstala v podstatě jedinou logickou volbou: nabízí se různé dekory, domek se nemusí nijak udržovat a je cenově přijatelný. A za třetí, aby měl domek vchod směrem k domu a mohl tedy stát delší (vchodovou) stranou po vrstevnici.

Prohledáváním internetu jsem nalezl pouze pár takových exemplářů. Další selekcí zůstali poslední dva favorité, přičemž vítězem se stal ten, který byl subjektivně lépe vzhledově hodnocen. Následovalo hledání nejlepší ceny. Tu jsem nakonec nalezl a domek objednal. Internetový obchod nakupka.cz jako dodavatel neměl ani problém s tím, abych domek koupil během akce, ovšem aby byl dodán až po řadě týdnů. Neměli jsme jej kde uskladnit a lednové počasí stavbu neumožňovalo. Když v druhé polovině března zahradní domek dorazil, zdálo se být všechno v pořádku. Balení nepoškozené, nic nechybělo, typ souhlasil, dekor také.

Po vybetonování základů alias podlahy domku (viz minulý článek) jsme proto přistoupili ke stavbě. Při zkompletování základového rámu se však ukázalo, že domek nemá vchod na své delší straně, nýbrž na straně kratší. Zkontrolovali jsme počet dodaných dílů pomocí kusovníku v návodu, čísla dílů v jednotlivých krocích popsaných v manuálu, jejich délky, množství a znovu čísla vylisovaná přímo na nich. Prostě všechno sedělo, jenom vchod nebyl na boku, což bylo naprosto zjevné nejen z každé fotografie, ale také z přibaleného návodu. Byl v čele. Práce jsme proto přerušili, sestavený domek se reklamovat nedá. V neděli jsem se samozřejmě nikam nedovolal, nezbylo než čekat do pondělí. Škoda.

Ještě týž den večer píšu alespoň email na reklamační oddělení nakupka.cz, v němž zevrubně popisuji problém a přikládám fotografie. V pondělí se mi dostává odpovědi, ovšem nedostatečné. Prý kde je problém. Znovu do detailu vysvětluji. Na druhé straně opět nechápou. Zkouším to potřetí, se stejným výsledkem. Bude lepší zavolat, říkám si. Nikdo to nebere. Poprvé, podruhé, potřetí… Konečně se dovolám, opět vysvětluji, na druhé straně opět nikdo nechápe, i když mi už připadá, že i malé dítě by toho bylo schopné. Nakonec mi pracovník reklamací po neplodné diskuzi pokládá telefon! Normálně mi v půli věty zavěsil! Nelením a začínám psát stížnost na vedení společnosti. V tom mi reklamační volá zpět. Omluva nikde, jenom konstatuje, že předává info distributorovi, který se mi ozve. Varuji proto před nákupem v internetovém obchodu nakupka.cz. Fáze do dodání zboží na jedničku, nesmí se ovšem vyskytnout žádný poprodejní problém. Zaměstnanci reklamačního oddělení jsou naprosto neschopní a navíc neochotní cokoliv řešit.

Distributor se následující den opravdu ozývá. Znovu vysvětluji situaci. Problém pochopil napoprvé, slibuje, že zavolá zítra. Dodržuje slib a volá mi zpět druhý den. Poprvé od někoho slyším omluvu. Potvrzuje, že fotografie i obrázky v návodu jsou zavádějící, ovšem vše je správně – vchod má být skutečně na kratší straně. Ptám se, zda by bylo za peníze možné nakoupit pár jiných dílů a vchod přesunout. Z konstrukčních důvodů prý to možné není. A tak nyní máme dvě možnosti: buď vrátit domek ve lhůtě 14 dní a koupit jiný, nebo si ho nechat. Prohledávám proto znovu internet a zjišťuji, že i ostatní plechové domky s dekorem dřeva mají vchod na té kratší straně. Nejspíš ani jiný neexistuje. V podstatě je to dobrá zpráva: nekoupili jsme špatně, domek si proto necháváme.

Takže po zdlouhavém kolotoči emailů a telefonátů jsme byli opět na začátku. Jak se ale říká: konec dobrý, všechno dobré. Náhradní termín stavby byl domluven na nejbližší možný termín, zahradní domek byl poté během pár hodin sestaven. Ode dneška stojí na svém místě, můžeme tak do něj začít stěhovat některé věci z dvojgaráže. Z důvodu neočekávaného přesunutí vchodu je však potřeba odkopat ještě nějaké to kolečko zeminy.

Zahradní domek konečně stojí

Jenom ten vchod je jinde, než jsme čekali...

Domek plechový, dekor dřevěný

Sezóna začala

Oddálení zahájení venkovních prací z důvodu špatného počasí nakonec opravdu nebylo nijak dramatické. Místo ve čtvrtek minulý týden se začalo včera. Víkendy jsou volné, takže celkové zdržení činí dva pracovní dny. O to rychleji však práce „odcejpaly“.

Nejprve bylo potřeba vykopat zářez pro základy zahradního domku. To zabralo téměř celé pondělí, ve zbytku času se dokončovaly opravy omítek a uražených rohů uvnitř domu. Aby k jejich opětovnému zničení nedošlo tak jednoduše (děti jsou přeci jenom ještě malé), byly rohy zpevněny lištami.

Dnes byla hlavním cílem betonáž základové desky pro zahradní domek, která bude zároveň sloužit také jako jeho podlaha. Vzhledem k tomu, že se budou v domku skladovat pouze různé věci potřebné na zahradě, není na interiér kladen takový důraz a betonová podlaha zcela splňuje potřebnou funkci i naše očekávání. Už se těším, až se vše přestěhuje a v dvojgaráži se uvolní místo.

Když už se betonovalo, dodělal se i poslední schod ve svahu. Původně jsme mysleli, že osm jich bude stačit, během jejich používání jsme však dospěli k závěru, že by bylo přeci jenom vhodné ještě jeden dodělat, aby bylo stoupání a klesání snazší a bezpečnější. Spláchlo se to tedy jedním betonem načisto.

Další praxí vynucenou úpravu si vyžádala dvojgaráž. Z důvodu absence odvětrávání se uvnitř držela vlhkost a s ní i plíseň. Vrata už jsou namontovaná a díry do nich se mi opravdu vrtat nechtělo. Jedinou schůdnou variantou proto bylo vyvrtat celkem osm otvorů do bočních stěn. Čtyři nalevo a čtyři napravo, vždy ve dvojici a křížem, to znamená u stropu v části u domu a u podlahy u vrat tak, aby vzduch cirkuloval. Paradoxně nejtěžší na celé záležitosti bylo sehnat vhodné mřížky do exteriéru. Čtverhraných a plastových je hromada, obdélníkových a kovových už nikoliv. Po menším přemýšlení a zjišťování, kudy vedou kabely od světel (zde se opět vyplatilo mít bohatou fotogalerii), byly díry vyvrtány a vybrané mřížky umístěny vedle osvětlení cesty do domu, aby co nejméně rušily.

Poslední drobností bylo zadělání postranních děr v oplocení v místě, kde je namontována poštovní schránka. Bohužel docházelo k tomu, že během deště s větrem pršelo i dovnitř a dopisy byly mokré. Řešením byly kousky lišt nalepené silikonem. Ještě dvakrát je potřeba je přetřít a bude hotovo.

Během dne dorazila i dlažba a spárovací hmota do dvojgaráže. Epoxidový nátěr na podlaze se bohužel neosvědčil. Možná nebyla technologie nánosu správná, možná nebyl podklad správně připravený, možná chyběla ještě jedna vrstva… Těžko říct. Každopádně nátěr je na mnoha místech nejen popraskaný, ale také sloupaný až na beton. Rozhodli jsme se proto nahradit jej trvalejším a osvědčeným povrchem – zátěžovou dlažbou podobné té, kterou máme v technické místnosti. Využili jsme slevové akce v Siku s dopravou zdarma, cenově celkově příhodné. Časově rekonstrukce podlahy zabere cca 7 dní, provedení však ještě nemá pevný termín. Každopádně by se měla udát letos.

Druhá základová deska je hotová

4 mřížky děleno 2 stranami = 2 na každé straně

Jako dycky

Po drobných opravách v interiéru dnes měly začít hlavní práce letošní sezóny. Měli přijít dělníci a měli začít v rohu zahrady rovnat terén, na němž se na betonové základy postaví zahradní domek. Ten už dorazil, dělníci však ne. Důvodem je – jak asi tušíte – počasí. Posledních pár dní opět pravidelně prší, a tak se venku pracovat nedá. Naše jílovitá půda je natolik promáčená, že by se nadělalo více škody než užitku. Nezbývá tedy než vyčkat, zda vyjde výhled meteorologů předpovídající sice zataženo, ale bez deště. Začátkem příštího týdne (snad) dokonce vyjde slunce, zpoždění oproti plánu tak (snad) nebude větší než pár dní.

Reklamace

Čas běží jako voda, a tak budeme v našem novém domě letos bydlet už pět let. (Tak mě napadá – lze pětiletou stavbu stále nazývat novou?) Což je zároveň zákonná záruční lhůta na skryté i zjevné stavební vady. Ty se objevují u každé stavby bez ohledu na to, jak kvalitně byla provedena, prostě se jim nedá nijak zabránit. Mám na mysli zejména nejrůznější prasklinky a praskliny, mající stejně různorodý původ. Objevují se ve spojích odlišných materiálů, např. zdiva a sádrokartonu, vznikají při sesedání stavby, při vysychání vnitřních omítek, nebo tím, že dům prostě „pracuje“ při změnách teplot během ročních období.

Navíc je-li dům obydlen, dochází k jeho opotřebení i běžným používáním. O to více v případě je-li obydlen dvěma malými dětmi. Uražené rohy nebo části omítek pak nejsou ničím neobvyklým. I ty je vhodné opravit, i když se v principu jedná pouze o pohledové, nikoliv funkční vady. K tomu všemu se ještě přidají drobné změny, které byste rádi udělali a které vyplynuly během užívání domu. V našem případě se jednalo o posunutí lustru nad jídelním stolem a zasekání husího krku pro vedení kabelů mezi televizí a podlahou.

Spojili jsme proto příjemné s užitečným a domluvili si řemeslníky na opravu těchto vad, poškození a dodělávek v době, kdy jsme nebyli doma. Nechtěli jsme se jim totiž motat do práce a trávit čas v prašném prostředí. Odevzdali jsme proto klíče od domu a vyrazili během jarních prázdnin na pár dní do hor. Ano, vyžaduje to dostatečnou důvěru, jinak si samozřejmě cizího člověka do baráku nepustíte. Pokud je to však možné, je taková situace výhodná pro obě strany.

Po návratu nás čekal důkladný úklid všech prostor a umístění posunutých kusů nábytku na jejich původní místo. Zabralo nám to půl dne, protože prach byl opravdu všude, ale nakonec máme hotovo. Tedy, hotovo pro tentokrát. K tomu, aby byl výsledek kompletní, zbývá totiž ještě vymalovat. Malování bude probíhat postupně během víkendů v době, kdy bude vhodnější počasí, a budeme moci větrat.

Zásah bleskem

Tento příspěvek není svou podstatou ani trochu stavební, i přesto jsem se však rozhodl jej napsat a zveřejnit. Ostatně, jeho obsah se našeho domu týká, což mi budiž alespoň malou omluvou. Jak název napovídá, stalo se něco, co není úplně běžnou a standardní záležitostí. A to jsem chtěl zaznamenat.

Takže, ve středu 1. června 2016 ve 22:10 hodin uhodil do našeho domu blesk. Alespoň to tak nejdříve vypadalo, během následných šetření však vyšlo najevo, že zásah byl v bezprostředním okolí domu. Prostě večer začalo pršet jako už tolikrát předtím, bouřka však byla tentokrát o něco silnější. Zrovna jsme koukali na televizi, když v tom přišla ohlušující rána, na půl vteřiny bylo světlo jako v poledne a hned potom naprostá tma.

Prostě tma jako v pytli, během pár okamžiků jsme se ocitli zcela bez elektřiny. Po vzpamatování se z prvotního šoku jsme se podívali oknem ven a zjistili, že všichni sousedé normálně svítí. Takže problém byl pouze u nás. Svíčky pro tyto účely už připravené nemáme, pro orientaci jsem použil svítilnu na mobilním telefonu. Nahození pojistek v domě k nápravě nevedlo, nezbývalo tedy než se vydat ven do deště a nahodit hlavní jistič u plotu.

To ovšem není úplně jednoduché. Vyjma ukrutného deště a silného větru je potřeba se k jističi dostat. K tomu je potřeba plochý šroubovák, který je v nářadí ve dvojgaráži. A garážová vrata se bez elektřiny neotevřou. Takže nejprve bylo nutné „vloupat“ se do vlastní dvojgaráže pomocí nouzového odblokování vrat a jejich ručním zdvihnutím. Ve tmě najít šroubovák, dojít na konec plotu a odendat odnímatelnou část. Pak už stačilo jenom šroubovákem otevřít plastovou skříň, a tak se konečně k jističi dostat. Po jeho nahození opět skříň zavřít, plot zkompletovat, šroubovák vrátit, vrata zprovoznit a zavřít a hurá zpátky do tepla domova.

Sice už jsme svítili, ovšem ani televize, ani internet nefungoval. Takže škody nějaké přeci jen byly. Druhý den tak začal kolotoč obvolávání opravářů, kupování nových komponent a postupného zprovozňování veškerých součástek a systémů zasažených a zničených přepětím. Ve zkratce se dá říci, že to byly veškeré nízkonapěťové rozvody – televize, internet a elektrický vrátný.

Včetně mimořádných revizních zpráv činila celková škoda 14 697 Kč.

Kolotoč oprav se zastavil až 5. července 2016, kdy jsem na pojišťovnu odeslal veškeré vyžádané doklady, zejména faktury za provedené práce a nové součástky i s potvrzením o neopravitelnosti těch starých. Nebudu to déle natahovat, reakce byla nad očekávání rychlá. Již za tři pracovní dny přišlo vyrozumění o uznání škody v plném rozsahu a odeslání peněz na náš účet. Ty dorazily den poté. Takže konec dobrý, všechno dobré.

Standa se rozbil

Standa, známá to postava nejen ve Velkém Březně, Svádově a okolí, ale též na mém blogu (byl zmíněn v příspěvcích Ementál, Největší díra ve Velkém Březně a Koupaliště), bohužel přestal fungovat. Třikrát jsem se s ním domluvil, třikrát se nedostavil. Nenašel jsem ho, ani když jsem objel všechna místa, kde by se mohl zdržovat. A protože zdraví mám jenom jedno a nechci si zničit záda všemi těmi pracemi, jimž se chci vyhnout, nezbylo mi nic jiného, než za něj najít náhradu. Což se nakonec podařilo, bohužel se stejnými „kvalitami“, jak se později ukázalo. Ale nepředbíhejme.

Náhradník je původem ze Slovenska a je na tom zhruba stejně jako Standa. Přespává u kohosi v kůlně oplátkou za to, že provede nějaké ty práce kolem domu. Jméno jsem se nedozvěděl a ani jsem po něm nijak nepátral. Tolik jenom pro vysvětlení, proč ho vlastně neoslovuji. První den, konkrétně to bylo v sobotu 21. května 2016, se podle domluvy v půl deváté ráno dostavil a pustili jsme se hned do práce. Počasí bylo výborné, na nebi ani mráček a slunce pařilo o sto šest. Nebyli jsme však na plovárně, takže jsme to moc neocenili. Ve vedru jsme dřeli až do půl páté, tři čtvrtiny zeminy kolem místa pro bazén se rozhrnuly, nebo rozvozily. Na víc jsme nestačili, oba jsme toho měli dost. Proto jsem odmítl druhý den v neděli pokračovat, rozhodl jsem se spíš odpočívat.

Možná to byla chyba, protože jsem poté musel tři týdny čekat na další příležitost. Pršelo skoro každý den, takže půda nestačila vyschnout. Navíc jsem chtěl alespoň nějakou přebytečnou hlínu odvézt ke známému, který měl jako naschvál práci mimo domov. Čekal jsem proto i na něj, až se vrátí z cest a pomůže mi.

Když konečně deště ustaly, musel jsem transfer jílu uskutečnit, i když ještě pořádně nevyschl a známý se stále nevracel. Nemohl jsem ale už déle čekat, musíme si s tím holt s náhradníkem poradit. Opět jsem se s ním domluvil na sobotu, tentokrát 18. června 2016. Když jsem ho však den předtím večer potkal notně ovíněného, zapochyboval jsem, jestli vůbec přijde. Ráno jsem vstal, dojel ke známému pro vozík za auto a cestou zpět, několik desítek metrů před naším domem si to náhradník štráduje k nám. Takže nezapomněl! Zastavuji a otevírám dveře. Má co dělat se do nich vejít. Sakra, co chce v tomhle stavu dělat? Nic, protože naloží dvě lopaty a odchází. Dnes na to prý nemá. Super, takže místo tří lidí na to jsem nakonec sám. Počasí opět přeje, vedro jako na Sahaře. Naložím první vozík a vyrážíme ke známému.

Bydlí v Povrlech ve slepé ulici, která je však v kopci. Auto má co dělat, nakonec ale vyjede a já začínám vykládat. Manželka stojí na brzdě, aby se auto vahou nerozjelo zpět. Když mám polovinu vyloženou, zjišťuji, že je tahle slepá ulice o čtyřech domech jednou z nejfrekventovanějších v obci. Prvnímu autu uhýbám, ovšem při couvání vozík ještě napůl plný zeminy auto strhne a skoro narazí do plotu. Chyběl takovýhle kousek. Než vozík vyložím, projedou další čtyři auta. Neuvěřitelné. Nakonec to mám za sebou, ale síly už nemám žádné. Několik hodin nakládat, vykládat a kolečkem vozit hlínu na místech bez kousku stínu mě dokonale vyšťavilo. Potím se ještě dnes, jenom si na to vzpomenu. Během oběda se však zregeneruji natolik, že se rozhodnu naložit ještě druhý vozík. Den poté jej odvážím, domlouvám se však se známým, že si ho vyloží sám. Na to fakt už nemám.

Dnes jsem za celou tou anabází udělal tečku, když jsem srovnal zbytek zeminy, jenž na pozemku u místa pro bazén zůstal. Okolí bazénu je tedy konečně hotové, a to včetně položení dalších čtyř dlaždic vedle něj. Ty budou sloužit jako místo pro sprchování, aby člověk nestál v trávě. Musím říct, že celkově to byla práce pro trestance a doufám, že už nic takového v životě dělat nebudu.

Už jen ten bazén chybí

Sprchový kout

I tady jednou poroste tráva

Dvakrát a dost

Letošní rok bude na příspěvky do blogu znatelně chudší než roky předchozí. A to zejména proto, že jsou naplánovány pouze dvě větší akce. Tedy větší... V porovnání s těmi již provedenými v letech uplynulých jsou spíše menší, v kontextu letošního roku však největší. Ale k věci.

Konkrétně se jedná o instalaci sněholamů na obou stranách střechy, jak na severní, tak na jižní. Původně jsem přemýšlel pouze o jižní části z důvodu ochrany polykarbonátové střechy pergoly, která by nemusela náraz většího množství sněhu padajícího ze střechy vydržet. No, a když už jsem naplánoval ochranu pro pergolu, řekl jsem si, že by bylo vhodné ochránit i osoby vcházející do domu. Takže i na severní straně domu se dnes na polovině střechy sněholamy nainstalovaly. Nekupoval jsem ochrany před sněhem na celou délku domu, protože je to zbytečné. Směrem do ulice je dvojgaráž, na kterou nikdo neleze, směrem na zahradu terasa, kam v zimě také nikdo nechodí.

Jenom pro úplnost dodávám následující: vím, v našich zeměpisných šířkách sněží pouze pár dnů v roce, ale náhoda je blbec. Navíc nákup a instalace sněholamů stojí jen několik tisíc, takže se nejedná o finančně náročnou záležitost.

Druhou akcí je výstavba schodů do svahu na východní straně, tzn. u podesty na pergole. Schody se budou hodit jako zkratka, přestože většinou tudy nikdo na horní část pozemku nechodí. Budou proto široké maximálně 40 cm, použijí se tzv. betonová prkna, tedy beton imitující svou strukturou a barvou dřevo. Nášlapy navíc budou napůl zatravněné, aby byly schody co možná nejméně nápadné a zapadly do okolního terénu. Výstavba se musí provést ve dvou etapách. Nejdříve se dnes provedlo zabetonování prken svislých, tedy těch, které budou tvořit opěru svahu a výšku stupňů. Po zatvrdnutí betonu se pak zasypou jednotlivé stupně budoucího schodiště zeminou a položí se prkna tvořící nášlapy.

Veškeré práce prováděné externími firmami máme tedy letos za sebou, ostatní zbývá už na mně. Věřím, že se přes léto stihne všechno.

Nemělo by se to jmenovat spíš sněhodrž?

Pošťák vždy zvoní dvakrát II

Jak slíbil, tak neudělal. V příspěvku na konci února jsem vyjádřil naději, že se po neúspěchu při montáži elektrického vrátného podaří dokončit veškeré elektrikářské práce hned za týden. Bohužel, elektrikář se dostavil až po dvou týdnech. I tak s radostí oznamuji, že mise byla splněna. Elektrický vrátný pracuje bez problémů, komunikace funguje oběma směry. K případnému dodělání zůstává možnost otevírání i vjezdové brány stejně jako branky, ale to ještě uvidíme, zda nám tato možnost bude v běžném životě chybět.

A nakonec ještě druhý úspěch. Konečně jsem dnes na schránku nalepil jmenovku, čímž byla splněna další drobnost.

Už je to uděláno, už je to hotovo