Sezóna začala

Oddálení zahájení venkovních prací z důvodu špatného počasí nakonec opravdu nebylo nijak dramatické. Místo ve čtvrtek minulý týden se začalo včera. Víkendy jsou volné, takže celkové zdržení činí dva pracovní dny. O to rychleji však práce „odcejpaly“.

Nejprve bylo potřeba vykopat zářez pro základy zahradního domku. To zabralo téměř celé pondělí, ve zbytku času se dokončovaly opravy omítek a uražených rohů uvnitř domu. Aby k jejich opětovnému zničení nedošlo tak jednoduše (děti jsou přeci jenom ještě malé), byly rohy zpevněny lištami.

Dnes byla hlavním cílem betonáž základové desky pro zahradní domek, která bude zároveň sloužit také jako jeho podlaha. Vzhledem k tomu, že se budou v domku skladovat pouze různé věci potřebné na zahradě, není na interiér kladen takový důraz a betonová podlaha zcela splňuje potřebnou funkci i naše očekávání. Už se těším, až se vše přestěhuje a v dvojgaráži se uvolní místo.

Když už se betonovalo, dodělal se i poslední schod ve svahu. Původně jsme mysleli, že osm jich bude stačit, během jejich používání jsme však dospěli k závěru, že by bylo přeci jenom vhodné ještě jeden dodělat, aby bylo stoupání a klesání snazší a bezpečnější. Spláchlo se to tedy jedním betonem načisto.

Další praxí vynucenou úpravu si vyžádala dvojgaráž. Z důvodu absence odvětrávání se uvnitř držela vlhkost a s ní i plíseň. Vrata už jsou namontovaná a díry do nich se mi opravdu vrtat nechtělo. Jedinou schůdnou variantou proto bylo vyvrtat celkem osm otvorů do bočních stěn. Čtyři nalevo a čtyři napravo, vždy ve dvojici a křížem, to znamená u stropu v části u domu a u podlahy u vrat tak, aby vzduch cirkuloval. Paradoxně nejtěžší na celé záležitosti bylo sehnat vhodné mřížky do exteriéru. Čtverhraných a plastových je hromada, obdélníkových a kovových už nikoliv. Po menším přemýšlení a zjišťování, kudy vedou kabely od světel (zde se opět vyplatilo mít bohatou fotogalerii), byly díry vyvrtány a vybrané mřížky umístěny vedle osvětlení cesty do domu, aby co nejméně rušily.

Poslední drobností bylo zadělání postranních děr v oplocení v místě, kde je namontována poštovní schránka. Bohužel docházelo k tomu, že během deště s větrem pršelo i dovnitř a dopisy byly mokré. Řešením byly kousky lišt nalepené silikonem. Ještě dvakrát je potřeba je přetřít a bude hotovo.

Během dne dorazila i dlažba a spárovací hmota do dvojgaráže. Epoxidový nátěr na podlaze se bohužel neosvědčil. Možná nebyla technologie nánosu správná, možná nebyl podklad správně připravený, možná chyběla ještě jedna vrstva… Těžko říct. Každopádně nátěr je na mnoha místech nejen popraskaný, ale také sloupaný až na beton. Rozhodli jsme se proto nahradit jej trvalejším a osvědčeným povrchem – zátěžovou dlažbou podobné té, kterou máme v technické místnosti. Využili jsme slevové akce v Siku s dopravou zdarma, cenově celkově příhodné. Časově rekonstrukce podlahy zabere cca 7 dní, provedení však ještě nemá pevný termín. Každopádně by se měla udát letos.

Druhá základová deska je hotová

4 mřížky děleno 2 stranami = 2 na každé straně

Pošťák vždy zvoní dvakrát II

Jak slíbil, tak neudělal. V příspěvku na konci února jsem vyjádřil naději, že se po neúspěchu při montáži elektrického vrátného podaří dokončit veškeré elektrikářské práce hned za týden. Bohužel, elektrikář se dostavil až po dvou týdnech. I tak s radostí oznamuji, že mise byla splněna. Elektrický vrátný pracuje bez problémů, komunikace funguje oběma směry. K případnému dodělání zůstává možnost otevírání i vjezdové brány stejně jako branky, ale to ještě uvidíme, zda nám tato možnost bude v běžném životě chybět.

A nakonec ještě druhý úspěch. Konečně jsem dnes na schránku nalepil jmenovku, čímž byla splněna další drobnost.

Už je to uděláno, už je to hotovo

Pošťák vždy zvoní dvakrát

A stejně tak i elektrikář k nám nechodí pouze jednou. Bohužel. Nutno však dodat, že ne vlastní vinou. Ale pěkně po pořádku.

Dnes bylo na pořadu dne dokončení veškerých elektrikářských prací, a to včetně slaboproudu. Konkrétně se jednalo o zapojení elektrické energie k místu pro bazén a instalaci dvou elektrických zásuvek tamtéž. Jedna standardní do exteriéru, druhá programovatelná, přednostně pro čerpadlo k bazénu. Prostě se jednoduše nastaví, od kdy do kdy má čerpadlo běžet a nemusí se každý den myslet na jeho zapnutí a poté vypnutí. Tato akce byla dokončena a místo pro bazén je tudíž hotové.

Druhou částí bylo zapojení elektrického vrátného, neboli zvonku s kamerou a bzučákem u branky a monitoru v interiéru. Až na nás někdo venku zazvoní, tak si kamerou zkontrolujeme, kdo že to je, domovním telefonem se případně doptáme na důvod návštěvy a pokud dotyčného budeme chtít pustit na pozemek, tak mu na dálku otevřeme branku. Bývalo by šlo zapojit i ovládání pro vjezdovou bránu, avšak obnášelo by to natažení dalšího kabelu od branky k pohonu brány, tudíž i opětovné rozebrání dlažby, do čehož se mi aktuálně, po její nedávné opravě, upřímně nechce. Možná příští rok.

Vodič hrál roli i v druhém zádrhelu, kdy se zjistilo, že ho kus chybí. Nezbývalo tedy nic jiného, než aby elektrikář sedl do auta a jel do města koupit metr kabelu, protože ho neměl u sebe. Když se zhruba po hodině vrátil a práci dodělal, nepracovalo všechno úplně tak, jak má. Zvonek a otevírání branky fungovalo správně, ovšem komunikace pouze jedním směrem. My návštěvu slyšeli, návštěva u branky nás ne. A protože u sebe neměl elektrikář ani potřebné nástroje, objeví se u nás znovu příští neděli. To už bude – prý – opravdu všechno hotové.

Nechceš-li se o čerpadlo starati, musíš tento aparát míti

Úsměv, prosím!

Kamera dokáže zprostředkovat i výhled do zeleně

Obehnáno jest

Sice jsme museli být maximálně trpěliví, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Plot směrem do ulice je hotový. Tedy téměř, ještě je potřeba jej jednou natřít a přidělat jmenovku se zvonkem. To už jsou však drobnosti, které se dají zvládnout během jednoho, maximálně dvou dnů. Vše bude záležet na tom, zda vydrží jarní počasí, které nyní venku panuje.

Koneckonců počasí bylo doposud překážkou pokračování prací. V zimě se toho moc neudělá, takže i když jsme se na všem s dodavatelem nakonec po dlouhém nahánění domluvili už v lednu, bylo potřeba vytrvat do okamžiku, kdy příroda umožní začít. A to se stalo právě minulý týden. Místo zimy a sněhu přišlo jaro, a tak řemeslníci podle slibu dorazili, jakmile to bylo možné.

Nejdříve se vykopal, posunul a znovu zabetonoval druhý sloupek zprava, neboť nebyl úplně uprostřed mezi zbylými dvěma. Pak se na všechny sloupky z boku přišroubovaly připravené pozinkované profily ve tvaru U, do nichž se vkládaly dřevěné výplně, jež byly ve dvojgaráži uložené od loňského léta. I je bylo před montáží potřeba upravit, a to v obou směrech. Na délku aby pasovaly mezi ocelové sloupky a na šířku aby vyšly násobky výšky plotu. Každá plaňka byla seříznuta na šířku 14 cm, mezera mezi nimi je široká 2,5 cm. Všechna prkna mají navíc horní část seříznutou, aby odtékala voda.

Samotná kompletace s sebou přinesla některé potíže, které se však nakonec podařilo zdárně překonat. Vzhledem k tomu, že je východní roh o zhruba 17 cm výše než roh západní, muselo se na napravo od brány přidat dospod jedno prkno navíc. Zároveň náš požadavek, aby plaňky navazovaly po celé délce plotu, dostal trhlinu, když se zjistilo, že se brána s ohledem na svou délku a váhu při otevření převáží a tím se její vyvažovací protikus sníží o 2,5 centimetru. Požadavek jsme proto upravili na návaznost při zavřeném stavu, v němž bude brána nejčastěji. Vstupní branka také nebyla bez komplikací, zvláště v oblasti kolem kování. Zde bylo potřeba výplně vyřezat na míru. Dále bylo nutné do plotu vymyslet odnímatelnou část, kterou se bude možné dostat k elektroměru. Z tohoto jsem měl největší strach, nakonec se však našlo výtečné řešení, otvor je maximálně neznatelný.

Zbývalo také vymyslet, jak do bočních sloupků přidělat pletivo. To se do nich nakonec jednoduše uchytilo pomocí šroubů se širokou hlavou. Sice se nejedná o nejelegantnější řešení, ale zato je funkční.

Finální výška plotu směrem do ulice je 140 – 150 cm, neboť se terén směrem na západ svažuje. U dřevníku je plot vyšší, aby tvořil jeho zadní část. Jak vidno, plot neslouží k tomu, aby zabránil cizím osobám vniknout na náš pozemek, ale opravdu pouze jako vizuální bariéra mezi naším pozemkem a zbytkem světa. Dobrou zprávou na konec je, že obložení nijak nezpomalilo otevírání brány, motor je tudíž dimenzován správně.

Ještě jednou natřít a je hotovo

Tudy k nám přichází lidé a dopisy

Při bližším pohledu zjistíte, kde nechal tesař (schválně) díru

Osm metrů

V jednom minulém příspěvku jsem konstatoval, že konec června jako termín montáže vjezdové brány a dokončení plotu směrem do ulice nejspíše dodržen nebude. Jako vždy jsem měl pravdu. Plot ještě stále hotový není, avšak poslední den měsíce následujícího po tomto termínu se stihla alespoň instalace vjezdové brány a vstupní branky.

Faktem je, že vše vlastně začalo dříve než dnes ráno. Už během týdne jsem zkontaktoval dodavatele brány s dodavatelem zabezpečovacího systému, aby se vyřešila otázka, zda půjde použít jeden ovladač jak na otevírání garážových vrat, tak vjezdové brány. Odpověď byla pozitivní, oba systémy jsou kompatibilní, nebude proto potřeba tahat s sebou ovladače dva. Pro zprovoznění však bylo nutné koupit nový přijímač a naladit na něm potřebné frekvence. Vše bylo bleskově hotové již druhý den.

Vjezdová brána byla s ohledem na své rozměry dopravena na náš pozemek již večer před montáží. Doprava takto velkého kusu je samozřejmě daleko jednodušší během sníženého provozu po osmé hodině večerní, než během ranní špičky. I tak byla průměrná rychlost 30 až 40 km/h, nejvyšší dosažená pak 50 km/h. Nakonec vše dobře dopadlo a vjezdová brána byla během noci zaparkovaná na valníku na našem pozemku.

Samotná montáž začala dnes v půl deváté. Jako první se na betonový základ připevnily nosné vozíky, na které se poté brána postavila. Na svém místě byla během hodiny. Jako další na řadu přišla instalace pohonu, jeho připojení ke zdroji elektrické energie a spárování s přijímačem pro dálkový ovladač. Zde se ovšem vyskytl první problém. Snad vinou nejasné komunikace, snad opomenutím došlo k tomu, že až během montáže se zjistilo, že přijímač nelze připojit přímo na zdroj, ale potřebuje vlastní nabíječku. Zaplaťpánbůh byl dnes normální pracovní den, takže jí šlo jednoduše koupit v autorizované prodejně. Sedl jsem proto do auta a nabíječku přivezl.

Po spárování přijímače s pohonem se doladila počáteční a koncová poloha vrat. Toto se dělá v procentech z délky brány, chvilku proto trvalo, než jsme přišli na ta správná čísla. Nyní se brána při otevírání umí zastavit ve dvou polohách. V první je svým koncem na hranici našeho pozemku, což stačí pro vjezd/výjezd z levého garážového stání. Ve druhé se otevře zcela, takže část brány zajíždí na vedlejší pozemek. Tato poloha slouží k vjezdu/výjezdu z pravého garážového stání. Souhlas s tím, že bude brána částečně na vedlejší pozemek zajíždět, jsem pro jistotu opatřil v papírové podobě. Brána sice jezdí po obrubníku a v místě, kde je pouliční lampa, ale člověk nikdy neví...

K dokončení chybělo už jen připevnit a zprovoznit dvě dojezdové kapsy a infračervené fotobuňky, které hlídají prostor, v němž se vjezdová brána pohybuje. Pokud do něj při zavírání něco či někdo vstoupí, brána se automaticky zastaví a vrátí do výchozí polohy. Jedná se o povinný bezpečnostní prvek, který chrání nejen osoby a zvířata, ale také např. špatně zaparkovaný automobil před poškrábáním.

Finální délka vjezdové brány činí 8 metrů, takže musela být složena ze dvou kusů. V okolí totiž neexistuje dostatečně dlouhá zinková lázeň. Nyní váží zhruba 300 kg, po obložení dřevem se bude váha pohybovat mezi 700 a 800 kg. Její úplné otevření či zavření trvá 35 vteřin, což není rychlostní rekord, s ohledem na zmíněné rozměry a váhu to však není špatné. Vyvažovací protikus má poněkud netradiční tvar: místo obvyklého trojúhelníku jsme požadovali obdélník, neboť zároveň tvoří i část oplocení.

Mimo vjezdové brány byla nainstalována také vstupní branka, jejíž rozměry jsou oproti bráně zcela standardní. Už nyní se dá zamykat, byly připraveny také rozvody pro zvonek a dálkové otevírání branky z domu.

Během dne byly k betonovému podloží připevněny také poslední plotové sloupky. Důvod, proč nebyly přivezeny už dříve, je nasnadě: až skutečné rozměry vjezdové brány a vstupní branky určily jejich finální polohu. Bylo by hloupé je nejdříve přimontovat a později zjistit, že je brána o centimetr delší, či kratší.

Celková instalace všech komponentů nakonec trvala zhruba šest hodin, v půl třetí odpoledne tudíž bylo hotovo. Na úplném konci jsme obdrželi klíče od branky, klíče k odblokování pohonu v případě výpadku energie, prošli jsme krátkou instruktáží a otestovala se funkčnost.

Dnešek znamenal velký posun v budování oplocení kolem pozemku, vjezdová brána a vstupní branka totiž tvoří téměř 50 % délky plotu směrem do ulice. K jeho úplnému dokončení nyní chybí už jen namontovat dřevěné výplně. Doufám, že řemeslníci přijdou co nejdříve, abychom si mohli tento úkol odškrtnout.

Večer před montáží dorazila brána na náš pozemek

Výsledek dnešní práce s kovem

Vyvažovací protikus má netradiční tvar

Když zub do zubu zapadne, brána se posune

Za pomoci spreje se stříšky staly kovovými

Tři ze čtyř

Sobota, víkend. Běžně se odpočívá po pracovním týdnu, ne ale na stavbě. Tam se pokračuje dál. Léto je totiž krátké a je potřeba stihnout co nejvíc práce. Ne jinak je tomu u nás. A tak i dnes se dostavili dělníci, abychom se posunuli zase o kousek dál. Na programu je natažení pletiva na sloupky po obou stranách pozemku. Bohužel, ani tato aktivita neproběhla úplně hladce.

Nejdříve bylo potřeba přišroubovat rozpěry. Ty byly zabetonované již před několika týdny, nebyly však připevněné ke sloupkům. Dodané šrouby a aku vrtačka vše během chvilky napravily. Pak už se přistoupilo k natahování pletiva.

Na západní straně šlo všechno jako po drátkách. Ale aby to nevyznělo tak, že to byla brnkačka. Samozřejmě to nějakou práci obnášelo, zvlášť ve svahu a při nerovném terénu, jaký se nachází na našem pozemku. Pletivo bylo potřeba tomu přizpůsobit, takže někde vede pár centimetrů nad terénem, jinde pod terénem ve vykopané rýze. Pokud by mělo být pod terénem pletiva už moc, bylo lepší ho zastřihnout. Navíc práce probíhala ve dvou krocích, nejdříve se pletivo připevnilo ke sloupkům, až poté se vypnulo. Na obou stranách byly potřeba dvě pětadvacetimetrové role, zhruba uprostřed se tak muselo navazovat.

Pravda, u nás ještě úplně hotovo není, protože na spodní sloupky směrem do ulice přijde našroubovat plocháč a na něj pletivo finálně vypnout, ale to už je drobnost. Zatím se jen dočasně přichytilo drátem přímo na sloupek.

Na východním boku už to taková sranda nebyla. Sloupky zůstaly stejné, pletivo také, ani dělníci se nezměnili. Ale soused je jiný. A tím nemyslím, že se jedná o jiného majitele přilehlého pozemku než na straně západní. Pravidelní čtenáři mého blogu už vědí, že domluva s ním je v podstatě nemožná, protože rád uzavřené dohody porušuje a nyní nově chodí žalovat na úřady. Když k němu přidáte jeho manželku, která přinejlepším všem tyká, v horším případě ráda sprostě a nahlas nadává, dostanete pekelnou dvojici.

A tak i tentokrát došlo na přivlastňování si cizího pozemku a na snahu o omezení pohybu dělníků po něm. Nezbylo mi než zasáhnout připomenutím skutečného stavu věci, a sice že pozemek patří někomu jinému. Toto pro sousedy nejspíše brutální odhalení pravdy vedlo k vulgárnímu slovnímu napadení od ženské poloviny tohoto zvláštního dua. Mně osobně nejde do hlavy, proč se oba vědomě snažili bránit pracím na oplocení pro ně tak drahocenného kousku země, neboť by tuto aktivitu měli spíše uvítat. Nejspíš nepochopili, že právě onen dokončený plot mi bude bránit ve vstupu na něj. Bohužel ne všem byl dán do vínku dar přemýšlet a někteří i do pozdního věku fungují jen na základě bezprostředních impulsů.

Konec psychologických rozborů, důležité je, že nakonec byl plot dokončen i na západní straně. V současné chvíli tak máme oplocený pozemek ze tří stran, chybí pouze část směrem do ulice. Zde se čeká na dodávku vjezdové brány a vstupní branky. Až budou oba kusy vyrobené, pozinkované a namontované na místě, mohou se přidělat dřevěné výplně a budeme mít pozemek oplocený kompletně. Původní plán do konce června však už dodržen nebude.

Na západní frontě klid

Na východní trochu dohady

V horní části byly využity původní sloupky

Železná opona

Práce na oplocení zatím s ohledem na časový předpoklad dokončení probíhá více méně podle plánu. Dělníci jsou u nás častěji, než bych čekal, už od začátku jsem věděl, že naše zakázka se musí vejít mezi jiné, větší. Nejsem si už tolik jistý, že bude všechno do konce června hotové, ale jsme určitě za polovinou, což je v pořádku. Časové parametry tudíž projekt stavby oplocení splňuje, kvalitativní krapet pokulhávají. A přitom to tak pěkně začalo.

Od minulého příspěvku byly zabetonovány všechny sloupky na bocích pozemku. Tady bylo ještě všechno v pořádku. Sloupky jsou v perfektním zástupu, i odstupy jsou bez vady. Dělníci dodrželi i podmínku, aby beton končil 10 cm pod úrovní terénu. Na něj přišla hlína, aby mohla růst tráva. Vyskytl se sice menší problém s rozpěrami, když na jedné straně byly jinde než na druhé, ovšem to bylo ještě napravitelné, protože nebyly zabetonované. Pletivo zatím ještě není natažené, to přijde na řadu až na samotný konec. Prostě nebylo co vytknout, srdce zaplesalo.

Poté se úsilí zaměřilo na část sousedící s komunikací. Jako vždy nejdříve zemní práce – jáma na základ pro bránu o rozměrech 216 x 50 x 80 cm a výkop pro přivedení elektrické energie pro pohon vjezdové brány. Plus příprava kabeláže pro vstupní branku spočívající v rozebrání části dlažby v místě budoucího vstupu pro pěší. Následující den se základ vybetonoval a dny další nechal vytvrdnout. I tady zatím vše probíhalo tak, jak má. Dělníci po sobě výkopy i zahrabávali, zkrátka vykazovali očekávanou snahu. I zde nebylo co vytknout.

Nakonec dorazily také ocelové sloupky plotu směrem do ulice. Samozřejmě i pro ně bylo potřeba vykopat díry pro základové patky. A tady se vyskytl první problém. Aby mohly být díry vykopány, muselo se veškeré dřevo z dřevníku vyndat ven. To zamrzí, když se s tím člověk několik dní rovná, ale dá se to pochopit. Co už ne, proč se dřevo vyndávalo nejspíše v rámci soutěže „kdo dohodí nejdál“, takže se válí široko daleko. Ale budiž, ani tohle by nebyl největší problém.

Horší jsou zničené palety sloužící jako podlážka dřevníku. Při loňské stavbě chodníků se částečně zalily do betonu, a tak se rozlámaly. I tohle bych se skřípěním zubů přežil, kdyby to bylo to nejhorší. Nebudu vás déle napínat, co že to bylo. Protože se jeden ze sloupků nevešel pod střechu dřevníku, nenapadlo nikoho nic lepšího, než vystříhat potřebný díl oplechování, uštípat kus krovu a zničit roh OSB desky sloužící jako střecha! Proč, sakra, někdo nevyhloubil výkop o pět centimetrů hlubší, aby bylo možné sloupek pod střechu dostat? Nebo proč sloupek nezabetonoval o tři centimetry jinde? Panebože, myslel u toho někdo? Přece kvůli stavbě jednoho nezničím něco jiného. No zkrátka, ještě to budeme řešit.

Ale abych nekončil negativně. Vyjma tohoto excesu se všechno zatím vyvíjí dobrým směrem. Dokonce je kompletně hotová kabeláž pro bránu, dorazil i materiál na opěrnou zeď kolem bazénu. Vyjma plotu jsme se totiž pustili i do kultivace místa pro bazén, konečně dostane civilizovanou podobu: zíďku s květinami okolo a pevnou podlahu pod něj. Nechal jsem na místo dokonce zavést elektřinu pro čerpadlo. Již žádné prodlužováky!

Plot na bocích pozemku nemá jedinou chybu

Jako když střelí

Základ pro vjezdovou bránu má úctihodné rozměry

Nalevo jsou pocity rozporuplné...

... napravo je vše v pořádku

Ementál

Přípravná fáze před samotnou stavbou oplocení je za námi. Pozemek je zaměřený, se stavební firmou jsem domluvený, použité materiály a vzhled plotu prodiskutovaný, vybraný a až na pár výjimek konečný. Jako vždycky zbývá doladit pár posledních detailů, ty ovšem nebrání zahájení stavby, v některých případech ani dříve než po zahájení doladit nejdou. Suma sumárum je hotových 99 %, chybí opravdu drobnosti.

Proběhlo také nejspíš poslední velké výběrové řízení během naší stavby, během něhož jsem vybíral zámečníka, který nám zhotoví vjezdovou bránu a vstupní branku. Naše brána bude totiž trošku větší, než je standard, a tím pádem její výrobu nesvede každý. Průjezdná šířka je vzhledem k úzké příjezdové komunikaci, dvojgaráži a nutnosti na malém prostoru odbočit o 90 stupňů navržena v délce 6 metrů, což znamená zhruba 8,5 metrů celková délka brány. Vážit to celé bude téměř 800 kg, takže je zapotřebí také silnější pohon pro otevírání a zavírání. Zda jsem vybral dobře a jaké byly moje zkušenosti napíšu po realizaci.

A tak jsme se do toho pustili. Jako první bylo zapotřebí vykopat díry pro základové patky sloupků, na které bude nataženo pletivo. Plot z pletiva bude na obou bocích pozemku, takže šlo celkem o 36 děr, respektive 32, protože čtyři rohové se nedělaly. Dvě u silnice kvůli betonu, k tomu se nahoře využijí dva sloupky plotu, který už stojí. Takže 16 děr třicet krát třicet krát padesát centimetrů na každé straně. To už je nějaká porce. Proto jsem se rozhodl šetřit svá záda a najal si na tuhle prácičku externí sílu. Jmenuje se Standa, bydlí ve Svádově a za 70 korun na hodinu udělá v podstatě cokoliv. Bývalo by mu to trvalo pouhé dva dny, kvůli mým špatným instrukcím však u nás nakonec strávil dny tři. I tak se mi díky tomu podařilo ušetřit 90 % nákladů na výkopové práce.

Navíc jsem mohl dělat jinou, značně jednodušší práci. Nechal jsem si přivézt budoucí dřevěné výplně plotu směrem do ulice, takže jsem mohl prodloužený víkend využít k jejich natírání. Všechny potřebují opět tři vrstvy. Zatím udělám dvě, poslední až bude plot na místě. Přeci jenom ta prkna ještě projdou množstvím rukou, a to na nich nějaké stopy zanechá. Poslední vrstva proto bude sloužit i k jejich zahlazení.

Takže zatím máme z pozemku krapet ementál a ve dvojgaráži pro samá prkna nemůžeme parkovat. Co nevidět by se však mělo začít naplno, počítám, že do konce června by mohlo být všechno – včetně brány – hotové. Po zkušenostech z loňského roku si však už netroufám moc plánovat, spíše doufat.

Šestnáct děr a krtinců na každé straně

Třicet krát třicet krát padesát centimetrů (zhruba)

Starý dřevěný plot musel ustoupit novému

Teritoriální separace

Letos jsme se konečně rozhodli realizovat poslední velkou stavební akci, jíž je stavba oplocení. Mít plot kolem pozemku sice není povinnost, někdy to s sebou nese i jisté nevýhody (např. nutnost obcházet pozemek v případě jediného vchodu), na druhou stranu má oplocení i své pozitivní stránky. Kupříkladu už k nám na pozemek nebudou chodit cizí psi vykonávat svou potřebu, je to viditelné vymezení vlastního prostoru, ale zejména je poté možné konečně začít sázet túje a získat tak o něco více soukromí. Tedy, ne že bychom trpěli pod pohledy zvědavých sousedů, ale jak jsem napsal – je to poslední velká akce, nebylo proto potřeba přemýšlet nad tím, čemu dáme letos přednost.

Když už jsme u sousedů. Několikrát během psaní tohoto blogu jsem se zmínil o jednom takovém, s nímž není rozumná debata. Pozemek sloužící jako přístupová cesta k pozemku druhého si z mně neznámého důvodu přivlastnil a střeží ho jako oko v hlavě. Nechtěl jsem proto nechat nic náhodě a objednal geodeta vlastnícího kulaté razítko. Ten všechny sousedy písemně pozval na dnešní vyměřování a jednou provždy, odborně a kvalifikovaně zaměřil hranice pozemků. Podle očekávání se ze všech sousedů dostavil pouze tento jediný, s ostatními se totiž dá domluvit i bez geodeta.

Každopádně, po dnešku už nebudou žádné další debaty o tom, kde jeden pozemek končí a druhý začíná. Byl učiněn první krok ke stavbě oplocení. Nebo vlastně druhý, protože povolení ke stavbě jsme dostali již před čtyřmi lety spolu s povolením pro dům. Takže můžeme začít.