Jako dycky

Po drobných opravách v interiéru dnes měly začít hlavní práce letošní sezóny. Měli přijít dělníci a měli začít v rohu zahrady rovnat terén, na němž se na betonové základy postaví zahradní domek. Ten už dorazil, dělníci však ne. Důvodem je – jak asi tušíte – počasí. Posledních pár dní opět pravidelně prší, a tak se venku pracovat nedá. Naše jílovitá půda je natolik promáčená, že by se nadělalo více škody než užitku. Nezbývá tedy než vyčkat, zda vyjde výhled meteorologů předpovídající sice zataženo, ale bez deště. Začátkem příštího týdne (snad) dokonce vyjde slunce, zpoždění oproti plánu tak (snad) nebude větší než pár dní.

Standa se rozbil

Standa, známá to postava nejen ve Velkém Březně, Svádově a okolí, ale též na mém blogu (byl zmíněn v příspěvcích Ementál, Největší díra ve Velkém Březně a Koupaliště), bohužel přestal fungovat. Třikrát jsem se s ním domluvil, třikrát se nedostavil. Nenašel jsem ho, ani když jsem objel všechna místa, kde by se mohl zdržovat. A protože zdraví mám jenom jedno a nechci si zničit záda všemi těmi pracemi, jimž se chci vyhnout, nezbylo mi nic jiného, než za něj najít náhradu. Což se nakonec podařilo, bohužel se stejnými „kvalitami“, jak se později ukázalo. Ale nepředbíhejme.

Náhradník je původem ze Slovenska a je na tom zhruba stejně jako Standa. Přespává u kohosi v kůlně oplátkou za to, že provede nějaké ty práce kolem domu. Jméno jsem se nedozvěděl a ani jsem po něm nijak nepátral. Tolik jenom pro vysvětlení, proč ho vlastně neoslovuji. První den, konkrétně to bylo v sobotu 21. května 2016, se podle domluvy v půl deváté ráno dostavil a pustili jsme se hned do práce. Počasí bylo výborné, na nebi ani mráček a slunce pařilo o sto šest. Nebyli jsme však na plovárně, takže jsme to moc neocenili. Ve vedru jsme dřeli až do půl páté, tři čtvrtiny zeminy kolem místa pro bazén se rozhrnuly, nebo rozvozily. Na víc jsme nestačili, oba jsme toho měli dost. Proto jsem odmítl druhý den v neděli pokračovat, rozhodl jsem se spíš odpočívat.

Možná to byla chyba, protože jsem poté musel tři týdny čekat na další příležitost. Pršelo skoro každý den, takže půda nestačila vyschnout. Navíc jsem chtěl alespoň nějakou přebytečnou hlínu odvézt ke známému, který měl jako naschvál práci mimo domov. Čekal jsem proto i na něj, až se vrátí z cest a pomůže mi.

Když konečně deště ustaly, musel jsem transfer jílu uskutečnit, i když ještě pořádně nevyschl a známý se stále nevracel. Nemohl jsem ale už déle čekat, musíme si s tím holt s náhradníkem poradit. Opět jsem se s ním domluvil na sobotu, tentokrát 18. června 2016. Když jsem ho však den předtím večer potkal notně ovíněného, zapochyboval jsem, jestli vůbec přijde. Ráno jsem vstal, dojel ke známému pro vozík za auto a cestou zpět, několik desítek metrů před naším domem si to náhradník štráduje k nám. Takže nezapomněl! Zastavuji a otevírám dveře. Má co dělat se do nich vejít. Sakra, co chce v tomhle stavu dělat? Nic, protože naloží dvě lopaty a odchází. Dnes na to prý nemá. Super, takže místo tří lidí na to jsem nakonec sám. Počasí opět přeje, vedro jako na Sahaře. Naložím první vozík a vyrážíme ke známému.

Bydlí v Povrlech ve slepé ulici, která je však v kopci. Auto má co dělat, nakonec ale vyjede a já začínám vykládat. Manželka stojí na brzdě, aby se auto vahou nerozjelo zpět. Když mám polovinu vyloženou, zjišťuji, že je tahle slepá ulice o čtyřech domech jednou z nejfrekventovanějších v obci. Prvnímu autu uhýbám, ovšem při couvání vozík ještě napůl plný zeminy auto strhne a skoro narazí do plotu. Chyběl takovýhle kousek. Než vozík vyložím, projedou další čtyři auta. Neuvěřitelné. Nakonec to mám za sebou, ale síly už nemám žádné. Několik hodin nakládat, vykládat a kolečkem vozit hlínu na místech bez kousku stínu mě dokonale vyšťavilo. Potím se ještě dnes, jenom si na to vzpomenu. Během oběda se však zregeneruji natolik, že se rozhodnu naložit ještě druhý vozík. Den poté jej odvážím, domlouvám se však se známým, že si ho vyloží sám. Na to fakt už nemám.

Dnes jsem za celou tou anabází udělal tečku, když jsem srovnal zbytek zeminy, jenž na pozemku u místa pro bazén zůstal. Okolí bazénu je tedy konečně hotové, a to včetně položení dalších čtyř dlaždic vedle něj. Ty budou sloužit jako místo pro sprchování, aby člověk nestál v trávě. Musím říct, že celkově to byla práce pro trestance a doufám, že už nic takového v životě dělat nebudu.

Už jen ten bazén chybí

Sprchový kout

I tady jednou poroste tráva

Obehnáno jest

Sice jsme museli být maximálně trpěliví, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Plot směrem do ulice je hotový. Tedy téměř, ještě je potřeba jej jednou natřít a přidělat jmenovku se zvonkem. To už jsou však drobnosti, které se dají zvládnout během jednoho, maximálně dvou dnů. Vše bude záležet na tom, zda vydrží jarní počasí, které nyní venku panuje.

Koneckonců počasí bylo doposud překážkou pokračování prací. V zimě se toho moc neudělá, takže i když jsme se na všem s dodavatelem nakonec po dlouhém nahánění domluvili už v lednu, bylo potřeba vytrvat do okamžiku, kdy příroda umožní začít. A to se stalo právě minulý týden. Místo zimy a sněhu přišlo jaro, a tak řemeslníci podle slibu dorazili, jakmile to bylo možné.

Nejdříve se vykopal, posunul a znovu zabetonoval druhý sloupek zprava, neboť nebyl úplně uprostřed mezi zbylými dvěma. Pak se na všechny sloupky z boku přišroubovaly připravené pozinkované profily ve tvaru U, do nichž se vkládaly dřevěné výplně, jež byly ve dvojgaráži uložené od loňského léta. I je bylo před montáží potřeba upravit, a to v obou směrech. Na délku aby pasovaly mezi ocelové sloupky a na šířku aby vyšly násobky výšky plotu. Každá plaňka byla seříznuta na šířku 14 cm, mezera mezi nimi je široká 2,5 cm. Všechna prkna mají navíc horní část seříznutou, aby odtékala voda.

Samotná kompletace s sebou přinesla některé potíže, které se však nakonec podařilo zdárně překonat. Vzhledem k tomu, že je východní roh o zhruba 17 cm výše než roh západní, muselo se na napravo od brány přidat dospod jedno prkno navíc. Zároveň náš požadavek, aby plaňky navazovaly po celé délce plotu, dostal trhlinu, když se zjistilo, že se brána s ohledem na svou délku a váhu při otevření převáží a tím se její vyvažovací protikus sníží o 2,5 centimetru. Požadavek jsme proto upravili na návaznost při zavřeném stavu, v němž bude brána nejčastěji. Vstupní branka také nebyla bez komplikací, zvláště v oblasti kolem kování. Zde bylo potřeba výplně vyřezat na míru. Dále bylo nutné do plotu vymyslet odnímatelnou část, kterou se bude možné dostat k elektroměru. Z tohoto jsem měl největší strach, nakonec se však našlo výtečné řešení, otvor je maximálně neznatelný.

Zbývalo také vymyslet, jak do bočních sloupků přidělat pletivo. To se do nich nakonec jednoduše uchytilo pomocí šroubů se širokou hlavou. Sice se nejedná o nejelegantnější řešení, ale zato je funkční.

Finální výška plotu směrem do ulice je 140 – 150 cm, neboť se terén směrem na západ svažuje. U dřevníku je plot vyšší, aby tvořil jeho zadní část. Jak vidno, plot neslouží k tomu, aby zabránil cizím osobám vniknout na náš pozemek, ale opravdu pouze jako vizuální bariéra mezi naším pozemkem a zbytkem světa. Dobrou zprávou na konec je, že obložení nijak nezpomalilo otevírání brány, motor je tudíž dimenzován správně.

Ještě jednou natřít a je hotovo

Tudy k nám přichází lidé a dopisy

Při bližším pohledu zjistíte, kde nechal tesař (schválně) díru

Déjà vu

Téměř dva měsíce čekám na zlepšení počasí, abychom mohli pokračovat v tom, co jsme si pro letošní rok naplánovali. Kýžená změna však stále nepřichází, situace se naopak horší. Zatímco v první polovině května pršelo většinou, v jeho druhé polovině už neustále. A tím myslím většinu každého dne. Do toho se navíc ještě srážky staly v posledním týdnu vydatnějšími, což nutně muselo vést k tomu, co jsme za posledních patnáct let zažili již několikrát.

Povodně tak letos opět udeřily silou nevídanou. Řeka Labe se vylila ze svých břehů a výška její hladiny atakuje historický rekord. My máme zaplaťpánbůh dům postavený v kopci, a tak nám bezprostřední nebezpečí nehrozí. Tato nepříjemná situace se nás dotýká pouze v tom, že znamená komplikaci dopravy do zaměstnání. Silnice je pod vodou, jediné dopravní spojení s centrem města tam zůstalo po železnici. Ve srovnání s mnoha nešťastníky, jimž voda vytopila jejich domovy a oni sami museli být evakuováni do provizorních prostor, je to však zanedbatelné.

V intencích stavby tak prožíváme stejnou situaci jako v roce 2010, kdy jsme neustále hleděli k nebi a čekali na to, až se bude moci pokračovat ve zdění základů. I letos už velmi dlouho vyhlížíme moment, kdy konečně přijde léto, deště ustanou a země dostatečně vyschne. Předpovědi počasí začínají být sice optimističtější, ale kdo by jim po tom všem věřil? Stejnou písničku jsme slyšeli už před měsícem. Osobně si proto nemyslím, že změna nastane v následujících dnech, ale že je bohužel záležitostí spíše týdnů.

Po půl roce

Po čtyřech měsících se opět vracím k psaní blogu o naší stavbě, abych zachytil aktuální situaci a dění od začátku roku. Tato pauza byla vynucena tím, že zima byla letos opravdu dlouhá, a tak se nedalo nijak pokračovat. Veškeré hlavní aktivity – finální zemní práce, plot, zpevněné plochy atp. – se totiž v budoucnu budou opět odehrávat venku, nezbývá tudíž než vyčkat na příhodné teploty a celkově na lepší počasí. Když v polovině dubna zima konečně řekla své definitivní sbohem, vystřídaly jí časté deště, takže půda doposud neměla šanci vyschnout.

Když nad tím tak přemýšlím, ve skutečnosti už se nejedná o stavbu. Jak je patrné z názvu dnešního příspěvku, tak už šest měsíců v domě bydlíme. Avšak přestože dům jako takový stojí, je zapotřebí zvelebit jeho okolí a vnitřek. I když se vesměs nejedná o nic závratného, je stále co zařizovat, přidělávat, přivrtávat a smontovávat. Co se tedy změnilo?

Až na obývací prostor, kde není mimo lampy nic, a na ložnici, kde je jen objímka s žárovkou, máme všude lustry. Celý dům je tedy už osvětlen a netápeme ve tmě. Posun od dob běhání s dvěma lampičkami z místnosti do místnosti znatelný. Nakoupili jsme také další zařizovací předměty ulehčující každodenní provoz, jako jsou například držáky na ručníky, dávkovače mýdla a garnyže, takže bydlíme civilizovaněji než v začátcích. Doladili jsme i některé designové záležitosti, kam patří zejména dokončení dominanty obývacího pokoje, tedy krbu. Výklenek vedle krbové vložky je už zcela zaplněn imitačním dřevem. Stálo to několik várek břízových větví prošlých cirkulárkou a neuvěřitelné množství času stráveného skládáním jednoho kousku vedle druhého a kombinováním různých průměrů tak, aby dokonale zaplnily vymezený prostor.

Suma sumárum se dá konstatovat, že vnitřek domu máme kompletně zařízený, a to včetně dětského pokoje, který se podle mne povedl. V podstatě nám chybí už jen pohovka do obývacího pokoje, to však bude ještě běh na dlouhou trať.

Po půl roce pravidelné docházky na poštu jsme si konečně pořídili poštovní schránku. Myslím, že zatím nám do ní chodí jenom letáky, ale jednou se určitě zadaří a najdeme i nějaký dopis. Dalším úspěchem je dokončení, resp. doladění zabezpečovacího systému dle našich požadavků. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to podařilo. Koupili jsme také 10 m³ tvrdého dřeva do krbu. Až bude dřevník, tak bude pěkně vyskládané, zatím je složené na hromadě na terase, kterou z poloviny zabírá. Nic dalšího hodného za zmínku mě už nenapadá.

A co nás ještě letos čeká? Mimo již zmíněného dřevníku je začátkem května – přesně sedmého – nahlášený termín na zprovoznění solárních panelů a regulace vytápění. Konečně si tedy snad trubice na sebe začnou vydělávat a v létě si elektrický kotel ani neškrtne. Zároveň by nemělo docházet k přetápění domu a takto zbytečně vzniklým nákladům. Dále bychom rádi naposledy pozvali bagristu a dodali pozemku finální podobu. Dodělá se také dvojgaráž, kde chybí ještě jednou zbrousit sádrokartony, pak vymalovat a na podlahu epoxidový nátěr. Plus ještě pár dalších drobností, jako jsou venkovní kohoutky a zásuvky. A jako třešnička na dortu, pokud půjde všechno podle našich představ, se dodělají zpevněné plochy před domem. Zatím bez plotu a brány s pojezdem, bohatě bude stačit normální přístup do domu.

Slavnostně prohlašuji krb za dokončený

Poštovní schránku ještě musím označit

Tohle všechno jednou prolétne komínem

Zima je tu

Utekl takřka další měsíc a pomalu se blíží doba, kdy stavba opět ožije a bude se pokračovat v budování. V plánu je zapojení elektřiny příští týden, pak montáž oken do konce února a poté už rozvody elektřiny, vody a kanalizace spolu s topením. Jenom doufám, že se do té doby počasí nějak umoudří a opravdu budeme moci začít.

Na přelomu ledna a února totiž nakonec přeci jenom dorazila zima a došlo k prudkému poklesu teplot, které se během dne pohybují v průměru kolem -8 °C a v noci kolem -13 °C, není však výjimkou ani -16 °C. Vrchol by měl být dle předpovědi dnes a poté se snad začne opět oteplovat. V takových mrazech se samozřejmě nedá dělat vůbec nic. Tedy mimo hledání vhodných dodavatelů a přemýšlení nad zařízením koupelny, kuchyně, nad typem podlahových krytin, obkladů, dlažeb atd. Ani v těchto mrazech jsme se tedy neoddali zimnímu spánku, ale stále pokračujeme dál. I když zvolna.

Obrat v počasí

Tak bohužel ani další z mých přání týkajících se počasí, tedy aby teploty neklesly pod 5 °C, se nesplnilo. Martin sice nepřijel na bílém koni, ale zato přinesl mrazíky. Už včera večer bylo kolem nuly, v noci dokonce -2 °C a ani dnes odpoledne zatím nebylo více než +2 °C. Beton už je ale snad dostatečně zatvrdlý, aby se na něm dalo od pondělí začít zdít druhé patro, podpěry ale budou muset na svém místě zůstat déle.

Počasí opět nepřeje

Když jsem si před týdnem liboval, jak stavba probíhá rychle, přál jsem si jediné – aby vydrželo počasí. A to jsem nejspíš neměl dělat. Bohužel jsem chtěl asi moc, protože příroda ukázala, kdo je tady pánem a posledních pět dní opět propršelo. Takže se na stavbě neudělal vůbec nic, jedinou změnou je to, že dorazil nový materiál. Na pozemku už nejsou jenom cihly, ale také některé překlady a stropní nosníky. Pro zpevnění povrchu byl na místo budoucího krytého stání navezen další štěrk, aby se tam nákladní auta mohla lépe dostat. A to je všechno.

Výsledek druhé etapy stavby

Jak jsem již psal v příspěvku minule, podařilo se nám konečně po hrozných peripetiích dostat stavbu ze země a v sobotu 17. září 2011 byla vylita a dokončena základová deska domu. Druhá fáze stavby je tudíž za námi a nezbývá než se vrhnout na další. Věřím, že hrubá stavba bude o poznání jednodušší, protože už nebude tolik ovlivňovaná rozmary počasí. Ne zcela, samozřejmě, ale už ne v takové míře. Kritické bude zejména vylévání stropu. Dlouhodobá předpověď ale hovoří o babím létě, takže snad se podaří naplnit letošní plán a dostat dům pod střechu a zazimovat.

Když už píšu o počasí (pokolikáté už?!), musím také zmínit to, že od neděle opět začalo pršet, takže se všechno stihlo jen tak tak. Mělo by se ovšem jednat o poslední týden s deštěm, počasí se poté má začít zlepšovat. Tentokrát je ale špatné počasí paradoxně k užitku, déšť totiž pomáhá kropit beton, který snad díky tomu nepopraská.

Bohužel jsem se na pozemek dostal až dnes, fotky nejsou proto sobotní, ale pondělní. Všechno bylo zmoklé a zem opět rozbředlá. I tak mi to ale nedalo, abych si desku i v dešti neobešel kolem dokola a nenafotil ji ze všech stran. Přeci jenom je to konečně hmatatelný výsledek našeho snažení.

Fotogalerie doprovázející tento příspěvek...

... bude tentokrát trochu nudnější, protože...

... na všech fotkách je prostě základová deska...

... ze všech možných úhlů

Příprava na zítřek

Přestože v noci opět docela vydatně pršelo a náš provizorní bazén na terase se tím pádem rozvodnil, dolní část (severní) základové spáry byla během dne vyčištěna a je připravena na zítřejší zdění a následnou betonáž. Tak doufám, že počasí vydrží a podaří se udělat alespoň tři řady ztraceného bednění.

Konec monzunového období?

Uběhl další týden, kdy se na stavbě neudělalo vůbec nic. Takřka každý den pršelo, maximálně byla jeden den přestávka s trochu hezčím počasím, ale to nestačí k tomu, aby zem stihla vyschnout. Neustálé deště zanechaly jasnou stopu, kaluže se drží jak v základové spáře, tak na místě budoucí terasy, kde už dneska máme bazén. Podkladový beton je zcela pokrytý bahnem a před samotným zděním se bude muset vyčistit.

Předpověď – jako už tolikrát – hlásí zlepšení v následujících dnech a dokonce snad i letní počasí během celého září. To jsem fakt zvědavý, jestli tohle monzunové období už skončí a dočkáme se středoevropského standardu. Bez nadsázky se dá říct, že ze 60 prázdninových dní minimálně 3/4 propršely.

V základové spáře se neustále drží kaluže vody

 Na místě budoucí terasy už dnes máme bazén

Počasí láme rekordy

Ráno jsem vstal a při prvním pohledu z okna mi bylo jasné, že je zle. Venku mokro a do toho ještě slabě pršelo. Takže se nejspíš dneska nezačne. Během dopoledne se počasí trochu umoudřilo, ale po poledni se všechno vrátilo k letošnímu normálu a začalo znovu pršet. Sice ne pořád, ale natolik, aby zůstávalo všechno mokré. Telefonátem stavbyvedoucímu se potvrdily moje obavy, že se zdít nezačalo, čemuž se ani nevidím. Zítra se snad už práce pohnou, teda pokud nedojde na jeho slova a „nebudou padat trakaře“. Doufám, že ne.

Ale jedna dobrá zpráva na konec. Soudruzi meteorologové nejspíš uznali, že se možná ve svých dřívějších prohlášeních trochu unáhlili a rozhodli se široké veřejnosti oznámit skutečnou pravdu o letošním létě. Červenec byl nejchladnějším od roku 2000 a nejdeštivějším dokonce od roku 1997. Stále ale trvají na tom, že nijak nevybočuje z dlouhodobého průměru...

Murphyho zákon

Pokud se nemůžu spolehnout na předpověď počasí, tak na Murphyho zákony ano. Venku samozřejmě teplo a nebe (skoro) jako vymalované. Uklidňuju se tím, že kdyby se začalo, tak tutově prší. Zítra se ale musí pokračovat stůj co stůj.