Poslední akce

Tak to bychom měli. Dnes se dokončila pokládka dlažby ve dvojgaráži. Finální práce spočívaly v nalepení soklů kolem celého obvodu a vyspárování veškeré plochy. Nyní jeden dva dny počkáme a budeme moci vše opět nastěhovat zpět. Včetně aut. Myslím si, že se vybraná dlažba do dvojgaráže hodí, šedá barva ladí s fasádou a nijak neruší. Jenom doufám, že bude mít delší životnost než původní epoxidový nátěr. Mimo jiné je zátěžová, do exteriéru, mrazuvzdorná a otěruvzdorná, tak snad ano.

Celkově práce na nové podlaze ve dvojgaráži zabraly čtyři dny. Jeden byl předstartovní, kdy se povrch připravoval na pokládku dlažby. Další dva dny zabrala samotná pokládka, kdy se zároveň dlažba spádovala tak, aby voda odtékala pryč. Původní vyspádování nebylo zcela ideální a někdy se voda držela v severozápadním rohu. A konečně celý čtvrtý den trvaly práce dokončovací, zejména vyspárování.

Chvilku to vypadalo, že se poslední akce protáhne, neboť nebylo jisté, že metry koupené dlažby vyjdou. Nakonec se však ukázalo, že moje výpočty byly správné a není potřeba nic dokupovat. Z celkového množství zbyly pouhé čtyři dlaždice, které budou sloužit jako náhradní pro případ, že se některá rozbije.

Tím pádem máme hlavní stavební sezónu letos za sebou. Vlastně nejen letošní. Dnešní den je speciální také tím, že se dokončily veškeré důležité práce na stavbě jako takové. Samozřejmě ještě chybí pár drobností, ty však nelze považovat za natolik důležité, abych se o nich na svém blogu zmiňoval. Různé opravy, úpravy, údržby a další menší či větší akce nás samozřejmě budou provázet neustále.

Po prvním dni ještě něco chybělo

Dnes už však je podlaha kompletní

Někde se pokládka podobala řezbářství

Sezóna začala

Oddálení zahájení venkovních prací z důvodu špatného počasí nakonec opravdu nebylo nijak dramatické. Místo ve čtvrtek minulý týden se začalo včera. Víkendy jsou volné, takže celkové zdržení činí dva pracovní dny. O to rychleji však práce „odcejpaly“.

Nejprve bylo potřeba vykopat zářez pro základy zahradního domku. To zabralo téměř celé pondělí, ve zbytku času se dokončovaly opravy omítek a uražených rohů uvnitř domu. Aby k jejich opětovnému zničení nedošlo tak jednoduše (děti jsou přeci jenom ještě malé), byly rohy zpevněny lištami.

Dnes byla hlavním cílem betonáž základové desky pro zahradní domek, která bude zároveň sloužit také jako jeho podlaha. Vzhledem k tomu, že se budou v domku skladovat pouze různé věci potřebné na zahradě, není na interiér kladen takový důraz a betonová podlaha zcela splňuje potřebnou funkci i naše očekávání. Už se těším, až se vše přestěhuje a v dvojgaráži se uvolní místo.

Když už se betonovalo, dodělal se i poslední schod ve svahu. Původně jsme mysleli, že osm jich bude stačit, během jejich používání jsme však dospěli k závěru, že by bylo přeci jenom vhodné ještě jeden dodělat, aby bylo stoupání a klesání snazší a bezpečnější. Spláchlo se to tedy jedním betonem načisto.

Další praxí vynucenou úpravu si vyžádala dvojgaráž. Z důvodu absence odvětrávání se uvnitř držela vlhkost a s ní i plíseň. Vrata už jsou namontovaná a díry do nich se mi opravdu vrtat nechtělo. Jedinou schůdnou variantou proto bylo vyvrtat celkem osm otvorů do bočních stěn. Čtyři nalevo a čtyři napravo, vždy ve dvojici a křížem, to znamená u stropu v části u domu a u podlahy u vrat tak, aby vzduch cirkuloval. Paradoxně nejtěžší na celé záležitosti bylo sehnat vhodné mřížky do exteriéru. Čtverhraných a plastových je hromada, obdélníkových a kovových už nikoliv. Po menším přemýšlení a zjišťování, kudy vedou kabely od světel (zde se opět vyplatilo mít bohatou fotogalerii), byly díry vyvrtány a vybrané mřížky umístěny vedle osvětlení cesty do domu, aby co nejméně rušily.

Poslední drobností bylo zadělání postranních děr v oplocení v místě, kde je namontována poštovní schránka. Bohužel docházelo k tomu, že během deště s větrem pršelo i dovnitř a dopisy byly mokré. Řešením byly kousky lišt nalepené silikonem. Ještě dvakrát je potřeba je přetřít a bude hotovo.

Během dne dorazila i dlažba a spárovací hmota do dvojgaráže. Epoxidový nátěr na podlaze se bohužel neosvědčil. Možná nebyla technologie nánosu správná, možná nebyl podklad správně připravený, možná chyběla ještě jedna vrstva… Těžko říct. Každopádně nátěr je na mnoha místech nejen popraskaný, ale také sloupaný až na beton. Rozhodli jsme se proto nahradit jej trvalejším a osvědčeným povrchem – zátěžovou dlažbou podobné té, kterou máme v technické místnosti. Využili jsme slevové akce v Siku s dopravou zdarma, cenově celkově příhodné. Časově rekonstrukce podlahy zabere cca 7 dní, provedení však ještě nemá pevný termín. Každopádně by se měla udát letos.

Druhá základová deska je hotová

4 mřížky děleno 2 stranami = 2 na každé straně

Překvapení

Dnes na mě po návratu z práce čekalo překvapení. Jako obvykle přicházím k domu a najednou vidím chodníček vedle dřevníku, který tam ještě ráno nebyl. To znamená, že se u nás dnes řemeslníci nečekaně stavili a dokonce odvedli nějakou práci. Chodníček sice ještě není úplně dokončený, ale jeho valná část ano, takže pro začátek dobrý. Navíc byly připevněny i chybějící boční lišty na dvojgaráži, čímž se tato stavba konečně stala dokončenou. Fíha! Začínám doufat v něco víc –přibyla snad i střecha na pergolu?

Vejdu dovnitř, vstoupím do obýváku a prosklenými francouzskými dveřmi vidím velké modré cosi na terase. Přijdu tedy blíž. Jasně, to je polykarbonát na střechu přikrytý plachtou. Škoda, pergola tedy stále ještě dokončená není. Materiál tady ale je, že by tedy zítra přišli znovu? Uvidíme, třeba překvapí podruhé. Bylo by ovšem fajn, aby u nás strávili víc než hodinu, či dvě. Začíná to připomínat nějakou bojovou hru. Snad bude mít dobrý konec.

Tady už je hotovo

Tady ještě něco chybí

Přístřešky

Tento týden se u nás po velice, velice dlouhé době, konkrétně po dvou a půl měsících, opět objevili řemeslníci. Musela tomu sice předcházet má osobní intervence u majitele firmy, protože jiné metody nezabíraly a jinak bychom se nejspíš ničeho nedočkali, ale konec dobrý, všechno dobré. Tedy ještě ne úplně. Spousta věcí je totiž rozdělaných, ovšem málokterá dokončená. A to člověka samozřejmě štve.

Ale abych to zkrátil, během dneška se podařilo alespoň něco. K zásadnímu posunu došlo zejména u dřevníku, jenž konečně získal regulérní střechu a je tím pádem hotový. Také okapový chodníček na západě domu byl dokončen tím, že byl naplněn štěrkem i v dosud chybějících částech. Poslední věcí, na níž se dnes dělníci zaměřili, byly lišty na obložení dvojgaráže. Zde se bohužel nepodařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Lištování je hotové kolem garážových vrat, ovšem z nějakého důvodu nebylo přiděláno také na boky dvojgaráže. Snad příště.

Horší už je to se střechou na pergolu, která nedorazila vůbec. Také ostatní věci, vesměs reklamace a opravy stojí a nic se neděje. Stále však ještě doufám, že se do konce listopadu podaří vše dokončit. Nerad bych nechával věci rozdělané přes zimu.

Ani já jsem však od posledního příspěvku nezahálel a podařilo se některé věci posunout. Například ona pergola už má všechny tři nátěry, tudíž je kompletně připravená k dokončení. Stejně tak se podařilo nařezat a nasekat veškeré dřevo, které doposud leželo ladem v horní části pozemku. Bylo ho tolik, že se do dřevníku ani nevešlo. A do třetice bylo velkou akcí srovnávání pozemku za pomocí hrabiček a na to navazující výsadba nového trávníku. Na některých místech už bylo zapotřebí i sekat, na jiných se zatím vesele raší. Příští rok se nám už snad bude zelenat.

Střecha ne jako, ale nová

Hliníkové lišty alespoň někde

Nalevo hotový okapový chodníček, napravo nová zeleň

Třikrát natřené pergole už chybí pouze zastřešení

Dovolená

Tento týden jsem si vzal dovolenou. Ne však proto, abych si odpočinul někde na pláži, nebo abych poznal krásy cizích krajin, nýbrž aby se mi konečně podařilo dokončit spoustu dodělávek, které na mne čekají už několik týdnů. Od domu jsem se tudíž v podstatě nehnul a celou dovolenou strávil od rána do večera v montérkách. Tentokrát je to proto poprvé, co se těším zpátky do práce.

I když jsem ztahaný jako pes, hřeje mě u srdce všechno to, co se za poslední týden podařilo. A že toho nebylo málo. Předně jsem po řemeslnících přebral dvojgaráž a dokončil barevné nátěry, což znamenalo sundat okap, oblepit, dvakrát natřít dřevěné obložení a dvakrát boční zdi a vnitřní strany mezi obložením a vraty, nakonec nasadit okap zpátky. Do úplného dokončení dvojgaráže tak už zbývá pouze nandat hliníkové rohové lišty. Hurá. Zbývající fasádní barvou jsem natřel i gril, který už tím pádem není mnohobarevný a vypadá daleko líp.

Poté přišly na řadu ruční zemní práce. Vykopal jsem ve svahu zářez pro bazén o velikosti 3,5 x 3,5 metru, což s sebou neslo přemístit 58 koleček zeminy. Tyto jsem použil pro vysvahování pozemku na západním konci domu. Zmizely jako do černé díry, dalších padesát by se jich ještě uživilo. Na východním konci je situace o poznání pozitivnější. Celá část včetně prostoru před domem je kompletně vymodelovaná a upravená. Sem už snad nebude potřeba příštích pár desetiletí sáhnout. Během modelování obou svahů jsme také vybírali štěrk a kamení, které sem bylo dříve navezeno, během let se smíchalo se zeminou a nyní všechny tyto příměsi potřebujeme odstranit. Jedné velké hromady jsme se už zbavili, druhá v posledních dnech vznikla. Vypadá to ale, že už je naprostá většina vybraná a blížíme se ke konci. Hurá.

Další na řadu přišly dětské atrakce, resp. jejich odnesení na místo, usazení a zprovoznění. Děti tudíž u nás nově mají k dispozici dětský domeček (ten se průběžně vylepšuje šindelovou střechou, záclonkami, hodinami apod.), pískoviště a houpačku s prolézačkou. Dětský koutek nám zabral celou podestu na terase, a tak jsme jí obehnali plůtkem. Nevešla se jenom houpačka, tu jsme umístili za fix na západě. Z terasy i zevnitř domu je na obě místa dobře vidět, a tak budou děti stále pod dohledem. Není to ještě dokonalé, domeček bude posunut místo současné hromady dřeva, ale ta se přesune až s novým dřevníkem. Atrakce pro děti jsou také hotové. Hurá.

Nakonec jsem se změnil v zahradníka. Svah mezi opěrnou zdí terasy a zbytkem pozemku, který pokračuje částečně i na východním konci pozemku, je příliš prudký na to, aby se dal sekat. Přistoupili jsme proto na jediné možné a do budoucna udržitelné řešení: prostor se musí nechat zarůst květinami a nízkými keři na skalku. Stane se tak – vyjma zalévání – bezúdržbovým. Poté, co jsem celý pozemek posekal a postříkal herbicidem, bylo zapotřebí zamezit dalšímu šíření plevele. Prostor určený k usazení jsme proto pokryli mulčovací textilií, a upevnili kotvami, jež jsem vyrobil z napínacího drátu na pletivo. Celkem jich bylo potřeba 90, zakrytí však drží i v prudkém větru. Do textilie jsme pak vždy vyřízli pouze nezbytný otvor pro zasazení vybrané květiny/keře. Zatím je takto osazena zhruba jedna čtvrtina, postupně však budeme pokračovat. Svah bychom tedy také měli vyřešený. Hurá. Vlastně, zbývá ještě sehnat nášlapy a vyrobit „schodiště“ na východní části.

Ve čtvrtek ráno jsme také s pomocí kamaráda přesně zaměřili hranice pozemku, a tak i když ještě letos plot nechystáme, můžeme např. zasázet túje, nebo se začít od sousedů oddělovat jiným způsobem. Jinak nás letos ještě čeká již avizovaná pergola a dřevník. Ty by měly přijít na řadu během července. Docela už se těším.

Dvojgaráž už je natřená...

... pozemek před domem srovnaný

I děti už si mají kde hrát

Místo pro bazén jako stvořené

Jednou tady bude moc pěkná skalka

Ledy se hnuly

Tento týden konečně – poprvé od začátku roku – přijeli řemeslníci provést nějakou práci s přidanou hodnotou. Zaměstnanci některých dodavatelů se u nás střídali relativně pravidelně, jednou kvůli reklamaci, resp. vyřešení problému s alarmem ve dvojgaráži, podruhé kvůli servisní prohlídce interiérových dveří před koncem záruční doby. Obě tyto záležitosti byly vyřešeny k naší spokojenosti. Alarm konečně funguje tak, jak má a se společností Boulit jsem byl vždy spokojen. I tentokrát bylo vše uděláno rychle, kvalitně a bez řečí.

Před pár dny se však u nás objevili také pracovníci stavební firmy, aby částečně opravili a dokončili nějaké dodělávky z loňského roku, jako například upadaný sokl, uražený roh fasády apod., ale hlavně aby posunuli stavbu zase o kousek blíž ke zdárnému konci. Zatím se ve své podstatě jedná také o dokončení načatého.

Nejdříve se začal budovat okapový chodníček na západní straně domu. Během stavby však dvakrát po sobě přišla obrovská průtrž mračen, která doposud udělanou práci vzala s sebou, a tak se vše muselo dělat znovu. Zatím jsou zabetonované obrubníky, chybí ještě dodat kačírek. Tím bude celý dům kolem dokola ochráněný proti vodě.

Poté se pánové vrhli na dřevěné obložení přední části dvojgaráže. Nutno dodat, že tím tato doposud čistě betonová stavba doslova „prokoukla“ a nyní vypadá úplně jinak. Zde zbývají ještě dvě vrstvy nátěru na obklad a dvě na boky, které budou tmavší než doposud. Pak ještě olištovat vjezdy a dvojgaráž bude kompletně dokončena. K tomu je však potřeba hezké počasí, takže doufám, že se najde pár dní bez deště.

Já jsem v mezičase také přidal ruku k dílu. Postavil jsem dětský domeček, houpačku a pískoviště, naimpregnoval fungicidním roztokem a všechno dvakrát natřel. V nejbližších dnech tak u nás na pozemku vznikne menší dětské hřiště. Ještě je potřeba vymyslet jeho umístění. Navíc jsem po letech posekal celý pozemek, takže jsme opět spatřili zákoutí, kde jsme velice dlouho nebyli. Až nalétá nějaký plevel, tak ho zničím herbicidem a zasadím trávník.

Pro letošek by toho ale bylo trochu málo, proto chystáme i další akce, zejména stavbu pergoly a dřevníku. Pokud se vše podaří, zbyde nám na příští rok už jenom plot. O tom napíšu zase někdy příště.

Okapový chodníček na západě domu je téměř hotový

Oprava soklu je zcela hotová

Včera bylo obložení dvojgaráže téměř hotové...

... dnes je obložení dvojgaráže zcela hotové

Budiž světlo

Nově hotovou zpevněnou přístupovou cestu do domu, zejména schody do svahu, je samozřejmě potřeba osvítit, abychom si my (nebo naše návštěvy) neublížili. I tak jednoduchá věc, jakou je osvětlení venkovního schodiště, však měla svá úskalí. Tato byla částečně dána námi, částečně nabídkou na trhu.

Prvním úskalím bylo vůbec ta správná světla najít. Chtěli jsme designově stejná – ale samozřejmě větší a s větší svítivostí – jako máme nad schodištěm uvnitř domu. To se ukázalo jako téměř nemožné. Světla totiž musí být uzpůsobena k venkovnímu použití, to znamená s krytím minimálně IP 44. A v této kategorii se vyrábějí snad pouze světla kulatá, nebo čtvercová. Obdélníková se téměř nevyskytují, a když už, tak jsou pouze s plastovým rámečkem bílým, či černým. Po delším pátrání lze samozřejmě nalézt i s rámečkem kovovým, případně stříbrným z plastu, ovšem cenově se vymykající našim možnostem. Vzhledem k tomu, že jsme jich potřebovali pět, nebyl jsem ochotný za jedno dávat například 4 000 Kč či více. A pak, když už jsme se smiřovali s tím, že ta správná svítidla nenajdeme, se stal zázrak a prodavačka nejmenovaného hobbymarketu si vzpomněla na jeden téměř nepoužívaný katalog zastrčený ve spodním šuplíku. V něm jsme nalezli to, co jsme hledali, navíc za přijatelnou cenu.

Druhým problémem byl fakt, že jsme na světla na boku dvojgaráže předtím nemysleli, takže nebyly připraveny rozvody. Jako tolikrát předtím nás opět zachránil stavbyvedoucí, když přišel s nápadem, jak to napravit. Sice nás to stálo fakt, že druhou dvojici světel uvnitř dvojgaráže musíme rozsvěcovat vypínači přímo na nich, ale nedá se nic dělat. Za chyby se holt platí.

Třetí otazník se vznášel nad způsobem rozsvěcování. Buď to šlo vyřešit čidlem, což se nám moc nechtělo, nebo byl zapotřebí vypínač uvnitř domu, jež však opět neexistoval, protože ten souvisí s výše zmíněnými nepřipravenými rozvody. Zde geniálně zasáhl elektrikář, neboť vymyslel způsob, jak z vypínače udělat dvojvypínač a přivést k němu zdroj způsobem, nevyžadující vůbec žádný zásah v již hotovém interiéru domu. Za to mu patří dík.

Nakonec je tedy výsledek výborný, světla jsou na místě a fungují. Za dveřmi máme vypínač pro jejich ovládání, druhý je dole na dvojgaráži, a to je přesně to, co jsme od začátku chtěli. Začátek byl tudíž kvůli našim požadavkům a pozdním rozhodnutím trochu kostrbatý, ale konec dobrý, všechno dobré.

První den se připravily rozvody a vyřízly díry pro světla

Geniálně vyřešený přívod bez zásahu v interiéru

Po dnešku tudíž už máme osvětlené i venkovní schodiště

Hotovo šmitec

V předchozích příspěvcích jsem popisoval, jak bylo nutné předělat hydroizolaci u dvojgaráže a jak se vlekla práce na zpevněných plochách před domem. Přestože na těchto dvou věcech stály další navazující akce, pustil jsem se alespoň do dokončení interiéru dvojgaráže, neboť to se dalo udělat i tak. V podstatě se jednalo o jednoduché malířské práce, kdy na sádrokartonový strop přišla nejdříve vrstva Primalex Struktury a na ní poté dvě vrstvy bílé. S oblepováním a penetrací celkem pět dní, bohužel se při chození do práce nedá za den udělat více než jedna vrstva.

Horší už to bylo s podlahou. Tu jsem se rozhodl natřít epoxidovým nátěrem, což pro mne byla oblast nepoznaná. Pokud obě složky – samotný epoxidový nátěr a tvrdidlo – smícháte dohromady, máte v závislosti na vnější teplotě zhruba půl hodiny na to, abyste takto vzniklou směs upotřebili. V opačném případě vám zbyde barevná hrouda vhodná jenom na vyhození. Má to sice tu výhodu, že máte za chvíli hotovo, ovšem než jsem poznal, že je to opravdu jednoduché, byl jsem trochu ve stresu. Ve skutečnosti je technologický postup stejný jako u jakékoliv jiné barvy. S oblepováním a penetrací to zabralo další čtyři dny práce, plus vysychání a tvrdnutí nátěru. Výrobce udává tři dny, ovšem vzhledem k tomu, že venku už nebyla letní teplota, jsem tomu nechal raději týden.

Když bylo toto všechno hotovo, mohli jsme konečně nastěhovat všechny věci zpět do dvojgaráže. Nebo bych měl spíše napsat vystěhovat ven z domu, takže máme konečně po měsících volnou vstupní chodbu a do technické místnosti se vejde víc e než jeden člověk. Rázem se celý dům zdá o něco větší a dveře na spodní WC se dají opět otevírat více než do jedné třetiny. Zabralo to sice celé odpoledne, ale výsledek stojí za to. K dnešnímu dni můžu interiér dvojgaráže prohlásit za dokončený.

Repete

Počasí se v posledních dnech konečně umoudřilo, mohlo se proto začít dít něco stavebního také venku kolem domu. A protože se mi bohužel nedaří sehnat žádného volného bagristu na finální zemní práce – všichni totiž potřebují bagrovat, dokud se počasí opět nezkazí – dokončují se jiné rozdělané záležitosti. Prioritou se tak v současnosti stala dvojgaráž, abychom měli opravdu celou stavbu kompletní. Alespoň uvnitř.

Problémem dvojgaráže byla špatně udělaná hydroizolace, která měla za následek vlhké fleky na bočních zdech, zejména po dešti, někde však více méně trvale. Nezbývalo tedy nic jiného než odkopat zeminu od obou boků stavby a ochranu proti vlhkosti udělat kompletně znovu a pořádně. Samotná nopová fólie zjevně byla na naši jílovitou a nesající půdu málo, přímo na nosné zdi ze ztraceného bednění se proto nejdříve navařila IPA a až na ní se umístila nopová fólie. Doufám, že toto opatření bude dostačující a vlhkosti se jednou pro vždy zbavíme.

Což je samozřejmě předpoklad pro dodělání dvojgaráže také uvnitř. Aktuálně se dokončují rozvody pro osvětlení, to znamená, že se vyřezávají nové prostupy a natahují nové kabely tam, kam jsme si vymysleli, a poté se opraví a dodělají sádrokartony jako takové.  Pak už nastoupím já na úpravy povrchů, kdy budu muset namalovat sádrokartonový strop Strukturou, kompletně vymalovat (což při vlhkých zdech nebylo dost dobře možné) a na podlahu natřít epoxidový nátěr. Ten sice není moc ekologický, zato je to však trvanlivý, bezúdržbový a lehce stíratelný. Poté bude dvojgaráž uvnitř kompletně hotová.

Určité menší zemní práce proběhly na terase, kdy se strhnul terén okolo opěrné zdi a zemina se nahrnula přímo na ní. Cílem bylo narovnat nopovou fólií, jež doposud bezvládně ležela za zdí přímo na zemi, pršelo do ní a vzniklé kaluže se vylévaly a tvárnice namáčely. S tím by už od nynějška měl být utrum, nopová fólie je po celé délce nosné zdi již pevně uchycena zeminou a je-li vše dobře uděláno, žádnou vlhkost už nepropustí. To poznáme po prvním dešti.

Hydroizolace podruhé a pořádně

Všechna světla už visí, některá však ještě nesprávně

Jde to i bez bagru, ale pomaleji

Prostor uzavřen

Poté, co se termín montáže garážových vrat o několik dní oproti smlouvě posunul, a poté, co přišly nejdříve jedny vrata stříbrné a druhé bílé, se nakonec podařilo všechno sladit a na stavbě se sešly dvě montážní party. První měla za úkol namontovat garážová vrata a druhá dokončit instalaci zabezpečovacího systému a jeho vyladění podle našich představ.

Jako obvykle samozřejmě nešlo všechno úplně hladce. Kolem desáté hodiny ranní jsem přijel na místo, abych obhlédl terén. První informace, kterou jsem po příchodu obdržel, byla, že jsou trámy, jež mají nést konstrukci vrat, posunuté oproti zaslanému plánu o několik centimetrů. Prostě zednická míra. V konečném důsledku to znamenalo trámy pomocí vrtačky hledat a nutnost vyříznout do sádrokartonu díru. Trámy totiž byly zároveň zapuštěné a nebylo možné přichytit k nim konstrukci bez tohoto zásahu. No nic, přeci jenom je to dvojgaráž a nemusíme si hrát na úplně designově čistou a řemeslnicky dokonalou práci. Na druhou stranu však zamrzí i takové banality, jako že není kouřové čidlo uprostřed místnosti a klávesnice na sloupku také není vystředěná.

Spolu s vraty se totiž montovaly poslední komponenty zabezpečovacího systému a tento se ladil do finálního stavu. Stavba byla rozdělena do tří zón, přičemž každá se dá ovládat zvlášť. Zástupci firmy Kelcom dnes ovšem, jak jsem se již zmínil, nedorazili zcela náhodně. Naopak bylo vše předem domluveno, neboť naším požadavkem bylo, aby vrata dokázala „komunikovat“ se zabezpečovacím systémem, resp. aby jeho elektronika poznala, kdy jsou vrata zavřená, kdy otevřená a zároveň zda byla otevřena pomocí dálkového ovladače, či násilně.

A tady nastala další komplikace. Relé vrat si – jak se zdá – ne zcela bezchybně s alarmem rozumí, a tak se nepodařilo tohoto kýženého cíle dosáhnout. Zatím se prostě musí kódovat a dekódovat ručně. Během dne jsem vzniklou situaci ještě řešit se zástupci obou firem a doufám, že se nakonec podaří najít vhodné řešení. Výsledkem dnešního dne je tedy namontovaná dvojice vrat a dokončený zabezpečovací systém. Zbývá už jenom donutit oba komponenty ke vzájemné spolupráci.

Nejdříve je potřeba všechno pořádně naměřit...

... a pak už to zbývá jenom namontovat

A to i za použití hrubé síly

Výsledek však stojí za to

Po měsíci

Listopad uběhl jako voda a než jsme se stačili pořádně rozkoukat, bydlíme v novém domě už měsíc. Postupně se zabydlujeme, kupujeme další potřebné vybavení a svítidla (lustry už jsou skoro v celém domě) a učíme se využívat veškeré zařízení a přístroje. Pravidelně zatápíme v krbu, zvykáme si na každodenní režim spojený s pracovními povinnostmi a s každým dalším přibývajícím dnem nám to přijde snazší a přirozenější. Příroda se však chystá k zimnímu spánku, teploty proto klesají stále níž a níž a nebude dlouho trvat, než napadne první sníh. Co důležitého se tedy během prvního měsíce událo?

Vedle zapojení (ovšem stále ne zprovoznění) solárního systému je nejdůležitější událostí změna produktu v oblasti dodávky silové elektřiny z dočasného na trvalý. Konečně se mi totiž podařilo nahradit jednotarifní stavební proud příjemnou sazbou D45d, která zajišťuje dodávku silové elektřiny v nízkém tarifu 20 hodin denně, ve vysokém poté 4 hodiny denně.

Předcházelo tomu však řada komplikací na straně ČEZu, který beze zbytku využívá možnosti vyřídit žádost o změnu do 30 dní. Proč by taky pospíchali a měnili tarif na levnější? Navíc když po více než měsíci konečně přijde návrh smlouvy, neumí uznat svou vlastní chybu, snaží se práci přehodit na klienta a v případě smlouvy sepsané pracovníkem ČEZu v neprospěch ČEZu je schopný již uzavřený a podepsaný kontrakt prohlásit za neplatný a vyděračskými technikami nutit zákazníka k podpisu smlouvy nové, pro ČEZ výhodnější. Holt je to monopol a funguje zde „chceš proud, skákej, jak mi pískáme, jinak si nezatopíš a televizi nepustíš“. Nehodlám proto po těchto hrozných a potupných zkušenostech odebírat silovou elektřinu od společnosti využívající mafiánské techniky.

Dorazila také nová popelnice, takže už nemusíme igelitové pytle s odpadky distribuovat všude možně. Zdá se to jako banalita, ale absence popelnice přidělává docela dost starostí. Podařilo se také odvézt veškerý stavební nepořádek z dvojgaráže, takže už zde zůstaly pouze věci potřebné, či upotřebitelné. Byla toho pěkná hromada. Většinu jsem odvozil po částech v autě, o velké, neskladné a těžké věci se však musel postarat stavbyvedoucí. Po přidělání garážových vrat do dvojgaráže nejspíš opět nějaké další věci přibudou, neboť se přestěhují z technické místnosti, nebude toho však moc.

Ke dvojgaráži se váže také poslední událost. Byl dokončen omyvatelný sokl i zde, navíc byla nopová fólie přidělána v horní části lištou, která by měla zabránit zatékání vody. Snad už proto nebudou zdi dvojgaráže vlhké, během zimy co nejvíce vyschnou a na jaře dokončím interiérové malby i v příbytku pro auta.

Co se bohužel nestihlo, jsou finální terénní úpravy. Chtěl jsem nechat zakopat oba IBC kontejnery na dešťovou vodu vedle dvojgaráže, napojit je na drenážní a okapní systém, srovnat terén podél domu a zbavit se hromady hlíny za domem. Kvůli počasí se to však nepovedlo, téměř každý den pršelo a půda nestihla vyschnout. Nezbylo proto než bagr odvolat a přesunout zemní práce až na jaro.

Zcela nová, ještě nepoužitá nádoba na odpad

Ve dvojgaráži zůstala pětina věcí

Sluneční energie

... je pro každého člověka zadarmo. Aspoň prozatím. Tak proč toho nevyužít? Respektive, proč tuto energii nevyužít k topení a přípravě teplé užitkové vody? Pesimista ihned namítne, že je nutné uhradit prvotní investiční náklady. Ano, to je samozřejmě pravda, zadarmo totiž neznamená, že je bezcenná. Ceny solárních panelů či celých setů však v posledních letech dramaticky klesly a už nejsou výsadou těch nejbohatších. Netvrdím, že jsou za hubičku, ale podle mého názoru lze dnes solární kolektory – jak zní správný název – pořídit za rozumnou cenu a návratnost investice v čase je akceptovatelná. I v tomto portfoliu výrobků lze samozřejmě nalézt produkty levné a dražší, kvalitní a méně kvalitní, konečná volba je vždy na investorovi.

A tak jsem volil i já. Ze dvou základních možností na trhu jsem vybral vždy tu, která je pro nás lepší. V případě volby mezi nákupem celého solárního setu od jednoho dodavatele, nebo nákupu jednotlivých komponent od různých dodavatelů jsem vybral variantu číslo dva. Možná by nákup uceleného setu ušetřil práci montérům, nikdo mě však nepřesvědčil, že všechny součásti vyrábí v požadované kvalitě. Jeden výrobce se zaměřuje na bojlery, druhý na kolektory, třetí na akumulační nádrže... A tak jsem vždy objednal u každého to, co podle mě umí nejlépe.

V případě volby typu samotných kolektorů – tedy volby mezi plochými a trubicovými – jsem se také přiklonil k druhé variantě. Chceme je částečně využívat také k ohřevu vody k topení (což je v případě použití akumulační nádrže automatické), navíc mají trubicové kolektory papírově lepší vlastnosti, dokáží využívat sluneční energii větší část dne i roku a ještě efektivněji. Údaje udávané výrobci byly většinou podloženy také zkušenostmi uživatelů na různých diskuzních fórech a cenový rozdíl byl, jak říká klasik, zanedbatelný. Volba ovšem nebyla zas tak jasná, jak by se mohlo zdát. Stálo to pár dní bolehlavu, věřím ale, že jsem vybral správně.

Po dnešku tedy náš dům zdobí tři nové solární kolektory, spojené do jedné souvislé plochy. Na střeše drží za pomocí osmi pozinkovaných háků, pospojované jsou šroubením a zbývá zapojit je na samotnou topnou soustavu. Hlavní část rozvodů z technické místnosti na půdu a zpět už byla přichystána během hrubé stavby, chybí tudíž pouze napojení kolektorů na půdě a v přízemí na akumulační nádrž. K tomu by podle plánu mělo dojít během příštího týdne. Plány ovšem v poslední době moc nevycházejí.

Těsně před dokončením jsou i další dvě stavební záležitosti. Na fasádě se pracuje každý den, chybí už pouze polovina severní stěny a dvojgaráž. Bohužel se zjistilo, že jeden vnější parapet má jiné rozměry než požadované a náhrada bude (snad) dodána až v úterý. Může se však dokončit zbytek a montáž tohoto jednoho parapetu udělat dodatečně. Také ve dvojgaráži už je všechno hotové, byly zatmeleny mezery mezi sádrokartonovými deskami stropu. Zde tedy chybí už pouze vymalovat a namontovat garážová vrata. Když půjde vše podle plánu, bude do konce října hotovo.

Kolektory jsou na slunečné, jižní straně střechy

Zatím jsou tři, do budoucna se možná rozmnoží

Ve dvojgaráži přijdou ke slovu malířské válečky

Make up

Dvojgaráž i samotný dům postupně získávají svou konečnou podobu. Tvar, rozmístění i rozměry byly dány už dříve, posledních pár dní se pracuje na finálních povrchových úpravách. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi make up, protože to není nic funkčně důležitého, veskrze jde opravdu pouze o designové záležitosti.

Co se dvojgaráže týče, jsou kompletně hotové omítky vnější i vnitřní (ty ještě nestačily ani pořádně zaschnout), před dokončením je také sádrokartonový strop. Na mně bude vnitřek vymalovat, na strop opět neoblíbená Struktura a pak všechno dvakrát vybílit. Barva přijde také na podlahu, rozhodl jsem se pro epoxidový nátěr, který vyhovuje jak užitnými vlastnostmi, tak cenou. Doufám, že počasí bude přát a podaří se mi všechno dodělat ještě letos. Hotové je také oplechování střechy, resp. stěn kolem dvojgaráže. Vyjma zmíněných maleb už proto chybí pouze vrata.

Finální povrchovou úpravu už má z poloviny také samotný dům. Fasáda je dokončena na východě a na jihu. Na střechu byly připevněny okapy a svody – zatím samozřejmě pouze na jižní polovině, druhá bude dodělána spolu s fasádou na severu. V rámci prací na fasádě se zároveň montují i exteriérové parapety a dělníci po přestěhování lešení vždy strhnou ochranné fólie z francouzských dveří a oken. Už nyní se tedy můžeme kochat konečnou podobou domu, kterou nekazí žádné nedodělky, či preventivní zakrytí. Pro dokonalý dojem je ještě potřeba umýt okna, ale to také jednou bude...

Jinak pouze pro úplnost: teplá voda nám stále neteče a truhláři se zatím neozvali. Majitel firmy nezvedá telefon, uvidíme, kdo nakonec šatny dokončí.

Make up dvojgaráže uvnitř: ještě spousta práce

Make up dvojgaráže zvenku: moc toho už nechybí

Make up domu poprvé: z poloviny hotovo

Make up domu podruhé: z poloviny nedokončeno

Jedeme dál

Přestože se nám podařilo získat souhlas s užíváním domu, stavební práce neutichají. Čeká nás totiž to samé ještě v případě dvojgaráže. Hlavní aktivity se proto přesunuly sem a intenzivně se pracuje na dokončení hrubé stavby přístřešku pro čtyřkolé kamarády. Aktuálně zrovna na stropu ze sádrokartonu a na vnitřních omítkách. V druhém případě dokonce na několika frontách, aby se práce pokud možno co nejvíce urychlily. Dá se říci, že jsme zhruba v jedné třetině, do konce října však mají dorazit garážová vrata a do té doby bych rád ještě i vymaloval. Počasí je však čím dál tím horší, resp. chladnější, takže doufám, že to vyjde.

Také uvnitř se cosi odehrává. Už před několika dny byly připevněny poslední zařizovací předměty v koupelně, včera se také podařilo truhlářům pověsit boční skříňku a namontovat na ni úchytky. Koupelna je tedy po včerejšku už kompletní, další věci se bohužel truhlářům už tolik nedaří. Hotová je rodičovská šatna, ostatní – ať už obě šatny dětské, vstup nebo spíž – jsou dokončené napůl, či vůbec. Původně plánovaná práce na jedno dopoledne tedy očividně nejde stihnout ani za dva dny.

Od čtvrtka se v domě už topí, takže je v něm příjemné teplo. Zatím to nijak nepřeháníme, dům se pouze temperuje. Bohužel se nějak nedaří dodat teplou vodu, a to i přesto, že teploměr akumulační nádrže ukazuje 55 °C. Nevím, kde je chyba, je ale potřeba jí co nejdříve odstranit. My pravidelně pracujeme na opravných malířských pracích a úklidu, který je vzhledem k tomu, že do domu neustále někdo courá, aby dokončil svých posledních pár procent, dost těžký.

Do konce října (snad) bude hotová i dvojgaráž

Bohužel si totéž netroufnu napsat o šatnách

Až na teplou vodu už nám v koupelně nic nechybí

Finální úpravy

Ledy se přeci jenom hnuly a práce na finálních úpravách jsou opět v plném proudu. Uvnitř se elektrikářům podařilo dokončit jejich misi, to znamená, že byly domontovány poslední čtyři dvojzásuvky v kuchyni spolu se světlem nad kuchyňskou linkou. Také na půdě přibyla dvě světla, v každém štítě jedno. Tím bychom měli mít v domě elektrorozvody hotové, nějaké drobnosti nás ještě čekají ve dvojgaráži.

Dnes měli přijet také truhláři namontovat vestavěné skříně, jako obvykle si však našli nějaký důvod, proč nepřijet. Začínám toho mít tak akorát dost, v telefonátu jsem majiteli oznámil, že pokud nepřijedou zítra, tak ať už nejezdí vůbec. Jednat s firmou HR interiéry je opravdu jen pro silné nátury, je potřeba se obrnit trpělivostí a zatnout zuby.

Největší část prací se tak odehrává již mimo dům. A to nejen proto, že řemeslníci nepřicházejí, ale také proto, že uvnitř chybí už opravdu pouze pár drobností. Ve dvojgaráži přibyly nové trámy, směřující kolmo k těm, jež zde už jsou. Budou mít za úkol pomáhat nést váhu kování garážových vrat a na něj připevněných motorů pro jejich pohon. Na trámech jsou také už profily, na ty zase přijdou namontovat sádrokartony tvořící strop dvojgaráže. I tady se tedy blížíme do finále.

Také práce na fasádě jsou v plném proudu. Východní stěna domu už je napůl hotová, zítra bude dokončená a lešení se posune na jih. Tady jdou práce podle plánu a není si na co stěžovat. Příjemným bonusem je také zkulturnění vstupu do domu. Vznikly improvizované schody zpevněné štěrkem, nemusíme se proto už plahočit v blátě, nebo při výstupu k domu balancovat na paletách. Super.

Kuchyň je po dnešku konečně kompletní

Sbohem, palety! Již vás netřeba

Na východě už je fasáda napůl hotová

Další krůčky

V minulých několika dnech a dnes byly provedeny další krůčky, na jejichž konci je naše přestěhování. Jedná se opravdu o malé části, v celku však nezanedbatelné. Už během víkendu jsme přestěhovali nábytek z dvojgaráže do domu. Menší část, o jejímž umístění bylo rozhodnuto už dříve, přišla do pracovny, ostatní věci, které doposud nemají určení, do nevyužívaného dětského pokoje v podkroví.

Řemeslníci připevnili skládací schody na půdu, nemusíme už tedy používat neoblíbený a neskladný starý žebřík. Ten byl nadobro vystěhován z domu, od nynějška budeme při cestě na půdu využívat tyto nové schody.

Dnes byly také dokončeny práce na rozvodech TV signálu. Anténa a rozvody na půdě byly udělány už dříve, dnes byly zprovozněny všechny přípojky a v technické místnosti nám přibyla na stěně nová krabice. V ní budou soustředěny nejen rozvody TV signálu, ale také internetu. Ten bude zapojený zítra. Ve čtvrtek by měli dorazit také montéři elektronického zabezpečovacího systému, zloději proto mají dnes v noci poslední šanci.

Ke konci se chýlí také práce na podlahách (hurá). Jsou hotové všechny povrchy a lišty kolem stěn, stejně tak lišty přechodové. Chybí pouze ty do dětských pokojů a boční lišta schodiště u třech stupňů. Plán dokončení je stanoven na tento pátek (i když je svátek). Fotky nahraji později, až bude hotovo kompletně.

Také instalatéři/topenáři se činili a hotová je dřezová baterie v kuchyni, připevněny jsou umývátka i se skříňkami v na obou WC a také dveře do sprchy. Chybí tedy už jen přimontovat boční skříňku v koupelně a hlavně zkompletovat topný systém v technické místnosti, abychom mohli topit a vyrábět teplou vodu na sprchování a koupání. Akumulační nádrž a ostatní komponenty podle posledních informací dorazí v pondělí. Podobné zprávy už ale byly několikrát změněny, neberu je proto jako jistou věc.

Také venku se pokračuje. Přední část dvojgaráže je v podstatě hotová, chybí dodělat designové a pohledové části. Pak samozřejmě odvézt veškerý nepořádek nashromážděný uvnitř a dokončit interiér. Práce na den, maximálně dva.

Za domem už je kompletně hotová opěrná zeď. Dokončeny byly také její stříšky, veškerá energie dělníků se nyní soustřeďuje na dlažbu. Dlaždice mizí z přepravních palet a nacházejí své místo na terase. Zatím se dočkala zhruba čtvrtina z nich, počasí se bohužel má zkazit, takže uvidíme, jak budou práce pokračovat. Tak, to by mělo být všechno, snad jsem na nic nezapomněl.

U schodiště se ladí každý detail

Sprchový kout je připraven k použití

Na půdu vede nový žebřík

Stříšky opěrných zdí hotové, dlažba v procesu

Týden podlah – den třetí a čtvrtý

Rychlé tempo prací prvních dvou dní včera a dnes vystřídalo znatelné uvolnění. I přes toto zpomalení však i nadále zůstává v platnosti termín dokončení tento týden, řemeslníci přijdou také v sobotu. Během středy a čtvrtka se dodělalo pouze obložení schodišťových stupňů, ostatní práce stála. Nutno ovšem dodat, že finalizace schodů je podmínkou pro pokračování podlah v podkroví. Dřevěná podlaha byla na beton lepena PUR pěnou, která zároveň plnila vyrovnávací funkci v případě, že nebyly schody zcela rovné. Přestože jsou nyní ještě stále viditelné veškeré nerovnosti, které se samozřejmě po instalaci boční lišty schovají, spojení tmavé krytiny a nerezového zábradlí vypadá skvěle už teď.

Venku před domem zatím tvrdne beton v přední části dvojgaráže, což není vidět. Takže k největšímu viditelnému postupu na stavbě došlo za domem. Zde byly v rámci opěrné zdi dodělány schody na podestu v západní části. Zatím byly jenom vymodelovány z tvárnic, obloženy budou stejnou dlažbou jako terasa. Ta by měla podle posledních informací dorazit příští týden.

Dnes se na pozemku uskutečnila také jedna z posledních schůzek tripartity, jak označuji setkání investor – stavbyvedoucí – stavební dozor. Běžíme už v cílové rovince, proto nepočítám s více než dvěma schůzkami v budoucnosti. Probrali jsme, co se událo, co se uděje, co by se mělo udát a jak by se to mělo udát. Stavební dozor odjížděl spokojený, takže jsem odjížděl spokojený i já.

Nebo jsem tak alespoň odjíždět chtěl. Jenže mě napadlo zkontrolovat dnes dovezené elektrospotřebiče, zejména jestli dorazilo to, co jsem si objednal. Úspěšnost byla 80 % – z pěti přístrojů dorazil jeden jiný, bohužel zrovna varná deska, kterou nutně potřebujeme na pondělí, kdy přijedou montovat kuchyňskou linku. Pro ni je totiž potřeba vyříznout otvor do pracovní desky dle skutečných rozměrů, tudíž musí být fyzicky na místě. A tak začal kolotoč telefonátů já – prodejna, prodejna – dopravce, prodejna – sklad a spousta dalších. Výsledek se dozvím až zítra. Jisté je, že požadovaná varná deska je prokazatelně v Praze, ve skladu vzdáleném 15 km od centrálního skladu mého dodavatele. Dokonce jede i dodávka zboží z Prahy na prodejnu do Ústí nad Labem. Jenže – všechno je dokončené, až když je to papírově vyřízené. A protože se nestačí vyřídit dodací list, faktura, či co, varná deska nejspíš nedorazí... Ach jo.

Zepředu schodiště vypadá pěkně...

... z boku už je to horší

Na schodech se pracuje i za domem