Trubice přemýšlejí

Po dlouhé době bylo u nás zase stavebně živo, dorazilo totiž celkem pět montérů. Na pořadu dne byly poslední dvě důležité akce odehrávající se v interiéru, konkrétně v technické místnosti, ostatní už budou záležitostí bezprostředního okolí domu. Mohu snad proto konstatovat, že to bylo opravdu naposledy, kdy jsme po někom museli uklízet stavební nepořádek uvnitř (a že ho bylo). Co se tedy dnes tak důležitého událo?

Jak jsem se zmiňoval již v minulém příspěvku, na řadu (konečně) přišlo zprovoznění solárních kolektorů, které jsou na střeše už téměř sedm měsíců. Ode dneška tedy plní svou funkci, kterou je technicky vzato ohřev vody jak pro vytápění, tak pro osobní hygienu, finančně vzato šetření nákladů na energie, které by k tomu byly jinak potřeba. Chtělo by se mi napsat, že je škoda, že nemůžu porovnat náklady před a po jejich instalaci, ale není to tak docela pravda. Sice zatím nemáme zkušenosti s celoročním provozem domu, ale vracet zpět by se mi nechtělo. I bez tohoto empirického důkazu totiž věřím, že v konečném důsledku se náklady na nákup a instalaci solárních kolektorů vrátí a ony se vlastně zaplatí samy.

Druhou dnešní akcí bylo dokončení regulace vytápění domu, což úzce souvisí s akcí první. Celému systému bylo zapotřebí dát řád, nebo jinak řečeno mozek, jenž tento řád zajistí. Všechny komponenty – krb, elektrický kotel, solární kolektory, akumulační nádrž, čerpadla apod. – musí být řízeny a usměrňovány tak, aby byl jejich provoz co nejúspornější a výsledků dosaženo co nejefektivněji. To počínaje dneškem zajišťuje inteligentní elektronika od Viessmanna, která se tímto také podílí na šetření nákladů. Jistě, první zimu jsme bez regulace přežili (a přežili bychom jistě i zimy další), stávalo se však, že bylo tepla buď málo, nebo naopak hodně. To už by se tudíž opakovat nemělo.

Teprve po dnešku je tedy systém vytápění opravdu kompletní, vše, co jsem měl v plánu, je na místě. Ovládání je jednoznačně komfortnější, ovšem možností nastavení narostlo a máme se tak zase co učit. Systém totiž není ještě zkalibrovaný a patřičně vyladěný na nás a naše potřeby. To je záležitostí našich budoucích zkušeností a individuálních požadavků. Takovéto učení je však pro mě spíš zábava, takže se konečně naplní Komenského heslo škola hrou.

Mozek celého systému: regulace od Viesmanna

Dnes poprvé jsme ekologicky ohřáli vodu na více než 60 °C

Finální stav rozvodů v technické místnosti

Po půl roce

Po čtyřech měsících se opět vracím k psaní blogu o naší stavbě, abych zachytil aktuální situaci a dění od začátku roku. Tato pauza byla vynucena tím, že zima byla letos opravdu dlouhá, a tak se nedalo nijak pokračovat. Veškeré hlavní aktivity – finální zemní práce, plot, zpevněné plochy atp. – se totiž v budoucnu budou opět odehrávat venku, nezbývá tudíž než vyčkat na příhodné teploty a celkově na lepší počasí. Když v polovině dubna zima konečně řekla své definitivní sbohem, vystřídaly jí časté deště, takže půda doposud neměla šanci vyschnout.

Když nad tím tak přemýšlím, ve skutečnosti už se nejedná o stavbu. Jak je patrné z názvu dnešního příspěvku, tak už šest měsíců v domě bydlíme. Avšak přestože dům jako takový stojí, je zapotřebí zvelebit jeho okolí a vnitřek. I když se vesměs nejedná o nic závratného, je stále co zařizovat, přidělávat, přivrtávat a smontovávat. Co se tedy změnilo?

Až na obývací prostor, kde není mimo lampy nic, a na ložnici, kde je jen objímka s žárovkou, máme všude lustry. Celý dům je tedy už osvětlen a netápeme ve tmě. Posun od dob běhání s dvěma lampičkami z místnosti do místnosti znatelný. Nakoupili jsme také další zařizovací předměty ulehčující každodenní provoz, jako jsou například držáky na ručníky, dávkovače mýdla a garnyže, takže bydlíme civilizovaněji než v začátcích. Doladili jsme i některé designové záležitosti, kam patří zejména dokončení dominanty obývacího pokoje, tedy krbu. Výklenek vedle krbové vložky je už zcela zaplněn imitačním dřevem. Stálo to několik várek břízových větví prošlých cirkulárkou a neuvěřitelné množství času stráveného skládáním jednoho kousku vedle druhého a kombinováním různých průměrů tak, aby dokonale zaplnily vymezený prostor.

Suma sumárum se dá konstatovat, že vnitřek domu máme kompletně zařízený, a to včetně dětského pokoje, který se podle mne povedl. V podstatě nám chybí už jen pohovka do obývacího pokoje, to však bude ještě běh na dlouhou trať.

Po půl roce pravidelné docházky na poštu jsme si konečně pořídili poštovní schránku. Myslím, že zatím nám do ní chodí jenom letáky, ale jednou se určitě zadaří a najdeme i nějaký dopis. Dalším úspěchem je dokončení, resp. doladění zabezpečovacího systému dle našich požadavků. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to podařilo. Koupili jsme také 10 m³ tvrdého dřeva do krbu. Až bude dřevník, tak bude pěkně vyskládané, zatím je složené na hromadě na terase, kterou z poloviny zabírá. Nic dalšího hodného za zmínku mě už nenapadá.

A co nás ještě letos čeká? Mimo již zmíněného dřevníku je začátkem května – přesně sedmého – nahlášený termín na zprovoznění solárních panelů a regulace vytápění. Konečně si tedy snad trubice na sebe začnou vydělávat a v létě si elektrický kotel ani neškrtne. Zároveň by nemělo docházet k přetápění domu a takto zbytečně vzniklým nákladům. Dále bychom rádi naposledy pozvali bagristu a dodali pozemku finální podobu. Dodělá se také dvojgaráž, kde chybí ještě jednou zbrousit sádrokartony, pak vymalovat a na podlahu epoxidový nátěr. Plus ještě pár dalších drobností, jako jsou venkovní kohoutky a zásuvky. A jako třešnička na dortu, pokud půjde všechno podle našich představ, se dodělají zpevněné plochy před domem. Zatím bez plotu a brány s pojezdem, bohatě bude stačit normální přístup do domu.

Slavnostně prohlašuji krb za dokončený

Poštovní schránku ještě musím označit

Tohle všechno jednou prolétne komínem

Hodnocení dodavatelů

Letošní rok je pomalu minulostí a mně se zdá, jakoby trval opět o něco kratší dobu než ten předešlý. Prolétli jsme jím rychle jako na tobogánu, ovšem i během této zdánlivě krátké doby nám nadělil spoustu novinek. A protože je tento blog o stavbě našeho domu, budu se i v aktuálním příspěvku držet tématu. Konec roku je tradiční čas bilancování a ohlédnutí se za uplynulými měsíci. Ani já nezůstanu pozadu a v následujících řádcích stručně zhodnotím dodavatele na naší stavbě a pokusím se jednoduše shrnout své zkušenosti s nimi.

Jiří Kříž – Majitel, mozek a logistik stavební firmy Nika, ke které se vyjádřím o odstavec níže. Zároveň i projektant, který náš dům navrhl, resp. naše přání přenesl do podoby stavebních plánů. Na projektu jsme pracovali přes čtyři měsíce, během nichž jsme pana Kříže zahlcovali smysluplnými i nesmyslnými požadavky, změnami a úpravami. On je trpělivě zanášel, plány měnil a snažil se nás také korigovat. Pro mě osobně byla práce na projektu bezproblémová a běžela hladce. Pokud bych vybíral znova, opět bych se na něj obrátil. Na druhou stranu je pan Kříž projektant, ne architekt, je proto potřeba mít vlastní představu a přinášel své nápady. Doporučil bych proto těm, kteří mají jasnou vizi a vědí, co by chtěli. Pro někoho, kdo má teprve mlhavou představu stylu „menší rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu s velkým obývacím pokojem“ to není správná volba.

Nika stavební – Firma dodávající drtivou většinu stavebních prací na našem domě, zosobněná výše zmíněným majitelem panem Křížem. S tím jsem jednal po celou dobu, a proto firma a on pro mě jedno jest. Pan Kříž je velice ochotný, přístupný ke změnám a otevřený vyjednávání. Své kontakty dokáže využít i ve prospěch investora, je flexibilní a schopný reagovat rychle v případě, že budete chtít udělat na stavbě operativní změnu v materiálu, umístění okna atp. Většinu starostí nese sám, o stavbu se pravidelně zajímá a obhospodařuje po všech stránkách, aktivně spolupracuje s ostatními dodavateli. Při fakturaci je přesný, vícenáklady byly vždy sjednány předem. Samozřejmě jsem se potkával i s dělníky, hodnotit každého zvlášť však nehodlám. Obecně lze říci, že i zde byli řemeslníci lepší i horší, a i zde platí kontrolovat, kontrolovat a ještě jednou kontrolovat. Práce je na 98 % kvalitní, zpětná vazba od ostatních dodavatelů byla vždy pozitivní. Ke konci stavby se vyskytlo pár nesrovnalostí menšího charakteru, které připisuju na vrub hektickému období před zimou, kdy chtějí všichni bydlet. Náprava však byla rychlá a na vrub dodavatele. Předpokládám proto, že ani s případnou reklamací nebude problém, i když zkušenost zatím chybí. Mohu proto vřele doporučit všem, kteří chtějí začít stavět.

Vladimír Čapek – Stavební dozor dohlížející na kvalitu a způsob provádění stavebních prací. Člověk s dlouholetými zkušenostmi v oboru, realisticky nahlížející na věc a snažící se dosáhnout optimálního výsledku s ohledem na rozpočet investora. V diskuzích s panem Křížem nalézal vhodná řešení, jako bonus hodnotím bezplatné telefonické konzultace na různá témata. Jeho pomoc byla neocenitelná, přesto však nákladově nevýznamná. Zcela určitě doporučuji při jakékoliv stavbě zajistit si vlastní stavební dozor, ideálně formátu pana Čapka.

Vladimír Břehovský – Na stavbě působil pouze den, než jsem ho vyhodil. Před firmou Břehovský jsem už důrazně varoval ve svém příspěvku s názvem Třetí den bagrování v červenci 2011. Jedná se o neseriózní firmu nabízející nekvalitní služby. Mé zkušenosti jsou otřesné, viz bagrista, jenž se přiznal, že daný typ bagru řídí poprvé, či snaha vytáhnout ze mě peníze tvrzením, že práce budou trvat 14 dní (nakonec bylo hotovo za 3 dny). Opakovaně apeluji na všechny čtenáře – spolupráce s touto firmou by byla velkou chybou!

Petr Kůstka – Pana Kůstku jsem oslovil, protože Vladimír Pavle byl pracovně vytížený a já nutně potřeboval vybagrovat prostor pro budoucí dvojgaráž. Na stavbě také působil jenom jeden den, víc totiž nebylo potřeba. Práce byla odvedená rychle, kvalitně, dle požadavků a za předem dohodnutou cenu. Celkově lze tudíž hodnotit výborně, jako plnohodnotnou náhradu Vladimíra Pavleho a v případě potřeby bych se na tohoto bagristu s klidem znovu obrátil.

Vladimír Pavle – Tento člověk prováděl 95 % všech výkopových a zemních prací na naší stavbě. Pokud se ho podaří odchytit, může se člověk spolehnout na kvalitně a rychle odvedenou práci bez prostojů, s použitím hlavy a dle požadavků investora. Disponuje také nákladními automobily a dokáže proto zakázku komplexně obstarat sám, včetně odvozu zeminy. Bohužel cena jeho práce nepatří mezi nejnižší, nepatří ani mezi průměrné. Osobně ji hodnotím jako středně vysokou, což může někoho odradit. Jde-li vám však o kvalitu a nechcete dělat kompromisy, určitě mu zavolejte.

GeoWorks (Pavel Hromas) – Zde není hodnocení tak jednoduché. Všechno běželo jak má do té doby, než mělo dojít k vyrovnání závazků. Jednání před započetím prací byla věcná a seriózní, majitel firmy se i s bagristou přijeli na pozemek podívat a dohodli jsme, co se bude dělat. Bagrista odvedl podle mě kvalitní práci, pracoval rychle a přemýšlel u toho. Bohužel urazil kousek vrchní části fasády na rohu domu, což se i při nejlepší vůli stává a není to žádný průšvih. Ovšem postoj majitele k nápravě byl naprosto šokující. Absolutně nechtěl slyšet nic o vlastní zodpovědnosti, veškerou vinu svaloval na mě (!) a nápravu odmítl. Můžu proto být rád, že se nestalo nic většího a z důvodu, že se majitel nedokáže ke vzniklým problémům postavit čelem, nemohu tuto firmu nikomu v žádném případě doporučit.

Standa – Ve Svádově a okolí známá postava, všichni ho znají stejně jako on zná všechny, s každým si tyká a vůbec. Provádí práce všeho druhu, od sekání trávy, přes výkopy základů, odstraňování náletů až po pomoc při zdění. Zkrátka za vás udělá všechno, co se nechce dělat vám. Rychle, levně a kvalitně. Používá totiž při práci hlavu a i když tak na první pohled nevypadá, dokáže si poradit s lecjakým problémem. A přestože má hluboko do kapsy, jedná fér. Nemusíte mu stát neustále za zadkem, aby vás nenatáhl jako jiné, zavedené firmy. Mohu ho vřele doporučit všem, zatím se předvedl jenom v dobrém světle. Pokud příště narazím opět na něco, do čeho se mi nebude chtít, vím, komu volat.

Staviva hobby, DEK Trade, Ptáček, Planeo elektro – Staviva Hobby dodávaly většinu stavebního materiálu, DEK Trade tu menší část plus materiál pro střechu, Ptáček veškerou sanitu, obklady a dlažby a Planeo elektro elektrozařízení kuchyně. Obecně platí, že jsem dodavatele vybíral nejen na základě ceny, ale také toho, zda dodavatel dokáže obstarat celou zakázku, přichází s vlastními substituty, jaké jsou možnosti reklamace, vrácení nepoužitého materiálu, vstřícnost obchodních zástupců atd. Nemá cenu probírat každého do hloubky, vše shrnu do jedné věty. Staviva Hobby: ochotní jednat o ceně, sehnat a obstarat co je potřeba, zpětně odebrat nepoužitý materiál. DEK Trade: ochotni jednat o ceně, seženou většinu objednávky, ale ne všechno, vstřícnost. Ptáček: podle mého názoru nejlepší dodavatel v oblasti sanity, a to jak s ohledem na cenu, tak šířku portfolia, dopravu, servisu, služeb, není však možné měnit zakázku operativně. Planeo elektro: ochotni jednat o ceně, seženou, co chcete vy, ne co potřebují prodat, vstřícný personál, doprava a služby bez problémů, sehnat zakázku však trvalo déle, než jsem čekal. Každopádně bych se na každého z výše uvedených dodavatelů jistě obrátil znovu.

PD okna – Menší firma dodávající otvorové výplně značky Slovaktual. Ty jsem si vyhlédl již na For Archu a dodnes je považuji za jedny z nejkvalitnějších. U oken a dveří je totiž nutné porovnávat spoustu parametrů, ne jenom cenu jako u stavebnin, kde cihla Porotherm je pořád cihla Porotherm. Důležité také je, zda má dodávající firma vlastní montáž a na kolika zakázkách získala zkušenosti. Po důkladném výběrovém řízení jsem zvolil PD okna a nelituji. Jsou ochotní vyjednávat o ceně, splnit vaše nestandardní požadavky, věnují se zakázce od začátku až do konce a zajistí kvalitní montáž (dle názoru mého stavebního dozora a dosavadních zkušeností). Seřízení po určité době je zdarma, připomínky, úpravy a opravy řeší rychle a bez zbytečných výmluv. Jsou proaktivní a flexibilní při přizpůsobování se časovým potřebám zákazníka. Mohu doporučit všem, kteří uvažují o nových oknech nebo o jejich výměně.

Boulit – Dodavatel interiérových dveří, ke kterému nemám absolutně žádné výhrady. O ceně se sice moc jednat nedá (není však ani tak vysoká), zakázka však byla dodána v dohodnutém termínu, kvalitě a ceně. Všechno běželo jako po drátkách, žádná překvapení se nekonala. Přidám-li k tomu nevídanou ochotu prodejců věnovat se zákazníkovi a techniků přijet, zaměřit, řešit nestandardní požadavky, komunikovat a spolupracovat se zástupci stavby, máme dokonalý koktejl, jenž se bohužel ani po více než dvaceti letech tržního hospodářství a konkurence jen tak nevidí. Absolutně žádný problém nebyl ani v případě naší žádosti na dodatečné seřízení dveří poté, co jsme začali topit. Vše zdarma, bez řečí a s úsměvem. Velká jednička s hvězdičkou.

Eurokrby – Jak je z názvu patrné, jde o firmu dodávající krby a krbové vložky. Vzhledem k tomu, že se z mého pohledu jedná o důležitou součást domu a jeho systému vytápění, neoslovoval jsem žádné menší a neznámé společnosti, ale soustředil se pouze na zavedená jména. Eurokrby proto neměly velkou konkurenci. Cenově se pohybují ve stejné hladině jako jim podobné firmy, přesvědčila mě však ochota majitele a jeho spolupracovníka komunikovat se stavební firmou a předcházet tak případným problémům. Práce byla provedena v termínu a podle mě kvalitně, ovšem menší designové nedostatky lze nalézt. Možnost jednat o ceně, podmínkách smlouvy a individuální a proaktivní přístup před provedením zakázky jsou hlavní pozitiva tohoto dodavatele, nemohu se však zbavit dojmu, že ochota znatelně poklesla po zaplacení celé požadované částky. Zatím (zaplaťpánbůh) nemám zkušenosti s řešením reklamací. Pokud bych se rozhodoval dnes, nejspíš bych tuto firmu oslovil znovu, ovšem i z toho důvodu, že moc možností není a pozitiva převažují nad negativy.

Podlahy Hiřič – Tato firma nám dodala veškeré podlahové krytiny vyjma dlažby. Stejně jako u krbů jsem se i zde soustředil na zavedená jména, ovšem v tomto oboru je o poznání větší konkurence. Ceny jsou veskrze stejné napříč trhem, smlouvat se o nich moc nedá. Prodejce i majitel firmy jsou ochotní a proaktivní, věnují se zákazníkovi a snaží se vyhovět jeho stylu. Upozorňují na různé akce a možnosti slev, přináší vlastní pohled na věc a pomáhají v nelehkém výběru materiálů, barev a vzorů. Stejně tak dělníci jsou přívětiví, bez řečí a s dobrými nápady řeší nejen chyby řemeslníků před nimi, ale také případné reklamace. Zde totiž bohužel už zkušenosti s opravami vzniklými během pokládky máme, a to ve více místnostech a u více materiálů. Nejedná se o žádné velké nedostatky bránící v užívání, s ohledem na cenu zakázky však zamrzí již jejich samotná existence. Kvalita montáže by proto z mého pohledu mohla být rozhodně lepší. Dodávka nebyla provedena ve smluveném termínu, nakonec trvalo dvojnásobnou dobu, než bylo vše hotové. Z těchto důvodů si nejsem úplně jistý, zda bych podruhé vsadil na stejnou kartu, nebo se spíše poohlédl jinde. Vidím to padesát na padesát.

Pokorná – Výběrové řízení na dodavatele kuchyně bylo dlouhé a velice detailní. Postupně odpadávali další a další uchazeči, až jsme se rozhodli pro firmu Pokorná. Práce na návrhu kuchyně a výběru materiálů, barev a vybavení byly podobné u všech oslovených firem. Lišily se pouze tím, zda jsou komponenty prefabrikované, či zda jde opravdu o řemeslnou výrobu. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli kuchyň skutečně na míru, soustředili jsme se na variantu číslo dvě. Druhým rozlišujícím prvkem byl individuální přístup a ochota prodejců a montérů. Obojí je podle mě u firmy Pokorná na vyšší úrovni, než je průměr celého trhu. Dalším plusem byly letité zkušenosti s výrobou kuchyní a dobré reference kamarádů a známých. Do skupiny spokojených zákazníků nakonec patříme i my. Zakázka byla dodána včas, dle požadavků, v dohodnuté kvalitě a ceně, která ovšem nebyla nejnižší. Doposud jsme bez problémů řešili pouze jedinou drobnou reklamaci, veškeré nedostatky byly bez řečí vyřešeny ihned v procesu předávání díla. Budu-li kupovat novou kuchyň, opět se na firmu Pokorná obrátím.

HR interiér – Od této truhlářské firmy jsme si nechali zhotovit vybavení koupelny, šaten, spíže a vstupní chodby. Během předrealizační fáze se neobjevily jakékoliv problémy, jednání o cenách, materiálech, rozměrech atd. byla korektní a věcná, majitel byl nejen ochotný, ale přinášel i vlastní smysluplné nápady. Realizační fáze už bohužel vypadala jinak. Zakázka byla dodávána po kouskách, termíny se neustále posunovaly, výmluvy kupily. Nakonec se po více než třech měsících podařilo dodat vše, co bylo objednáno, kvalita byla zhruba na 90 %, a tak opravy menšího charakteru (polička nakřivo, dvířka nerovná, chybějící záslepky) tudíž nutné. A kolotoč telefonátů na téma „kdy někdo přijede“ se rozjel nanovo. Suma sumárum: ceny příhodné, kvalita výrobků celkově není nejhorší, avšak ani výborná, navíc je to o nervy. Podruhé bych raději sáhl po jiném dodavateli a totéž doporučuji všem čtenářům blogu.

Feya – Truhláři z této firmy nám dodali vybavení do obývacího pokoje, tzn. konferenční stolek, stolek pod TV, knihovnu a poličky. První kontakt s majitelem společnosti byl velice pozitivní, sám majitel byl příjemný, ochotný, nápomocný a přicházel s vlastními nápady. Musím říct, že to bohužel není v dnešní době úplně standardní, i když by se to zdálo jako samozřejmost. Stejně tak realizační fáze byla bez jakéhokoliv problému. Vše bylo vyrobeno přesně podle zadání, dodáno v termínu a zatím jsme na nábytku neshledali žádné vady. Přidám-li k tomu ještě skutečnost, že z více než desítky oslovených firem byla tato nejlevnější, dostanu bezvadný koktejl nadprůměrně příjemného zákaznického přístupu, kvalitních služeb a perfektního zpracování. Rozhodně všem čtenářům doporučuji tuto společnost v případě potřeby oslovit, sám se na ní v budoucnu s důvěrou obrátím.

Kelcom – Dodavatele zabezpečovacího systému jsem vybíral relativně dlouho a podrobně, abych nakonec zjistil, že rozdíly mezi jednotlivými systémy a jejich dodavateli jsou minimální. Vítězem se stala firma Kelcom, s níž mám veskrze pozitivní zkušenosti. Dokáží se přizpůsobit individuálním požadavkům a termínům realizace zákazníka, přinášejí vlastní invenci, nezahlcují zbytečnými součástmi systému s cílem vytáhnout z investora víc peněz, ochota majitele i montérů je vysoká. Vyskytl se pouze jediný problém v propojení zabezpečovacího systému a garážových vrat, a to i přesto, že jsem byl majitelem opakovaně ubezpečen, že to problém nebude. Na jeho řešení stále pracujeme, nemůžu proto dát 100 %. Každopádně firmu Kelcom můžu doporučit, pozitiva jednoznačně převažují.

Petr Voldán – Tato zámečnická firma nám dodala interiérové nerezové zábradlí. Od samotného počátečního nákresu rukou, přes finální výkres s kótami, výrobu až po dodávku se nevyskytl absolutně žádný problém. Majitel ve fázi návrhu akceptoval naši představu a převedl jí do realizovatelné fáze. Sám vymýšlel systém napínání, ukotvení a další technická řešení, dodávka dorazila v termínu a požadované kvalitě, ochota jeho a jeho zaměstnanců je vysoká. Projevilo se to také nedávno, kdy se naší chybou objevily na zábradlí skvrny. Přesto si za jejich odstranění neúčtoval vůbec nic, dá se proto předpokládat, že příp. reklamace by taktéž proběhly k naší spokojenosti. Přidám-li ještě příhodnou cenovou politiku, nezbývá než konstatovat, že se jedná o kvalitního dodavatele, kterého mohu všem jednoznačně doporučit.

Redoma – Výběr garážových vrat byl stejně složitý jako výběr otvorových výplní. Hodnotil jsem a vybíral dlouho, nakonec padlo rozhodnutí oslovit firmu Redoma z Děčína. Důvodů bylo několik: dodavatel kvalitních vrat Hörmann, nižší cena oproti konkurenci za stejný produkt, ochota a vstřícnost prodejce, spolupráce se stavební firmou v předrealizační fázi. Samotná montáž je otázkou jednoho dne a víceméně na ní není co zkazit. Víceméně. Ať už to bylo vlivem mrazu během montáže, nebo kvalitou montérů samotných, vrata při posunu vržou, klepou se a je potřeba je seřídit. Komunikace ze strany dodavatele však po zaplacení celé částky citelně oslabila, trvá i několik dní než se prodejci dovolám, leckdy pomáhá až intervence majitele. Proto se jen těžko domlouváme na termínu opravy. Reklamace tak zatím neprobíhá podle mých představ (vlastně neprobíhá vůbec) a absolutně nejsem spokojený se záručním servisem. Během stavby jsem se do této situace dostal pouze jednou, a to s touto firmou. Pokud bych znovu vybírat dodavatele garážových vrat, společnost Redoma bych vynechal. Po dosavadních zkušenostech ji nemohu doporučit.

Zámečnictví Jiří Hašek – Poté, co se pan Voldán rozhodl ukončit podnikání, musel jsem se rozhlédnout na trhu po jiném dodavateli vjezdové brány a vstupní branky. Ve výběrovém řízení zvítězil Jiří Hašek, majitel a zámečník v jedné osobě. Cena v nabídce byla jedna z nejlepších, kvalita dodaných výrobků a montáže se prozatím zdá být v pořádku. S panem Haškem osobně se dá velice dobře diskutovat, snaží se vyhovět představě investora, sám navíc přichází na možná řešení a vylepšení. Stavební přípravu řešil napřímo s panem Křížem, což mi ušetřilo spoustu času a nedorozumění. Vyjma brány a branky jsme se nakonec domluvili i na dodávce pozinkovaných plotových sloupků, které maximálně splňují naši představu. Opravy a stížnosti řeší rychle, seřízení brány proběhlo do druhého dne. Pokud budu v budoucnosti potřebovat vyrobit něco z kovu, jistě se na něj znovu obrátím.

David Helebrant – Bez služeb geodeta se při stavbě domu neobejdete, geometrický plán s kulatým razítkem vám nikdo jiný nevystaví. Pravidla a cenová politika je však v tomto oboru rigidní a netržní, víceméně proto rozhodují spíše časové možnosti, osobnostní rysy a ochota daného člověka. Pan Helebrant rozhodně patří mezi ty, které rádi uvidíte, nesnaží se hledět pouze na vlastní zájmy, naopak bere v potaz také investora. Rád s ním spolupracuji, je vstřícný, ochotný přizpůsobit se termínům zákazníka, odvádí kvalitní služby s krátkou dobou dodání. Potřebujete-li zaměřit dům či pozemek, určitě mu zavolejte.

Milan Týce – Firma na výškové práce, kterou jsem najal na pokácení více než třicetimetrové břízy stojící na místě budoucího domu. Moc jsem mezi firmami nevybíral, dostal jsem tip a rovnou jsem zavolal. Práce byla odvedena v termínu, za předem dohodnutou cenu (kompromis mezi mou a jejich představou), jako bonus jsem obdržel nařezání kmene na metrové kusy. Moje jednodenní zkušenost je tudíž taková, že bych se na tuto firmu v případě potřeby opět obrátil. Nemám, co bych vytknul, ani co bych vyzdvihl.

A na konec ještě jedna poznámka. Pokud se Váš názor a zkušenosti neshodují s mými, tak se nedá nic dělat. A pokud byste rádi získali více informací, neváhejte a napište mi.

Prostor uzavřen

Poté, co se termín montáže garážových vrat o několik dní oproti smlouvě posunul, a poté, co přišly nejdříve jedny vrata stříbrné a druhé bílé, se nakonec podařilo všechno sladit a na stavbě se sešly dvě montážní party. První měla za úkol namontovat garážová vrata a druhá dokončit instalaci zabezpečovacího systému a jeho vyladění podle našich představ.

Jako obvykle samozřejmě nešlo všechno úplně hladce. Kolem desáté hodiny ranní jsem přijel na místo, abych obhlédl terén. První informace, kterou jsem po příchodu obdržel, byla, že jsou trámy, jež mají nést konstrukci vrat, posunuté oproti zaslanému plánu o několik centimetrů. Prostě zednická míra. V konečném důsledku to znamenalo trámy pomocí vrtačky hledat a nutnost vyříznout do sádrokartonu díru. Trámy totiž byly zároveň zapuštěné a nebylo možné přichytit k nim konstrukci bez tohoto zásahu. No nic, přeci jenom je to dvojgaráž a nemusíme si hrát na úplně designově čistou a řemeslnicky dokonalou práci. Na druhou stranu však zamrzí i takové banality, jako že není kouřové čidlo uprostřed místnosti a klávesnice na sloupku také není vystředěná.

Spolu s vraty se totiž montovaly poslední komponenty zabezpečovacího systému a tento se ladil do finálního stavu. Stavba byla rozdělena do tří zón, přičemž každá se dá ovládat zvlášť. Zástupci firmy Kelcom dnes ovšem, jak jsem se již zmínil, nedorazili zcela náhodně. Naopak bylo vše předem domluveno, neboť naším požadavkem bylo, aby vrata dokázala „komunikovat“ se zabezpečovacím systémem, resp. aby jeho elektronika poznala, kdy jsou vrata zavřená, kdy otevřená a zároveň zda byla otevřena pomocí dálkového ovladače, či násilně.

A tady nastala další komplikace. Relé vrat si – jak se zdá – ne zcela bezchybně s alarmem rozumí, a tak se nepodařilo tohoto kýženého cíle dosáhnout. Zatím se prostě musí kódovat a dekódovat ručně. Během dne jsem vzniklou situaci ještě řešit se zástupci obou firem a doufám, že se nakonec podaří najít vhodné řešení. Výsledkem dnešního dne je tedy namontovaná dvojice vrat a dokončený zabezpečovací systém. Zbývá už jenom donutit oba komponenty ke vzájemné spolupráci.

Nejdříve je potřeba všechno pořádně naměřit...

... a pak už to zbývá jenom namontovat

A to i za použití hrubé síly

Výsledek však stojí za to

Po měsíci

Listopad uběhl jako voda a než jsme se stačili pořádně rozkoukat, bydlíme v novém domě už měsíc. Postupně se zabydlujeme, kupujeme další potřebné vybavení a svítidla (lustry už jsou skoro v celém domě) a učíme se využívat veškeré zařízení a přístroje. Pravidelně zatápíme v krbu, zvykáme si na každodenní režim spojený s pracovními povinnostmi a s každým dalším přibývajícím dnem nám to přijde snazší a přirozenější. Příroda se však chystá k zimnímu spánku, teploty proto klesají stále níž a níž a nebude dlouho trvat, než napadne první sníh. Co důležitého se tedy během prvního měsíce událo?

Vedle zapojení (ovšem stále ne zprovoznění) solárního systému je nejdůležitější událostí změna produktu v oblasti dodávky silové elektřiny z dočasného na trvalý. Konečně se mi totiž podařilo nahradit jednotarifní stavební proud příjemnou sazbou D45d, která zajišťuje dodávku silové elektřiny v nízkém tarifu 20 hodin denně, ve vysokém poté 4 hodiny denně.

Předcházelo tomu však řada komplikací na straně ČEZu, který beze zbytku využívá možnosti vyřídit žádost o změnu do 30 dní. Proč by taky pospíchali a měnili tarif na levnější? Navíc když po více než měsíci konečně přijde návrh smlouvy, neumí uznat svou vlastní chybu, snaží se práci přehodit na klienta a v případě smlouvy sepsané pracovníkem ČEZu v neprospěch ČEZu je schopný již uzavřený a podepsaný kontrakt prohlásit za neplatný a vyděračskými technikami nutit zákazníka k podpisu smlouvy nové, pro ČEZ výhodnější. Holt je to monopol a funguje zde „chceš proud, skákej, jak mi pískáme, jinak si nezatopíš a televizi nepustíš“. Nehodlám proto po těchto hrozných a potupných zkušenostech odebírat silovou elektřinu od společnosti využívající mafiánské techniky.

Dorazila také nová popelnice, takže už nemusíme igelitové pytle s odpadky distribuovat všude možně. Zdá se to jako banalita, ale absence popelnice přidělává docela dost starostí. Podařilo se také odvézt veškerý stavební nepořádek z dvojgaráže, takže už zde zůstaly pouze věci potřebné, či upotřebitelné. Byla toho pěkná hromada. Většinu jsem odvozil po částech v autě, o velké, neskladné a těžké věci se však musel postarat stavbyvedoucí. Po přidělání garážových vrat do dvojgaráže nejspíš opět nějaké další věci přibudou, neboť se přestěhují z technické místnosti, nebude toho však moc.

Ke dvojgaráži se váže také poslední událost. Byl dokončen omyvatelný sokl i zde, navíc byla nopová fólie přidělána v horní části lištou, která by měla zabránit zatékání vody. Snad už proto nebudou zdi dvojgaráže vlhké, během zimy co nejvíce vyschnou a na jaře dokončím interiérové malby i v příbytku pro auta.

Co se bohužel nestihlo, jsou finální terénní úpravy. Chtěl jsem nechat zakopat oba IBC kontejnery na dešťovou vodu vedle dvojgaráže, napojit je na drenážní a okapní systém, srovnat terén podél domu a zbavit se hromady hlíny za domem. Kvůli počasí se to však nepovedlo, téměř každý den pršelo a půda nestihla vyschnout. Nezbylo proto než bagr odvolat a přesunout zemní práce až na jaro.

Zcela nová, ještě nepoužitá nádoba na odpad

Ve dvojgaráži zůstala pětina věcí

Solární spolek

Po delší době se u nás zase děly nějaké stavební práce. Nebo spíš montážní, stavebních už moc nebude, a pokud nějaké větší, tak až příští rok. Letos zbývá pouze dokončit několik drobných nedodělků, než udeří zima. Mezi ně patří např. dodělat fasádní sokl na dvojgaráži nebo zadělat díru ve zdi okolo trubek od solárních panelů.

Ale zpátky k tomu, co se vlastně událo. Tramtadadááá – konečně se podařilo propojit solární panely s akumulační nádrží. Čekali jsme dlouho, ale nakonec vytvořily panely a banda za pomoci topenářů nový zájmový spolek. Spolčili se do systému, jehož největším zájmem bude ušetřit nám peníze, ovšem až po tom, co jich sám spolyká dostatečné množství. Cesta pro teplonosnou kapalinu, vedoucí od čerpadla v technické místnosti dále nosnou zdí až na půdu, zde podlahou ke střeše a větracími taškami ven k panelům, skrze ně a stejnou cestou (ovšem v opačném pořadí) zpět je tedy kompletní.

Nyní budeme opět čekat a doufat, že nebude trvat dlouho, než se dostaví expert, který umí celý systém oživit a naregulovat. Pak doufám přinese nějaký užitek, pokud možno nemalý. Nové trubky a budíky zatím celý systém – alespoň na první pohled – zkomplikovaly a v technické místnosti to nyní vypadá jako na těch fotkách, které jsem ještě před rokem studoval. Dát do kupy takový systém opravdu není žádná legrace.

Prostupy střechou jsou zajištěny odvětrávacími taškami

Na půdě se vedení napojilo na stávající trubky...

... a odtud dál až do akumulační nádrže

Po týdnu

Startovací týden v našem novém domě máme za sebou, nastal tedy čas na prvotní sumář toho, co všechno se během něj událo. I když je na komplexní hodnocení ještě brzo, přeci jenom nějaké drobné zkušenosti máme.

Už je to tak na světě zařízené, že pozitivní věci většinou přebijí ty negativní. Špatné známky u zkoušky nejsou tak důležité, pokud je složena zkouška samotná, bolest z porodu není tak velká po setkání s novým potomkem a bydlení v novém domě není tak hrozné, i když spousta věcí k dokonalosti ještě chybí. A tak ani nám zpočátku moc nevadilo, že v celém domě není žádný lustr, jediné světlo bylo to nad linkou a nad schody. Nezbylo tudíž nic jiného, než neustále běhat s lampičkami z jedné místnosti do druhé (v horším případě z patra do patra), abychom alespoň něco viděli. Nutno sebekriticky podotknout, že nákup svítidel jsme podcenili, během posledních pár dní jsme však nějaké resty dohnali, takže máme osvětlené zhruba dvě třetiny domu.

Učíme se také žít v domě, to znamená obsluhovat technická zařízení pro topení a přípravu teplé vody. Jsme zatím na začátku, systémy ještě nejsou dokončené a navíc je potřeba „vychytat“ regulaci v jednotlivých místnostech, což je záležitost individuální u každého domu. Stane se proto, že voda není dostatečně teplá, že je v domě přetopeno, nebo naopak tepla málo. S každým přibývajícím dnem je to však lepší a lepší, až to nakonec bude úplně nejlepší.

Pravidelně zatápíme v krbu, takže už je sklo pěkně očouzené, a začínáme využívat vymoženosti moderní techniky. Myčka už je v provozu a byl jsem příjemně překvapen její tichostí. I když člověk stojí přímo u ní, není slyšet téměř nic. Indukční deska a trouba ještě testem neprošly, ovšem nakoupili jsme nějaké nové nádobí. Provedli jsme také velký nákup potravin, takže ani lednici už nemáme poloprázdnou. Přidělal jsem na strop v technické místnosti sušák na prádlo, dochází k pravidelnému úklidu a přibývají čistě umytá okna. Zkrátka se pomalu zabydlujeme a nacházíme pro věci jejich správná místa – v koupelně, šatnách, pracovně... Na druhou stranu nám bohužel při praní vytekla pračka, takže máme ke všem těm starostem o jednu navíc. Doufám, že ještě nedosloužila, přeci jenom už jí pár let máme.

Včera jsme celá rodina přestali být obyvateli Ústí nad Labem a stali se domorodci. Na Obecním úřadě ve Velkém Březně jsme změnili adresu trvalého pobytu, takže máme střihnutou občanku. Hned jsme přišli o stovku za administrativní úkon a zaplatili odvoz odpadu do konce letošního roku. Ovšem popelnici prý dovezou až za čtrnáct dní.

Chytré řešení pro malé prostory

Hoří!

Po několika dnech v domě jsme se konečně odhodlali také zatopit v krbu. Vložka už je zapojená několik měsíců, ještě ani jednou se v ní však oheň nerozdělal. Jednalo se tak v podstatě také o zkoušku toho, zda je všechno správně postaveno a zapojeno. Proto jsme si na toto poprvé pro jistotu pozvali odborníka topenáře a provedli jej pod jeho dohledem. Od zítřka už ale samostatně.

Výsledek dopadl na výbornou, všechno fungovalo tak, jak má, vložka, komín i trubky testem bez problémů prošly. Teplota v akumulační nádrži začala stoupat i bez použití elektrického kotle během několika minut. Další důležitá součást zprovozněna, doufám, že nám ušetří pár peněz během zimy. A kdyby náhodou ne, už ten pohled... Mimo jiné jsem také zjistil, že teplo z krbu je opravdu jiné, než teplo z kotle. Fakt.

Lepší než televize

Mise splněna

Před devatenácti dny jsem napsal blog o kolaudaci, alias získání souhlasu s užíváním. V něm jsem – naplněn radostí s dobře odvedené práce – poněkud zbrkle tvrdil, že šlo o den, ke kterému směřovalo veškeré naše úsilí. Dnes už je mi jasné, že se sice jednalo o velice důležitý mezník, veškeré naše úsilí však směřovalo až ke dni dnešnímu.

Dnes jsme se totiž finálně a nadobro odstěhovali z dočasného bydlení, kde jsme strávili dva a půl měsíce místo plánovaných čtrnácti dní, do našeho nového domova. Tím jsme splnili cíl mnou stanovený ještě před započetím stavby, a sice odstěhovat se v září/říjnu 2012.

Postupně jsme každý den odváželi další a další krabice, úplně poslední věc jsem do domu odnesl kolem dnešní šesté hodiny večerní. Poté následovala distribuce do příslušných místností a zprovoznění základních funkcí, jako je topení, ohřev teplé vody, zapnutí lednice, až po zapojení internetu a naladění televizních kanálů.

K úplnému doladění a zabydlení je samozřejmě zapotřebí provést ještě spoustu věcí a v Labi uplyne mnoho vody, není už ale potřeba dělat přejezdy z Velkého Března jinam, a tak snad bude víc času. Při pohledu na dosažený výsledek se také pracuje lépe a energii k dalšímu postupu dodává také postupné sžívání se s domem.

Fasáda je hotová

Včera se dělníkům podařilo dodělat fasádu na celém domě, dokonce i na dvojgaráži. Bez fasády zůstává pouze její přední část, která bude obložena dřevem. To už se ovšem nebude realizovat letos, stání pro automobily bude dokončeno až příští rok. A protože bylo složeno už i lešení, mohl jsem dnes krásně zdokumentovat výsledek ze všech stran a úhlů.

Přesto se ani tato fáze neobešla úplně bez zádrhelů, zaplaťpánbůh jsou však jednoduše řešitelné. Za prvé měla být barva fasády na dvojgaráži stejná jako barva budoucích vrat a oddělit tak její hmotu od hmoty domu (hmota je architektonický název, pozn. aut.). To se jednoduše napraví přemalováním současné barvy. A za druhé – o čemž jsem se zmiňoval už minule – se při montáži venkovních parapetů zjistilo, že jeden do ložnice je o půl metru kratší. Respektive se spíše zjistilo, že nějaký chytrák dříve uřízl delší parapet a teď zbyl jeden kratší. Je sice zvláštní, že mu nebylo divné, že řeže půl metru, ale faktura i dodací list sedí a navíc je na zbylém kusu napsáno „pokojík“ místo „ložnice“. Očividně tedy měl přijít někam jinam. Takže se objednal nový, otázkou zůstává, kdo to zaplatí.

Pátek byl nejspíš šťastný den, také truhláři se ozvali, přijeli a začali montovat to, co mělo být hotové už před měsícem. Jmenovitě se jedná o finalizaci všech tří šaten a vstupní chodby a polic do spíže. Seznam chybějících věcí se tak zmenšil na šuplíky do nočních stolků a úchytky na skříňky pod umývátka pod WC. S tím už se ale dá žít.

Decentní bílá zepředu...

... stejně tak zezadu

Vstupní chodba je připravena na první hosty

Tohle všechno se jednou zaplní