Po měsíci

Listopad uběhl jako voda a než jsme se stačili pořádně rozkoukat, bydlíme v novém domě už měsíc. Postupně se zabydlujeme, kupujeme další potřebné vybavení a svítidla (lustry už jsou skoro v celém domě) a učíme se využívat veškeré zařízení a přístroje. Pravidelně zatápíme v krbu, zvykáme si na každodenní režim spojený s pracovními povinnostmi a s každým dalším přibývajícím dnem nám to přijde snazší a přirozenější. Příroda se však chystá k zimnímu spánku, teploty proto klesají stále níž a níž a nebude dlouho trvat, než napadne první sníh. Co důležitého se tedy během prvního měsíce událo?

Vedle zapojení (ovšem stále ne zprovoznění) solárního systému je nejdůležitější událostí změna produktu v oblasti dodávky silové elektřiny z dočasného na trvalý. Konečně se mi totiž podařilo nahradit jednotarifní stavební proud příjemnou sazbou D45d, která zajišťuje dodávku silové elektřiny v nízkém tarifu 20 hodin denně, ve vysokém poté 4 hodiny denně.

Předcházelo tomu však řada komplikací na straně ČEZu, který beze zbytku využívá možnosti vyřídit žádost o změnu do 30 dní. Proč by taky pospíchali a měnili tarif na levnější? Navíc když po více než měsíci konečně přijde návrh smlouvy, neumí uznat svou vlastní chybu, snaží se práci přehodit na klienta a v případě smlouvy sepsané pracovníkem ČEZu v neprospěch ČEZu je schopný již uzavřený a podepsaný kontrakt prohlásit za neplatný a vyděračskými technikami nutit zákazníka k podpisu smlouvy nové, pro ČEZ výhodnější. Holt je to monopol a funguje zde „chceš proud, skákej, jak mi pískáme, jinak si nezatopíš a televizi nepustíš“. Nehodlám proto po těchto hrozných a potupných zkušenostech odebírat silovou elektřinu od společnosti využívající mafiánské techniky.

Dorazila také nová popelnice, takže už nemusíme igelitové pytle s odpadky distribuovat všude možně. Zdá se to jako banalita, ale absence popelnice přidělává docela dost starostí. Podařilo se také odvézt veškerý stavební nepořádek z dvojgaráže, takže už zde zůstaly pouze věci potřebné, či upotřebitelné. Byla toho pěkná hromada. Většinu jsem odvozil po částech v autě, o velké, neskladné a těžké věci se však musel postarat stavbyvedoucí. Po přidělání garážových vrat do dvojgaráže nejspíš opět nějaké další věci přibudou, neboť se přestěhují z technické místnosti, nebude toho však moc.

Ke dvojgaráži se váže také poslední událost. Byl dokončen omyvatelný sokl i zde, navíc byla nopová fólie přidělána v horní části lištou, která by měla zabránit zatékání vody. Snad už proto nebudou zdi dvojgaráže vlhké, během zimy co nejvíce vyschnou a na jaře dokončím interiérové malby i v příbytku pro auta.

Co se bohužel nestihlo, jsou finální terénní úpravy. Chtěl jsem nechat zakopat oba IBC kontejnery na dešťovou vodu vedle dvojgaráže, napojit je na drenážní a okapní systém, srovnat terén podél domu a zbavit se hromady hlíny za domem. Kvůli počasí se to však nepovedlo, téměř každý den pršelo a půda nestihla vyschnout. Nezbylo proto než bagr odvolat a přesunout zemní práce až na jaro.

Zcela nová, ještě nepoužitá nádoba na odpad

Ve dvojgaráži zůstala pětina věcí

Solární spolek

Po delší době se u nás zase děly nějaké stavební práce. Nebo spíš montážní, stavebních už moc nebude, a pokud nějaké větší, tak až příští rok. Letos zbývá pouze dokončit několik drobných nedodělků, než udeří zima. Mezi ně patří např. dodělat fasádní sokl na dvojgaráži nebo zadělat díru ve zdi okolo trubek od solárních panelů.

Ale zpátky k tomu, co se vlastně událo. Tramtadadááá – konečně se podařilo propojit solární panely s akumulační nádrží. Čekali jsme dlouho, ale nakonec vytvořily panely a banda za pomoci topenářů nový zájmový spolek. Spolčili se do systému, jehož největším zájmem bude ušetřit nám peníze, ovšem až po tom, co jich sám spolyká dostatečné množství. Cesta pro teplonosnou kapalinu, vedoucí od čerpadla v technické místnosti dále nosnou zdí až na půdu, zde podlahou ke střeše a větracími taškami ven k panelům, skrze ně a stejnou cestou (ovšem v opačném pořadí) zpět je tedy kompletní.

Nyní budeme opět čekat a doufat, že nebude trvat dlouho, než se dostaví expert, který umí celý systém oživit a naregulovat. Pak doufám přinese nějaký užitek, pokud možno nemalý. Nové trubky a budíky zatím celý systém – alespoň na první pohled – zkomplikovaly a v technické místnosti to nyní vypadá jako na těch fotkách, které jsem ještě před rokem studoval. Dát do kupy takový systém opravdu není žádná legrace.

Prostupy střechou jsou zajištěny odvětrávacími taškami

Na půdě se vedení napojilo na stávající trubky...

... a odtud dál až do akumulační nádrže

Po týdnu

Startovací týden v našem novém domě máme za sebou, nastal tedy čas na prvotní sumář toho, co všechno se během něj událo. I když je na komplexní hodnocení ještě brzo, přeci jenom nějaké drobné zkušenosti máme.

Už je to tak na světě zařízené, že pozitivní věci většinou přebijí ty negativní. Špatné známky u zkoušky nejsou tak důležité, pokud je složena zkouška samotná, bolest z porodu není tak velká po setkání s novým potomkem a bydlení v novém domě není tak hrozné, i když spousta věcí k dokonalosti ještě chybí. A tak ani nám zpočátku moc nevadilo, že v celém domě není žádný lustr, jediné světlo bylo to nad linkou a nad schody. Nezbylo tudíž nic jiného, než neustále běhat s lampičkami z jedné místnosti do druhé (v horším případě z patra do patra), abychom alespoň něco viděli. Nutno sebekriticky podotknout, že nákup svítidel jsme podcenili, během posledních pár dní jsme však nějaké resty dohnali, takže máme osvětlené zhruba dvě třetiny domu.

Učíme se také žít v domě, to znamená obsluhovat technická zařízení pro topení a přípravu teplé vody. Jsme zatím na začátku, systémy ještě nejsou dokončené a navíc je potřeba „vychytat“ regulaci v jednotlivých místnostech, což je záležitost individuální u každého domu. Stane se proto, že voda není dostatečně teplá, že je v domě přetopeno, nebo naopak tepla málo. S každým přibývajícím dnem je to však lepší a lepší, až to nakonec bude úplně nejlepší.

Pravidelně zatápíme v krbu, takže už je sklo pěkně očouzené, a začínáme využívat vymoženosti moderní techniky. Myčka už je v provozu a byl jsem příjemně překvapen její tichostí. I když člověk stojí přímo u ní, není slyšet téměř nic. Indukční deska a trouba ještě testem neprošly, ovšem nakoupili jsme nějaké nové nádobí. Provedli jsme také velký nákup potravin, takže ani lednici už nemáme poloprázdnou. Přidělal jsem na strop v technické místnosti sušák na prádlo, dochází k pravidelnému úklidu a přibývají čistě umytá okna. Zkrátka se pomalu zabydlujeme a nacházíme pro věci jejich správná místa – v koupelně, šatnách, pracovně... Na druhou stranu nám bohužel při praní vytekla pračka, takže máme ke všem těm starostem o jednu navíc. Doufám, že ještě nedosloužila, přeci jenom už jí pár let máme.

Včera jsme celá rodina přestali být obyvateli Ústí nad Labem a stali se domorodci. Na Obecním úřadě ve Velkém Březně jsme změnili adresu trvalého pobytu, takže máme střihnutou občanku. Hned jsme přišli o stovku za administrativní úkon a zaplatili odvoz odpadu do konce letošního roku. Ovšem popelnici prý dovezou až za čtrnáct dní.

Chytré řešení pro malé prostory

Hoří!

Po několika dnech v domě jsme se konečně odhodlali také zatopit v krbu. Vložka už je zapojená několik měsíců, ještě ani jednou se v ní však oheň nerozdělal. Jednalo se tak v podstatě také o zkoušku toho, zda je všechno správně postaveno a zapojeno. Proto jsme si na toto poprvé pro jistotu pozvali odborníka topenáře a provedli jej pod jeho dohledem. Od zítřka už ale samostatně.

Výsledek dopadl na výbornou, všechno fungovalo tak, jak má, vložka, komín i trubky testem bez problémů prošly. Teplota v akumulační nádrži začala stoupat i bez použití elektrického kotle během několika minut. Další důležitá součást zprovozněna, doufám, že nám ušetří pár peněz během zimy. A kdyby náhodou ne, už ten pohled... Mimo jiné jsem také zjistil, že teplo z krbu je opravdu jiné, než teplo z kotle. Fakt.

Lepší než televize

Mise splněna

Před devatenácti dny jsem napsal blog o kolaudaci, alias získání souhlasu s užíváním. V něm jsem – naplněn radostí s dobře odvedené práce – poněkud zbrkle tvrdil, že šlo o den, ke kterému směřovalo veškeré naše úsilí. Dnes už je mi jasné, že se sice jednalo o velice důležitý mezník, veškeré naše úsilí však směřovalo až ke dni dnešnímu.

Dnes jsme se totiž finálně a nadobro odstěhovali z dočasného bydlení, kde jsme strávili dva a půl měsíce místo plánovaných čtrnácti dní, do našeho nového domova. Tím jsme splnili cíl mnou stanovený ještě před započetím stavby, a sice odstěhovat se v září/říjnu 2012.

Postupně jsme každý den odváželi další a další krabice, úplně poslední věc jsem do domu odnesl kolem dnešní šesté hodiny večerní. Poté následovala distribuce do příslušných místností a zprovoznění základních funkcí, jako je topení, ohřev teplé vody, zapnutí lednice, až po zapojení internetu a naladění televizních kanálů.

K úplnému doladění a zabydlení je samozřejmě zapotřebí provést ještě spoustu věcí a v Labi uplyne mnoho vody, není už ale potřeba dělat přejezdy z Velkého Března jinam, a tak snad bude víc času. Při pohledu na dosažený výsledek se také pracuje lépe a energii k dalšímu postupu dodává také postupné sžívání se s domem.

Fasáda je hotová

Včera se dělníkům podařilo dodělat fasádu na celém domě, dokonce i na dvojgaráži. Bez fasády zůstává pouze její přední část, která bude obložena dřevem. To už se ovšem nebude realizovat letos, stání pro automobily bude dokončeno až příští rok. A protože bylo složeno už i lešení, mohl jsem dnes krásně zdokumentovat výsledek ze všech stran a úhlů.

Přesto se ani tato fáze neobešla úplně bez zádrhelů, zaplaťpánbůh jsou však jednoduše řešitelné. Za prvé měla být barva fasády na dvojgaráži stejná jako barva budoucích vrat a oddělit tak její hmotu od hmoty domu (hmota je architektonický název, pozn. aut.). To se jednoduše napraví přemalováním současné barvy. A za druhé – o čemž jsem se zmiňoval už minule – se při montáži venkovních parapetů zjistilo, že jeden do ložnice je o půl metru kratší. Respektive se spíše zjistilo, že nějaký chytrák dříve uřízl delší parapet a teď zbyl jeden kratší. Je sice zvláštní, že mu nebylo divné, že řeže půl metru, ale faktura i dodací list sedí a navíc je na zbylém kusu napsáno „pokojík“ místo „ložnice“. Očividně tedy měl přijít někam jinam. Takže se objednal nový, otázkou zůstává, kdo to zaplatí.

Pátek byl nejspíš šťastný den, také truhláři se ozvali, přijeli a začali montovat to, co mělo být hotové už před měsícem. Jmenovitě se jedná o finalizaci všech tří šaten a vstupní chodby a polic do spíže. Seznam chybějících věcí se tak zmenšil na šuplíky do nočních stolků a úchytky na skříňky pod umývátka pod WC. S tím už se ale dá žít.

Decentní bílá zepředu...

... stejně tak zezadu

Vstupní chodba je připravena na první hosty

Tohle všechno se jednou zaplní

Sluneční energie

... je pro každého člověka zadarmo. Aspoň prozatím. Tak proč toho nevyužít? Respektive, proč tuto energii nevyužít k topení a přípravě teplé užitkové vody? Pesimista ihned namítne, že je nutné uhradit prvotní investiční náklady. Ano, to je samozřejmě pravda, zadarmo totiž neznamená, že je bezcenná. Ceny solárních panelů či celých setů však v posledních letech dramaticky klesly a už nejsou výsadou těch nejbohatších. Netvrdím, že jsou za hubičku, ale podle mého názoru lze dnes solární kolektory – jak zní správný název – pořídit za rozumnou cenu a návratnost investice v čase je akceptovatelná. I v tomto portfoliu výrobků lze samozřejmě nalézt produkty levné a dražší, kvalitní a méně kvalitní, konečná volba je vždy na investorovi.

A tak jsem volil i já. Ze dvou základních možností na trhu jsem vybral vždy tu, která je pro nás lepší. V případě volby mezi nákupem celého solárního setu od jednoho dodavatele, nebo nákupu jednotlivých komponent od různých dodavatelů jsem vybral variantu číslo dva. Možná by nákup uceleného setu ušetřil práci montérům, nikdo mě však nepřesvědčil, že všechny součásti vyrábí v požadované kvalitě. Jeden výrobce se zaměřuje na bojlery, druhý na kolektory, třetí na akumulační nádrže... A tak jsem vždy objednal u každého to, co podle mě umí nejlépe.

V případě volby typu samotných kolektorů – tedy volby mezi plochými a trubicovými – jsem se také přiklonil k druhé variantě. Chceme je částečně využívat také k ohřevu vody k topení (což je v případě použití akumulační nádrže automatické), navíc mají trubicové kolektory papírově lepší vlastnosti, dokáží využívat sluneční energii větší část dne i roku a ještě efektivněji. Údaje udávané výrobci byly většinou podloženy také zkušenostmi uživatelů na různých diskuzních fórech a cenový rozdíl byl, jak říká klasik, zanedbatelný. Volba ovšem nebyla zas tak jasná, jak by se mohlo zdát. Stálo to pár dní bolehlavu, věřím ale, že jsem vybral správně.

Po dnešku tedy náš dům zdobí tři nové solární kolektory, spojené do jedné souvislé plochy. Na střeše drží za pomocí osmi pozinkovaných háků, pospojované jsou šroubením a zbývá zapojit je na samotnou topnou soustavu. Hlavní část rozvodů z technické místnosti na půdu a zpět už byla přichystána během hrubé stavby, chybí tudíž pouze napojení kolektorů na půdě a v přízemí na akumulační nádrž. K tomu by podle plánu mělo dojít během příštího týdne. Plány ovšem v poslední době moc nevycházejí.

Těsně před dokončením jsou i další dvě stavební záležitosti. Na fasádě se pracuje každý den, chybí už pouze polovina severní stěny a dvojgaráž. Bohužel se zjistilo, že jeden vnější parapet má jiné rozměry než požadované a náhrada bude (snad) dodána až v úterý. Může se však dokončit zbytek a montáž tohoto jednoho parapetu udělat dodatečně. Také ve dvojgaráži už je všechno hotové, byly zatmeleny mezery mezi sádrokartonovými deskami stropu. Zde tedy chybí už pouze vymalovat a namontovat garážová vrata. Když půjde vše podle plánu, bude do konce října hotovo.

Kolektory jsou na slunečné, jižní straně střechy

Zatím jsou tři, do budoucna se možná rozmnoží

Ve dvojgaráži přijdou ke slovu malířské válečky

Make up

Dvojgaráž i samotný dům postupně získávají svou konečnou podobu. Tvar, rozmístění i rozměry byly dány už dříve, posledních pár dní se pracuje na finálních povrchových úpravách. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi make up, protože to není nic funkčně důležitého, veskrze jde opravdu pouze o designové záležitosti.

Co se dvojgaráže týče, jsou kompletně hotové omítky vnější i vnitřní (ty ještě nestačily ani pořádně zaschnout), před dokončením je také sádrokartonový strop. Na mně bude vnitřek vymalovat, na strop opět neoblíbená Struktura a pak všechno dvakrát vybílit. Barva přijde také na podlahu, rozhodl jsem se pro epoxidový nátěr, který vyhovuje jak užitnými vlastnostmi, tak cenou. Doufám, že počasí bude přát a podaří se mi všechno dodělat ještě letos. Hotové je také oplechování střechy, resp. stěn kolem dvojgaráže. Vyjma zmíněných maleb už proto chybí pouze vrata.

Finální povrchovou úpravu už má z poloviny také samotný dům. Fasáda je dokončena na východě a na jihu. Na střechu byly připevněny okapy a svody – zatím samozřejmě pouze na jižní polovině, druhá bude dodělána spolu s fasádou na severu. V rámci prací na fasádě se zároveň montují i exteriérové parapety a dělníci po přestěhování lešení vždy strhnou ochranné fólie z francouzských dveří a oken. Už nyní se tedy můžeme kochat konečnou podobou domu, kterou nekazí žádné nedodělky, či preventivní zakrytí. Pro dokonalý dojem je ještě potřeba umýt okna, ale to také jednou bude...

Jinak pouze pro úplnost: teplá voda nám stále neteče a truhláři se zatím neozvali. Majitel firmy nezvedá telefon, uvidíme, kdo nakonec šatny dokončí.

Make up dvojgaráže uvnitř: ještě spousta práce

Make up dvojgaráže zvenku: moc toho už nechybí

Make up domu poprvé: z poloviny hotovo

Make up domu podruhé: z poloviny nedokončeno

Číslo popisné

Byla dosažena další meta. Sice pouze administrativní, která vyplývá ze skutečnosti , že jsme získali souhlas s užíváním, ale... Oficiálně jsem dnes na Stavebním úřadě ve Velkém Březně převzal sdělení o označení budovy číslem, jež bylo ovšem sepsáno už ve čtvrtek. Mně se však do ruky dostalo až v pondělí, tudíž dnešek bude v našem stavebním deníku označen jako den, kdy jsme získali číslo popisné.

Jedeme dál

Přestože se nám podařilo získat souhlas s užíváním domu, stavební práce neutichají. Čeká nás totiž to samé ještě v případě dvojgaráže. Hlavní aktivity se proto přesunuly sem a intenzivně se pracuje na dokončení hrubé stavby přístřešku pro čtyřkolé kamarády. Aktuálně zrovna na stropu ze sádrokartonu a na vnitřních omítkách. V druhém případě dokonce na několika frontách, aby se práce pokud možno co nejvíce urychlily. Dá se říci, že jsme zhruba v jedné třetině, do konce října však mají dorazit garážová vrata a do té doby bych rád ještě i vymaloval. Počasí je však čím dál tím horší, resp. chladnější, takže doufám, že to vyjde.

Také uvnitř se cosi odehrává. Už před několika dny byly připevněny poslední zařizovací předměty v koupelně, včera se také podařilo truhlářům pověsit boční skříňku a namontovat na ni úchytky. Koupelna je tedy po včerejšku už kompletní, další věci se bohužel truhlářům už tolik nedaří. Hotová je rodičovská šatna, ostatní – ať už obě šatny dětské, vstup nebo spíž – jsou dokončené napůl, či vůbec. Původně plánovaná práce na jedno dopoledne tedy očividně nejde stihnout ani za dva dny.

Od čtvrtka se v domě už topí, takže je v něm příjemné teplo. Zatím to nijak nepřeháníme, dům se pouze temperuje. Bohužel se nějak nedaří dodat teplou vodu, a to i přesto, že teploměr akumulační nádrže ukazuje 55 °C. Nevím, kde je chyba, je ale potřeba jí co nejdříve odstranit. My pravidelně pracujeme na opravných malířských pracích a úklidu, který je vzhledem k tomu, že do domu neustále někdo courá, aby dokončil svých posledních pár procent, dost těžký.

Do konce října (snad) bude hotová i dvojgaráž

Bohužel si totéž netroufnu napsat o šatnách

Až na teplou vodu už nám v koupelně nic nechybí