Zastínění

Letos si konečně naplno užíváme pergolu postavenou v loňském roce, ovšem dokončenou až na jeho sklonku. Ve všech směrech zatím splnila naše očekávání: přes léto slouží jako další obytná místnost, pokud prší, je možné se pod ní schovat, polykarbonátová střecha propouští téměř veškeré světlo do obývacího pokoje, takže pergola nestíní. To je však zároveň i její nevýhoda. Pod pergolou s průhlednou střechou se prostě před sluncem neschováte. A tak jsme museli vymyslet způsob, jak stín vytvořit.

Již vloni jsem oslovil firmy zabývající se dodávkou a montáží zastínění, avšak cena 135 000 Kč pro mne nebyla akceptovatelná. Přeci si nebudu kupovat zastínění, které je čtyřikrát dražší než samotná pergola! Určitě existuje jednodušší způsob. Jako první přišly na přetřes kolejničky, v nichž by jezdily tyčky, na kterých by byla zavěšená látka. Takové zastínění by se jednoduše vytahovalo i zatahovalo, navíc by se látka dala sundat a vyprat. Jenže takové kolejničky se také mohou změnou teplot deformovat a nebude to nakonec fungovat. Nehledě na to, že montáž by nebyla úplně jednoduchá.

Nakonec jsme narazili na systém zastínění, který má už sedm let namontovaný sestra jedné známé. Je tedy odzkoušený a funkční. Jedná se o lanka natažená s roztečí jednoho metru a uchycena do vrutů s oky na obou koncích pergoly. Na nich pomocí našitých karabinek visí plátno. I v tomto systému se dá zastínění jednoduše zatahovat a vytahovat, dá se sundat a vyprat a navíc nehrozí deformace materiálu. Perfektní!

Spočítal jsem potřebný materiál na samotné zastínění i jeho zavěšení, nakoupilo se plátno v požadované barvě a nechali jsme ušít tři kusy budoucího zastínění. Dva měří 2,7 x 3,85 m, poslední 1,8 x 3,85 m, mezi nimi je mezera na světla. Všechny tři kusy visí na celkem 11 pozinkovaných lankách o průměru 5 mm natažených s roztečí cca 90 cm a na 99 karabinkách všitých do plátna. Takovýto systém odolá i velmi silnému větru, změnám teplot i venkovní vlhkosti. Navíc montáž zvládne téměř každý začátečník. A co je neméně důležité: celé to stálo zlomek ceny, kterou si chtěla naúčtovat specializovaná firma.

Každý beduín vám potvrdí, že stínu je potřeba

Moderní doba však umožňuje i elektrické osvětlení

Systém je geniálně jednoduchý a jednoduše funkční

Tři ze čtyř

Sobota, víkend. Běžně se odpočívá po pracovním týdnu, ne ale na stavbě. Tam se pokračuje dál. Léto je totiž krátké a je potřeba stihnout co nejvíc práce. Ne jinak je tomu u nás. A tak i dnes se dostavili dělníci, abychom se posunuli zase o kousek dál. Na programu je natažení pletiva na sloupky po obou stranách pozemku. Bohužel, ani tato aktivita neproběhla úplně hladce.

Nejdříve bylo potřeba přišroubovat rozpěry. Ty byly zabetonované již před několika týdny, nebyly však připevněné ke sloupkům. Dodané šrouby a aku vrtačka vše během chvilky napravily. Pak už se přistoupilo k natahování pletiva.

Na západní straně šlo všechno jako po drátkách. Ale aby to nevyznělo tak, že to byla brnkačka. Samozřejmě to nějakou práci obnášelo, zvlášť ve svahu a při nerovném terénu, jaký se nachází na našem pozemku. Pletivo bylo potřeba tomu přizpůsobit, takže někde vede pár centimetrů nad terénem, jinde pod terénem ve vykopané rýze. Pokud by mělo být pod terénem pletiva už moc, bylo lepší ho zastřihnout. Navíc práce probíhala ve dvou krocích, nejdříve se pletivo připevnilo ke sloupkům, až poté se vypnulo. Na obou stranách byly potřeba dvě pětadvacetimetrové role, zhruba uprostřed se tak muselo navazovat.

Pravda, u nás ještě úplně hotovo není, protože na spodní sloupky směrem do ulice přijde našroubovat plocháč a na něj pletivo finálně vypnout, ale to už je drobnost. Zatím se jen dočasně přichytilo drátem přímo na sloupek.

Na východním boku už to taková sranda nebyla. Sloupky zůstaly stejné, pletivo také, ani dělníci se nezměnili. Ale soused je jiný. A tím nemyslím, že se jedná o jiného majitele přilehlého pozemku než na straně západní. Pravidelní čtenáři mého blogu už vědí, že domluva s ním je v podstatě nemožná, protože rád uzavřené dohody porušuje a nyní nově chodí žalovat na úřady. Když k němu přidáte jeho manželku, která přinejlepším všem tyká, v horším případě ráda sprostě a nahlas nadává, dostanete pekelnou dvojici.

A tak i tentokrát došlo na přivlastňování si cizího pozemku a na snahu o omezení pohybu dělníků po něm. Nezbylo mi než zasáhnout připomenutím skutečného stavu věci, a sice že pozemek patří někomu jinému. Toto pro sousedy nejspíše brutální odhalení pravdy vedlo k vulgárnímu slovnímu napadení od ženské poloviny tohoto zvláštního dua. Mně osobně nejde do hlavy, proč se oba vědomě snažili bránit pracím na oplocení pro ně tak drahocenného kousku země, neboť by tuto aktivitu měli spíše uvítat. Nejspíš nepochopili, že právě onen dokončený plot mi bude bránit ve vstupu na něj. Bohužel ne všem byl dán do vínku dar přemýšlet a někteří i do pozdního věku fungují jen na základě bezprostředních impulsů.

Konec psychologických rozborů, důležité je, že nakonec byl plot dokončen i na západní straně. V současné chvíli tak máme oplocený pozemek ze tří stran, chybí pouze část směrem do ulice. Zde se čeká na dodávku vjezdové brány a vstupní branky. Až budou oba kusy vyrobené, pozinkované a namontované na místě, mohou se přidělat dřevěné výplně a budeme mít pozemek oplocený kompletně. Původní plán do konce června však už dodržen nebude.

Na západní frontě klid

Na východní trochu dohady

V horní části byly využity původní sloupky

Koupaliště

Když už jsme přestali doufat, že bude místo pro bazén hotové v termínu, kdy ještě bude počasí ke koupání vhodné, a poté, co jsme z tohoto důvodu bazén raději postavili jinde na nejrovnějším místě na pozemku, objevili se dělníci s nákladním autem plným betonu. První signál o této akci byl vyslán již včera, když byl jeden z nich kontrolovat výkopy udělané Standou. Výsledek jeho práce očividně prošel závěrečnou kontrolou, nic už tedy nebránilo započetí. Tvárnice samotné už na pozemku byly, musely se jenom přesunout na místo určení.

Nejdříve ovšem bylo na stejné místo potřeba přesunout beton od vjezdu. Celkem čtyři dělníci (ještě že je neplatím od hodiny) si práci rozdělili následovně: dva mladší a tedy statnější vozili kolečka betonu do kopce, dva starší a tedy zkušenější jej rovnali do vodováhy. Po vybetonování základů přišlo na řadu to nejtěžší – založení první řady. Jakmile je první „šichta“ založená, jsou ostatní již celkem jednoduché. Tedy za předpokladu, že první byla založena správně, jinak řečeno rovně a všechny strany budoucí opěrné zdi svírají pravý úhel. To nebývá úplně vždy samozřejmostí a už vůbec to není taková sranda, jak by se mohlo na první pohled zdát. S trochou nadsázky se dá říct, že zakládání první řady trvá stejně dlouho jako zdění všech ostatních.

Když byla nejtěžší fáze za námi, začalo samotné zdění. A i zde se vyskytl menší problém. Tvárnice měly z nějakého důvodu délku 39 cm místo 40 cm, což při zdění opěrné zdi o vnitřních rozměrech čtyři krát čtyři metry znamená mezeru 10 cm (pro pomalejší počtáře: v řadě je 10 tvárnic, u každé chybí centimetr). Samozřejmě, není problém jednu tvárnici přidat, tak ovšem končí až za zdí. To také není problém, nakonec se to zasype hlínou, ale 10 cm není polovina z 39 cm, což s sebou nese problém s vazbou. Tvárnice jednoduše není možné vázat na půlky. Chceme-li toho dosáhnout, musí být každá druhá řada doplněna o tvárnici zkrácenou na 3/4 své délky (pro pomalejší počtáře: je potřeba jí zkrátit právě o těchto 10 cm, aby byla vazba na půlce). Navíc nesedí ani v rozích, protože hloubka tvárnic je 15 cm, což není polovina z 39 cm. Prostě úplný nesmysl, docela by mě zajímalo, kdo takovouhle blbost vymyslel.

Bohužel se nakonec ukázalo, že bylo materiálu celkově málo. Při objednávání se totiž počítalo s výškou zdi 0,8 m, nakonec to bude v jednom z rohů dokonce až 1,4 m. Materiálu by však bylo málo i na původní nižší verzi, celkově se musí přiobjednat 70 kusů. Snad je budou mít někde na skladě. Během dneška se tak dokončila zhruba polovina budoucích opěrných zdí.

Ani já jsem nezahálel, během dne jsem rozvozil a zarovnal všechny hromady zeminy, které vznikly během hloubení základových patek sloupků plotu na obou stranách pozemku. Částí jsem zarovnal nerovnosti na pozemku, část jsem hráběmi rozhrabal do prostoru. Každopádně by se měla zase o něco lépe a rychleji sekat tráva, nebude-li potřeba všechny ty hromady objíždět.

Základy vybetonovány, probíhá zakládání první řady

Něco se dneska udělalo, hotové to však není

Největší díra ve Velkém Březně

Nedávno jsem se jen tak mimochodem zmínil o tom, že chystáme vylepšení místa pro bazén. Měla to být jenom jedna z vedlejších akcí letošního roku, kterému vévodí stavba plotu, nakonec ovšem vyrůstá do takových rozměrů, že si zaslouží vlastní příspěvek. Tedy spíše příspěvky, jsme teprve na začátku. Ono totiž zajistit zázemí pro bazén v kopci není žádná legrace. Ale popořadě.

Všechno to vlastně začalo už vloni, když jsem během své dovolené vykopal první verzi zářezu pro bazén (viz příspěvek Dovolená z 22. června 2014). Tehdy to byl víceméně amatérský pokus zajistit osvěžení pro rodinu během rekordně krátkého času. Rozměry zářezu byly 3 x 3 metry a jako podklad sloužila pouze k tomu určená geotextilie. Prostě rychlé řešení pro jednu sezónu. Letos jsme se však rozhodli pro řešení trvalé.

Zatím máme hotové výkopové práce. Zvládl je opět Standa a přestože byl nakonec v podstatě stejně drahý jako bagr, jeho nespornými výhodami byly preciznější práce a šetrnější přístup k okolí. On totiž takový bagr, i když malý, by dozajista při šplhání do svahu vyjel minimálně koleje a při práci rozjezdil povrch ve svém okolí, čímž by byly potřeba další vícepráce ve formě oprav. To se u Standy nestane. Navíc se dá s trochou nadsázky říct, že není o moc pomalejší. Když jsem ho viděl při práci v ukrutném vedru, kdy v podstatě nepolevil, dokud neměl hotové to, co si pro daný den zadal, dospěl jsem k jednoznačnému závěru: pokud není Terminátor, Robocop nebo nepochází z jiné planety, jedná se o vzácnou hříčku přírody. Každý druhý by se na to po pár hodinách vykašlal a každý první by to zcela jistě nezvládl za dva a půl dne.

Je to opravdu neuvěřitelné. Během rekordně krátkého času zvětšil rozměry zářezu o 50 % na 4,5 x 4,5 metru, zarovnal povrch 10 cm pod terénem kvůli vysypání štěrkem a vykopal základy pro budoucí opěrnou zeď. Při tom přeházel Tatru zeminy (skromný odhad), s kterou si nyní nevím rady. Nejspíš někde vznikne nějaká skalka, nebo se v nějaké části pozemku vytvoří rovina. Materiálu je totiž víc než dostatek. Zatímco vloni jsme zeminu přiváželi, nyní bychom zas nějakou rádi odvezli.

Původní zářez ve svahu z loňského roku

Verze 2015 je o 50 % větší

Ve Velkém Březně není aktuálně větší díra

Železná opona

Práce na oplocení zatím s ohledem na časový předpoklad dokončení probíhá více méně podle plánu. Dělníci jsou u nás častěji, než bych čekal, už od začátku jsem věděl, že naše zakázka se musí vejít mezi jiné, větší. Nejsem si už tolik jistý, že bude všechno do konce června hotové, ale jsme určitě za polovinou, což je v pořádku. Časové parametry tudíž projekt stavby oplocení splňuje, kvalitativní krapet pokulhávají. A přitom to tak pěkně začalo.

Od minulého příspěvku byly zabetonovány všechny sloupky na bocích pozemku. Tady bylo ještě všechno v pořádku. Sloupky jsou v perfektním zástupu, i odstupy jsou bez vady. Dělníci dodrželi i podmínku, aby beton končil 10 cm pod úrovní terénu. Na něj přišla hlína, aby mohla růst tráva. Vyskytl se sice menší problém s rozpěrami, když na jedné straně byly jinde než na druhé, ovšem to bylo ještě napravitelné, protože nebyly zabetonované. Pletivo zatím ještě není natažené, to přijde na řadu až na samotný konec. Prostě nebylo co vytknout, srdce zaplesalo.

Poté se úsilí zaměřilo na část sousedící s komunikací. Jako vždy nejdříve zemní práce – jáma na základ pro bránu o rozměrech 216 x 50 x 80 cm a výkop pro přivedení elektrické energie pro pohon vjezdové brány. Plus příprava kabeláže pro vstupní branku spočívající v rozebrání části dlažby v místě budoucího vstupu pro pěší. Následující den se základ vybetonoval a dny další nechal vytvrdnout. I tady zatím vše probíhalo tak, jak má. Dělníci po sobě výkopy i zahrabávali, zkrátka vykazovali očekávanou snahu. I zde nebylo co vytknout.

Nakonec dorazily také ocelové sloupky plotu směrem do ulice. Samozřejmě i pro ně bylo potřeba vykopat díry pro základové patky. A tady se vyskytl první problém. Aby mohly být díry vykopány, muselo se veškeré dřevo z dřevníku vyndat ven. To zamrzí, když se s tím člověk několik dní rovná, ale dá se to pochopit. Co už ne, proč se dřevo vyndávalo nejspíše v rámci soutěže „kdo dohodí nejdál“, takže se válí široko daleko. Ale budiž, ani tohle by nebyl největší problém.

Horší jsou zničené palety sloužící jako podlážka dřevníku. Při loňské stavbě chodníků se částečně zalily do betonu, a tak se rozlámaly. I tohle bych se skřípěním zubů přežil, kdyby to bylo to nejhorší. Nebudu vás déle napínat, co že to bylo. Protože se jeden ze sloupků nevešel pod střechu dřevníku, nenapadlo nikoho nic lepšího, než vystříhat potřebný díl oplechování, uštípat kus krovu a zničit roh OSB desky sloužící jako střecha! Proč, sakra, někdo nevyhloubil výkop o pět centimetrů hlubší, aby bylo možné sloupek pod střechu dostat? Nebo proč sloupek nezabetonoval o tři centimetry jinde? Panebože, myslel u toho někdo? Přece kvůli stavbě jednoho nezničím něco jiného. No zkrátka, ještě to budeme řešit.

Ale abych nekončil negativně. Vyjma tohoto excesu se všechno zatím vyvíjí dobrým směrem. Dokonce je kompletně hotová kabeláž pro bránu, dorazil i materiál na opěrnou zeď kolem bazénu. Vyjma plotu jsme se totiž pustili i do kultivace místa pro bazén, konečně dostane civilizovanou podobu: zíďku s květinami okolo a pevnou podlahu pod něj. Nechal jsem na místo dokonce zavést elektřinu pro čerpadlo. Již žádné prodlužováky!

Plot na bocích pozemku nemá jedinou chybu

Jako když střelí

Základ pro vjezdovou bránu má úctihodné rozměry

Nalevo jsou pocity rozporuplné...

... napravo je vše v pořádku

Ementál

Přípravná fáze před samotnou stavbou oplocení je za námi. Pozemek je zaměřený, se stavební firmou jsem domluvený, použité materiály a vzhled plotu prodiskutovaný, vybraný a až na pár výjimek konečný. Jako vždycky zbývá doladit pár posledních detailů, ty ovšem nebrání zahájení stavby, v některých případech ani dříve než po zahájení doladit nejdou. Suma sumárum je hotových 99 %, chybí opravdu drobnosti.

Proběhlo také nejspíš poslední velké výběrové řízení během naší stavby, během něhož jsem vybíral zámečníka, který nám zhotoví vjezdovou bránu a vstupní branku. Naše brána bude totiž trošku větší, než je standard, a tím pádem její výrobu nesvede každý. Průjezdná šířka je vzhledem k úzké příjezdové komunikaci, dvojgaráži a nutnosti na malém prostoru odbočit o 90 stupňů navržena v délce 6 metrů, což znamená zhruba 8,5 metrů celková délka brány. Vážit to celé bude téměř 800 kg, takže je zapotřebí také silnější pohon pro otevírání a zavírání. Zda jsem vybral dobře a jaké byly moje zkušenosti napíšu po realizaci.

A tak jsme se do toho pustili. Jako první bylo zapotřebí vykopat díry pro základové patky sloupků, na které bude nataženo pletivo. Plot z pletiva bude na obou bocích pozemku, takže šlo celkem o 36 děr, respektive 32, protože čtyři rohové se nedělaly. Dvě u silnice kvůli betonu, k tomu se nahoře využijí dva sloupky plotu, který už stojí. Takže 16 děr třicet krát třicet krát padesát centimetrů na každé straně. To už je nějaká porce. Proto jsem se rozhodl šetřit svá záda a najal si na tuhle prácičku externí sílu. Jmenuje se Standa, bydlí ve Svádově a za 70 korun na hodinu udělá v podstatě cokoliv. Bývalo by mu to trvalo pouhé dva dny, kvůli mým špatným instrukcím však u nás nakonec strávil dny tři. I tak se mi díky tomu podařilo ušetřit 90 % nákladů na výkopové práce.

Navíc jsem mohl dělat jinou, značně jednodušší práci. Nechal jsem si přivézt budoucí dřevěné výplně plotu směrem do ulice, takže jsem mohl prodloužený víkend využít k jejich natírání. Všechny potřebují opět tři vrstvy. Zatím udělám dvě, poslední až bude plot na místě. Přeci jenom ta prkna ještě projdou množstvím rukou, a to na nich nějaké stopy zanechá. Poslední vrstva proto bude sloužit i k jejich zahlazení.

Takže zatím máme z pozemku krapet ementál a ve dvojgaráži pro samá prkna nemůžeme parkovat. Co nevidět by se však mělo začít naplno, počítám, že do konce června by mohlo být všechno – včetně brány – hotové. Po zkušenostech z loňského roku si však už netroufám moc plánovat, spíše doufat.

Šestnáct děr a krtinců na každé straně

Třicet krát třicet krát padesát centimetrů (zhruba)

Starý dřevěný plot musel ustoupit novému

Teritoriální separace

Letos jsme se konečně rozhodli realizovat poslední velkou stavební akci, jíž je stavba oplocení. Mít plot kolem pozemku sice není povinnost, někdy to s sebou nese i jisté nevýhody (např. nutnost obcházet pozemek v případě jediného vchodu), na druhou stranu má oplocení i své pozitivní stránky. Kupříkladu už k nám na pozemek nebudou chodit cizí psi vykonávat svou potřebu, je to viditelné vymezení vlastního prostoru, ale zejména je poté možné konečně začít sázet túje a získat tak o něco více soukromí. Tedy, ne že bychom trpěli pod pohledy zvědavých sousedů, ale jak jsem napsal – je to poslední velká akce, nebylo proto potřeba přemýšlet nad tím, čemu dáme letos přednost.

Když už jsme u sousedů. Několikrát během psaní tohoto blogu jsem se zmínil o jednom takovém, s nímž není rozumná debata. Pozemek sloužící jako přístupová cesta k pozemku druhého si z mně neznámého důvodu přivlastnil a střeží ho jako oko v hlavě. Nechtěl jsem proto nechat nic náhodě a objednal geodeta vlastnícího kulaté razítko. Ten všechny sousedy písemně pozval na dnešní vyměřování a jednou provždy, odborně a kvalifikovaně zaměřil hranice pozemků. Podle očekávání se ze všech sousedů dostavil pouze tento jediný, s ostatními se totiž dá domluvit i bez geodeta.

Každopádně, po dnešku už nebudou žádné další debaty o tom, kde jeden pozemek končí a druhý začíná. Byl učiněn první krok ke stavbě oplocení. Nebo vlastně druhý, protože povolení ke stavbě jsme dostali již před čtyřmi lety spolu s povolením pro dům. Takže můžeme začít.

Finito

Druhé překvapení, na které jsem se těšil při psaní posledního příspěvku, se bohužel nekonalo. O víkendu nikdo nepřišel, ani další víkend nikdo nepřišel, na řemeslníky jsme museli čekat více než dva týdny. Na druhou stranu to bylo v souladu s tím, co zažíváme celý letošní rok, takže se není čemu divit. Nakonec se tedy opravdu někdo dostavil, aby zkompletoval jak chodníček u dřevníku, tak střechu na pergole. Konec dobrý, všechno dobré, řeklo by se. Všechno, co jsme si pro letošek předsevzali, bylo splněno.

Ale ouha. Pravda, oba celky jsou hotové, ovšem nejsem si úplně jistý, že jsem zcela spokojený s jejich provedením. Budoucí diskuze se stavbyvedoucím je tudíž nevyhnutelná. Dřevníku už letošní zimu užívat budeme, pergoly jsme si však v létě moc neužili. Naopak nám permanentní staveniště bránilo ve využívání terasy. Ještě aby ne, když se čtyřdenní práce roztáhla bez tří dní do pěti měsíců...

Škoda, že rok 2014 nemůžu skončit pozitivněji. Poslední letošní příspěvek je dopsán, věřím že ty budoucí budou zase radostnější.

Dřevo je v suchu

Terasa je taky většinou v suchu

Překvapení

Dnes na mě po návratu z práce čekalo překvapení. Jako obvykle přicházím k domu a najednou vidím chodníček vedle dřevníku, který tam ještě ráno nebyl. To znamená, že se u nás dnes řemeslníci nečekaně stavili a dokonce odvedli nějakou práci. Chodníček sice ještě není úplně dokončený, ale jeho valná část ano, takže pro začátek dobrý. Navíc byly připevněny i chybějící boční lišty na dvojgaráži, čímž se tato stavba konečně stala dokončenou. Fíha! Začínám doufat v něco víc –přibyla snad i střecha na pergolu?

Vejdu dovnitř, vstoupím do obýváku a prosklenými francouzskými dveřmi vidím velké modré cosi na terase. Přijdu tedy blíž. Jasně, to je polykarbonát na střechu přikrytý plachtou. Škoda, pergola tedy stále ještě dokončená není. Materiál tady ale je, že by tedy zítra přišli znovu? Uvidíme, třeba překvapí podruhé. Bylo by ovšem fajn, aby u nás strávili víc než hodinu, či dvě. Začíná to připomínat nějakou bojovou hru. Snad bude mít dobrý konec.

Tady už je hotovo

Tady ještě něco chybí

Přístřešky

Tento týden se u nás po velice, velice dlouhé době, konkrétně po dvou a půl měsících, opět objevili řemeslníci. Musela tomu sice předcházet má osobní intervence u majitele firmy, protože jiné metody nezabíraly a jinak bychom se nejspíš ničeho nedočkali, ale konec dobrý, všechno dobré. Tedy ještě ne úplně. Spousta věcí je totiž rozdělaných, ovšem málokterá dokončená. A to člověka samozřejmě štve.

Ale abych to zkrátil, během dneška se podařilo alespoň něco. K zásadnímu posunu došlo zejména u dřevníku, jenž konečně získal regulérní střechu a je tím pádem hotový. Také okapový chodníček na západě domu byl dokončen tím, že byl naplněn štěrkem i v dosud chybějících částech. Poslední věcí, na níž se dnes dělníci zaměřili, byly lišty na obložení dvojgaráže. Zde se bohužel nepodařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Lištování je hotové kolem garážových vrat, ovšem z nějakého důvodu nebylo přiděláno také na boky dvojgaráže. Snad příště.

Horší už je to se střechou na pergolu, která nedorazila vůbec. Také ostatní věci, vesměs reklamace a opravy stojí a nic se neděje. Stále však ještě doufám, že se do konce listopadu podaří vše dokončit. Nerad bych nechával věci rozdělané přes zimu.

Ani já jsem však od posledního příspěvku nezahálel a podařilo se některé věci posunout. Například ona pergola už má všechny tři nátěry, tudíž je kompletně připravená k dokončení. Stejně tak se podařilo nařezat a nasekat veškeré dřevo, které doposud leželo ladem v horní části pozemku. Bylo ho tolik, že se do dřevníku ani nevešlo. A do třetice bylo velkou akcí srovnávání pozemku za pomocí hrabiček a na to navazující výsadba nového trávníku. Na některých místech už bylo zapotřebí i sekat, na jiných se zatím vesele raší. Příští rok se nám už snad bude zelenat.

Střecha ne jako, ale nová

Hliníkové lišty alespoň někde

Nalevo hotový okapový chodníček, napravo nová zeleň

Třikrát natřené pergole už chybí pouze zastřešení