Konec monzunového období?

Uběhl další týden, kdy se na stavbě neudělalo vůbec nic. Takřka každý den pršelo, maximálně byla jeden den přestávka s trochu hezčím počasím, ale to nestačí k tomu, aby zem stihla vyschnout. Neustálé deště zanechaly jasnou stopu, kaluže se drží jak v základové spáře, tak na místě budoucí terasy, kde už dneska máme bazén. Podkladový beton je zcela pokrytý bahnem a před samotným zděním se bude muset vyčistit.

Předpověď – jako už tolikrát – hlásí zlepšení v následujících dnech a dokonce snad i letní počasí během celého září. To jsem fakt zvědavý, jestli tohle monzunové období už skončí a dočkáme se středoevropského standardu. Bez nadsázky se dá říct, že ze 60 prázdninových dní minimálně 3/4 propršely.

V základové spáře se neustále drží kaluže vody

 Na místě budoucí terasy už dnes máme bazén

Dokončení výkopů, jinak postup nic moc

Po týdnu jsem opět na pozemku a zjišťuji, že postup není nijak výrazný. To se ale vzhledem k počasí, které panovalo po celý minulý týden, měsíc a léto, dalo koneckonců očekávat. A bohužel ani předpověď na následující týden mne nijak nenaplňuje nadějí. No ale konec žehrání na počasí. Co je tedy nového?

Asi nejvýraznější změnou je dokončení zbytku výkopů, jež se dodělávaly se ručně. Přesně jde o základovou spáru pod budoucí nosnou zdí mezi technickou místností a obývacím pokojem a její napojení na zbytek základů. V již naskládaných tvárnicích ztraceného bednění přibyly betonářské tyče, budoucí výztuže betonu. A poslední změnou bylo vykopání vodovodní přípojky, protože je potřeba podkladový beton před samotným probetonováním ztraceného bednění očistit od bahna, které bylo do spár naplaveno deštěm.

Sečteno a podtrženo – nic moc. Ale co se dá dělat. Poprchávalo i během focení a v místě budoucí terasy jsou stále kaluže, které prostě nemají čas vyschnout.

Poslední část základové spáry byla dokončena ručně

Ocelářská tyč napíchaná ve ztraceném bednění

Nuda v Ústí

V sobotu bylo sice pěkně, ale v neděli a pondělí se počasí zase zhoršilo. Buď pršelo opravdu fest, nebo jenom tak pokrápávalo, to aby se bahno neztratilo úplně. Takže se vůbec nic neudělalo a nejspíš ani dneska nic neudělá. A pokud ano, tak jenom aby se neřeklo. Navíc je základová spára a již zalitý beton kompletně špinavý, musí se tedy před pokračováním vyčistit.

Tak se mi tak zdá, že tenhle blog začíná být tak trochu nuda. Asi nemá cenu dokola psát o tom jak prší, další příspěvek proto přidám, až se stane něco nového. A nemusí to být hned o stavbě. Třeba že v létě svítí slunce.

Začátek zdění základů

Včera během dopoledne počasí umožnilo začít zdít základy. Bohužel se během odpoledne situace změnila, takže se toho moc nestihlo. A bohužel ani předpověď na další dny není zrovna dvakrát příznivá. Chtělo by se říct, že nemusí pršet, hlavně když kape. Ale ono nekape a furt prší a navíc – pokud se to v následujících dnech nějak dramaticky nezmění, tak začnu mít strach o termíny.

Dneska jsme si udělali do Velkého Března pěší výlet, takže jsem nafotil i něco málo z toho, co je hotovo.

Některé části jsou téměř hotové

Ty hlubší ještě zdaleka ne

Počasí láme rekordy

Ráno jsem vstal a při prvním pohledu z okna mi bylo jasné, že je zle. Venku mokro a do toho ještě slabě pršelo. Takže se nejspíš dneska nezačne. Během dopoledne se počasí trochu umoudřilo, ale po poledni se všechno vrátilo k letošnímu normálu a začalo znovu pršet. Sice ne pořád, ale natolik, aby zůstávalo všechno mokré. Telefonátem stavbyvedoucímu se potvrdily moje obavy, že se zdít nezačalo, čemuž se ani nevidím. Zítra se snad už práce pohnou, teda pokud nedojde na jeho slova a „nebudou padat trakaře“. Doufám, že ne.

Ale jedna dobrá zpráva na konec. Soudruzi meteorologové nejspíš uznali, že se možná ve svých dřívějších prohlášeních trochu unáhlili a rozhodli se široké veřejnosti oznámit skutečnou pravdu o letošním létě. Červenec byl nejchladnějším od roku 2000 a nejdeštivějším dokonce od roku 1997. Stále ale trvají na tom, že nijak nevybočuje z dlouhodobého průměru...

Dorazil první materiál

Po několika dnech, které hustě propršely, jsem se jel podívat, jak to na pozemku vypadá. Věděl jsem totiž, že dopoledne dorazil první materiál (protože dorazila spolu s ním faktura) a to jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Měl jsem z toho docela radost, věci se hýbou a něco se děje. Během telefonátu se stavbyvedoucím jsem se dozvěděl, že ve čtvrtek se začne zdít. Uvidíme, jak dlouho to bude trvat a kdy bude základovka hotová. Pak už by to snad mohlo jít celkem rychle.

Bohužel jsem zjistil taky jednu nepříjemnou věc. Vydatné deště minulých dní nezůstaly bez následků. Namoklé kusy hlíny z boků základových pasů svou vahou popadaly na beton a v podstatě kompletně ho zakryly. Bude se to muset vyčistit, na druhou stranu je dobře, že byl beton už zatvrdlý a že se betonáž stihla ještě předtím, než se to stalo.

Dneska jsem na internetu četl článek o tom, že letošní červenec není nijak výjimečný a že nevybočuje z dlouhodobých průměrů. No nevím. Propršely v podstatě dvě třetiny měsíce, takže pokud se jedná o průměr během monzunového období v Bangladéši, tak ano.

Historicky první materiál, který na stavbu dorazil

Škody napáchané vydatnými dešti minulých dní

Byl položen základní beton

Chtělo by se říct, že byl dnes položen základní kámen našeho budoucího domu, ale ve skutečnosti byl položen základní beton. Přesněji řečeno byly základové pasy zality prvním metry krychlovými betonu, na které přijde ztracené bednění. Zaplaťpánbůh se to udělalo během dopoledne, protože v pozdním odpoledni se počasí vrátilo ke svému letošnímu normálu a začalo pršet. A tak dnešní příspěvek zakončím stylově slovy klasika: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“

První stavební nepořádek

Dnes jsem se na parcele stavil pouze na krátkou chvíli spolu se stavebním dozorem, který provedl kontrolu základové spáry. Zaznamenal jsem první stavební nepořádek, signalizující přípravné práce na betonování, které by snad mohlo začít zítra. Doufám, že vyjde počasí.

První stavební nepořádek

Zemní práce jsou dokončeny

Dnešní příspěvek začnu trochu vtipnou (píšu trochu) historkou. Jedu si to vlakem z práce a když se blížíme k hlavnímu nádraží, vstanu a čekám u dveří. Když míjíme Mariánský most, zaujme mě červená Tatra plná zeminy mířící směrem od Velkého Března do centra. Na chvilku se zarazím a sám pro sebe si říkám „sakra, kam to až vozí“, načež si v další vteřině uvědomím, že na světě existuje víc červených Tater, takže se nejspíš nejedná o tu, kterou myslím. Profesionální deformace.

Takže k věci. Dnes jsem se na stavbě ukázal až k večeru. Hned po příjezdu z práce jsem sednul na kolo a namířil si to směr Velké Březno. Dorazil jsem zhruba v pět odpoledne a zjistil, že zemní práce jsou téměř u konce. Zářez byl kompletně hotový, vyspádování také, zemní pasy vyhloubené, dodělával se poslední roh. I když jsem to věděl z projektu, zarazila mě třímetrová jáma, kam přijde ztracené bednění základů. Fakt hloubka.

V půl šesté jsou zemní práce kompletně hotové. Tedy v tom rozsahu, který nyní potřebujeme, později během stavby se bude ještě pokračovat. Doposud se odvezlo celkem 55 plně naložených Tater, vždy s cca 12 tunami zeminy, což reprezentuje celkem 660 tun hlíny. Člověk tomu skoro nechce ani věřit, ale při pohledu na zářez je jasné, že se nejedná o maličkost.

Tuhle fázi stavby bychom tudíž měli hotovou. Provázely jí určité porodní bolesti, nakonec se ale všechno podařilo v termínu.

Jeden z posledních záběrů při hloubení pasů

Místy jsou základové pasy až 3 m hluboké

Celkový pohled na budoucí půdorys domu

Odtud bylo odvezeno 660 t zeminy

Třetí den bagrování

Když mi před nedávnem říkal stavbyvedoucí „až budou hotové zemní práce, tak pak už to půjde rychle“, možná ani sám netušil, jakou bude mít pravdu. Poté, co jsme museli kvůli rozmarům počasí týden čekat na pokračování zemních prací, protože buď pršelo, nebo vysychaly kaluže, vydal jsem se dnes ráno vstříc dalšímu dni bagrování.

V sedm ráno opět marně čekám na bagristu. V půl osmé volám a ptám se, co se stalo. Majitel se mi omlouvá a říká, že se cosi stalo a že vyjede a že tam bude do půl devátý a... Ve světle nedávných zkušeností si říkám, jestli náhodou ještě nespím. Bohužel ne. V osm přijíždí Tatra a s ni Vláďa Pavle (místní bagrista a majitel autodopravy, pozn. aut.), můj dnešní zachránce. Bere to s nadhledem, zajde si na snídani a vrátí se.

Těsně před devátou přijíždí bagr a já už na první pohled vidím, že je zle. Někdy bych nechtěl mít tyhle předtuchy, které se bohužel často plní. Pán v letech vypadá trochu vystrašeně a něco mi na něm nesedí. Poté, co se snaží vyjet bagrem předkem napřed a téměř se převrhne, je mi jasné, že je tu problém. Nechám ho ještě chvilku předvést svoje kvality. Po patnácti minutách, co není schopen naložit ani polovinu Tatry a dvakrát štrejchne o její sajtnu, už to nevydržím, začnu zběsile mávat jakože dost.

Ptám se ho, jestli to vůbec někdy dělal, protože si očividně plete páčky, místo nahoru mu lžíce jezdí kam se jí zlíbí. Bezelstně se přiznává, že s tímhle bagrem ne. Dobře. Posílám pána domů a Vláďu pro jeho bagr. Tímto se vlastně vracíme do bodu nula, k mému původnímu plánu, kdy jsem chtěl zemní práce od něj, ale bohužel neměl čas. Změna je vidět během pár minut, má to v ruce.

Uklidněn odjíždím do práce a doufám ve šťastný konec. V pozdním odpoledni se vracím na místo činu a tentokrát jsem s postupem spokojený. Zářez je téměř kompletní, přes třicet Tater zeminy odvezených a postup je znatelný. Pokud nebude hotovo zítra, tak pozítří určitě.

P.S. Bagrista-neumětel byl zaměstnanec firmy Vladimír Břehovský (sídlo někdy v Hrbovicích, někdy v Tašově). Všechny čtenáře tohoto blogu chci proto důrazně varovat před službami tohoto pána. Nabízí sice na první pohled skvělou cenu, ale kvalita je katastrofální. V součtu nakonec zaplatíte víc, protože zemní práce budou trvat neúměrně dlouho. U mě tvrdil, že to bude na 14 dní, nakonec se to zvládlo za 3 dny.

Výměna bagristy přinesla znatelný postup na staveništi

Do Tatry se sypal jeden kubík zeminy za druhým

Na konci dne byl zářez téměř hotový