Murphyho zákon

Pokud se nemůžu spolehnout na předpověď počasí, tak na Murphyho zákony ano. Venku samozřejmě teplo a nebe (skoro) jako vymalované. Uklidňuju se tím, že kdyby se začalo, tak tutově prší. Zítra se ale musí pokračovat stůj co stůj.

Začneme zítra?

Je neděle a teoreticky bychom měli zítra zase začít s bagrováním. Půda už vyschla, bláto zmizelo. Předpověď je ale pořád nicneříkající, slovní spojení „místy přeháňky“ mě nijak neposouvá. Když mi v rozhodování nepomáhají informace ze třech meteoserverů, zkouším pohled na nebe. Nevěstí nic dobrého, samé černé mraky, které se ale někde začínají protrhávat. Znamená to, že už zítra bude pěkně, nebo bude pršet? Sakra, co teď. Švagr říká, že pokud je napsáno místy přeháňky, tak že ve Velkém Březně vždycky prší. Soused si ale myslí, že odvážnému štěstí přeje. Hmmm. Stavbyvedoucí si netroufá odhadovat (jak jinak), rozhodnutí holt zůstane na mě.

A já říkám, že ještě den počkáme a rozhodnu se podle vývoje během pondělí. Všechny obvolávám a sděluji jim svoje stanovisko.

Druhý den bagrování

Ráno jedu do práce a počasí se začíná kazit. Dneska by měla přijet i Tatra a začít odvážet první zeminu pryč. Bohužel kolem osmé začíná pršet a v deset hodin jsem nucený práce zastavit. Bagr se na deštěm rozmáčeném povrchu nemůže pořádně pohybovat, bahno mu znemožňuje vyjet výš. Jsem naštvaný, ale nedá se nic dělat.

Předpověď počasí na další dny je katastrofální. I přes protesty bagristy se nakonec domlouváme na tom, že pokračovat se holt nedá a nejspíš se do konce týdne ani nezačne. Moc se mu to nelíbí, ale nakonec odjíždí. Tak to nám to teda pěkně začalo.

První den bagrování

Druhý den, stejný čas, stejné místo. S radostí zjišťuju, že tentokrát je tady bagrista dřív než já. Za chvíli přijíždí i zástupce stavby. Bagr vytrhává tyče od plotu ze země, aby mohla na pozemek zítra přijet Tatra na odvoz zeminy a pak už se pouští do samotných zemních prací. Je něco po sedmé hodině. Skoro hodinu pozoruju postup a běhám kolem dokola, všechno fotím. Nejdřív bagr vyndal všechny pařezy a pak začal se sejmutím ornice. Mám supr pocit, že se konečně začalo a že to běží jako po drátkách.

Pak už ale musím do práce. Odpoledne se vracím na místo činu. Za první den se podařilo sejmout téměř kompletně ornici. Jsem trochu zklamaný, počítal jsem, že to půjde rychleji. Lituju taky, že se nepokračovalo dál, počasí se může každou chvíli otočit, chtělo by využít maximum času, pokud je to možné. Ale nic s tím nenadělám, někteří mají svou pravdu. Musím doufat, že počasí vydrží. jedu domů.

Jeden z prvních zářezů

Jáma po kořenech třicetimetrové břízy

Výsledek prvního dne zemních prací

Stavba nebyla zahájena

V pondělí 18. července 2011 v 7:00 hodin se scházíme na pozemku. Zástupce stavby dorazil, já také, bagrista nikde. Asi má zpoždění, zatím domluvíme detaily, jak a co se bude bagrovat. V půl osmé začínám být mírně nervózní, ale zaslechnu zvuk silného motoru. Že by se bagr konečně blížil. Blížil, ale ne náš. Pod kopcem upravují koleje.

V 7:45 ztrácím trpělivost a volám bagristovi. Ptám se ho, kolik má hodin. Nejdřív nechápe, ale nakonec mi odpovídá, že tři čtvrtě na osm. Kontruji tedy otázkou, proč tady ještě není, načež mě uzemňuje odpovědí, že mi volal a celou akci odvolával. Nesmysl. Nebýt na druhé straně telefonu, tak ho vlastnoručně zaškrtím. Mám infarkt č. 1.

Pokládám telefon a sháním náhradu. Je mi jasné, že dnes už se začínat nebude, ale snad se mi podaří sehnat někoho hned na druhý den. Mám štěstí, náhrada by byla. Domlouvám tedy náhradní termín a ve světle právě probíhajících událostí požaduji čestné pionýrské, že opravdu přijede. Omlouvám se zástupci stavby, který mě uklidňuje, že i jemu se tohle stává, nasedám do auta a jedu do práce.

Odpoledne ještě pro jistotu volám bagristovi ještě jednou, opět mě ujišťuje, že jsme fakt domluvení a že s ním můžu počítat. Raději se ještě optávám na cenu a říká mi opravu fakt velké hausnumero. Infarkt č. 2. Bagrista domluvený, ale cena nějak hapruje. Po delší debatě docházíme k tomu, že mi říká cenu za bagrování 14 dní, přičemž já si myslím, že to tak dlouho trvat nebude. Dobrá, hodinová taxa sedí, uvidíme, kdo bude mít pravdu.

Tak snad zítra už všechno klapne. Trochu nervózní usínám.

Stavební povolení a den před zahájením

Ochota a vstřícnost místního stavebního úřadu ve Velkém Březně se projevila také během získávání ohlášky na stavbu. Žádost byla podána 22. června 2011 a již 24. června 2011 jsme měli povolení v ruce. Opravdu – za dva dny! Super. Teď zajistit firmu na zemní práce a můžeme začít.

Protože jsme si vzpomněli pozdě, měla už většina bagristů nasmlouvané kšefty jinde. Na druhou stranu hustota bagristů na kilometr čtvereční je docela velká a našlo se také dost těch, kteří čas a dobré reference měli. Po zevrubném výběru jsem se pro jednoho z nich rozhodl a domluvil termín. Stavba se zahájí v pondělí 18. července 2011.

Den před jedu na pozemek odendat pletivo z plotu, uklidit věci z místa, kde se bude bagrovat a splnil svou první povinnost stavebníka – vyvěsit oznámení o tom, že je STAVBA POVOLENA. Plný naděje odjíždím domů, strach mi nahání jenom předpověď počasí na následující dny. Není nikterak růžová, přesto se rozhoduji pokračovat. Snad ani tentokrát nebude předpověď pravdivá.

To jsem ještě nevěděl, že mě čeká mnohem horší překvapení.

Pletivo odendáno, bagry můžou přijet

Juchůůů

Příprava pozemku na stavbu

Po všech získaných studiích a potvrzeních jsme měli trochu času během tvorby projektu na to, abychom připravili samotný pozemek na stavbu. Konkrétně se jednalo o několik nezbytných aktivit. První bylo pokácení stromů, které bohužel stály na místě budoucího domu. V té době jsem poprvé zjistil, že pracovníci stavebního úřadu ve Velkém Březně jsou opravdu rozumní a chápou některé nezbytnosti. Získání povolení proto nebyl problém.

Samotné pokácení stromů už drobet problém byl. Respektive jednoho, téměř třicetimetrové břízy. Bál jsem se, že kdybych se do toho pustil sám, mohl bych později litovat v případě, že by skončil na střeše jednoho z okolních domů, a proto jsem tuto práci raději svěřil odborníkům. Ti mi jako bonus celý strom také nařezali a rozdělili na části, které se ještě dají použít a na ty, které jsou k ničemu. Velké kusy nařezaného kmene jsem ještě rozbíjel pomocí palice a klínů a musím říct, že to je opravdu těžká práce. Nechápu, jak to dřív takhle mohli dělat.

Pak ještě použitelné dřevo srovnat v horním rohu, ostatní nepotřebný nepořádek odvézt a můžeme se pustit do dalšího úkolu. Tím je posunutí stávajícího elektrického pilíře, stojícího na místě budoucího krytého stání. Když mi soudruzi z ČEZu tuto akci vyčíslili na zhruba 85 000 Kč a termín uskutečnění v následujících 9 měsících, šel jsem do kolen. Zaplaťpánbůh i zde při mě stálo štěstí. Potkal jsem rozumného člověka, který dokázal celou akci popohnat a náklady na posunutí snížit na čtvrtinu, což už bylo rozumné.

Stálo mne to trochu osobní námahy, kdy jsem musel výkopy udělat sám. Zhruba 8 metrů rygólu jsem hloubil 4 dny. První den jsem kabely hledal v obvyklé hloubce do 90 cm a už jsem byl zoufalý, že snad ani neexistují. Dřív se ale všechno dělalo poctivěji, takže byly uložené až v hloubce 120 cm. Fíha. Pak se kabely přeložily a já čtyřdenní jámu za odpoledne zasypal. Nakonec šel poctivý, dnes již nepotřebný elektrický pilíř, plný cihel, betonů a armatur, který by snad přežil i spojenecké bombardování, k zemi pomocí zbíječky. Suť jsem odvezla z pár cihel udělal ohniště.

Tímhle jednou budeme topit v krbu

Výsledek čtyřdenní práce

Projekt

Jak už jsem se několikrát na tomto blogu zmiňoval, od začátku jsme měli jasno alespoň v jedné věci. Projekt domu budeme mít individuální, nechtěli jsme žádný typizovaný z katalogu. Byla to víceméně volba rozumu. Typizovaný projekt, ač z 95 % předpřipravený, v podstatě moc peněz neušetří. Tak jako tak jej stejně musíte upravit dle individuální situace Vašeho pozemku, která je v podstatě vždy jedinečná. Navíc často neobsahuje některé důležité detaily. K samotné pořizovací ceně tudíž musíte připočíst náklady na úpravu a je pravděpodobné, že rozdíl mezi pořízením projektu z katalogu s úpravou a individuálním projektem bude zanedbatelný.

Alespoň u nás to tak bylo. A navíc si svůj projekt uděláme opravdu podle sebe. Dispozice, velikosti místností, oken, dveří. Obytné místnosti na jih, technické na sever. Chtěli jsme do našeho budoucího domu zanést co možná nejvíce vlastních představ a očekávání. Přeci jenom v něm máme bydlet po celý zbytek života, takže není radno tuto fázi podceňovat. Samozřejmě, některé představy musely ustoupit reálné situaci (nedostatek financí, nemožnost technicky je realizovat apod.), ale vcelku se nám to, alespoň myslím, povedlo

Vám samozřejmě může vyhovovat, že si nebudete muset lámat hlavu se všemožnýma otázkama, které se na Vás během tvorby projektu nahrnou. Dům podsklepený, nebo ne? Ta okna tady, nebo tady? Takhle velká, nebo snad takhle? Jaký sklon střechy? Mít ložnici tady, nebo na druhé straně? A miliarda dalších. Zkuste si to nanečisto a uvidíte, jestli na to máte čas a nervy. Je to časově i psychicky náročné, často se dostanete do křížku se svou drahou polovičkou. Takže záleží jen a jen na Vás, zda Vám bude příjemnější účastnit se zrodu Vašeho domova od úplné píky, nebo dáte přednost předpřipravené verzi, která ale samozřejmě bude splňovat Vaše požadavky. Proti gustu žádný dišputát.

V našem případě to začalo malováním vlastních návrhů do Excelu (ukázka zde), kdy každý čtvereček reprezentoval 10 x 10 cm. Můžete tak zkoušet tvořit zdi 10 (11,5), 20, 30, i 40 (44) cm široké. Amatérský způsob, ale z mého pohledu efektivní. Získáte základní představy, a co si budeme povídat, každý v AutoCADu pracovat neumí. Po několika pokusech jsme se jakž takž dopracovali něčemu, co by mohlo vypadat jako náš budoucí dům.

Začali jsme výběrovým řízením na projektanta. Jako každá profese, také projektanti trpí jakousi rigiditou v určitých oblastech. Například Vám budou projektovat schody tam, kde je nechcete, protože jsou na to tak zvyklí. Nebo tvrdit, že takhle je to nejlepší bez ohledu na Vaše přání. Zjistíte tak, že s některými prostě nemůžete spolupracovat. Ne snad proto, že by nebyli profesionály, ale jednoduše proto, že se Vaše představy nikdy nesetkají. Dřív nebo později ale toho pravého najdete.

Nám se podařilo ho najít koncem ledna 2011 a v únoru jsme začali práci na samotném projektu. Studii jsme měli už hotovou od známé, takže jeho úkolem bylo ji rozpracovat detailně a tak, aby bylo možné náš nový domov opravdu postavit bez toho, abychom se báli, že nám spadne na hlavu. Tato fáze trvala 4,5 měsíce, podařilo se nám ale myslím vychytat spoustu problémů.

A to i díky programu Sweet Home 3D, který je volně ke stažení, obsahuje řadu objektů v knihovně a pracovat se s ním naučí opravdu každý, mimo jiné i proto, že je v češtině. Můžete si navrhnout celý dům a pak si ho projít ve 3D. Opravdu užitečné, spoustu věcí jsme si uvědomili až během virtuální prohlídky.

Studie pozemku

Před samotnou stavbou, vlastně ještě před tvorbou projektu – pokud si nebudete kupovat katalogový – budete muset udělat některé studie. Stanovení radonového indexu pozemku je dnes již ze zákona povinné, tomu se nevyhnete. Budete si muset sehnat člověka s oprávněním od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který Vám provede měření přímo na místě. Výsledky je potřeba promítnout do projektu, přesně do opatření k omezení pronikání radonu do budovy.

Provedení dalších studií je víceméně na Vás, ale máte-li svažitý pozemek, mohu je z vlastní zkušenosti doporučit. Jedná se o investice v řádech tisíců korun, které se Vám určitě vyplatí. První je výškopis pozemku neboli zmapování terénu. Výsledkem by měl být soubor ve formátu dwg (AutoCAD), obsahující vrstevnice minimálně po 20 cm, ideálně po 10 cm (ukázka zde). Tohle se Vám při tvorbě projektu (nebo jeho úpravě na Vaše podmínky) bude stoprocentně hodit. Druhým je pak inženýrskogeologický průzkum. Vrtaná sonda minimálně do hloubky 3 m Vám napoví, jaké podloží se Vám skrývá pod nohama, jestli můžete čekat spodní vodu atd. Opět pro projektanta a potažmo pro Vás neocenitelné informace.

Samozřejmě nic z uvedeného v druhém odstavci výše dělat nemusíte. Třeba tyto informace ani potřebovat nebudete, protože si je zjistíte jinak. Například od sousedů, kteří už podobnou studii mají hotovou. Třeba budete mít štěstí a podmínky budete mít ideální, takže všechno půjde hladce. Třeba ale při zakládání stavby přijdete na něco, co Vás bude mrzet. Já jsem s odstupem času rád, že jsem si tyto studie nechal udělat a výsledky zanést do projektu v podobě různých opatření. Snad se mi podařilo eliminovat některá nepříjemná překvapení.

Dřevostavba, nebo zděný dům?

Další kardinální otázka. Když už se rozhodnete stavět, nutně na ní musíte narazit. O co jednodušší se to zdá, o to složitější to je. Ve snaze získat relevantní a pokud možno objektivní informace pročtete tuny diskuzí, vyzpovídáte majitele desítek domů, získáte názory mnoha známých i cizích lidí. Nakonec zjistíte, že jste se vůbec nikam neposunuli. Za prvé, čím víc se o této problematice budete snažit zjistit, tím větší v tom budete mít chaos. A za druhé, na tuhle otázku neexistuje správná odpověď. Je to o Vás a Vašem vkusu.

Opět narazíte na to, že obě varianty mají svá pro i proti, která nejdou skloubit, a Vy budete muset volit. Jako my. V létě 2010 to vypadalo na dřevostavbu. Rychlá výstavba, údajně levnější pořízení, lepší tepelněizolační vlastnosti, navíc je to ehm ekologické, moderní. Takže si dáváme rande se zástupci firem zabývajících se stavbou dřevěných domů na klíč. Někteří jsou sympatičtí, jiní Vám nepřímo dávají znát, že s Vámi nejspíš ztrácejí čas, ale když už holt dělají toho obchodního zástupce... Začíná se to tříbit a naše představy upřesňovat.

Bohužel během rozhovorů zjišťujeme, že dřevostavba není takové terno, jak by se na první pohled zdálo. Cena je veskrze vyšší než u zděného domu, tepelněizolační vlastnosti nejsou o třídu lepší, navíc mnoho firem nabízí pouze katalogové projekty. A my chceme individuální. Nevýhody začínají narůstat, až nakonec převáží nad výhodami. Ještě ale není stále rozhodnuto. Sjednáváme si proto schůzky i se zástupci firem stavějících klasické zděné domy.

Poslední kapka přichází na veletrhu For Arch 2010. Nejenže poučen zjišťuji, že výrobci dřevostaveb své služby často přibarvují a několikrát je nachytávám při lži, potkávám známého na stánku jednoho výrobce pálených cihel. Manželka, znuděná všemi stánky s okny, kamny, střešními krytinami a jinými stavebninami, navštěvuje přednášku o feng shui. Mistr východního umění nám radí „spíše něco s pevnými kořeny“. Když nic jiného, odnášíme si z veletrhu přesvědčení o tom, že náš budoucí dům bude zděný.